Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Nezávazné tlacháníRodáci, hlaste se

Spravuje:

Devínsky

Reklama


Zasláno do klubu

NAT98


Čistota myšlení
Opravdové čistoty myšlení je dnešním lidem ze všeho nejvíce třeba. Čistota myšlení je klíčem k vnitřní přeměně člověka od základů bez níž není duchovního vzestupu.

Člověk může zde na zemi vykonat opravdu veliké věci, může pomoci mnoha lidem, avšak postrádá-li čistoty v myšlení nic z toho ho neochrání před zlými následky zvratného působení. Jeho duch bude navzdory dobrým snahám stále zatížen a zdržován, zatím co v pozemské rovině jeví se tento člověk velikým, prospěšným lidstvu a vysoce duchovně stojícím. Dnešní lidé si vůbec zvykli měřit duchovní hodnotu člověka jen podle pozemských měřítek. Duchovně vysoce stojící člověk podle pozemských lidí musí být majetný, musí mít značný pozemský vliv a počet jeho případných stoupenců má vyjadřovat rozsah jeho duchovního působení. Zkrátka řečeno duchovní hodnoty jsou měřeny pozemským metrem. Přitom si málokdo uvědomuje, že pro míru duchovních hodnot vůbec nezáleží na míře a rozsahu pozemského působení a vlivu, že duchovní hodnoty nemohou být měřeny pozemskými měřítky. Že nezáleží na společenském, majetkovém nebo jiném pozemském postavení člověka ve vztahu k duchovním hodnotám a jejich působení. Ať je člověk na jakémkoliv společenském stupni, dělník, podnikatel nebo důchodce, vždy má stejnou možnost rozvíjet v sobě duchovní hodnoty, může jimi působit a být tak opravdovým člověkem, neboť jedině to určuje jeho skutečnou duchovní hodnotu bez ohledu na to kým v současném pozemském životě jest. Většina dnešních lidí však myslí jinak a téměř vždy slyší na vylepšení pozemských poměrů, vykonání velkých věcí, sebezviditelnění, než na vnitřní změnu, která není z jejich pohledu tak viditelná a tím zajímavá. Raději se přidržují vnějších věcí a vytvářejí sobě i druhým zdání, rozsáhlého duchovního působení, než jakoukoliv vnitřní změnu, která v sobě musí obsahovat přinejmenším i špetku skromnosti a pokory, čímž se stává pro mnohé tzv. duchovní působitele téměř nestravitelnou.

Dnešní lidé a dnešní svět neposkytují obraz vysokého duchovního stupně. Aktivity tzv. povolaných jsou většinou jen ryze pozemského druhu a to i přes to, že sami sebe považují za velmi cenné a stojící na vysokém duchovním stupni. Jejich mínění o sobě samých, kterým se ostatně téměř nikdy netají, však nic nezmění na skutečnosti, že na jejich jednání, tedy skutcích není vždy patrná nějaká duchovní změna, natož již dosažený vysoký duchovní stupeň ve stvoření. Mnozí dokonce v některých věcech jednají tak, jako kdyby žádné duchovno pro ně neexistovalo a vrátí se k němu až tyto situace pominou. Tím tito “vysoce stojící” jasně ukazují, že u nich ve skutečnosti k žádné změně nedošlo, neboť by se to muselo ukázat na jejich chování a to ne ve chvílích jejich tzv. působení na setkání kruhů, slavnostech, pobožnostech apod., kdy se každý snaží vypadat dobře, ale v každodenním všedním životě a především i ve chvílích kdy je “nikdo nevidí” nebo se neví kdo jsou.

To je velmi žalostný obraz neschopnosti lidí poskytovat v sobě půdu pro zakotvení čistých vyzařování shůry a předávat je dál, nedostatku “uskutečněných” duchovních hodnot, kterými může pro tento i onen svět proudit skrze lidstvo i jednotlivce velké požehnání.

Představy lidí o duchovním působení jsou většinou velmi zkreslené a ovlivněné jejich přáním se za každou cenu uplatnit a tím co přijmou od tzv. duchovních autorit jako směrnici, totiž že duchovní působení je vyhrazeno několika “vyvoleným” a všichni ostatní se mají kolem nich shromáždit a je podporovat a jim sloužit. Tento omyl je jedním z triumfů temnot, protože mnozí stoupenci se v důsledku v sobě nepoznané duchovní lenosti domnívají, že např. pozemským zabezpečením takovýchto autorit splnili současně i svůj úkol pozemského člověka a nepřikládají takovou váhu skutečnosti, že duchovně vpřed je posune jen jejich vlastní změna. Netuší, že tím pro svého ducha nic nevykonali, když splnili něco potřebného pro chod pozemské organizace, ba naopak mnohdy tím ztratili, protože se ještě více se utvrdili, že jdou správně, neboť si myslí že to pro jejich duchovní vývoj postačuje. Tím se tak jako ostatně vždy, když bylo přineseno vědění ze Světla, kolem něho vytvořilo náboženství se všemi pozemskými náležitostmi. Všechny duchovní hodnoty se zpozemštily. Místo nich jsou většinou jen prázdné formy pozemských zvyků a tradic.

A tato zfalšovaná představa o společném duchovním působení je jednou z největších překážek k osobní duchovní svobodě každého jednotlivce. Duchovně má působit každý člověk. Každému je to dáno stejně. Pokud někdo obdrží dar působit ještě pozemsky rozsáhleji než druzí, tak si má být vědom, že tím ještě nic není řečeno o jeho vlastní hodnotě, ale o milosti, kterou směl přijmout, neboť tento dar mu může být zase kdykoliv odejmut. Jeho vlastní hodnota se ukáže teprve tehdy, když tento dar správně zužitkuje ve smyslu Boží vůle a splní tento úkol! Jeho splnění je však před Božími zákony stejně hodnotné jako splnění úkolu v malém pozemském rozsahu. Rozhodující je vždy způsob splnění, ne jeho rozsah.

Člověk duchovně působí zcela samočinně, aniž by si toho byl mnohdy vědom. Rozhodující pro způsob působení člověka je směr jeho chtění. Pozemská úrověň není zdaleka jeho jediným působištěm a to ani v případě, že je zde inkarnován. Záchvěvy jeho chtění dosahují do úrovní o jejichž existenci nemá mnohdy ani tušení. A tak může duchovně působit v takovém rozsahu, že tato pozemská pláň je jen nepatrnou částí jeho pole působení ve srovnání s ostatními úrovněmi ve stvoření. Pokud je jeho chtění čisté, tak může spolupůsobit v celém stvoření téměř bez hranic a to i když je zde na Zemi. Rozhodujícím pro to všechno je jen jeho vnitřní čistota.

Vnitřní čistota je základním úhelným kamenem duchovního vzestupu. Jedině skrze čistotu svého ducha se může člověk přiblížit Čistotě Světla.

Čistota ať se jedná o myšlení, cítění nebo jednání, vyžaduje neustálý pohyb lidského ducha, jeho neustálou bdělost. Zvýšený pohyb lidského ducha při čistotě myšlení i jednání vytváří silná vyzařování, která daleko zatlačují temné vlivy, které nás obklopují v těchto úrovních. A naopak, jestliže tento pohyb schází, tak nitro člověka se velice lehce stane rejdištěm nízkých vlivů a snadno jim podlehne. Pohyb lidského ducha je bezpečnou ochranou proti těmto vlivům.

Člověku stačí, aby usiloval jen o vnitřní čistotu a získá tím jak tu nejsilnější zbraň proti temnu, tak i most ke Světlu. Jedině vnitřní čistota je schopna ho spojit s jeho světlým domovem a zprostředkovat mu potřebnou sílu k překonání všech překážek a ke vzestupu. Bez čistoty není duchovního vzestupu. Člověk při tom může chtít sebevíc, avšak postrádá-li jeho chtění čistotu je naprosto bezcenné a pro trvalou výstavbu a duchovní vzestup naprosto nepoužitelné.

„… Udržujte krb svých myšlenek čistým, založíte tím mír a budete šťastni.…“

Co je však myšleno tímto krbem? Je to snad mozek člověka ve kterém se jeho myšlenky formují? Ne. Tímto krbem je myšleno místo, bod v němž vzniká skutečné chtění člověka, kde myšlenky mají své kořeny a jejich síla původ. Tímto krbem je cítění lidského ducha. Neboť jedině cítění lidského ducha je schopno dát myšlenkám čistotu a nebo je zle zakalit. Mozek se při tomto ději podobá jen slévačské formě, která dá tekutému kovu pevný tvar, aniž však může ovlivnit jeho kvalitu.

Jedině čistota lidského nitra umožní člověku, aby pocítil jemné vibrace duchovních úrovní a ve velké šíři pociťoval blaženost již zde na Zemi. Tak je to také chtěno, neboť lidský duch byl zrozen do hrubohmotnosti také právě proto, aby v sobě spojil svět duchovní, hrubohmotný i jemnohmotný a vytvořil tak pojítko k dalšímu vývoji stvoření. A proto nemusí člověk pracně získávat jen rozumové vědomosti, aby mohl vládnout hmotě, nýbrž jí vládne zcela samočinně stupněm svého druhu, svým duchovním původem. Jedině vláda lidského ducha, ne jeho rozumu, může dát pevný základ k trvalé výstavbě. Avšak jen rozumové zotročení hmoty již z počátku v sobě nese zárodek rozkladu, zániku a tedy neúspěchu. Člověk proto nepotřebuje odcházet do samoty, aby dosáhl spojení s duchovnem, neboť toto uschopnění má již sám v sobě a jako silnou pomoc pro toto uskutečnění, bylo mu dáno vědění v Poselství Grálu, takže již nestojí osamocen a nevědomý v temnotách dnešního rozumového světa, neboť Slovo je mu světlem a oporou.

Čistoty myšlení lze dosáhnout všude a za každých okolností. Není ve stvoření žádná síla, která by mohla lidskému duchu v tom zabránit, pokud on sám toho nepřipustí.

A je to právě čistota myšlení, která poskytuje člověku tu nejsilnější zbraň proti temnu a nejúčinější nástroj k vlastní očistě. Vzpomeňme Ježíše, který byl na poušti pokoušen ďáblem a s naprostou převahou, díky věrnosti ke Světlu, čistotě vlastního nitra a z něho vycházejících citů a myšlenek odrazil Luciferovo pokušení. Tak máme stát i my, lidští duchové. Máme poznat a odrazit pokušení temna a tím bojovat o vlastní očistu i celkovou očistu světa od temnot a úrovní do kterých jsme doposud sami hojně přispívali svým falešným chtěním a nečistým myšlením. Nesmíme očekávat, že Světlo svou všemohoucností nás i svět očistí od temna a jako věrné služebníky uvede nás do tisícileté říše. Nikoliv. Sami se musíme snažit vyhrabat se z bahna do kterého jsme se také sami uvrhli. Pomocí je tu pro nás Slovo Poselství Grálu, které podobno čisté pramenité vodě může nás omýt ode vší špíny. Omýt se jím však musíme sami. Sami musíme vést jeho očistné proudy k místům, které to nejvíce potřebují. Sami se mu musíme otevřít a nechat jeho blahodárné paprsky jako proud živé vody proudit naším nitrem. Nečiňme si tedy ze Slova Poselství náboženskou knihu, kterou otevíráme jen v neděli a nebo pokud jsme dobře naladěni, ale používejme jeho oživujících paprsků každodenně jako pokrmu našeho ducha a jako účinný nástroj pro udržení jeho bdělosti a tedy i čistoty myšlenek.

“...Udržujte krb svých myšlenek čistý!
A tím musí člověk začít! To je jeho první úkol, který ho učiní tím, čím být musí. Vzorem pro všechny, kteří usilují ke Světlu a Pravdě, kteří chtějí celým svým bytím vděčně sloužit svému Tvůrci. Kdo to splní, nepotřebuje žádných jiných pokynů. On jest, jakým má být a dostane se mu nezkráceně všech pomocí, které ne něj ve stvoření čekají, aby ho bez přerušení vedly do výšin....” (První krok)