Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Nezávazné tlacháníRodáci, hlaste se

Spravuje:

Devínsky

Reklama


Zasláno do klubu

NAT98


Moje otázka "Proč bychom měli čekat na Světlem povolané vůdce? Naším jediným vůdcem je Pán." Měla ten smysl, že žijeme v době, kdy žádná výstavba Království Božího na Zemi zatím není možná. Toto i Pán vysvětluje v přednášce „Říše tisíce let“:

„…Říše tisíce let! Vždy znovu pokoušejí se lidé, kteří chtějí vědět, podati vysvětlení o způsobu, jak bude uskutečněna tato veliká doba míru a radosti, která má nastati v této říši. Nikdy však se ještě nepodařilo přiblížiti se pravdě! Všichni šli nesprávně, protože pozemští lidé vyhradili si pro sebe v této říši příliš veliké místo a chtějí hráti zde příliš velikou roli, jako je tomu ve všem, co si lidé myslí. Mimo to nechali platit dosavadní pojmy, stavěli na nich dále, a proto musela každá z těchto staveb býti již předem považována za nesprávnou, lhostejno, jak byla vytvořena.
A pak – člověk při tom zapomněl na hlavní věc! Nepočítal s tím, že současně byla přislíbena podmínka, že před tisíciletou říší míru má se soudem všechno státi novým! To jest nutný základ nové říše. Nemůže vzniknout na dosavadní půdě! Všechno staré musí býti napřed učiněno novým!
To však neznamená, že by dosavadní staré mělo býti svěže posíleno ve stejné dosavadní formě. Naopak. Výraz „nový“ podmiňuje změnu a přeměnu starého! …“

Možné však je to, abychom se začali chovat tak, jak to Pán po nás chce. Pro to je ovšem nutné dobře znát Poselství. Pán přišel mimo jiné na Zemi i proto, aby lidstvu dal Boží Slovo, které jediné může jednotlivcům pomoci se zachránit. Jednotlivcům! Ne zástupům. A pokud tito jednotlivci budou shledání po určitém čase způsobilými vstoupit do Tisícileté říše, tak se to i stane, aby se učili jak žít podle Božích zákonů a dohnali to co ve svém vývoji za uplynulá tisíciletí zameškali a stali se takovými, jakými měli už dávno být. To je však stupeň, který je nám zatím velmi vzdálený. Dnešní stav lidstva se spíše podobá pobytu v páchnoucí bažině, kde žádná výstavba není možná. Každý se sám za sebe musí snažit dostat se z tohoto bahna ven a jako záchranné lano je mu k dispozici Slovo. Pokud se tak nestane, tak člověk nikdy nebude schopen dojít do Království Božího. Z tohoto bahna nám však žádný vůdce nepomůže. Uvrhli jsme se do něj sami a opět sami se z něj musíme dostat.

Položme si tedy otázku: Máme čas na to, abychom při své osobní záchraně z houževnatého bahna, se ještě starali o to, abychom nezmeškali příchod Světlem povolaného vůdce? Nemáme. Máme vůbec ještě nějaký čas? Nevíme. Tak s tímto časem nakládejme tak, jako by už nebyl. Čas, který nám zbývá k vlastní očistě je pro nás stejně cenný jako Boží Slovo. Jediné o co se máme starat, je to, abychom byli použitelní. Pokud se nestaneme použitelnými, tak nám nebude nic platné, že tohoto vůdce třeba jednoho dne objevíme.

Člověk, aniž by si to uvědomoval, je Slovem veden postupně stupeň za stupněm vzhůru ke Světlu. Pokud však tyto stupně chce přeskočit, tak se musí zřítit zpět. To se týká i pozemského vývoje.

„…Říše tisíce let, která jest Bohem zaslíbena a která může být vytvořena jedině samotným Bohem. Nikdy nemůže být vytvořena člověkem, i když se mnohý cítí k tomu povolán.
Ve všech takovýchto případech nastane časem selhání, poněvadž člověk, který se domnívá, že již dosáhl úspěchu, dokazuje, že byl jen člověkem, který se o to pokusil!
Toto všechno ještě prožijete. Dívejte se proto kolem sebe a buďte bdělí! Proste Boha v čisté pokoře o žhavě vytouženou pomoc. Nespoléhejte se na lidský rozum ani tehdy, bude-li vám vznešenými slovy slibovati ráj. Jedině Bohem vám může být dán a nikým jiným v celém stvoření! K němu se obraťte, neboť na vás se vyplní jeho svaté Slovo!…“ (Plamen učedníků)

Něco jiného je naše vlastní záchrana a očista a něco jiného je budování Tisícileté říše. První předchází druhému. Kdo z nás může s jistotou říci, že je zachráněn? Nikdo.

Schopnost hledání a zkoumání, která vše podrobuje pronikavým zkouškám je základní podmínkou toho, aby se Slovo skutečně člověku otevřelo. Vyjadřuje vlastní pohyb ducha, který, má-li něco přijmout, tak jedině skrze prožití. Zároveň to také ukazuje na to, zda člověka vůbec zajímá co po něm Pán chce. Spousta lidí Poselství čte, aniž do něj pronikne, právě z důvodu lenosti ducha. Obsah Slova pak nahrazuje svými vlastními představami a podle toho to dnes kolem Poselství také vypadá. Poselství je pak pro mnohé jen zajímavou knihou se spoustou informací o kterých mohou pak s přáteli debatovat. To co je v Poselství uloženo a sice Živá Síla Slova tak mnohým zůstává uzavřeno.
Pokud však člověk chce opravdu zjistit, co po něm Pán žádá, ať je to cokoliv, tak se to snaží neúnavně hledat, dokud to nenajde. Vlastní přání a představy musí při tom dát zcela stranou a pokud se neshodují s Boží vůlí, tak se jich i zbavit. Jinak se k obsahu Poselství nikdy nedostane i kdyby ho četl třeba sto let.
Příjemný den