Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Nezávazné tlacháníRodáci, hlaste se

Spravuje:

Devínsky

Reklama


Zasláno do klubu

NAT98


Společné působení

Nejednomu čtenáři Poselství Grálu nedává dnem i nocí pokoje pojem společného nebo jednotného působení. Po neúspěšném hledání se nakonec křečovitě přimkne k nejblíže dosažitelnému pozemskému uskupení čtenářů Poselství a snad si i nakonec myslí, že dosáhl konečně naplnění, protože přece nic jiného není momentálně k dispozici. Mnohdy aktivně, s vysokým nasazením a třeba i s osobní obětí, snaží se v rámci tohoto uskupení vykonávat nejrůznější úkoly, které dostane od příslušného vedoucího. Vykonáváním těchto dobrovolně převzatých činností vzrůstá v něm zároveň i dojem jistého zadostiučinění takzvanému společnému působení. Naplněn klidem nakonec spokojeně usíná s vědomím, že konečně našel to pravé.

Tím je v něm na dlouho, ne-li navždy umlčen hlas nabádající ho k dalšímu neúnavnému hledání skutečného obsahu pojmu společného působení, neboť jeho naplnění nespočívá ve vykonání jakési pozemské činnosti, nýbrž obsahuje i cosi duchovního, co dalece přesahuje hmotné hranice i formy. Je to jen další důkaz toho, že člověk dneška v důsledku své duchovní lenosti a zotročení svým pokřiveným rozumem dokáže z duchovních hodnot vnímat již jen některé jejich pozemské projevy. Ty pak tupě přijme za své a vytváří tak sobě i druhým dojem duchovního dění.

Schopnost hledání a zkoumání, která vše podrobuje pronikavým zkouškám, téměř vždy ztratí při vřazení se do někým nastolené pozemské formy působení, protože si myslí, že již nalezl to co dlouho hledal a tím tento pojem naplnil. Avšak pojem společného působení vychází z Boží vůle a trvalých hodnot, které nelze omezit pozemskou formou, nemá-li se částečně nebo i úplně potlačit jejich skutečný projev.

Opravdově vážně hledající se nedá spoutat pozemskou organizací nebo jakýmkoliv jiným uskupením. Jasně cítí, že vykonáním nějaké a třeba i potřebné pozemské činnosti není zdaleka naplněn účel jeho života. Vnitřní hlas mu nedává pokoje a naléhavě ho nabádá k dalšímu pohybu a neumdlévajícímu hledání odpovědí na jeho otázky.

Ať proto žádný z hledajících nezoufá, když ho někdo označí za selhávajícího, jen proto, že nedrží krok s pozemským uskupením jiných lidí, protože se ho nemůže s přesvědčením přidržet. Neúnavně ať hledá dál a s čistým srdcem přijímá a zpracovává běh každodenního života, neboť jedině v něm s pomocí Slova Poselství nalezne odpověď na každou otázku, i na otázku co je to společné působení.

Boží zákony nehodnotí člověka podle jeho členství v pozemských organizacích, spolcích, kruzích a dalších uskupení, nýbrž vidí ho jako jednotlivce s jeho vlastním vnitřním životem. Pozemskými lidmi nastolená kulisa, prostřednictví určité skupiny lidí nebo jednotlivců mezi hledajícím a Světlem je jen projevem jejich touhy po pozemské moci a chtění hledajícímu pozemsky vládnout, nikoliv však známkou skutečných duchovních pomocníků. Skutečný duchovní pomocník pomáhá nezištně! Jeho pomoc je duchovního druhu a po nikom nežádá, aby ho následoval. Jen poskytuje hledajícímu příležitost a ponechává vše ostatní na jeho svobodné vůli, neboť jedině ona dovede ho nakonec do světlých výšin.

Svobodná vůle! Kolik se o ní vedlo již sporů. A přece dál existuje nehledě na dohady lidí. Je třeba v ní konečně nalézt pravý význam, neboť bez pochopení svobodné vůle není žádného pokroku. Na jedné straně víme z Poselství Grálu, že nemůže být lidskému duchu odňata, neboť je součástí jeho druhu, na druhé straně, že u dnešních lidí se vlivem různých sklonů téměř již nedá poznat. A přece každý jasně cítí, že se v každém okamžiku může svobodně rozhodnout. Svobodně však v pravém slova smyslu neznamená jakkoliv, ale správně. Z toho jasně vyplívá, že svobodná vůle vede jen vzhůru, je-li jí poskytnut dostatečný prostor k projevu. Tuto možnost má každý člověk. Avšak za tisíciletí vývoje rozmanitým a mnohdy i temným chtěním zavěsil na sebe člověk řadu závaží, která mu ztěžují a nebo i téměř znemožňují svobodně se rozhodovat. Tím však není řečeno, že mu to vždy znemožní trvale. My, kteří jsme poznali Poselství Grálu a rozhodli se podle něj žít, jsme přece také těmi lidmi o nichž se píše v Pánově přednášce „Člověk a jeho svobodná vůle“. I my jsme kdysi jako duchovní zárodky klesali přes jednotlivém úrovně až k hrubohmotné zemi. A i my jsme se na své cestě zatížili falešným a mnohdy i temným chtěním, jehož důsledky na nás ještě dnes houževnatě lpí.

A přesto všechno jsme dokázali poznat hlas ze Světla a tím jsme se chopili příležitosti vymanit se z dřívějších omylů a duchovně stoupat. To vše je jen důsledkem našeho svobodného rozhodnutí, které i přes naše dřívější pochybení a z toho plynoucí karmické zatížení jsme byli schopni v sobě probudit. A toto svobodné rozhodnutí, tak jako každé jiné opravdové svobodné rozhodnutí je mezníkem na naší cestě ke Světlu a dalo by se i říci „schodem do nebe“. A je třeba ještě tisíce a tisíce správných rozhodnutí, aby se člověk stal tak zralým a oproštěným od falešného chtění, chce-li jednou vejít do svého domova, duchovní říše.

Svobodně, tedy správně se může člověk rozhodnout jedině sám, neovlivněn jiným člověkem. A i kdyby chtěl tento jiný člověk pro něj to nejlepší a doporučoval mu to nejsprávnější rozhodnutí, nebude z toho mít žádný duchovní prospěch, pokud by se k tomu nerozhodl sám. V mnoha případech, by se mohl rozhodnout dokonce naprosto opačně, kdyby neměl po ruce toto mínění jiného člověka, který se pouze domníval, že mu pomáhá. Rozhodne se přece vždy tak, jak to odpovídá jeho stupni vnitřní zralosti a především jeho směru skutečného chtění. Vždyť každý člověk má svůj osud i duchovní vzestup jen ve svých rukou a nikdo jiný ho nemůže přimět, aby usiloval vzhůru ke Světlu. Tato jednoduchá skutečnost, která je však těžko pochopitelná mnohým, tzv. vůdcům přece naprosto jasně ukazuje, že vnějším ovlivňováním stoupenců nedocílí se jejich duchovní kvality a po čase, jsou-li vnitřně ještě trochu živí, vymaní se z jejich vlivu, protože cítí silnou touhu sami v životě prožít a uskutečnit duchovní hodnoty. Jistě, když hrozí vážné nebezpečí a třeba i ohrožení pozemského života, který je velmi cenný, je třeba i důrazně varovat. Avšak výše řečené týká se každodeního života, rozhodnutí se kterými se denně setkáváme v maličkostech nebo i ve velkých věcech a jsme nuceni se jimi vážně zabývat. Mnohý by mohl namítnout, že se člověk může jenom domnívat o svých správných rozhodnutích, ale ve skutečnosti se může v mnohém mýlit. Doposud tomu tak i dokonce bylo a lidé v dobrém chtění rozhodovali se přesto nesprávně. Dnes však máme k dispozici Poselství Grálu, které naprosto jasně osvětluje dnešní svět a zárověň cestu ke Světlu a každý pokud chce může jí vidět a nepotřebuje k tomu nic a nikoho jiného, jen Boží Slovo, neboť Imanuel pravil:

„…Nyní přišel čas, v němž se člověk na zemi musí otevřít Slovu Božímu, což je totéž jako vpravení se do stávajících, stvoření udržujících a povzbuzujících zákonů nejsvětější vůle Boží!
Není pro celé lidstvo žádné jiné cesty ani jiné pomoci! Musí poznat a vpraviti se nebo zahynout; neboť soud je zde! Žádný člověk vám nyní již v nadcházející nouzi neporadí ani nepomůže. Jedině Bůh!…“

Svobodná vůle člověka je velká čára přes rozpočet mnohých tzv. povolaných, vedoucích kruhů a dalších mnohdy samozvaných vůdců, kteří sami sebe považují za velmi cenné a za něco více než jsou ostatní, takzvaní řadoví stoupenci Poselství Grálu, kteří podle jejich tvrzení nezbytně potřebují právě jejich vedení, jejich radu a v neposlední řadě úkol jimi určený, který vznešeně nazývají službou Grálu. Při bližším pohledu je však naprosto jasně patrné, že je tomu právě naopak. Právě tito tzv. vůdci nebo povolaní potřebují kolem sebe stoupence, kteří jim samým i ostatním lidem mají vytvořiti obraz činorodosti vůdce, kolem něhož se to jen hemží činností nebo jak to často hrdě nazývají, děním. Avšak s posledním ztraceným stoupencem ztrácí se i ono dění a veliký vůdce najednou stojí osamocen a neschopen sám cokoliv podniknout a hledá další ochotné ovečky, kteří za něj budou pomalu i pracovat, aby tato vznešená osobnost nebyla nadále zatěžována tzv. vedlejšími věcmi a mohla se věnovat „duchovnímu působení“, které však z velké části sestává z „drezůry“ vlastních stoupenců k ještě větší osobní poslušnosti a získávání nových stoupenců pro rozšíření především pozemského vlivu a nezřídka i majetku. Tento odporný způsob tzv. společného působení je jej triumfem Luciferovým, který využívá jako ochotné nástroje mnohdy i skutečně povolané, kteří stejně tak jako tzv. řadoví stoupenci podléhají stejnému zlu: duchovní lenosti a sebepřeceňování. Z pohledu prostého pracovitého člověka, který své dny vyplňuje usilovnou prací a pokorně usiluje o zkrášlení a tím pozvednutí svého okolí, plníc své každodenní povinnosti pozemského člověka a stoupence Poselství Grálu, nejeví se tito tzv. povolaní tak vznešenými a hodnotnými, vysoce stojícími a ze své výše blahosklonně shlížejícími na pobloudilé lidstvo, nýbrž vyšňořenými panáky, lenochy a škůdci. V klidu kolem nich prochází a ponechává je jejich osudu, neboť u nich nenalézá to co by mu mohlo skutečně pomoci, totiž jejich vlastní příklad vzorného pozemského života. Nesnaží se je přimět, aby slezli ze „stromu na úpatí hory“, na kterou sám usilovně a pokorně šplhá, vědom si její skutečné výše a své osobní odpovědnosti, zda se dostane na vrchol nebo sejde z pravé cesty. Takový člověk nedbá jejich varování, že nikdy nebude moci vystoupit vzhůru a nesplní svůj pozemský úkol, když je nebude následovat do jejich pouze domnělé výše a plnit úkoly, které mu osobně přidělí a očekávajíc ještě díky, neboť takovýto řadový stoupenec je přece odměněn, že ho smí vykonat pro Světlo, ve skutečnosti však pro svého vůdce.

Skutečný duchovní pomocník zná velmi dobře hodnotu svobodné vůle člověka. Nikdy ji nebude nahrazovat vlastním chtěním, nýbrž ji bude v ostatních spolulidech vždy podporovat a rozvíjet. Vždyť on má dar pomáhat a sám musí jako první děkovat za tuto milost. Samotným pomáháním teprve vyrovnává tento dar, který mu může být zase kdykoliv odejmut! Vždy bude jednat nezištně a ve svém pozemském životě bude stát jako zářící vzor, který beze slov ukazuje cestu vpřed. A takovými se musíme stát na svém stupni všichni, kteří usilujeme o duchovní vzestup. Máme stát ve svém působení, ať je jakéhokoliv druhu jako pochodně, které ukazují v temnotách této země pravou cestu. Ne však jen ve slovech nýbrž především v pozemsky uskutečněných duchovních hodnotách. Pak budeme stát ve svém díle jak to má být. Nebudeme se zaštiťovat jen slovy a některými dřívějšími dobrými skutky, ale budeme trvale ukazovat v přítomnosti pro hledající cestu vzhůru. Především v tom spočívá skutečný pojem společného působení. Máme být jednotní v duchu. V pozemském má být každému ponechána jeho cesta, neboť jedině na ní může skutečně dozrát.

Jednou nastane doba veliké pozemské výstavby, která bude vyžadovat i pozemské vedení lidí konkrétními Světlem povolanými vůdci. Pro skutečnou výstavbu se však nejprve musíme stát způsobilými a zralými. V dnešní době „velké očisty“ se máme stát ze všeho nejdříve opravdovými lidmi. Bez této podmínky nemůže žádná, skutečná výstavba nikdy začít.