Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Nezávazné tlacháníRodáci, hlaste se

Spravuje:

Devínsky

Reklama


Zasláno do klubu

NAT98


Milujte se navzájem!
„…Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.…“

Odkaz, který Ježíš svým ůčedníkům těmito slovy zanechal, měl sloužit jako mocné pouto služebníků Světla a zároveň světelná hradba, která vítězně odrazí vše temné a s naprostou převahou dobra bude široce rozlévat své požehnání celému světu. Láska měla být onou zázračnou mocí, kterou mělo vše temné zajít, aby na Zemi zavládlo jen Světlo, vůle Boží. Ježíš často zdůrazňoval moc a sílu lásky. Dobře věděl, že jedině láska může vytrhnout zbloudilé lidské duchy z dusivého sevření temna. Vždyť láska byla smyslem a zároveň živou náplní každé Jeho věty. Ježíš lásku hlásal a žil. Svým bytím na Zemi lidem ukázal živoucí příklad láskou naplněného konání. Tím zároveň přinesl tehdejšímu lidstvu vysoký požadavek Světla pro chápání opravdové lásky – „...,tak jako já jsem miloval vás “.

Lidstvo, aniž proniklo do slov Syna Božího, nepochopilo jejich skutečný smysl a na svém nízkém stupni do nich vložilo svá vlastní přání a očekávání. Pojem Živé Lásky, která je vždy jádrem každého Božího Poselství znetvořilo podle svého temného způsobu až k nepochopitelným formám zlého chtění temného středověku, které jako jedovaté plody Luciferova působení zcela otrávilo od základu celé působení duchovních autorit. ––

Poselství Syna Člověka opět vnáší do všeho Světlo. Milujte se navzájem! Zvonivý jas Světla zachvívá se v těchto slovech. Síla a čistota z nich proudící okamžitě trhají doposud pevná pouta a nitro člověka je naplněno vroucím jásotem. Děkovná modlitba tryskající z náhlého poznání všemoci lásky letí vysoko vzhůru, ke stupňům Božího trůnu. Zdi jsou rozbořeny, propasti mezi bližními překlenuty zářivýmy mosty přátelsky podané pomocné ruky. Zhluboka se pojednou může člověk nadechnout něčeho doposud neznámého, nového. Zároveň však mocně vzrůstá duchovní bdělost a jako jasná zářivá čepel skvoucího meče přesvědčení varovně se napřimuje proti všemu temnému. Čistota, která vždy obklopuje pravou lásku nikdy nepřipustí její zkalení, chladně a bezohledně odrazí vše temné.

Ježíšovo přikázání, „Milujte se navzájem!“, má se stát nedílnou součástí veškerého působení služebníků Světla. Jedině láska vede vzhůru a může trvale sjednotit ke Světlu usilující. Z Boží Lásky vzniklo celé Stvoření se vším co obsahuje. A proto jedině v lásce nalezne človek vše, co pro svůj vzestup potřebuje.

„…Je to největší vítěz, který jest a který jest schopen přemoci vše….“
*
„…Tato pomoc je zde pro všechny. Nečiní žádného rozdílu ani ve stáří, ani v pohlaví, u chudého ani bohatého, u vznešeného nebo nízkého. Proto je také láska největším darem Božím. Kdo to pochopil, je jist záchranou z každé tísně a z každé hlubiny! Láskou se osvobozuje a získává si opět nejrychleji a nejsnáze nezkalenou svobodnou vůli, která ho nese vzhůru.
Kdyby i ležel v hlubinách, které ho nutně přivádějí k zoufalství, láska jest schopna mocí bouře vytrhnouti ho ke Světlu, k Bohu, který sám je Láska. Jakmile se v člověku z nějakého podnětu probudí čistá láska, má také bezprostřední spojení s Bohem, zdrojem veškeré lásky a tím získává i nejsilnější pomoc. Ale „Kdyby člověk všechno získal, lásky pak by neměl, učiněn jest kovem zvučícím a zvoncem znějícím, “ tedy bez tepla, bez života ... nic!
Zahoří-li však k některému ze svých bližních pravou láskou, která se jen snaží, aby milovanému člověku přinášela radost a jas, aby ho nestrhovala dolů nesmyslnou žádostí, nýbrž povznášela ho v ochraně, tedy mu slouží, aniž je si vědom vlastní služby. Stává se tím spíše nesobeckým dárcem. A tato služba ho osvobozuje!…“

Milovat svého bližního však dnešní člověk již nedovede. Příliš hluboko klesl a zasypal v sobě to nejcenější, čím měl přece sloužit svému Bohu – čisté cítění. Pokud se přece jen o to snaží, tak buď propadne změkčilosti nebo svým přáním a očekáváním, ne-li dokonce žádostem, ale ve všech těchto případech však svým požadavkům.

Pohleďme na propasti a hradby, jejichž důsledkem je naprosté roztříštění, které se mezi všemi lidmi neustále zvětšuje. Je známkou hlubokého pádu lidstva, po němž následuje rozklad. Zastavit tento pád však člověk sám již není schopen. Proto z nepochopitelné Boží Lásky přichází pomoc pro lidstvo ještě jednou ve Slově Poselství Grálu. Lidstvo v sobě má znovu probudit schopnost čistého cítění a nastoupit tak cestu vedoucí vzhůru ke Světlu, čehož důsledkem je sjednocení nebo sloučení.

„…Sloučení! Nepřecházej přes to lehce, ale snaž se zahloubati do tohoto pojmu a uvědom si, že zralosti a dokonalosti se dosáhne jen sloučením. Tato zástava spočívá v celém stvoření jako poklad, který chce býti nalezen a vyzvednut! Je těsně spojena se zákonem, že jen dáváním možno také přijímat! Čeho je nutně zapotřebí ke správnému pochopení těchto vět? K jejich prožití? – Lásky! A proto jest v tajích velikého bytí láska jako nejvyšší síla , jako neomezená moc!…“

Pravá láska nezná nic jiného než dávání, ona je ve své podstatě jen dávání. Celé stvoření je veliký akt dávání, kdy Stvořitel skrze své zákony láskyplně vede lidské duchy do říše Světla, kterou jim daroval jako jejich věčný domov. A proto člověk, který v sobě probudil čistou lásku, může také přijímat tuto Boží milost – být láskyplně veden ke Světlu. A tak i on se stává dárcem, neboť jeho duchovním vzestupem dostává se požehnání ostatním tvorům, čímž slouží celému stvoření a sám tak může přijímat stále vyšší a vzácnější dary. Tento koloběh Boží Lásky jest věčný, neboť byl určen samotným Bohem jako trvalá cesta ke stále vyššímu vývoji.

Člověku, který to pochopil, který v sobě prožil opravdovou lásku, musí se stát dávání základem celého jeho konání. V opravdovém dávání se pak člověk povznese do netušené výše a pro druhého přináší jakoukoliv oběť, jenž mu přinese prospěch. V dávání nakonec přináší sám sebe, nehledíc při tom na chyby druhého, nýbrž snaží se v sobě odstranil všechny překážky, aby mohl dávat stále více a čistěji. Nesobeckým přístupem, oproštěn od vlastních přání se sjednocuje se všemi, kteří usilují ke Světlu stejně jako on. Je si vědom, že i druhý potřebuje k vývoji čas, tak jako on sám a chápe možnost nebo i nutnost dočasně jiných, někdy i postraních cest, které jeho bližního přece nakonec přivedou na cestu správnou. S láskou tak současně získává i moudrost.

Proč tedy ti, co poznali Slovo Pravdy, jsou nejednotní ve svých postojích? Je jim třeba jen prožití opravdové lásky, která je vytrhne a osvobodí od jejich nezdravých, rozdílných přání a očekávání. V lásce budou schopni opravdově přijímat Boží milost – Svaté Slovo v Jeho pravém smyslu, jehož jádrem je Boží láska.

K prožití opravdové lásky je však člověku třeba naprosté přeměny celé jeho bytosti. Člověk sám již pravé lásky nezná. Stále větší strnulost činí ho neschopným volně a svobodně projevit čisté city, které pravou lásku vždy doprovázejí. Sám ze sebe, bez vnějšího podnětu nedokáže nalézt k ní cestu. Avšak ani zde není ponechán bez pomoci. S příchodem Poselství Grálu bylo zároveň zjeveno skutečné dění z doby putování Syna Božího Ježíše, který kdysi pravil svým učedníkům:

„Přišel jsem k vám z Věčné Lásky. Co vy lidé nazýváte láskou, není ani zdaleka obrazem toho co jako Láska žije nahoře ve Světle. Část této Lásky chtěl jsem přinést na tuto ztemnělou Zemi. Hledejte ji v mých skutcích a v mých slovech, abyste poznali, co pravá Láska jest.
A vytušíte-li alespoň záblesk toho, snažte se ze všech sil, abyste tuto Lásku ve vás probudili k životu. Láska musí proudit veškerým vaším konáním, vaším mluvením i myšlením jako svatý očišťující plamen, který všechno nízké usmrcuje a odplavuje. Milujte se vzájemně silnou zmužilou láskou.
Není to láska, odklízíte-li si vzájemně kameny z cesty, hovoříte-li sladkými slovy, které vaše duše při tom necítí. Pravá láska vidí chyby druhého a pomáhá mu je překonat.“ ––
Úkolem všech služebníků Světla je „…vybudovat v sobě Slovo v pevný hrad, čistý chrám Boží…“. A Slovo je neoddělitelné od Boží Lásky, neboť Slovo přišlo z Boha, který je sám Láska.
Slova „Milujte se navzájem“ mají se stát živým svědectvím služebníků Světla o nezměrné a nepochopitelné Lásce Boží a tím živým a zářivým mostem pro vážně hledající, kteří z hloubi duše touží po Světle. Služebníkům samotným se v jejich lásce ke Světlu Slovo otevře jako bezedná pokladnice, ze které budou moci sami přebohatě čerpat a dávat prosícím. A naplní se slova Imanuele:

„…Dávejte konečně nyní dále hledajícím z toho, co já jsem vám vždy bohatě dával! Aby se to prouděním stalo schopným nastoupit nutný koloběh, který se jako lavina povalí dušemi a světy!…“