Okoun

Mamma mia, here we go / Oops, he did it again.

S novým pojednáním, jak to dělal, že byl tak skvělý tentokrát (na Facebooku drobet zapadl komentář Roberta Waschky, že není nejostřejší v penále chlubit se tím, jak pro zavedený termín https://cs.wikipedia.org/wiki/Le%C5%A1ij oklikou přes bezproblémovou anglickou transkripci vymyslel novotvar "lešnik") bych asi mohl souhlasit, že Swanwickova Iron Dragon's Daughter je epochální, přelomové, omračující dílo, dokonale promyšlené kompozičně i stylistickz. Rozhodně se však neshodneme na překládání in a high-elven cloud palace (…) the ladies (…) spoke in mellifluous polysyllables jako "v oblačném zámku vznešených elfů … dámy … hovořily v libozvučných poloslabikách" (str. 19–20).

Et cetera ad nauseam, ale tentokrát už pokračovat nebudu; jen by se mi z toho chtělo blít, a to mi nedělá dobře.