Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Reklama


Zasláno do klubu

agitprop


Josef Husovský: Veliký Říjen

Jak je to dávno, přes čtyřicet roků,
kdy rozhodný boj v ruské zemi vzplál!
Aurory výstřel zahřměl do útoku
na poslední již nepřátelský val,
za jehož hradbou byly plné stoly,
radost a pravé lidské lásky svět,
v němž neznámým je se žebráckou holí
od města k městu jít a hladovět,
kde země svoje bohatství a plody
jak matka dává spravedlivě všem,
kde místo hrůz otrocké nesvobody
je lidské štěstí všude domovem.

Jak je to dávno, přes čtyřicet roků,
kdy ruský lid do rukou vládu vzal!
Nadšení vystřídalo slzy v oku
a šťastný úsměv ve tvářích všem hrál,
stamilióny rukou do svých dlaní
kladiva vzaly, pluhy, traktory,
zem celá zněla písní budování
všem dávným nepřátelům navzdory,
do netušené rozkvétala krásy
jak čarokrásný pohádkový květ,
jímž sovětský lid pro věčné již časy
ozdobil k lepším zítřkům jdoucí svět.

Jak je to dávno, přes čtyřicet roků,
kdy ruský národ volně začal žít!
Aurory výstřel zní však do útoku,
jak před lety a věčně bude znít,
neboť je třeba pokračovat v boji
proti nového světa kletbám všem,
až všechno lidstvo svoje síly spojí
a štěstí nebude již pouhým snem,
až místo války bratrství jen pravé
chorálem lásky rozezpívá kraj
a úsměv v líci jako slunce žhavé
promění každý den náš v slunný máj.

Jak je to dávno, přes čtyřicet roků,
kdy Sovětský stát cestu nastoupil
podoben řece nejprudšího toku,
jíž zastavit dost nikdo nemá sil,
za cílem svým jak řeka k moři spěje
a slaví jeden úspěch za druhým,
plníce listy slávy epopeje
práce a vědy hrdým vítězstvím,
neboť tu štěstí rodí země celá
a srdce plní radost bezmezná,
vždyť na Měsíc až, dnes už doletěla
sovětské země vlajka vítězná.

Jak je to dávno, přes čtyřicet roků!
Každý však na to vzpomene si rád,
vždyť Sovětský svaz s námi bok po boku
usiluje o nový světa řád,
o nový život, o lásku a víru
ve šťastný zítřek národů všech mas,
abychom všichni mohli žít jen v míru,
ve světě plném nepoznaných krás...
Kéž po staletí plamen revoluce
dál plní srdce světa národů,
abychom všichni spolu ruku v ruce
mohli dát všemu lidstvu svobodu.


(Vesnické noviny Rozvoj Židlochovicka, 1959)