arnost
Zasláno do klubu
agitprop
Ilja Bart: Slib soudruhu Gottwaldovi
Dnes odešel nám soudruh Gottwald za Stalinem
jak za ním neochvějně celý život šel.
Odešel otec revoluce se svým věrným synem.
Z nás každý po druhé dnes osiřel.
Umřel nám soudruh Klement Gottwald,
soudruzi . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
V nás žije dál. Je slunce našich dějin,
on, nejvěrnější dědic Tábora.
Zachránil naši vlast - vrátil jí slávu její,
velitel Května, vítěz Února.
Soudruzi - hlavy vzhůru! Zadržte v očích slzy!
Ať smutek náš se v gottwaldovskou sílu probolí.
Teď každá továrno - buď gottwaldovskou tvrzí
a každé pole - gottwaldovské předpolí.
Vy neklamte se, války zločinci a lidstva nepřátelé,
že lid náš v bolesti je bezbranný.
Svou zemi oblékli jsme do ocele -
jsme gottwaldovským lidem ve zbrani.
Soudruzi, slyšte denní rozkaz rodné strany:
V šik pevný semkněte se! K zítřku směle - vpřed!
Jak život Gottwaldův nám byl tou nejvěrnější zbraní
i v letech poroby i v letech budování -
smrt jeho budiž nám tím nejpevnějším pancéřem!
Ilja Bart: Pozdrav novému presidentu
První den jara… Slunce v tiché modři plane.
Ač bolest pálí ještě v přehluboké ráně,
oči již k zítřkům hledí gottwaldovsky.
Dnes druhý dělník stal se prezidentem na Hradčanech,
kormidlo vlasti převzal soudruh Zápotocký.
To, čím je moudré hlavě statečné a věrné srdce,
to, čím je hrdinovi meče blýskající ocel,
to, čím je pšeničnému lánu úsvit purpurový -
tím ve všech vítězných a slavných bitvách revoluce
byl soudruh Zápotocký soudruhu Gottwaldovi.
Z nejčistší krve dělnické. Vykován rudým Kladnem.
Statečný tribun lidu v stávkách, demonstracích,
byl tvrdou pěstí třídy proti panské smečce zrádné,
šel směle proti smrti ve hlavních a na bodácích,
i proti dýmu z pecí v koncentrácích…
On - jeden z prvních nesl poselství mé vlasti Leninovi!
Když nepřátelé zaplavili zemi lidu drahocennou krví,
do ticha zazněl hlas - hlas jeho burcující:
Na troskách světa starého se zdvihne lid - lid vítězný a nový,
na hrobech padlých hrdinů nám vstanou noví bojovníci.
A my jsme vstali! Veď nás do slunečních roků příštích,
ať jako krásná zahrada vlast naše porozkvete,
ať píseň vítězného míru hřímá na všech staveništích,
ať vstanou noví bojovníci z nových pětiletek!
Buď naše láska k zemi Stalinově - nejryzejší kov!
Na věčné časy gottwaldovská Praha bude sestrou Moskvy!
Ať žije v Kremlu soudruh Malenkov!
Ať žije na Hradčanech soudruh Zápotocký!
(Práce, 1953)
Dnes odešel nám soudruh Gottwald za Stalinem
jak za ním neochvějně celý život šel.
Odešel otec revoluce se svým věrným synem.
Z nás každý po druhé dnes osiřel.
Umřel nám soudruh Klement Gottwald,
soudruzi . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
V nás žije dál. Je slunce našich dějin,
on, nejvěrnější dědic Tábora.
Zachránil naši vlast - vrátil jí slávu její,
velitel Května, vítěz Února.
Soudruzi - hlavy vzhůru! Zadržte v očích slzy!
Ať smutek náš se v gottwaldovskou sílu probolí.
Teď každá továrno - buď gottwaldovskou tvrzí
a každé pole - gottwaldovské předpolí.
Vy neklamte se, války zločinci a lidstva nepřátelé,
že lid náš v bolesti je bezbranný.
Svou zemi oblékli jsme do ocele -
jsme gottwaldovským lidem ve zbrani.
Soudruzi, slyšte denní rozkaz rodné strany:
V šik pevný semkněte se! K zítřku směle - vpřed!
Jak život Gottwaldův nám byl tou nejvěrnější zbraní
i v letech poroby i v letech budování -
smrt jeho budiž nám tím nejpevnějším pancéřem!
Ilja Bart: Pozdrav novému presidentu
První den jara… Slunce v tiché modři plane.
Ač bolest pálí ještě v přehluboké ráně,
oči již k zítřkům hledí gottwaldovsky.
Dnes druhý dělník stal se prezidentem na Hradčanech,
kormidlo vlasti převzal soudruh Zápotocký.
To, čím je moudré hlavě statečné a věrné srdce,
to, čím je hrdinovi meče blýskající ocel,
to, čím je pšeničnému lánu úsvit purpurový -
tím ve všech vítězných a slavných bitvách revoluce
byl soudruh Zápotocký soudruhu Gottwaldovi.
Z nejčistší krve dělnické. Vykován rudým Kladnem.
Statečný tribun lidu v stávkách, demonstracích,
byl tvrdou pěstí třídy proti panské smečce zrádné,
šel směle proti smrti ve hlavních a na bodácích,
i proti dýmu z pecí v koncentrácích…
On - jeden z prvních nesl poselství mé vlasti Leninovi!
Když nepřátelé zaplavili zemi lidu drahocennou krví,
do ticha zazněl hlas - hlas jeho burcující:
Na troskách světa starého se zdvihne lid - lid vítězný a nový,
na hrobech padlých hrdinů nám vstanou noví bojovníci.
A my jsme vstali! Veď nás do slunečních roků příštích,
ať jako krásná zahrada vlast naše porozkvete,
ať píseň vítězného míru hřímá na všech staveništích,
ať vstanou noví bojovníci z nových pětiletek!
Buď naše láska k zemi Stalinově - nejryzejší kov!
Na věčné časy gottwaldovská Praha bude sestrou Moskvy!
Ať žije v Kremlu soudruh Malenkov!
Ať žije na Hradčanech soudruh Zápotocký!
(Práce, 1953)