Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravují:

Dadel, Finwe, Hercoš, caracho

Reklama


Zasláno do klubu

Sivý čtverák


Gustav_Husak Na Štěpána bez Štěpána  na Andreje bez Andreje!
vlastní tvorba
Přihodila se věc v Makotřasích nevídaná a sám krotitel Kludský s cirkusem svým do Makotřas přikočoval.

Samozřejmě celé Makotřasy z toho na nohou byly a i Ladík u dědouška škemral, zdali by cirkus tento slavný navštíviti mohli.

Nedozvíme se již, zdali dědouška trošku svědomí hryzalo za nedávné Ladíka "na saních povození", po kterém Ladík stále ještě nohu v gipsu měl a tedy nemohl sobě vstupu do cirkusu zasloužiti pomocí lidu cirkusovému s věcmi různými od nošení vody pro slona Brundibára - a že toho takový slon mnoho vypije, milé děti, ó jé - po uklízení toho, co po Brundibárovi občas zbylo, jako toho činily ostatní děti makotřaské, či zda byl dědoušek toho dne jen rozšafný, každopádně dědoušek pár krejcarů z nevelké pense své schránil a vstupenky pro sebe i vnoučka svého nejmilejšího zakoupil.

A již Ladík i s dědouškem v manéži seděli a Ladík oči navrch hlavy měl. Vystoupení artistická, kdy Ladíkovi na rozoumek nešlo, jak jest možné, že hadí žena nezauzluje se, zvířata cizokrajná, kterých do té chvíle Ladík jen na obrázcích v učebnici živočichopisu viděl, ba i klauni veselí P.T. publikum kousky svými bavili, že Ladíka od smíchu bříško bolelo.
A již krasojezdkyně na koni do manéže vjíždí a umění své předvádí... když tu co to? Zřejmě si jeden skok krasojezdkyně špatně propočetla a buch, na podlahu manéže spadla jako když pytel brambor na zem složíte, v P.T. publiku to jen překvapeně zahučelo.
A zatímco se krasojezdkyně pomalu ze země sbírala a kosti své počítala, dědoušek zašeptal vnoučku svému nejmilejšímu:
"To víš, Ladíku, i mistr tesař se někdy utne. Ale můžeš si jist býti, že mně by se mrzutost takováto zajisté nestala."
"Vám by se toto nestalo, dědoušku?" vykulil očka Ladík, "to jste takovým krasojezdcem výtečným?"
"Myslíš si snad, že vrdloužu, chlapče nedůvěřivý?", naoko se zaškaredil děd, "stane-li se mi o blížící se přestávce mrzutost takováto, celou zlatku ze své pense tobě dám a nestala-li by se mi, o přestávce smlsneš místo vaty cukrové desertu svého oblíbeného, souhlasíš?"
Domluveno, ujednáno.
Ladík od té chvíle seděl na lavici jako na jehlách, neboť jej představa zlatky v kapse náramně hřála a již se těšil na dědouškovy výkony krasojízdné.
A už zde máme přestávku a P.T. publikum hrne se dílem posilniti se vatou cukrovou či dobrotami jinými a ti, kdož se ještě před představením posilňovali ve společnosti zrzavého šviháka s bílou čepicí, nejbližší křoviska vyhledávají. I Ladík se do berliček svých zapřel a nedočkavě dědouškovi říká: "Tedy pojďme, dědoušku, již se těším na výkony vaše krasojízdné, pročpak ještě sedíte?"
"A proč bych se zvedati měl?", usmál se dědoušek, "a o jakých výkonech krasojízdných hovoříš? Řekl jsem přeci, že mně by se nepříjemnost, jakou pád s koně jest, rozhodně nestala. A nepříjemnost tato se mi vskutku nikdy v životě nestala a nestane, neboť jsem se nikdy ke zvířeti tak potměšilému a nevyzpytatelnému, jakým kůň jest, na méně než pět kroků nepřiblížil a tak to na věky věkův zůstane. A nepřiblížím-li se ke koni, nemohu s koně spadnouti, to jest přeci samozřejmé, či ne?"
"Ach tak..." pokýval hlavičkou Ladík a v duchu se smutně rozžehnal jak se zlatkou cinkající, tak se sladkou cukrovou vatou a nakonec i s jen nedávno za jedničku z krasopisu obdrženými novými dobrodružstvími Káji Maříka...