Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

KulturaLiteratura

Spravují:

Bruno, Kirjat, Behemoth, majo

Reklama


Zasláno do klubu

Špatné básně


Trisolde Moja chorá hlava  v jednom je plameni.
Rozpad rozkladu

Ty jo já si o sobě myslim, že jsem docela optimista a najdu si snad největšího brečáka z celý Český republiky. Míšo ty nejseš blíženec, ale ublíženec.
Kačí, řekni mi něco inteligentního.
Zase prší. A pak musíš dojít s tím bioodpadem.

Oči kapradí
vyrůstaj z tebe,
když odmontuješ hlavici sprchy
vynalézavé samotářky

Muchničky,
povstaňte z rašeliny,
mezi klečí skřítek klečí,
ví, že světlušky nezabloudí

Žabičky,
co před chvílí z pod hladiny,
líně mrkly, olíz mžurku,
napříč socializací upustily pulčí ocásky,
najednou z nich byly ženy,
než zjistily kdo je kdo,
trapné trápení

Přátelé,
rozprchli se s prvními kapkami,
každému jedna nota,
temnota

Učili nás neočekávat nic,
přesto doufáme

Pošetilý, samolibý, slabošský lid,
nalhává si, že život není smutný,
prázdní, v křeči vedou řeči,
slova nejsou nutný

Na co si všichni hrajete?

Povrchní pokrytci s prý
otevřenou náručí,
srdcem na dlani,
možná tak s hovnem na jazyku

Co by se asi tak stalo, kdyby se všichni najednou začali chovat přirozeně?

Homér, ze sbírky: Zítra nikam nevstávám