Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Hry počítačové i jiné

Spravuje:

captainn

Reklama


Zasláno do klubu

D4 3t3rn41 gl0ry r00m


Přebral Tlačit do kopce  hromadu želé.
Stellaris, galaxie naseedovaná civilizacemi, za které jsem hrál dřív a nebo na kterých jsem před delší dobou věštil výsledek voleb. Nově vytvořená civilizace.

Úsilí byla zvláštní planeta. Pozemský ráj obývaný lidmi, prý potomky dávné lidské civilizace, která se zde pokusila od kořenů vybudovat šťastnou společnost a kupodivu se jí to povedlo. Obyvatelé Úsilí žili klidným, mírumilovným a bukolickým životem a věřili v duchy předků, kteří je zvolna a laskavě vedou kupředu. Nejspíš tomu tak už dávno nebylo, ale víra v nadpřirozenou pomoc zakladatelů světa inspirovala jeho obyvatele k mnoha velkým výkonům. Život na planetě, která obíhala trojhvězdu zvanou Brány, ale měl jednu nevýhodu - umělý ekosystém byl dokonale vyladěný tak, aby prospíval a pomáhal jejím obyvatelům, ale prakticky nedokázali žít někde jinde - jejich nepotřebný imunitní systém by to nedokázal kompenzovat.

Jednoho dne se obyvatelé Úsilí vydali ke hvězdám. Snad pátrat po své minulosti. Zakládali těžební a vědecké kolonie, ovládli asi dva tucty sousedních soustav, ale nemohli najít žádné místo, kde by dokázali žít ve velkém počtu. Zkusili vytvořit polorozumné stroje, které by se snesly na jiné světy místo nich, ale brzy toho nechali. Bylo na nich totiž něco znepokojivého.

Snad další odraz minulosti. Někdy touto dobou se totiž obyvatelé Úsilí setkali s dalšími civilizacemi a zjistili jednu věc - mnoho událostí v galaxii definuje odvěký spor mezi organickými a umělými inteligencemi. Sousedé Úsilí byli neškodní organici, dvě izolacionistické, ale mírumilovné civilizace - na východě (protisměru) kastovní společnost vesmírných hobitů oblibující biotechnologie a zemědělství, možná další odnož starého lidstva, která ve svém neolitu neochočila žádná zvířata. Na západě (posměru) pak rasa nafrněných pávů, kteří říkali své říši "Velké Jubakulské Impérium Povznesených a Moudrých". Ale byli to prostě jen neškodní, nafrnění pávi. Směrem k okraji pak vegetovala rasa zdrcnutých autoritářských ještěrů, kteří si, neznámo proč, říkali Realisté, ale neměla přímý přístup k systémům Úsilí. Protilehlou stranu galaxie obývalo několik vcelku zapomenutelných, mírumilovných ras, které brzy vytvořili federaci nazývanou podle společně podepsaného dokumentu Záslužná dohoda. Nějací kytovci, fotosyntetizující Zelení a civilizace bystrých plžů, kterým se trochu posměšně přezdívalo Turbošneci, a kteří se snažili svůj krátký život kompenzovat ohromujícími životními výkony.

Dohoda často válčila s hnízdem všežravého hmyzu zvaným "Hltači světů" a "Krasonoši", kyborgy posedlými estetickým zdokonalováním sebe i ostatních, zpravidla nedoborovolným. Tyhle války, ve kterých se Dohodě docela dařilo, ale na Úsilí nedolehly. Větší problém představovala další umělá inteligence, Neoandělé. Šlo o létající stroje kdysi vytvořené jako neomylní inkvizitoři, které brzy vyhladily své organické stvořitele a vydaly se trestat hříchy i do Vesmíru. Postupně, kousek po kousku ukusovali z jubakulského území a hrozilo, že se jednou dostanou až na dohled od Úsilí. Třetí robotickou civilizaci představovalo několik prastarých systémů obývaných tajemnou umělou inteligencí, která se zbytkem galaxie nekomunikovala a jen občas směrem k mladším rasám utrousila nějakou zmínku o velké tragédii v minulosti, které nedokázala zabránit.

Jedinou hrozbu tak pro Úsilí představovaly tři systémy obydlené piráty a nájezdníky, kteří občas požadovali výpalné a plenili odlehlé systémy, ale díky kterým měla planeta vůbec potřebu válečného loďstva. V budoucnu se ukázalo, že cena totohle průběžného tréninku v pohraničí je nevyčíslitelná. Zatím ale vládl mír. Po dobrých 200 let obyvatelé Úsilí nevedli žádnou válku (a Přebral získal jeden achievement) a jen se učili, jak rozvíjet své technické i duchovní talenty. Klíčové bylo, když se jim konečně podařilo replikovat ekosystém své planety ve velkých vesmírných stanicích, kde je udržoval zdravé a spokojené. Kolem hvězd v teritoriích Úsilí začaly vyrůstat obytné habitaty vhodné nejen pro lidi, ale i pro další rasy. Úsilí na nich přijímalo uprchlíky z galaktických konfliktů - Jubakuly prchající před NeoAnděly, obyvatele okrajových planet decimované válkami na hranicích Dohody i příslušníky primitivních civilizací zotročovaných a vysidlovaných Realisty. Civilizace Úsilí přestala být homogenní a bylo to dobře, protože nové druhy dokázaly osídlit i dříve nevhodné planety. Prosperita státu byla na vrcholu a podařilo se i vystavět hvězdnou bránu, umělou červí díru, s jejíž pomocí bylo možné cestovat k jiným podobným branám ovládaným spřátelenými civilizacemi.

Příliv nových kolonistů ale vedl i ke změnám ve společnosti. Lidé z Úsilí se začali více zajímat o galaktické konflikty, které k nim zavedly jejich nové přátele, a došlo jim, že minimálně NeoAndělé budou brzy představovat hrozbu. Původně zcela mírumilovná společnost začala víc zbrojit a chystat se na neklidnou budoucnost. Prvním úspěchem, ale i zároveň počátkem konce nevinnosti, byly rozsáhlé manévry, na kterých se podařilo definitivně neutralizovat pirátskou hrozbu. Druhá změna přišla vzápětí. Obyvatelé Úsilí se už dlouho věnovali duchovním vědám a nakonec se jim podařilo aktivivovat své latentní psionické schopnosti a nahlédnout za Závoj do spirituálního světa. Po několika pokusech se vládou podporovaná skupina telepatů spojila s neznámými duchovními bytostmi, které si říkaly "Ti, kdo šeptají v prázdnotě". Šeptající jim nabídli mnohé tajné znalosti, které postrčily kupředu lidskou technologii. Cenou za to ale byl šepot na hranicích vědomí, který dokázal slabší, citlivější osoby dovést až k sebevraždě nebo běsnivému šílenství. Usilování o štěstí dostalo první trhlinu, ale nebyla fatální - Úsilí bylo pořád nejpříjemnější společností k životu v celé galaxii. Jen jste občas měli... divné sny.

Úsilí, bezpečný domov pro uprchlíky, nadále deklarovalo ochotu chránit slabé, nezávisle na jejich původu. Připravovalo se na brzkou válku s Neoanděly, která musela přijít, protože ohavné stroje už vyhubily většinu ubohých pyšných Jubakulů a na druhé straně galaxie začaly decimovat i část planet Dohody.

Jenže pak se stalo něco, co nikdo nečekal (ok, čekal jsem to).

Senzory napříč galaxií začaly zanamenávat podivný signál, který neblaze působil na pokročilé umělé inteligence, které využívaly zejména civilizace Dohody. Ukázalo se, že je dobře, že se Úsilí robotů vzdalo, protože řada z nich se brzy začala chovat nepředvídatelně a nebezpečně. Androidi ze států Dohody opouštěli své pány a mizeli neznámo kde, jakoby svolávání tajemnou, mocnou silou.

A pak se tato síla projevila veřejně.
Několik pustých světů popraskalo a odkrylo pod svým povrchem rozsáhlé mechanické komplexy, ze kterých se vyrojily podivné, vražedné stroje vedené umělým, jednostranně zaměřeným vědomím.
Říkalo si to Kontingence.
Bylo to vytvořeno kdysi dávno jako poslední pojistka před nástupem jakési nebezpečné formy singularity - a to jakkoli drastickými prostředky: vyhlazením všech civilizací, které vyrábějí myslící stroje. A když na to přijde, tak pro jistotu i všech ostatních civilizací.

Základny Kontingence byly odhaleny v prostoru Neoandělů, v jednom ze slabších států Dohody, na hranicích Dohody a Realistů a na okraji upadající jubakulské říše. Žádná se naštěstí objevila přímo v teritoriu Úsilí, jinak je otázkou, zda by dokázalo přílivu vražedných mechanismů odolat. I tak byla ale situace vážná. Strojové továrny mechanických světů chrlily desítky sterilizačních jednotek. Jubakulové padli. Stará, záhadná a mocná robotická inteligence poblíž Jádra padla také. Dohoda zcela přišla o jednoho ze svých členů. Miliardy hynuly v ohni a území ovládaná Kontingencí se rozšiřovala. Kontingenci se navíc podařilo rychle ovládnout řadu bran a dokázala zasahovat kdekoli po galaxii. Jediné, co bránilo totálnímu vyhlazení byly produkční limity jejích základen - s flotilami kontingenčních berserkrů se nikdo nedokázal měřit.

Úsilí sice dokázalo vystavět silnou flotilu, která uměla útočné svazy Kontingence odrážet, ale rychle ji to vyčerpávalo. První střety byly katastrofální - silné paprskové zbraně Kontingence dokázaly jedním zásahem rozštípnout i velkou bitevní loď. Nezbylo, než nasadit jinou taktiku - obrovská hejna malých korvet, kde zásah extrémně silným parskem neznamenal takovou ztrátu na životech a materiálu. I tak byly oběti obrovské, ale občané světů Úsilí dobře věděli, že bojují o své životy a domovy. Desetitisíce odvážných pilotů padly.

Bylo ale zřejmé, že byť je Úsilí technicky pokročilé a dokáže velmi rychle vyrábět stovky lodí a nahrazovat ztráty, jeho průmyslová kapacita je omezená nedostatkem zdrojů. A že jej Kontingence jednou přečíslí. Dohoda už se v té době pod tlakem téměř rozpadala a nedalo se na její pomoc příliš spoléhat, nejlepší mozky Úsilí proto přišly s plánem dobře zaměřených útoků, které by vyřadily výrobní základny Kontongence, ale vyhnuly se většině jejích sil.

První základnu na pomezí Realistů a Dohody se podařilo dobýt snadno, Kontingence s tak drzým protiútokem nepočítala a soustředěné bombardování prakticky vymazalo mechanický svět z mapy vesmíru. S druhou v bývalé jubakulské říši to bylo složitější - na cestě k ní se vyskytovala řada bran, kterými mohly ostatní kontingenční základny rychle posílat posily. Několik rychlých útoků selhalo, aniž by k ní dospěly. Vědci na Úsilí, kolonizovaných planetách a habitatech ale vyvinuli zcela nový typ pohonu, který umožňoval lodím provádět riskantní, ale efektivní skoky na velkou vzdálenost, přes několik soustav. Z jiného projektu zase vzešla unikátní zbraň - generátor nezničitelného energetického štítu, kterým bylo možné zcela uzavřít planetu před světem tak, že jej zvenku ani zevnitř nešlo po stovky let narušit. Objevily se sice kritické hlasy, které varovaly před tím, co se stane, pokud se jednou uzamčené světy zase osvobodí, ale jako rychlé řešení to stačilo - výrobní kapacity Kontingence tak bylo možné téměř okamžitě izolovat, pokud generátoru napřed flotila vyčistila cestu. Nehrozilo, že bude flotila během dlouhého bombardování přepadena. Lodi s generátorem o velikosti menšího měsíce se říkalo "Hvězda míru".
Druhá základna díky tomu brzy padla a mechanický svět neprodyšně uzavřený za opaleskující bariérou se stal věčným(?) pomníkem tohoto vítězství.

Třetí základnu v území, o které přišli Neoandělé, potkal brzy stejný osud - podařilo se najít kombinaci bran, kterou bylo možné dopravit útočné svazy i Hvězdu míru na místo rychle a efektivně. Ale čtvrtá v teritoriu Dohody byla problémová - všechny civilizace kromě Úsilí už byly bojem s Kontingencí zcela vyčerpány a pro četný výskyt bojových formací v tomto prostoru ani nebylo, kam v okolí bezpečně skočit. Kontingence už ovládala i skoro všechny bývalé brány provozované Dohodou, která se smrskla na několik zoufale bojujících, oddělených enkláv. Statégové Úsilí si lámali hlavy (a jiné výrůstky) nad tím, jak se k základně dostat a přitom neztrati po cestě tolik lodí, aby se útok stal neefektivním. A museli myslet i na možnost, že zatímco bude flotila pryč, Kontingence se zaměří na jejcih nechránéné území.

Ale v nouzi nejvyšší přišla záchrana.

V galaxii totiž přebývala ještě jedna umělá inteligence, do té doby skrytá. Dosud neznámé mmyslící stroje si říkaly Cybrex a v pradávné minulosti byly podobným postrachem, jako Neoandělé. Postupně ale vyhodnotily, že vyhlazovat organické druhy je nesmysl, a pokusily se o smíření. Tehdy bylo už pozdě. Aliance dávno zaniklých ras smetla Cybrexy z tváře vesmíru a zachovala se jen jedna dobře skrytá planeta. Cybrexové znali Kontingenci, protože to byla ona, kdo krátce nato přispěl k pádu těchto civilizací a umožnil tak nástup mladších ras.
A naštěstí pro všechny byli odhodlání zapojit se do boje a odčinit své dávné hříchy.

Cybrexské flotily zasadily Kontingenci těžkou ránu a připravily ji o řadu dříve vyrobených lodí, které už nestíhala díky zničení tří ze čtyř základen rozumně nahradit. Admirálové Úsilí se znovu pustili do boje a útočný svaz konečně pronikl ke čtvrté základně a zvládl ji neutralizovat.

Zbývalo už jen jediné. Nahradit masivní ztráty a dorazit centrální mozek Kontingence přebývající na dlouho neobjevené planetě na okraji galaxie. Bylo obtížné se tam dostat - flotila musela být v plné síle a nesměla se po cestě vyčerpávat boji s pořád silnými kontingenčními jednotkami. Cybrex se navíc zcela vyčerpal předchozími boji a nemohl už mladší rasy nijak podpořit. Nakonec se ale zadařilo.

Obrovské hejno drobných korvet doprovázené několika většími vlajkovými loděmi napřed proletělo jedinou bránou Úsilí do jedné z posledních funkčních bran Dohody. Pak flotila spustila skokové motory a přenesla se do bezpečné soustavy Cybrexu, která naštěstí ležela na půli vzdálenosti k nově objevenému ústředí Kontingence.
"Zdravíme Cybrex," pronesl vrchní admirál na všech frekvencích, zatímco se skokové motory dobíjely:
"Děkujeme za všechno. Nemůžeme vám odpustit - to mohli jen ti, se kterými jste válčili před dávnými věky. Ale nezávisle na tom, kým jste kdysi byli kdysi, zůstáváte v našich srdcích dnes jako zachránci a spojenci. A na tom záleží. Děkujeme za všechno - a teď to přebíráme. Držte nám palce."
Flotila skočila.

Poslední bitva byla dramatická, ale k lodím Úsilí se přidaly i zbývající jednotky Dohody a brzy bylo rozhodnuto. Kontingence padla. Všechny její jednotky po celé galaxii se najednou deaktivovaly. Někdy i uprostřed vyhlazování obydlených planet.

Všichni oslavovali, ale zároveň čím dál tím soustředěněji hleděli na rozsáhlé prostory, kde se kdysi nacházely mocné říše, prázdné planety zbavené inteligentního života, prstencové světy, které zbyly po Cybrexu (jenž opustil galaxii) a druhé staré robotické civilizaci (která byla vyhlazena). Bylo jasné, že nastane velký hon za osidlováním nových teritorií.

Ale na Úsilí čekal ještě jeden úkol.
Neonadělé, sražení Kontingencí na kolena, se začínali zase zvedat a nezdálo se, že by se poučili tak, jako se kdysi poučil Cybrex. Flotila, která porazila Kontingeci, byla pořád při síle. Hvězda míru taky.
Takže se šlo uklízet.

Netrvalo dlouho a v galaxii definitivně zavládl mír.