Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Hry počítačové i jinéRPG a Dungeony

Spravuje:

Šnek

Reklama


Zasláno do klubu

Prahy


Vandrovec  

Tak jsem v posledních dnech zase pohyboval mezi Prahy a rozhodl jsem se, že se s vámí podělím o své zážitky a objevy.

Začněme tím nejemotivnějším. Vykračuju si takhle Jeruzalémem, když tu najednou na ulici vidím Tuula, Stepova bělouše. Vypadal hladově, ale jinak docela zdravě, takže jsem si řekl, že se projedu na koni a potrénuji zacházení se zvířaty. Vyskočil jsem na Tuula a vzápětí jsem byl shozen a znova. A znova. A pak najednou

Tuul umírá hladem. Tuul pod tebou padá a ty padáš s ním. Tuul zemřel.

Zdá se, že ten hlad jenom nepředstíral. Proto jsem se rozhodl, že ho alespoň uctím náhrobkem od vyhlášeného kameníka Efraima ben Josefa. Určitě by se mu líbil, no posuďte sami.

-------------------- ZDE ODPOČÍVÁ TUUL, STEPŮV VĚRNÝ OŘ. PADL HLADEM, LEŽÍ LADEM. --------------------

Ten epitaf se mi úplně nepovedl, ale nic lepšího mě nenapadlo. Náhrobek můžete vidět a památku věrného koně uctít na místě Tuulova skonu, v úzké uličce poblíž pekařství. Stepovi jsem se už omluvil a nabídl mu monetární kompenzaci, on ale peníze odmítl, řka, že oddaného přítele mu stejně nenahradí. Jaké z toho plyne ponaučení? Osud je vrtkavý a smrt může rozdělit i ta nejlepší přátelství (zvlášť když se o své přátele pořádně nestaráte, že, Stepe).

Mé další zážitky jsou už oproti tomu nicotné, ale stejně. Trénoval jsem vrhání nožů a nevěřili byste jakou to dá práci. Jeden takový nůž váží jako kovadlina, proto jich moc nepoberete, pak když jimi hodíte po vlkovi, tak se do něj zapíchnou a on si stále vesele poskakuje a protože zbraně už jste nepobrali, tak ho nakonec musíte zardousit holýma rukama, abyste z něj ty nože zase vytáhli.

Když jsem si chtěl v natěžit zlato a stříbro, tak jsem zjistil, že západní část Morie, kde se nacházely, se vypařila. Prostě zmizela. Nikde nic. Nada.

Dále jsem objevil důležitost svobodného trhu a škodlivost monopolu. Chci prodat zlatý solitér a když ho na tržišti ocením, tak zjišťuju, že si namastím kapsu, protože má cenu 64 denárů. Ale na trhu ho prodat nemůžu, musím ho prodat zlatníkovi. A co byste řekli? Aurelius, ten zloděj, mi za něj zaplatil jen 50.

Na zahradě lycea se povalují postele. Bez komentáře.

Loskuták létá i v Éteru.

Inspirován starým tipem tady v klubu, jsem se rozhodl, že zkusím kácet stromy. Pokácet strom, na kterém sedím, se mi sice nepovedlo, ale za to jsem pokácel každý strom, na který jsem přišel. Zvlášť v lyceu to bylo zajímavé, protože strom, na který se normálně přeskakuje, tam už nebyl. Bohužel se místnosti restartují, takže tam už nikdo neuvízne, ale bylo to pěkné, dokud to trvalo.