Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravují:

Dadel, Finwe, Hercoš, caracho

Reklama


Zasláno do klubu

Sivý čtverák


Gustav_Husak  
vlastní tvorba
Seděl takto dědoušek u okna svého výminku a díval se ven.
Najednou jako na zavolání přiběhl Ladík.
"Dědoušku, dědou..."
"Ticho, chlapče," uťal Ladíkovu šlajfernu děd, "vzpomínám na ty krásné časy, kdy jsem mladý byl. Však věz, tamo po cestě k našemu domu zrovna jde dívka, do které jsem se před padesáti lety zamiloval... první láska, to je krása. Také to poznáš, Ladíku či už možná... však jsem od maminky slyšel, že prý po porybného Pepičce kradí pokukuješ..."
"Ale dědoušku..." zakoktal se Ladík, "to je určitě nějaký omyl, já přece..."
"Ladíku," usmál se dědoušek, "mně lháti nemusíš. Jsi již velký chlapec a když já byl chlapec jako ty, též jsem po děvčatech pokukoval... a občas zkusil i něco více..." mrkl na vnoučka dědoušek.
"Ale nechceš-li věděti, která že je to ta dívka, do které jsem se před padesáti lety zamiloval? První láska, to je krása... a tu dívku dokonce znáš!"
"Není možná, dědoušku! Znám-li tu dívku, pojím prvního dílu Káji Maříka! Neznám-li, dáte vy mně zlatku ze své penze!"
Domluveno, ujednáno.
Poté dědoušek okna otevřel a Ladík z něho vyhlédl:
"Ale dědoušku, vždyť po cestě jde akorát naše babič... ... ... ... ach tak!"