Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Věda a technika, mládeži

Spravuje:

kostej

Reklama


Zasláno do klubu

Determinismus


„Strach ze samotný svobody nemá nikdo“

…Odkud bereš jistotu k tak silnému tvrzení? Svoboda je spjata s rizikem a odpovědností. Osobně znám lidi, kteří se svobody bojí a rádi svou svobodu delegují mimo sebe. Třeba na náboženské nebo politické organizace či vůdce, na různé ideologie, „univerzální zákonitosti“ a podobné modly.

„Vůbec nechápu myšlenkový pochody“

…To je samozřejmě možné.

„bez racionality, jen s nějakýma pro mě nepochopitelnýma emocema“

…To je zcela nepodložené hodnocení. Neuváděl jsem ani racionální analýzu, ani emocionální hodnocení. Konstatoval jsem snadno dohledatelná historická fakta: Koncem starověku byly v antickém světě dost populární dva filosofické přístupy ke světu. Jednak deterministická a +/- mravokárcovská stoa, za druhé indeterministický a svobodomyslnější epikureismus. Na začátku novověku v Evropě, v níž stále ještě dominovalo křesťanství, se objevovali různé akcenty na přípustnost příjemných prožitků (renesance, humanismus) a na jejich odmítání (některé formy mnišství a protestantismu). Jeden z nejpřísnějších nábožensko-společenských systémů byla Kalvínova totalita v Ženevě. Kalvín prosazoval značné omezování života Ženevanů a byl (v podstatě) deterministou.

„Filosofický názor přece není nijak vázaný na etiku“

…U Tebe ne? U mnohých lidí ano. Osobně považuji vázání „filosofického názoru“ na etiku za velmi smysluplné.

„Jak souvisí mravokárectví se strachem ze svobody?“

…Zcela zřejmě. Kdo se obává své nedokonalosti (v křesťanské terminologii „hříchu“), klade na sebe nesmyslné požadavky. A aby nezáviděl svým svobodnějším bližním, klade je i na ně. Stává se (často nebezpečným nebo směšným nebo obojím) mravokárcem a bojovníkem proti svobodě.

„většina křesťanů jsou mravokárci a indeterministi“

…Jsem křesťan a za mravokárce se nepovažuji, ale je možné, že v tomto nepatřím ke křesťanské většině. Troufám si ale tvrdit, že je mezi křesťany docela dost deterministů. Někteří svůj determinismus opírají o boží „předvědění“ o všem, co bude, jiní se dovolávají Leibnizovy úvahy, že dobrý bůh „musel“ stvořit „nejlepší z možných světů“ a že takový úkol měl jednoznačné řešení. Osobně takové úvahy nesdílím, ale eviduji je.

„Pokud přijmu, že všechno má svou příčinu, dovede mě to zákonitě ke kauzálnímu determinismu.“

…To není jisté. Jednak nemůžeme vyloučit i příčiny takového druhu, jež nelze popsat aparátem přírodních věd, za druhé kauzální determinismus implicitně klade silné podmínky na plynutí času. (Příčina je dříve, následek později, čas umožňuje spojení.) Jak kvantové jevy (nelokálnost, „prostoročasová pěna“) tak kosmologie (různé modely topologie prostoročasu – tedy i času) nabízejí indicie k představě, že tak silné podmínky, aby kauzalita mohla aspirovat na modlu, čas splňovat nemusí.