Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Věda a technika, mládeži

Spravuje:

kostej

Reklama


Zasláno do klubu

Determinismus


Díky za reakci.

1) („Snad souhlasíte, že to je tvrzení kompatibilní s kauzálním determinismem (KD), pokud za daný systém chápeme vesmír.“) Pokud říkám, že něco "lze (1značně) vypočítat konečným algoritmem", nemám tím samozřejmě na mysli, že to tak umí vypočítat nějaký subjekt, ale standartní matematickej obrat, že existuje konečný algoritmus (funkce), který to spočítá (vyjádří). Determinismus není subjektivně založená filozofická teorie.
Číslo pí je dokonale definováno jako poměr mezi obvodem a průměrem kružnice. Nějakým jeho desetinným rozvojem se laplaceův démon vůbec zabývat nemusí. S těma třema tělesama nevim, jak se počítaj, takže tady ti nemůžu nic vyvracet, ale ani mě to nepřesvědčuje a myslím, že v tom bude podobnej háček.

2) („když mluvíme o determinismu konečných systémů, tak máme na mysli, že algoritmus jejich chování už máme a že je nejkratší možný“) Asi to není patrný, ale tou citovanou větou jsem měl na mysli, jak se v praxi používá pojem determinismu u různých strojů. Tam nemůžeme o determinismu mluvit, pokud žádnej algoritmus nemáme. (To, jestli existuje, je tu irelevantní, když ho neznáme.)
A proč v praxi používáme takto pragmatickou verzi determinismu? Tady se musím opravit, díky za připomínku: říkal jsem, že konečnej systém je deterministickej nutně. Není to pravda, jistě. Je tu eště možnost, že se bude prostě chovat nahodile. Nicméně, u konečných systémů je snadno vidět, že jejich determinismus (jednoznačnost chování) je ekvivalentní s existencí konečnýho algoritmu. Prostě, pokud neznáme kratší algoritmus, tak za algoritmus chování vezmeme výčet všech jeho přechodů mezi stavama. Ten je u konečných strojů konečnej. A je mi úplně jedno, jestli se jeho stavy chovaj "nějak podle nekonečného desetinného rozvoje". (Nejsem si navíc jist, jestli tuhle neurčitou představu vůbec můžeš nějak reálně namodelovat. Mám tušení, že když přijmeš nějaký iracionální hodnoty stavů systému, tak budeš muset zvětšit množství stavů na nekonečno, ne-li přímo nespočetno.)

3) („deterministou může být smysluplně jen ten, kdo věří v (informační) nekonečnost vesmíru“) To je důsledek mojí zmíněný chyby, že konečnej systém je nutně deterministickej. Takže oslabuji tvrzení: Pokud věřím v informačně konečný vesmír a jsem obecný determinista, tak jsem nutně systémový determinista i kauzální determinista.
A k čemu je takto oslabené tvrzení dobré? Je dobrý k původnímu záměru - že nám ukazuje BEZNADĚJNOU DIVERZITU determinismu. Od velmi "optimistických" náhledů (že chování vesmíru lze snadno vypočítat, pokud známe jeho úplný stav) po náhled, kterej přímo splývá s indeterminismem! (Že Laplaceův démon dokáže spočítat následující stav vesmíru jenom za předpokladu, že zná všechny přechody mezi všemi stavy, čili celou historii. Ale tomu už se neříká výpočet, nýbrž nahlédnutí do tabulky. A přesto je to pořád determinismus, dokonce kauzální a systémový.) A tady už se hodně špatně hledá argumentace, proč by deterministický vesmír měl být optimisticky deterministický.