Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Věda a technika, mládeži

Spravuje:

Šnek

Reklama


Zasláno do klubu

Teologie


St.Martin Co jsem spočinul v Nic, nic mi nechybí 
Myslím, že teologický problém odpustků je v odlišení odpuštění a) hříchů a b) trestů.

Odpuštění hříchů je podmínkou odpuštění trestů. Odpuštění hříchů se děje řádně ve křtu a ve svátosti smíření a mimořádně při vzbuzení "dokonalé lítosti" (což je vnitřní odmítnutí hříchů motivované a) láskou k Bohu, b) soucítěním s Ježíšovým utrprním za hříchy na kříži). Nestačí nedokonalá lítost, která je motivována a) naději na odměnu za dobré skutky a/nebo b) obavou z trestů (věčných a časných) za hříchy.).

Ve svátosti smíření je odpuštění rovněž podmíněno několika podmínkami, mj. úmyslem vyznat všechny aspoň těžké (smrtelné) hříchy, na které si penitent vzpomene a lítost aspoň nedokonalá. Po odpuštění hříchů zůstávají neodpuštěné tresty, které lze popsat jako volání spraveddlnosti po vyrovnání nebo jako stopy hříchů na duši hříšníka. To lze odčiňovat dobrými skutky: skutky zbožnosti a milosrdenství. Odpustky Církev z nekonečného depozita Ježíšových zásluh (doplněného tzv. "nadbytečnými" zásluhami světců, tj. zásluhami za dobré skutky nad míru nutné spravedlnosti) rozděluje za stanovených podmínek. Těmi podmínkami jsou právě dobré skutky a církev jim "přidává" hodnotu právě v podobě odpustků. Znásobuje je časnými odpustky, kde se odpuští část trestů úměrná kvalitě dobrého skutku. (Kdysi se vyjadřovaly ekvivalentem doby předepsané pro pokáni v rané církvi.).

V mimořádých přípdech (plnomicné odpustky) se odpuští veškeré tresty.

Kdo zemře s částí neodčiněných trestů musí absolvovat očistec, kdo zemře po získání plnomocných odpustků, postupuje rovnou do věčné blaženosti.

Oddělení trestů od hříchů a jejich kvantifikace jsou problematické. Proto jsou odpustky ve standardní křesťanské teologii posuzovány kriticky.