Anabel Lee
Zasláno do klubu
STOMA
Reakce na kultakutri z Medicíny
Spousta z toho, co říkáš, jsou AFAIK FUDy, vycházející ze zastaralých nebo úplně špatných informací.
Amalgámové plomby nejsou k zubu "nějak chemicky přireagované". Právě naopak - amalgámové plomby drží v zubech čistě mechanicky, technicky vzato jsou na něm vlastně jenom "položené", přičemž je tedy díra na ně vytvarována tak, aby po vytvrzení nevypadly. Což je mimo jiné důvodem, proč zubař v případě amalgámové plomby často musí odstranit větší část zubu, než by bylo výslovně nutné, takže v tomhle ohledu zase vedou spíš kompozity, u kterých stačí odstranit jen přesně to, co je třeba, a proč je případné předělávání amalgámových plomb komplikovanější. Kompozity mají stran předělávání taky výhodu v tom, že zatímco amalgám je potřeba předělat kompletně, kompozit lze "opravit". Naopak moderní kompozity k zubům "nějak chemicky přireagované" jsou, takže se jejich materiál se zubem spojí a tím celý zub zpevní, čehož amalgám není schopen.
To, že zub pod plombou dál "hnije", to se může AFAIK s víceméně stejnou pravděpodobností (při dodržení preventivních prohlídek) stát i s plombou amalgámovou (ostatně viz hkmaly), takže bych to neuváděl jako specifikům kompozitů.
Ty problémy se smršťováním se AFAIK týkaly starších kompozitních materiálů, dnes používané by s tím větší problémy mít neměly. A AFAIK to nebylo "teplotní roztažností", ale tím, že v tom kompozitu i po vytvrzení dál probíhala velice pomalá chemická reakce.
"Mají tendenci časem praskat" mi připadá jako poněkud nefér tvrzení. Ano, za jistých okolností můžou prasknout nebo se odlomit. Ale to může i zub sám o sobě, a stejně tak tě může něco takového potkat i na zubu s amagámem (i když samotná amalgámová plomba je asi prakticky nezničitelná, to je fakt), takže...
O trvanlivosti kompozitní plomby AFAIK primárně rozhoduje pečlivost zubařem odvedené práce, zejména co se týče sucha - i nepatrná stopa vlhkosti může výrazně ovlivnit to, jak dobře výsledná plomba drží. Při dodržení správných postupů jsou AFAIK dneska (s přihlédnutím ke specifickým výhodám a nevýhodám obou postupů) amalgámové a kompozitní plomby víceméně rovnocenné.
(Píšu radši všude výslovně AFAIK, protože zubař nejsem, jsem akorát laik, který se o to celkem zajímá. Ale jsem si tím, co píšu, poměrně dost jistý.)
Amalgámové plomby nejsou k zubu "nějak chemicky přireagované". Právě naopak - amalgámové plomby drží v zubech čistě mechanicky, technicky vzato jsou na něm vlastně jenom "položené", přičemž je tedy díra na ně vytvarována tak, aby po vytvrzení nevypadly. Což je mimo jiné důvodem, proč zubař v případě amalgámové plomby často musí odstranit větší část zubu, než by bylo výslovně nutné, takže v tomhle ohledu zase vedou spíš kompozity, u kterých stačí odstranit jen přesně to, co je třeba, a proč je případné předělávání amalgámových plomb komplikovanější. Kompozity mají stran předělávání taky výhodu v tom, že zatímco amalgám je potřeba předělat kompletně, kompozit lze "opravit". Naopak moderní kompozity k zubům "nějak chemicky přireagované" jsou, takže se jejich materiál se zubem spojí a tím celý zub zpevní, čehož amalgám není schopen.
To, že zub pod plombou dál "hnije", to se může AFAIK s víceméně stejnou pravděpodobností (při dodržení preventivních prohlídek) stát i s plombou amalgámovou (ostatně viz hkmaly), takže bych to neuváděl jako specifikům kompozitů.
Ty problémy se smršťováním se AFAIK týkaly starších kompozitních materiálů, dnes používané by s tím větší problémy mít neměly. A AFAIK to nebylo "teplotní roztažností", ale tím, že v tom kompozitu i po vytvrzení dál probíhala velice pomalá chemická reakce.
"Mají tendenci časem praskat" mi připadá jako poněkud nefér tvrzení. Ano, za jistých okolností můžou prasknout nebo se odlomit. Ale to může i zub sám o sobě, a stejně tak tě může něco takového potkat i na zubu s amagámem (i když samotná amalgámová plomba je asi prakticky nezničitelná, to je fakt), takže...
O trvanlivosti kompozitní plomby AFAIK primárně rozhoduje pečlivost zubařem odvedené práce, zejména co se týče sucha - i nepatrná stopa vlhkosti může výrazně ovlivnit to, jak dobře výsledná plomba drží. Při dodržení správných postupů jsou AFAIK dneska (s přihlédnutím ke specifickým výhodám a nevýhodám obou postupů) amalgámové a kompozitní plomby víceméně rovnocenné.
(Píšu radši všude výslovně AFAIK, protože zubař nejsem, jsem akorát laik, který se o to celkem zajímá. Ale jsem si tím, co píšu, poměrně dost jistý.)