Okoun

Tak jsem přece nakonec vyrobil - a hned dvě! - zamýšlené koláže. Říkal jsem si totiž, jestli se ta první nebude zdát málo prdelková? (Nebo jak to říct...)

No a tohleto třetí, to je variace, která jsem jen minimálně liší verši; dělal jsem ji hlavně kvůli tomu jinému - starosvětskému - kalíšku, který se mi líbí víc, ovšem perpektivou nejde k té velké ošatce... Jedině snad takhle:

(Ten nápad s "dosud nenaklepanou zadničkou" a mrskačkou coby příborem se objevil sám až po dokončení první verze, nevím proč, ale udělal mi dětinskou radost! Tak snad aspoň potěší i poslední dobou zanedbávané fanoušky mých koláží...)

A ať už vážně dbáte na tradice, nebo - jako já - ne, tak všem hezké pondělí!

„Otoč se. Úplně. A chytni se židle. Tak, oběma rukama. Ještě pevněji. A zavři oči, bude překvapení.“ „Ó,“ vzdychne Ucho a znovu zavrtí zadkem. Plažák pomalu otvírá zásuvku svého stolu. Kdyby se Ucho náhodou otočilo, zjistilo by, že neotvírá zásuvku, kde má zabavené zboží z Unrry, z něj jí vždycky obdaruje, ale šuplík se svými pracovními nástroji. A tak zatímco Plažák vytahuje kabel a nehlučně si ho namotává na pravou ruku, Ucho se stále blaženě usmívá. Plažák vstane. Popadne své prodloužené Ucho za vlasy a zasadí mu první ránu. „A teď si spolu něco prodebatujeme,“ stačí říct ještě dřív, než se udavačka příšerně rozječí.

Bohužel, mám zas horší období, tak aspoň jednu fotečku symbolicky, na oživení:

(Zkouší si prádlo v kabince jen tak na holo, a to se nedělá. Kam dostane? - Na holou!)

Jo, to mi připomnělo, že se mi zdála mírně tématická básnička v takovém ranním polosnu:

Simulantku vypek’
pěkně tlustý čípek
který pálí za tři –
vsunut tam kam patří!

Tak nashle zase v lepších časech, jak praví klasik - a kdybych se tu neobjevil, pěkné Velikonoce!!!!!!!!!!!!!!