Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

KulturaLiteraturaNové

Spravuje:

Kristian



Reklama



Občas mě při četbě zarazí věta, fráze nebo jenom zajímavý obrat, který nechci zapomenout a o který bych se rád případně podělil. Věci divné, zvláštní nebo legrační. Proto je budu dávat sem a budu rád, když ostatní učiní totéž.

Jednoduchá pravidla: trollovaté příspěvky, které dotyčný nebude schopen obhájit, mažu. U každé citace prosím uvádějte zdroj. Debata k tématu vítána, OT plky ne. Dík.


JVjr Dobrý den, servere Oko-une,  tak jste mě konečně dostali
"born again, zrozeni pro víru"?!?! (orig. rinati alla fede)
"byli proti potratu"?
"zaneseno ve spisech"?!? (va agli atti)
"slunečným mýtem"??
"účty za napoleonské výpravy … nejsou vždy původní"!?! (i resoconti delle imprese napoleoniche (che hanno anch’esse del miracoloso) non sono sempre di prima mano; srov. anglické accounts)

Panebože, když už dávají Eka přeložit negramotné blbce, proč si nepořídí redaktora, aspoň jazykového?
dík, teď mohu oslňovat tím, jak jsem sečtělý!!!
arnost snad nechci tak   moks
Od hlouposti k šílenství (Umberto Eco)

Bývali jsme zvyklí na dva principy: jeden se vyjadřoval šťavnatým sicilským příslovím „Megghiu cumannari c ᾽ a fottiri“, které, cudně přeloženo, by znělo asi takto: „Lepší vládnout než smilnit.“ Druhý princip spočíval v tom, že pokud chtěli mocní muži navázat sexuální vztahy, usilovali o přízeň takové komtesy z Castiglione, Maty Hari, Sarah Bernhardtové nebo Marilyn Monroeové. Je zarážející, že mnozí politici či byznysmeni dnes nepřišli o dobrou pověst ani tak kvůli hmotnému podílu v aféře kolem Panamského průplavu 133 , jako spíše kvůli využití služeb profesionálek, které byly jistě kompetentní, ale neúčtovaly si více než tisíc eur za úkon – což je hodně pro příležitostného brigádníka, ale o mnoho méně, než kolik svého času stála Madame Pompadour. A pokud mají tito pánové záliby jiného druhu, neusilují o přízeň nějakého zjemnělého Alkibiada, ale zatouží po transsexuálovi poznamenaném nesčetnými příkořími v uličkách Pirea

==========

Neměl jsem příležitost navštívit celé tři miliony stránek, protože ars longa, vita brevis, a proto jsem postupoval na základě téměř náhodných vzorků a vytěžil jsem z toho jeden poznatek, který si sice nemůže dělat nárok na vědecky ověřenou platnost, ale který mě osobně přesvědčil. Předem zdůrazňuji, že jsem zkoumal pouze ženské tváře (mužské tváře nejsou důležité, protože u mužů se kamera zaměřuje spíše na rozmnožovací orgán), a zjistil jsem, že jakmile většina děvčat, podílejících se na těchto erotických hrátkách, otevře ústa (a to dělají často, nejen proto, aby se usmívaly nebo vzdychaly blahem), vystaví na odiv velice nedokonalý chrup. Dásně mají většinou v pořádku, ale jinak uvidíte křivé a miniaturní špičáky, nemluvě o nepravidelně rostlých stoličkách a nápadných plombách.
==========

Kámen v ústech je potupa mafiánského původu a bývá nacpán do chřtánu mrtvoly někoho, kdo vyzradil tajemství osobám zvenčí (Giuseppe Ferrara natočil stejnojmenný film), a není nijak udivující, že tento zvyk převzaly i jiné etnické skupiny – mafie je na druhé straně tak mezinárodním fenoménem, že před lety se v Moskvě někdo mojí ruské překladatelky zeptal, jak se řekne italsky „mafie“.

==========

Syndrom konspiračních teorií je tak starý jako sám svět a jeho filozofii nádherným způsobem načrtl Karl Popper v jedné eseji o společenské konspirační teorii. „Uvedená teorie, primitivnější než mnohé formy teismu, se podobá teorii, kterou můžeme najít u Homéra. Ten chápal moc bohů tak, že vše, co se odehrávalo v nížině před Trójou, představovalo pouze odraz četných spiknutí připravených na Olympu. Sociální konspirační teorie je ve skutečnosti verzí tohoto teismu, to jest víry v božstvo, jehož vůle či rozmary ovládají vše. Je důsledkem chybějící orientace na boha a následující otázky: ,Kdo je teď na jeho místě?‘. To nyní okupují různé mocné osoby a skupiny – pochybné nátlakové skupiny, jež lze obvinit ze zorganizování velké deprese a všeho zla, kterým trpíme...

==========

Budu jmenovat jen namátkou, protože prostor každé Poznámky je takový, jaký je, zatímco Labruyèrova komplotářská fantazie je hodna Homéra. Takže: jezuité odjakživa usilovali o vybudování světové nadvlády tím, že měli pod kontrolou nejen papeže, ale také nejrůznější evropské panovníky. Prostřednictvím nechvalně známé společnosti bavorských iluminátů (kterou založili sami jezuité s cílem odhalit její členy jako tajné komunisty) se pokoušeli svrhnout panovníky, kteří Tovaryšstvo Ježíšovo ze svých zemí vypověděli. Titanic potopili jezuité, protože díky tomuto neštěstí a zprostředkování maltézských rytířů, které ovládají, mohli založit banku Federal Reserve Bank – a není náhoda, že při ztroskotání Titaniku zahynuli tři nejbohatší Židé světa, Astor, Guggenheim a Strauss, kteří se založení této banky bránili. Za přispění Federal Reserve Bank potom jezuité financovali obě světové války, z nichž měl očividnou výhodu jen Vatikán. A co atentát na Kennedyho (Olivera Stonea mimochodem zjevně zmanipulovali jezuité)? Přihlédneme-li ke skutečnosti, že i služba CIA vznikla coby jezuitský program inspirovaný duchovními cvičeními Ignáce z Loyoly a že ji jezuité ovládali prostřednictvím sovětské KGB, je pochopitelné, že za Kennedyho vraždou stáli stejní původci jako za potopením Titaniku. Jezuity se přirozeně inspirovaly i všechny neonacistické a antisemitské skupiny, jezuité stáli za zvolením Nixona i Clintona, jezuité mají na svědomí masakr v Oklahoma City, jezuity si vzal za příklad kardinál Spellman, který podněcoval válku ve Vietnamu, jež jezuitskému ústavu Federal Bank vynesla dvě stě dvacet milionů dolarů. V celkovém obrazu samozřejmě nemůže chybět ani organizace Opus Dei, kterou jezuité ovládají skrze maltézské rytíře. Spoustu

==========

V souvislosti s útokem na Dvojčata bylo zjištěno tolik shod okolností, co hrdlo ráčí. Před pár lety uvedl Paolo Attivissimo v časopisu Scienza e Paranormale řadu numerologických spekulací o 11. září. Uveďme jen některé z nich: New York City má 11 písmen, Afghánistán má 11 písmen, anglická verze jména teroristy Ramzího Júsufa, který vyhrožoval zničením věží, má 11 písmen, George W. Bush má 11 písmen, budovy Dvojčat představovaly číslo 11, New York je jedenáctým americkým státem, první letadlo, které do budov narazilo, byl let číslo 11, tento let čítal 92 pasažéry a 9 + 2 = 11, let číslo 77, který rovněž narazil do Dvojčat, čítal 65 pasažérů a 6 + 5 = 11, datum 9/11 je totožné s americkým číslem první pomoci 911, součet jehož cifer dává 11. Celkový počet obětí ze všech ztroskotaných letadel byl 254 a součet všech cifer tohoto čísla dává 11, 11. září je 254. dnem v kalendáři a součet cifer čísla 254 činí 11. New York má bohužel 11 písmen pouze v případě, že k němu přidáme City, Afghánistán má 11 písmen, ale únosci nepocházeli odtud, nýbrž ze Saúdské Arábie, Egypta, Libanonu a Spojených arabských emirátů, anglická verze Júsufova jména Ramsin Yuseb má 11 písmen, ale když Yuseb přepíšeme na Yussef, tak by tato hra nefungovala. George W. Bush má 11 písmen pouze pod podmínkou, že uvedeme tzv. middle initial. Dvojčata tvořila číslo 11, ale také římskou dvojku. Let číslo 77 nenarazil do budov v New Yorku, ale spadl na Pentagon a nebylo v něm 65, ale 59 pasažérů. Celkový počet obětí nebyl 254, nýbrž 265 a tak dále.

==========

236) Narážka na případ italského soudce Raimonda Mesiana, který v tzv. rozsudku „Cir-Fininvest“ uznal Berlusconiho společnost Fininvest vinnou z korupce při převzetí koncernu Mondadori. Nedlouho poté, v říjnu 2009, jej redaktoři jednoho z pořadů stanice Canale 5 (náležející do Berlusconiho mediálního impéria Mediaset) tajně natočili na ulici při běžných denních činnostech a příspěvek pak prezentovali jako jeho „výstřelky“, mj. to, že nosí tyrkysové ponožky. 237 Kvůli četným soudním procesům proti své osobě nechal Berlusconi schválit zákon, na jehož základě se italský ministerský předseda nemusí po dobu 18 měsíců dostavit k soudu, je-li zaneprázdněn prací ve vládě.

==========

Slovo „intelektuál“ má totiž zvláštní historické konotace. Někdo prý sice přišel na to, že se poprvé objevilo v knize Chevalier des Touches od Barbeyho d’Aurevillyho v roce 1864, u Maupassanta v roce 1879 a u Léona Bloye v roce 1886, ale systematicky se začalo používat až během nechvalně proslulé Dreyfusovy aféry, a to nejméně od roku 1898, kdy skupina spisovatelů, umělců a vědců jako Proust, Anatole France, Sorel, Monet, Renard, Durkheim (nemluvě o Zolovi, který pak napsal své zdrcující J᾽ accuse) prohlásila, že Dreyfus je podle jejich přesvědčení obětí z velké části antisemitského spiknutí, a žádala revizi celého procesu. Za intelektuály je označil Clemenceau, ale jeho definici okamžitě převzali představitelé reakcionářského myšlení, jakými byli například Barrès či Brunetière, jako opovržlivé označení pro lidi, kteří místo aby se starali o poezii, vědu a další záhadné specializace (zkrátka a dobře o své věci), strkají nos do věcí, kterým nerozumějí, například do problémů mezinárodní špionáže a vojenské justice (která má právě zůstat v kompetenci armády).

==========

„Jeden profesor napsal pozoruhodnou knihu o Schillerovi, která byla recenzována v novinách. Ještě než se v článku začali zabývat autorem, napsali, že byl na Marně, u Verdunu, byl pětkrát vyznamenán a dva z jeho synů padli v boji. Teprve potom vychválili srozumitelnost a hloubku jeho díla o Schillerovi, jehož sice označili za velikána, nicméně namísto o ,tomto velkém Němci‘ hovořili o ,tomto velkém bošovi‘ .“

==========

Podle Colomba náboženství vstoupilo do americké politiky v roce 1979 během předvolební kampaně Cartera proti Reaganovi. Carter byl dobrý liberál, ale zanícený křesťan, jakým se říká born again, zrozeni pro víru. Reagan byl konzervativec, avšak bývalý herec, bodrý, světácký, zbožný, jen když šel v neděli do kostela. Tehdy došlo k tomu, že skupina fundamentalistických sekt se sešikovala za Reaganem a Reagan na oplátku posílil jejich náboženské pozice, například tím, že jmenoval do Nejvyššího soudu soudce, kteří byli proti potratu. Fundamentalisté zároveň začali podporovat veškeré pravicové pozice, podpořili armádní lobby, postavili se proti zdravotní péči a prostřednictvím svých nejfanatičtějších kazatelů podpořili válečnou politiku, přičemž dokonce navrhovali použití atomových zbraní jako nezbytné pro vyhlazení říše zla. A dnes to pokračuje tím, že se McCain rozhodl vybrat si za viceprezidentku ženu proslulou svými dogmatickými postoji a že podle průzkumů lidé, přinejmenším na začátku, jeho rozhodnutí ocenili.

==========

Naproti tomu populismus je takový druh režimu, který se snaží obejít parlament a vytvořit bezprostředně plebiscitní vztah mezi charismatickým lídrem a davem. Najdeme jak případy revolučního populismu, kdy se s odvoláváním na lid předkládaly sociální reformy, tak formy reakcionářského populismu. Populismus je zkrátka metoda počítající s citovým apelováním na názory či předsudky, které mezi lidem nejvíc zakořenily (jako poujadismus nebo politická apatie). Například Bossi užívá populistických metod, když se dovolává politické apatie, k níž patří xenofobie nebo nedůvěra ke státu. V tomto smyslu má povahu politické apatie jistě i Berlusconiho hraní na hlubokou „vzpurnou“ strunu v nás, jako je myšlenka, že je správné vyhýbat se daňové povinnosti, že politici jsou všichni zloději, že nesmíme věřit spravedlnosti, protože nás strká za mříže. Seriózní a odpovědný konzervativec by nikdy nepodněcoval občany k tomu, aby neplatili daně, protože tím by se ocitl v krizi systém, který by on rád zachoval.

==========

První otázka: proč váš premiér ohlásil tak významné rozhodnutí v televizním pořadu, a ne v parlamentu – kde by možná musel žádat o názor či souhlas? Vysvětlil jsem jim, že Berlusconi u nás zavedl jakýsi režim medializovaného populismu, kdy se mezi Vládcem a Lidem vytváří přímý vztah prostřednictvím masových sdělovacích prostředků, čímž je zdiskreditován parlament (kam Vládce ani nepotřebuje chodit a žádat o souhlas, protože má souhlas zajištěný – takže z parlamentu se pomalu stává něco jako notář, který zapisuje smlouvy dohodnuté mezi Berlusconim a moderátorem Brunem Vespou).

==========

Otázek bylo ještě houšť v následujících dnech, kdy Berlusconi po ostrých výtkách od Bushe a Blaira prohlásil, že nikdy netvrdil, že stáhne vojska z Iráku. Jak je možné, že si tak protiřečí, ptali se mě. Vysvětlil jsem, že v tom tkví půvab medializovaného populismu. Když s něčím vystoupíš v parlamentu, bude to zaneseno ve spisech a už nemůžeš tvrdit, že jsi to neřekl. Kdežto v televizi dosáhl Berlusconi okamžitě výsledku, který si předsevzal (získat popularitu pro příští volby); a když potom prohlásí, že nic takového neřekl, uklidní na jednu stranu Bushe a na druhou stranu ze získané podpory nijak moc neztratí, protože k přednostem masmedií patří, že kdo je sleduje (a nečte noviny), hned nazítří zapomene, co se přesně o den dříve řeklo, a nanejvýš v něm zůstane dojem, že Berlusconi řekl něco sympatického.

==========

V roce 1956 člen Royal Astronomic Society Samuel Shenton založil Flat Earth Society, která měla převzít dědictví Universal Zetetic Society. NASA v šedesátých letech vyfotografovala Zemi viděnou z vesmíru a od té doby už nikdo nemohl popřít, že je kulatá, ovšem Shenton k tomu prohlásil, že fotografie takového druhu můžou ošálit jen nezkušené oko: celý vesmírný program byla prý jen nafouklá senzace a přistání na Měsíci filmový trik snažící se oklamat veřejnost nepravdivou myšlenkou, že je Země kulatá. Shentonův pokračovatel Charles Kenneth Johnson dál pranýřoval komplot proti placaté Zemi a v roce 1980 napsal, že myšlenka rotující zeměkoule je spiknutí, proti němuž bojovali Mojžíš i Kolumbus… Jeden z Johnsonových argumentů byl, že kdyby Země byla kulatá, pak by hladina velkého množství vody musela být zakřivená, ovšem on zkontroloval hladiny jezer Tahoe a Salton a žádné zakřivení neshledal.

==========

Už dlouho jsem měl doma poměrně nový italský překlad (1914) jednoho pamfletu od jistého G. B. Pérèse s názvem Napoleon nikdy neexistoval, ale v těchto dnech se mi podařilo vyslídit první vydání z roku 1835, které se jmenuje Grand erratum source d’un nombre infini d’errata. Autor dokazuje, že Napoleon je pouhým slunečným mýtem, a dokládá to hojnými důkazy na základě analogií se Sluncem, Apollónem („Napoleo“ prý ve skutečnosti znamená „Apollón, hubitel“), který se také narodil na ostrově ve Středozemním moři, jméno matky Laetitia znamená úsvit a pochází od Létó, což je jméno matky Apollónovy. Napoleon měl tři sestry, což jsou pochopitelně tři Grácie, čtyři bratry, kteří symbolizují čtyři roční období, a dvě manželky (neboli Lunu a Zemi). Jeho dvanáct maršálů představuje znaky zvěrokruhu a stejně jako Slunce vévodil Napoleon jihu, kdežto na severu byl zastíněn.

[...]

Pérès věděl, že plácá nesmysly, ale dělal to jako parodii na knihu Charlese-Françoise Dupuise L ᾽ origine de tous les cultes (1794), v níž se tvrdilo, že náboženství, pohádky, theogonie a záhady nejsou nic jiného než fyzikální a astronomické alegorie.

[...]

Whately se snažil vyvracet názory různých racionalistických spisovatelů (především Humea), kteří popírali pseudohistorické události jako ty z Písma svatého a líčení zázraků, protože o tom neexistují hmatatelné důkazy. Whately nekritizuje Humea a jemu podobné, ale jejich teze dovádí do důsledku a dokládá, že kdybychom se řídili jejich zásadami, pak ani účty za napoleonské výpravy (které jsou také v lecčem zázračné) nejsou vždy původní, neexistuje mnoho Napoleonových současníků, kteří ho opravdu viděli, a velká část toho, co se o něm povídá, se zrodila z jiných vyprávění.

 
arnost snad nechci tak   moks
nevim, je to skenovany telefonem za spatneho osvetleni
"které mé fascinují" bude prostě "mě" a "mrtvoL Některé" "mrtvol. Některé"; ale "příběh jediný skutků" má být "je plný"? To je ebook tak špatný?
bergamott Kam?  Asi sem.
Právě čtu.
arnost snad nechci tak   moks
Pod tíhou historie (Jiří Padevět, Luděk Staněk)
Je nějaký protektorátní příběh, který tě fascinuje víc než jiné?
Samozřejmě příběh útoku na Heydricha jediný hrdinských skutků, které mé fascinují. Mašin, Balabán Moravek a desítky jejich spolupracovníků samozřejmé také. Moc rad mám příběh Oldřicha Frolíka. Byl to chlap, dělník z Janečkovy továrny na Pankráci, která už dneska nestojí. Asi nesmírně šikovný. Dělal parašutistům zbrojíře. U něj doma v Michli měli schované zbraně, výbušniny a střelivo, on to všechno ošetřoval. Když si pro něj přišlo gestapo, tak řekl: dobře, tak já s vámi jdu Jenom si vezmu kabát. A místo kabátu si vzal pistoli a dva gestapáky na místě zastřelil. Vzal svoji manželku, nevykašlal se na ni ani v téhle situaci, a ujel gestapáckým mercedesem. Asi za půl roku ho dostali díky udání konfidenta, a to už obkličovalo asi sto chlapů. Skončil na popravišti.

======

Ano, tady přichází na scénu postava Werwolfa, německého záskodníka a teroristy, operujícího po konci války v Sudetech.
Ano, tenhle fenomén je taky zajímavý. Největší akcí Werwolfu měl být podle dobové propagandy výbuch v Krasném Březne u Ústí nad Labem v červenci 1945, který dodnes není vysvětlený, ale většina historiků se přiklání k nešťastné náhodě. Co tam bouchlo, víme. Byly tam uskladněné výbušniny, munice, torpéda, miny a kdeco dalšího. Mnoho věcí, které mohou vybouchnout, bylo uskladněno pohromadě, tak,

že mohly vybuchnout. Ozve se obrovský výbuch, a aniž by lidé v Ústí věděli, co se stalo, začnou lynčovat Němce. Ale nejsou to místní, jsou to lidé, které tady nikdy nikdo neviděl. Přes skálu není z centra do Krásného Března vidět, byl vidět jenom sloup kouře, nic jiného. Druhý den na místo přijel Ludvík Svoboda a ve veřejném projevu prohlásil, že to byla akce Werwolfu. Aniž by začalo vyšetřování, vždyť ty trosky ještě doutnaly... Na místo se dostali maximálně pyrotechnici. Takže najednou byl každý německý civilista potenciální Werwolf.

Ty tvrdíš, že Werwolf byl mýtus?



Ano. Mýtus. Tedy alespoň na území protektorátu. Jedinou v uvozovkách velkou akcí Wervolfu v Evropě bylo zavraždění starosty Cách. Tam je to evidentně Werwolf. To, že se nacisté od podzimu čtyřicet čtyři snažili něco takového vybudovat, je zcela nepochybné. Na to existují dokumenty, v Čechách bylo dokonce několik výcvikových center. Nicméně myslím, že většina opravdu zkušených a efektivních bojovníků, zločinců a fanatiků se logicky snažila dostat do amerického zajetí, ideálně utéct do Španělska a Jižní Ameriky. Dobře, vycvičíš patnáctileté kluky a naučíš je zakopávat miny a plést drátěná oka. Ale co ti kluci udělají, jakmile skončí válka a dostanou

hlad? Půjdou domů. Proč se bude někde schovávat v lese, aby mohl škodit, když je evidentně po všem? Jistě, pár fanatiků by se našlo vždycky, ale Werwolfu se přičítalo v létě 1945 všechno od nehod v továrnách až po nehody na silnicích. V dobovém

tisku jsem našel i zprávu o tom, že Werwolfové v ruských uniformách kradli někde dobytek. Někdy se ta propaganda moc nepovede...

======

Je jasné, že ta propaganda nastala, ale překvapuje mě že podle tebe ta propagandistická bitva byla rozhodnutá vlastně tak brzy.


Zmíním drobnost, detail. Otakar Vávra, který točil za protektorátu komedie, hned po válce začal točit dokumentární film, který se jmenuje Cesta k barikádám. Jsou to vlasně obrazové dějiny odboje. Film je natočený natočený v pětačtyřicátém, promítaný od roku čtyřicet šest. Vávra používá jak dokumentární, tak hrané scény, mimochodem hrané scény boje o Staroměstské náměstí jsou dodnes často vydávány za autentické. Kdybys to při sledování nevěděl, tak myslíš, že koukáš na film natočený roku čtyřicet devět, padesát, padesát jedna. Rétorika zní opravdu jako rétorika tvrdých propagandistických filmů nejtužšího stalinismu. V tomhle filmu je řečeno doslova o útoku na Heydricha, že „tohoto kata českého národa lid odstranil". Ani slovo o nějakých parašutistech a už vůbec ne o tom, že jsou z Anglie. Takže propaganda byla prostě všude.

Vycházely pohlednice, na kterých byl Beneš a Stalin, drželi se za ruce a za nimi vycházelo slunce. Proč tam nebyl Churchill?

Ty pohlednice vycházely tady, to nebyl dovoz z Ruska. Možná tam hraje roli, a teď už úplně spekuluji, i ta slavná slovanská vzájemnost, s kterou ruská propaganda vždycky operuje a která se nakonec vždycky ukáže jako jedovatá.

======

Zajímavé je, že jeden z mnoha pražských táborů na Letenské pláni zřídila Rudá armáda, respektive jednotky sovětské vojenské rozvědky Smerš.
To byl tábor, který spadal pod sovětskou jurisdikci a který patřil do soustavy sovětských táborů, tedy do souostroví Gulag.

Na Letné byl až do roku padesát tři, padesát čtyři.

======

.Každý, i ten vrah, i ten sebevrah, má nárok na hrob, aspoň u hřbitovní zdi nebo aspoň za ní. Ale pohřbívat lidi v krajině nebo je nechat v lese, aby těla ožrala zvířata, neboje pálit na obrovských hromadách na odlehlých místech, to prostě nepatří do našeho kulturního okruhu. Úcta k mrtvým se vytratí a pak se vytratí i úcta k živým. Pak při psaní objevíš místo, jako je nádraží v Bohušovicích u Terezína, které se zapsalo do historie tím, že tam končily židovské transporty, které šly do Terezína. Odtamtud šli Židé pěšky, s kufry polní cestou, doprovázeli je čeští četníci. Někdy ve dvaačtyřicátém postavili vlečku a Židé jezdili až do Terezína. Vlečka už dneska nestojí, násep je z části patrný, ale koleje tam nejsou. Na nádraží je pamětní deska připomínající tuhle vlečku a tyhle události, což je skvělé. Ale to, že na nádraží v Bohušovicích skončilo začátkem května čtyřicet pět minimálně šest transportů smrti po několika desítkách vagónů a že po tom nádraží byly na několika místech hromady mrtvol vyšší než nádražní budova, o tom se nikde nemluví. Tam to muselo opravdu vypadat jak v Dantově Pekle. Ve chvíli, kdy Terezín už byl pod správou Červeného kříže a kdy tam začínají zdravotníci zápasit s tyfovou epidemií, o dva kilometry dál jsou hromady mrtvoL Některé tam jsou zřejmě zakopány dodnes. Část z nich byla zřejmě spalena v Terezíně nebo v krematoriu v Litoměřicích a není po nich jediná památka. Když se takhle ponoříš, dojde ti, co říkal před chvílí. Každý má nárok na hrob.
 
Lejzy God is REAL unless declared   INTEGER.
Hus - Výklad desatera (svěcení neděle)
A bych měl dále psáti, neměl bych měštěnínóv pominúti. Tiť proto mají břicha veliká, neb žerú, nesvětiece svátka. A рak co mistři v svátek činie, jenž veliké přieliš hody strojie. Mezi těmi, pohřiechu! hus jest v ctnostech od Béle oškubená; neb jest také často sě na těch hodech přielišně krmila a chudých robotu žrala.
 
arnost snad nechci tak   moks
Ostrovy v bouři (Dalibor Vácha)
Jaro 1919 zdá být zlomovým obdobím, neboť v té době dostávaly úvahy o případném vzdělávání malých Čechoslováků (ti dokonce chodili ve zmenšených uniformách svých velkých vzorů) konkrétní tvar. Vojáci u útvarů neměli pro povinnosti na mladíky tolik času, jak by jejich výchova (a vzdělávání) potřebovala. Proto počátkem července 1919 byla z rozhodnutí vrchního velitele generála Jana Syrového zřízena Škola nezletilých dobrovolců československého vojska na Rusi. A kde jinde by byla zřízena, než doslova v srdci československé Sibiře, v Irkutsku na řece Angaře. Škola se nastěhovala do bývalých kasáren; do poměrně rozsáhlé budovy, která sloužila zároveň jako noclehárna i jako místo pro výuku. Do učeben se umístily jednoduché dlouhé stoly (pro deset dětí každý), dvě lavice a množství různých obrázků (Tomáš G. Masaryk, Jan Syrový, Jan Žižka, Milan Rastislav Štefánik), snad mapa a to bylo vlastně všechno. Učitelů bylo od počátku angažováno deset; osm Čechoslováků, ruský učitel jazyka a ruský tělocvikář.
 
arnost snad nechci tak   moks
Ostrovy v bouři (Dalibor Vácha)
Můžeme též hovořit o nedostatku studu. Sexuální akt byl aktem skoro veřejným, jeho svědky mohli být spolubojovníci legionáře a soulož v plně obsazené těplušce byla spíše pravidlem než výjimkou. Sex byl také provozován v místech zprostředkovaných ženou, například v jejím bytě či domku, víme též o schůzkách v přírodě. Známým faktorem je rychlé střídání sexuálních partnerek. Karel Fibich vypráví o jednom výtečníkovi, jehož náplní volného času byly pouze ženy: „Na trotoiru si prohlížíme irkutské ,ideálky', ale musí být člověk opatrný, aby nechytil nějakou ,lehkou'. V tom oboru vyniká zvláště br. V., který vystupuje pode jménem Žorž Barman. Měl za jeden večer 7 ideálků a každý byl jiný! Jedna měla dokonce i zlaté zuby!"
 
arnost snad nechci tak   moks
Ostrovy v bouři (Dalibor Vácha)

Ke zřejmě nejneobvyklejším vojenským operacím, kterých se dobrovolci v Rusku zúčastnili, patřil kombinovaný úder proběhnuvší na Bajkale. V tomto útoku sehrály velkou roli ozbrojené lodi a obo)živelný výsadek. Nájezd přímo z jezera se českým plánovačům přímo nabízel, ale bolševici na Bajkale disponovali několika vyzbrojenými parníky, zatímco Čechoslováci zabavili jen neozb rojené lodi Fedosie, Sibirjak a Burjat.

Nakonec byl za intenzivní spolupráce ruského podplukovníka Borise Ušákova vytvořen plán: na neozbrojené parníky byla improvizovaně umístěna děla (dokonce vznikla dělostřelecká barže vlečená za jednou z větších lodí), kulomety a také skupina pěchoty určená k vylodéní v týlu nepřítele. „Po dřevěném můstku, který spojoval obě paluby, přecházely živě postavy dobrovolců, shrbené pod tíží pytlů a balíků, vlekoucí jaščíky (bedny) s náboji, sumky a pušky. Na břichaté zádi ,Fedosie se leskla ocelová hlaveň děla, které dělostřelci upevňovali pražci a železnými traverzami, ale tak, že se dalo kruhem otáčeti na tři světové strany."133

Další oddíly se měly k dráze a tunelům přiblížit z údajně neprostupného, a proto bolševiky nehájeného, špatně střeženého vnitrozemí. A konečně třetí část vojáků měla vyvinout koordinovaně s předchozími dvěma ozbrojenou demonstrací tlak na přední pozice bolševické obrany. Jednalo se o (ozbrojenymi loďmi) vylepšenou taktiku obchvatných operací, které dobrovolci využívali vlastně od počátku bojů proti bolševikům.134 Je třeba dodat, že československá improvizovaná flotila (dělostřelectvu veleli ruští důstojníci) se na hladině Bajkalu nejdříve vítězně střetla s bolševickými parníky, zčásti je poničila a zahnala na útěk.135 Na pevnině Čechoslováci úspěšně spolupracovali s nadšeně bojujícími Rusy z Nikolajevského a z Barnaulského pluku.136
 
arnost snad nechci tak   moks
Ostrovy v bouři (Dalibor Vácha)
Nepříliš laskavý humor legionářů přejmenoval spolek Young Men Christian Association (YMCA) na Ulejvárnu mladých silných Američanů; považovali ji za organizaci fungující za účelem sběru informáčí a šíření americké kultury jako prostředek amerického imperialismu. Adolf Zeman spolek YMCA obviňoval z toho, že stojí na základech židovského kapitálu
 
Například ty údajné nepokoje ruského obyvatelstva v Estonsku. Ty se právě Rusko snažilo vyvolat, ale estonští Rusové se jim na to vysrali, tak tam museli z Ruska dovézt autobusy "Našich" a podobné svoloče, aby v Tallinnu rozbíjeli výlohy.
arnost snad nechci tak   moks
(sazim na 28. prosince, imho mladatka jsou dle vychodni tradice jindy)
 
Kristian Celestial Emporium of   Benevolent Knowledge
Nesmí ani naznačovat.
mum What a Horrible Night  to Have a Curse
+1
Tak si to nesysli.
arnost snad nechci tak   moks
Ja predevsim hodnotim vysokou miru novinarske prace, kterou musel autor vykonat. Zaroven ocenuju jeho snahu nehodnotit Rusko a Putina navzdory vsem faktum prikre . Co se tyce duveryhodnosti, opravdu jsem nezvladl vsechno overit, ale u veci co si pamatuju, nebo jsem si dohledal panuje vysoka shoda (s cim tezko rici, ale nazyvejme to realitou. napriklad rustina Condoleezzi Rice je na velmi dobe urovni: https://www.youtube.com/watch?v=y6EG8RAdclE ).

Ohledne otazky, jak je je mozne, ze takova kniha vyjde v rusku je potreba si pripomenout, co je zac TV kanal Дождь a fakt, ze i v Rusku se da delat nezavisla novinarina, pokud (jak autor take nekolikrat pise) se nezajimate prilis o Cecence.
DJ Slamák je to slusny clovek co lubi   kladiva
Dík za obsáhlé výpisky, stejně jsem včera a dneska nechtěl pracovat. Ale přijde mi skoro neuvěřitelné, že by taková věc mohla vyjít a být pravda v podstatě ihned po popisovaných událostech, navíc, když je řada jmenovaných včetně Putina, Merkelové atd. ještě u moci. Proč hodnotíte věrohodnost té knihy tak vysoko? (Tzn. ne, že byste neměli, jen mě zajímají důvody)
arnost snad nechci tak   moks
I to je docela mozne a obcas je patrne, ze i autor v mirne mire strani ruskemu postoji, ale pro mne to tu knihu dela jistym zpusobem uveritelnejsi. Pokud by byli Rusove obecne sovinisticti jako autor, tak u mne cajk.