Буду смотреть, изучать варианты mi zní uspokojivě.
Smotriť se ti zdá nepravděpodobné? Nakolik tomu rozumím, smysl by to dávalo...
Při ruskojazyčném mejlování v jedné krátké odpovědi, která mi byla zaslána, očividně zapracoval autokorektor, ale nedokážu vymyslet, co tam mohlo být původně:
Благодарю за ответ!
Буду смерть, изучать варианты!
Asi je vám to jasné i bez explicitního dodatku, ale pro jistotu přece jen dodám, že mi jde o to "Буду смерть," (i ta čárka může být součástí opravy nebo překlepem, který k opravě vedl).
Napadá vás něco?
Nasel jsem i Dankuv preklad. Pro dnesni dobu se to hodi:
SKYTOVÉ
Alexandr Blok
(Panmongolismus! Divoké je slovo, leč mému sluchu lahodné. Vladimír Solovjov)
Spousty jsou vás. Nás hordy, hordy hord.
Jen zkuste s námi vésti války!
Jsme Skytové. Jsme asiatský rod
s šikmými, žíznivými zraky!
Věk patří vám. A pro nás uzrál čas.
My, rabi, poslušní svých pánů,
drželi štít dvou nepřátelských ras —
Mongolů, Evropanů!
Věk, věkověk, váš mistr kovadlin
přebíjel zvuky hřměné hromem
а к smíchu vám byl kráter propadlin
pod Messinou i Lisabonem!
Vy к Východu jste spěli stovky let,
brakovali jste naše perly.
Vždy proti nám ten výsměšný váš svět
vyčkával s nabitými děly.
Ted uzrál čas. A křídly tluče chám.
A dnešek nové křivdy tropí.
Však přijde den — a po Paestumech vám
už nezůstanou ani stopy!
Dokud jsi živ, ó starý světe, zkus,
dokud jsi sladkou trýzní zmámen,
být mudrcem jak tenkrát Oidipus
před thébskou Sfingou s hlavolamem!
Rusko je Sfinx. I žalem skomírá,
i jásá. Z řeky černé krve
na tebe hledí, hledí do šíra,
je plné zášti, láskyplné!
Tak milovat už nedovedete
jak naše krev, tak vroucně navždy!
Jen vzpomeňte, je láska na světě,
která i spaluje i vraždí!
My milujem i chladných čísel svit
i talent božské fantazie,
nám blízký je i galský jemnocit
i chmurný génij Germánie.
My známe vše. Břich pařížského dna
i stoky vod až po Benátky
i citróny a jejich aróma
i zakouřené kölnské mraky.
My milujem i barvu masa, chuť,
i mrtvolný a dusný zápach...
Kdo nařkne nás, když praskne vaše hruď
v těžkých i něžných našich tlapách?
My přivykli své koně bujných ras
za uzdu brát už na pastvině
a rovné hřbety ohýbat jim včas
a krotit vzpurné otrokyně...
Jen přijdte к nám! Z hrůz války najdem řeč
a obejmem se jak se patří!
Ještě je čas, je v pochvě starý meč,
soudruzi! buďme sobě bratři!
Když ne, tak ne, my neztratíme nic.
I my už víme o zrádcovství!
A proklínat vás budou stále víc
nemocné děti budoucnosti!
My do roklí před sličnou Evropou
se rozplynem a celou hordu
tam skryjem! Na vás vytasíme svou
zubatou asiatskou mordu!
Jen pospěšte, jen spěšte na Ural!
Pouštíme pole bitvám strojů,
kde s ocelí zní v integrálu cval
mongolských, zdivočelých vojů.
Vám nebudem už nikdy štít a voj,
nebudem za vás bít se sami!
Budem se dívat na smrtící boj
sešikmenými orbitami!
My nevstanem, až rozlícený Hun
na kapsy mrtvol poštve chátru,
podpálí chrám i město, spálí trůn,
uškvaří maso bílých bratrů!
Dnes naposled, ó starý světe, slyš!
К oslavě míru, к poctě díla
dnes naposled — a na bratrskou číš
barbarská svolává tě lyra!
(přeložil Václav Daněk)
Díky, vůbec jsem se nechytal.
Vlna na pleteni. Asi z kozy.
Co je to Šersťanaja prjaža i kozij puch?
Ha, litkup neznal jsem, dík.
Ono totiž je docela dobře možné pojmout Mogaryče bez tohoto úvodu, tedy seznámit se s ním až dodatečně na mejdanu u Wolanda. Všechny literární rozbory Mogaryče, které jsem našel, by sedly stejně dobře na Mogaryče bez té první epizody. (A mimochodem, to jsem nevěděl, na to jsem narazil až při tomhle svém dohledávání: „могарыч“ znamená rusky „litkup“. Vlastně mě mohlo napadnout už dřív si to dohledat, v románu jsou snad všechna jména hluboce symbolická a propletená různými interními i externími aluzemi.)
Tenhle článek jsem nenašel, hledal jsem to v ruštině, ale tenhle článek mi k tomu vůbec nic nového neříká. První epizoda s Mogaryčem je v textu publikovaném v roce 1984, tedy už před tou redakcí 1989/1990. Mohlo by to znamenat, že z nějakého rukopisu se zjistilo, že to Bulgakov škrtl. Jenže o tom se tady nic nepíše.
Tenhle článek jsi našel? Píše se tam o tom, jak M&M vznikali, o rozdílech a nesrovnalostech, ale je to jen tak jako letem světem.
Something which is mentioned in the Russian version of the novel, but not in the Dutch, English or French translations, is the story told by the master to Ivan in the hospital about his «friend» Aloisi Mogarych. In the Dutch, French and English translations we get acquainted to Mogarych when the master and Margarita are reunited, and Margarita wishes to be together again with her lover in the basement, where Mogarych had moved into. The Russian reader already knows that Mogarych is a schemer who had pushed himself as a friend to the master - and who knew quite a lot about the internal deliberations of the editorial board which had to decide on the possible publication of the master's novel. In the description of the conversation between the master and Ivan is written in English: «Joyless autumn days set in, the guest went on». But the original version is different from the translations after the word «on». Which follows in Russian is a description of 420 words of the friendship between the master and Mogarych, and the disdain that Margarita felt towards this «obnoxious person». A qualification which the English reader doesn't know when reading that Margarita «sank her nails into Aloisy Mogarych's face» in chapter 24....
Only in 1989, literature expert Lidya Markovna Yanovskaya (1926-2011) could publish a version based on all available manuscripts. In 1990, her version was used for a publication in Moscow in a series of Collected works, and this text is still used by most publishers and translators as the final basic text.
Tohle bude asi nejlepší místo na Okounu, kde se na to zeptat: Zjistil jsem, že v současném standardním
vydání Mistra a Markétky od AST chybí přinejmenším jedna pasáž, která je v tom takříkajíc kanonickém
vydání z roku 1984, konkrétně první setkání s Mogaryčem. Potrestání Mogaryče a odkaz na jím poslané udání na Mistra tam následně ovšem je.
Pokoušel jsem se teď dohledat důvod, ale asi nějak blbě hledám, protože, říkám si, o podobných textových rozdílech musel přece někdy někdo už něco napsat. Nevíte někdo?
Trvalo to, trvalo, ale nakonec je z toho dosud nejtlustší číslo a dneska nám to dovezli z tiskárny:
Okruh a střed 2019/2 „Jurodivá země“. Z okouní produkce tam najdete od Harolda článek o pravoslavném schismatu a jednu recenzi, od paní Bloodrat přepěkné literární zpracování pověstné kauzy rudých pastelek a ode mne pojednání o démonu hýbajícím Ruskem. Kdybych v dohledné době umřel s nějakými podivnými příznaky, víte proč.
Zájemce o výtisk prosím o zprávu do Vzkazníku.
