Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Cestování

Spravují:

Doc_Zimmerman,
dr.zloduch

Může vás zajímat



Reklama




Nazgul Vtipnýs 
Zbytečná zátěž, navíc to rozhodí pohybový stereotyp ;)
Nazgul Vtipnýs 
Dnes zase Vysoké Tatry a pak Roháče. Celkem 34 km. Z Polska je to lepší, k turistům jsou tu přívětivější. Podle chuti běhám, takhle toho stihnu víc. Včera jsem prolezl nějakou jeskyni, vede tamtudy turistická značka, bylo to překvapivě náročné (plazení included), strávil jsem tam 40 minut.
 
Nazgul Vtipnýs 
Dnes zase Vysoké Tatry a pak Roháče. Celkem 34 km. Z Polska je to lepší, k turistům jsou tu přívětivější. Podle chuti běhám, takhle toho stihnu víc. Včera jsem prolezl nějakou jeskyni, vede tamtudy turistická značka, bylo to překvapivě náročné (plazení included), strávil jsem tam 40 minut.
 
Dvakrát omdlít při mši, no teda :). Já o tom četl tu knížku od pátera Lízny. Ta cesta (aspoň mi to tak přišlo) má výhodu připravený infrastruktury pro poutníky. Je to zajímavý, zážitek určitě obrovskej, ale asi bych volil trochu něco jinýho, kdybych měl čas (i z těch knížek, co on psal, mě víc zaujala ta o putování Ukrajinou).
neprihlaseny_OC  
Tohle je poměrně mladá holka... myslím, že jí snad ještě není ani 30, nejsem si úplně jistý, není to moc blízká známá a neznám ji tak dobře.

Vlastně do tohoto klubu se to asi hodí, tak přepíši, co o tom vím z druhé ruky — s ní jsem o tom nemluvil:

Cestou měla nějaké problémy: velké puchýře, úžeh (kvůli tomu ji nechtěli pustit do ubytovny, báli se, že má K. virus), pronásledoval ji nějaký otrapa (nikde nikdo, docela se bála, ale pak v dálce uviděla lidi a byla zachráněna). Vzhledem k vedru vycházela brzo ráno (výhoda - mají tam stejný čas jako u nás, ale sluníčko tam vychází o víc než hodinu později, takže se stačila najíst) a zpočátku šla velice ostrým tempem, po poledni již pomalým a nakonec se vlekla i 3 km/h. Chodila v průměru přes 30 km za den. Šla s batůžkem se spacákem a karimatkou, stan nebrala; musela brát hodně vody. Na začátku trasy bylo málo lidí, pak jich přibývalo a u Santiaga se táhly zástupy (hlavně Španělů).

Předpředposlední a předposlední den nabrala vysoké tempo a ušla pokaždé 42 km. Poslední den jí zbývalo do Santiaga k hlavní katedrále 28 km, šla rychle, ale zjistila, že takovým tempem nestihne hlavní polední mši, na kterou byla zvědavá. Tak posledních 10 km běžela. Mši stihla, ale moc se nepokochala, neboť dvakrát v katedrále omdlela.

A následně si šla pro pamětní list. Cestou se sbírají razítka, ale nevěděla, že zpočátku stačí jedno denně, ovšem ke konci už musí mít denně dvě. Když šla těch 42 km, tak se příliš razítky nezabývala, měla jen jedno za den. Razítka se někdy dávají v kostelích, ale někdy také v restauracích a tam se za někdy i platí. Jenže Zuzana do restaurací nechodila, šetřila. Nanejvýš šla do nějaké kavárničky. Takže pamětní list nedostala, i když se pokoušela tu spravedlivou paní přesvědčit, že ušla takovou dálku a že ten list dávají lidem, kteří ujdou jen 100 km. Ale paní byla poctivá úřednice a list nevydala.

V Santiagu strávila jedno odpoledne a noc, pak šla dál na západ. Měla to už jen cca 90 km na mys u městečka Fisterra. To ušla v pohodě za tři dny. V nohách měla za těch třicet dní (ani jeden den si neudělala odpočinkový) dobrých 900 km. Vrátila se autobusem do Santiaga de Compostela a letecky se vrátila do Prahy.

Já bych někdy hrozně rád nějakou tu dlouhou trasu zkusil (Pěšky napříč Evropou jsem přečetl několikrát). Akorát si myslím, že ještě tak deset let si na to můžu nechat zajít chuť a pak se uvidí, jestli nebudu mít třeba už umělý klouby.
neprihlaseny_OC  
(Známá zrovna teď šla Camino Francéz — ze Saint Jean Pied de Port do Santiaga de Compostela. Zlatá Ostrava - Roháče. Nezávidím ani trochu :))
Co jsem se tak bavil s pár kamarády, tak vždycky ty závody dvojic vadily tomu slabšímu kusu, zatímco ten silnější ve dvojce byl docela v pohodě a nevadilo mu, že nemůže jít hranu. To samý třeba na Vltavě, nejvíc naštvaní byli ti nejslabší, že to týmu kazí a ne ti nejsilnější, že mají přece na víc.
No teda, Ostrava - Roháče, to už je hodně dlouhý. Závidím.
Vychylovka -> Babia Gora jsem šel jako děcko těsně po revoluci. Taky po tom trochu pokukuju na příští rok. Na začátku devadesátých let tam po kolejích jezdil jen nějakej chlápek na drezíně a občas vykolejil. Teď do sedla taky nic nejelo, ale to bylo jen dobře. Aspoň jsme mohli po kolejích sejít dolů a krosit to, když byl vysokej les.
Taky jsem si po dlouhý době trochu užil takovej ten travellerskej pocit. Váleli jsme se v sedle, obědvali zbytky a pomalu se chystali sejít dolů. Děcka se popelila na cestě a vydloubávala zelenomodrý kamínky strusky, kterou jsme tam dloubali už jako děcka před třiceti lety. Pak přijel vláček z Tanečníku, vysypali se turisté, část zamířila na rozhlednu, část do našeho stínu aby sledovali, jak si vaříme kafe. Nebylo to úplně tak ostentativní jak třeba v Indonézii, ale trochu mi to to slednování exotů domorodci připomnělo. Po deseti minutách vláček zahoukal, turisté odjeli a byl zas klid, slunko, nikde nikdo. Za patnáct minut přijela další várka a opakovalo se to.
Nazgul Vtipnýs 
Mě ta část od Vychylovky tolik nebavila, ale zase je tam liduprázdno. Pilsko je super a Babia hora top. Roháče mohu jen doporučit.
dr.zloduch  
Díky za report, chci jít začátkem září s kamarády pochod z Ostravy do Roháčů, asi 200 km, hory bez lidí jsou lepší. Chtěl jsem letos taky nějaké Buharsko nebo Rumunsko, ale pořád mi rušili lety, až jsem se na to vysral.
Nazgul Vtipnýs 
Podyjí nevím, je to plán B pro případ, že neseženu registraci na B7. Zatím mám akorát nabídku od jednoho (lepšího) ultráka, abych běžel s ním. Moc se mi nechce, brzdil bych ho, raději bych běžel sólo, ale volné registrace nejsou.
Nazgul Vtipnýs 
Tam jsem nebyl. Začínal jsem na Vychylovce, když jsem zjistil, že zprovoznili úzkokolejku (předtím jsem tam byl v roce 1996 a byly to jen zarostlé trosky), tak jsem se vyvezl až nahoru a pak pokračoval po hranici přes Pilsko a Babí horu (kde se běží další ultra s hardcore limity) až do Oravské Polhory. A pak busem do Roháčů. Největší krpály byly první den okolo Úšustu.
Asi jedinej drsnej, co jsme šli (co do sklonu), byl ten ze sedla Prieslop na Svítkovou. Strava mi ukázala v nejprudším místě sklon 36,6%. Tam jsme se právě dost předcházeli se závodníky. Nejvíc si to užíval ten nejmenší, kterej je po čtyřech do toho krpálu předbíhal, aby byl nahoře první (to se mu to bez batohu lezlo). Fakt je, že jsme se tam spíš honili s ultra pěchotou, než z nějakými machry. Ten krpál jsme ale šli dopoledne a byl tam stín, tak to bylo dobrý. Pro děcka bylo zdaleka nejhorší stoupání ve vedru po loukách z Oščadnice, kde kilák před sebou vidíš na louce osamělej strom a slunko peče.
Já o tom Vavřinci začal taky uvažovat, ale letos je to nějaký divný. Běží se to dva víkendy po sobě (3 různý dny) a pokud jsem dobře pochopil, tak jsou pak jedny výsledky, což mi moc regulerní vzhledem k odlišným podmínkám nepřijde.
Btw. koukal jsem, že se potkáme v Podyjí.
Nazgul Vtipnýs 
Tam jsem byl před čtyřmi lety. Ty krpály byly fakt drsný. Vavřince jsem chtěl letos běžet, ale ty limity byly fakt šílený.
Máme za sebou pátej puťák s děckama na těžko. Šli jsme kus Javorníků a Kysuce po Polsko Slovenské hranici. Končili jsme ve skanzenu ve Vychylovce, kam jsme slezli po železnici ze sedla, aniž bychom tušili, že je tam z druhý strany placenej vstup. Tábořili jsme většinou na hřebenu tam, kam jsme stihli dojít. Trochu byly problémy s vodou. Těch studánek je tam minimum, většinou jen nějaká rozbahněná kaluž, potoky jsou až níž pod hřebenem, často v neprostupné džungli mladého lesa po nějaké kalamitě. Původně jsme vyrazili dvě rodiny, ale druhý den jsme se rozdělili, protože to jedno dítě té druhé rodiny a ani jeho mamka nedávali. Ono to prostě je nepohodlný se štrachat ve vedru na nějakej hřeben a ani nemít nějakej pořádnej cíl. Hygiena bídná, jídla málo, zato dost klíšťat. Když na to člověk není zvyklej, tak je to asi drsný. Byli jsme na pět dní, ale první den pršelo, takže vlastně jen čtyři dny a tři noci pod stanem. Děcka jsou rok od roku lepší a mám pocit, že je to i dost baví. V hodnocení prázdnin toho, co se povedlo, bývá ten puťák obvykle na druhém místě, daleko před skautskými tábory. Takto putovat "na těžko" jsme potkali jen několik mladých párů a pak pár osamělých tuláků, rodinu ani jednu. Náhodou jsme se zamotali poslední den do polského ultramaratonu Chudy Wawrzyniec. Dle počtu závodníků dnes běhá sto kilometrů po horách kde kdo, ale aby tam někdo šel na víc dní s děckama, to se asi nikomu nechce. Přitom ten zážitek je mnohem komplexnější a řekl bych pro všechny hodnotnější. Tak nějak začínám pokukovat i po něčem vyšším a vzdálenějším. S těma staršíma bych klidně nějaký nižší Rumunsko, nebo Bulharsko dal, kdyby bylo dobrý počasí, ale ten čtyřletej je na to malej. Asi ještě pár let počkáme, abychom tam mohli jet všichni. Ještě týden po takový akci jsem pořád v duchu na těch horách, málokterej zážitek je tak silnej.
 
Nazgul Vtipnýs 
No... nevím, jestli to splní alespoň jeden z požadavků ;)

Já už teď na cesty tolik nechodím, spíš běhám.

Orfanik Jemným poklepem dosáhneme   požadovaného nastavení
V noci obvykle sedím doma, ale kdysi jsem šel po setmění přes kopečky z Liberce do Jablonce na sněhu a za úplňku a kochat krajinou se normálně dalo.
Nazgul Vtipnýs 
Zvířátkům je to jedno a kochat se lze i v noci. Ověřeno.