Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Věda a technika, mládeži

Spravuje:

Šnek

Může vás zajímat



Reklama




St.Martin Co jsem spočinul v Nic, nic mi nechybí 
Myslím, že teologický problém odpustků je v odlišení odpuštění a) hříchů a b) trestů.

Odpuštění hříchů je podmínkou odpuštění trestů. Odpuštění hříchů se děje řádně ve křtu a ve svátosti smíření a mimořádně při vzbuzení "dokonalé lítosti" (což je vnitřní odmítnutí hříchů motivované a) láskou k Bohu, b) soucítěním s Ježíšovým utrprním za hříchy na kříži). Nestačí nedokonalá lítost, která je motivována a) naději na odměnu za dobré skutky a/nebo b) obavou z trestů (věčných a časných) za hříchy.).

Ve svátosti smíření je odpuštění rovněž podmíněno několika podmínkami, mj. úmyslem vyznat všechny aspoň těžké (smrtelné) hříchy, na které si penitent vzpomene a lítost aspoň nedokonalá. Po odpuštění hříchů zůstávají neodpuštěné tresty, které lze popsat jako volání spraveddlnosti po vyrovnání nebo jako stopy hříchů na duši hříšníka. To lze odčiňovat dobrými skutky: skutky zbožnosti a milosrdenství. Odpustky Církev z nekonečného depozita Ježíšových zásluh (doplněného tzv. "nadbytečnými" zásluhami světců, tj. zásluhami za dobré skutky nad míru nutné spravedlnosti) rozděluje za stanovených podmínek. Těmi podmínkami jsou právě dobré skutky a církev jim "přidává" hodnotu právě v podobě odpustků. Znásobuje je časnými odpustky, kde se odpuští část trestů úměrná kvalitě dobrého skutku. (Kdysi se vyjadřovaly ekvivalentem doby předepsané pro pokáni v rané církvi.).

V mimořádých přípdech (plnomicné odpustky) se odpuští veškeré tresty.

Kdo zemře s částí neodčiněných trestů musí absolvovat očistec, kdo zemře po získání plnomocných odpustků, postupuje rovnou do věčné blaženosti.

Oddělení trestů od hříchů a jejich kvantifikace jsou problematické. Proto jsou odpustky ve standardní křesťanské teologii posuzovány kriticky.

mpts Nemá to vůbec žádný  smysl.
Potom také ještě existují odpustky, jež lze získat účastí na různých poutích apod., většinou vázané na nějakou historickou tradici té pouti nebo toho místa.
St.Martin Co jsem spočinul v Nic, nic mi nechybí 
Pro úplnost je nutno dodat, že římané dnes už s odpustky tak moc nepracují. Myslím, že jedinou příležitostí, kdy se ještě hraje na tzv. plnomocné odpustky přivlastnitelné duším v očistci, je památka zesnulých 2. listopadu. Od 1. 11. od 12.00 h. po celý den památky ("Dušiček") lze získat plnomocné odpustky při a) splnění obvyklých podmínek, tj. ve stavu posvěcující milosti, když člověk nedávno byl u zpovědi a přijímání, nemá náklonnost k žádnému hříchu, a to ani všednímu, a pomodlí se na úmysl papeže a b) při splnění speciálních podmínek pro tyto odpustky, že se v kostele nebo na hřbitově pomodlí modlitbu Páně a Vyznání víry za zemřelé. Myslím, že to takhle do detailu neznají, ale, že vědí, že mohou pomoct duším v očistci, když se za ně v tom obodobí pomodlí.
gobers je prostě  Gobers
V tom případě je všechno jasné... :)
rushid Nemáte právo číst tento stručný textík 
Ach jo
St.Martin Co jsem spočinul v Nic, nic mi nechybí 
Nikdy jsem nepopíral, že římská sekta má odpustkovou praxi. Mluvil jsem o křesťanských církvch.
gobers je prostě  Gobers
Tak si pojďmě ocitovat jednotlivce jménem Katechismus katolické církve:

180. Co znamená: Získat odpustky?
Získat odpustky znamená: Po odpuštění hříchů získat ještě odpuštění časných trestů, které zbývají za tyto hříchy.

181. Od koho má Církev moc udělovat odpustky?
Moc udělovat odpustky má Církev od Pána Ježíše, který řekl apoštolům: „Cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi.“ (Mat. 18, 18)

Poklad Církve. – Jako u soudu lze se někdy vyhnout trestu na svobodě složením určité částky peněz, tedy pokutou, podobně je možné se vyhnout i Božím trestům, když je vyvážíme dobrými skutky neboli za ně dostiučiníme, pokud ovšem Bůh takovou náhradu přijme. Pán Ježíš svým utrpením dal takovou náhradu za naše hříchy i za tresty za ně zasloužené, že lze jimi vyvážit hříchy i tresty všech lidí na celém světě. K tomu přistupuje ještě dostiučinění Panny Marie, mučedníků a jiných světců. Všechny tyto zásluhy jsou nevyčerpatelným pokladem Církve. Správci tohoto pokladu jsou papež a biskupové a mohou z něho přidělovat odpustky věřícím, aby nemuseli trpět všechny zasloužené časné tresty za hříchy. Odpustky neruší Boží spravedlnost, protože při nich Bůh dostává náhradou dostiučinění z pokladu Církve.

Odpustky plnomocné a neplnomocné. – Papež může za nějaký dobrý skutek prominout časné tresty Boží úplně; to jsou odpustky plnomocné. Skutečně získá plnomocné odpustky pouze ten, kdo dosáhl odpuštění všech hříchů, i všedních, a k žádnému hříchu, ani všednímu, nelne.

Jindy promíjí papež nebo biskup časné tresty Boží jen zčásti; to jsou odpustky neplnomocné. Označují se takto: Odpustky 40 dní, 100 dní, 7 let a podobně. To znamená: Za určitý dobrý skutek se odpouští tolik časných trestů, kolik si jich dříve veřejný kajícník odpykal za 40 dní, za 100 dní, za 7 let a podobně.

odkaz na zdroj

St.Martin Co jsem spočinul v Nic, nic mi nechybí 
Křesťanské církve odpustkovou praxi nemají. Názory jednotlivců, o kterých referuje gobers, na tom nic nemění.
gobers je prostě  Gobers
Ahoj,
přijde na to, co myslíš tím, že "zhruba víš, jak to aktuálně funguje u katolíků." Oni sami katolíci (římští) si nejsou tak docela jistí jak to vlastně funguje (v roce 1967 se praxe i teorie dost výrazně změnila a ne všichni se s tím dobře srovnali). :D Je tady totiž několik důležitých otázek - z hlediska ostatních církvi. Respektive některých ostatních církví, protože protestanti mají vesměs jasno a nechtějí o tom nic slyšet.

Takže je dobré rozdělit několik věcí, které jsou v tom římskokatolickém pojetí často slity dohromady, protože ty se často v chápání různých jiných církví chápou různě. V zásadě můžeme mluvit o:

1) modlitbách za mrtvé (tedy víře v to, že modlitba církve může být nějak prospěšná již zemřelým hříšníkům)
2) učení o očistci (tedy o časném utrpení, které odčiňuje spáchané hříchy)
3) učení o tom, že má církev moc odpouštět časné tresty (tedy ty, co sama uložila) výměnou za nějaký akt pokání
4) učení o nadbytečných zásluhách světců, které může církev distribuovat i těm, co jsou již na věčnosti

Nejméně problematické jsou body 1 a 3, ty leckterá jiná církev celkem bez problémů připustí. Pokud jde o bod č.2, tak ten je problematičtější. Tam bys asi našel nějaké starokatolíky, anglikány (anglo-katolíky) a možná (!) i hodně katolicky smýšlející luterány, kteří budou uznávat možnost očistce jako theologumenon a možné, nikoliv závazné učení. No a pokud jde o učení 4, tak tam bys asi hledal marně někoho, kdo ho zastává mimo římskokatolickou církev a i tam bys asi našel lecjaké skeptiky.

Takže asi tak...

rushid Nemáte právo číst tento stručný textík 
Book, ahoj vsichni. Odkazal me sem Snek, mel bych dotaz do plena: Jak je to s odpustky v jinych cirkvich krome katolicke? Vim zhruba, jak to aktualne funguje u katoliku, ale nenasel jsem zadne pouzitelne zdroje, ktere by zminovaly odpustky v souvislosti s jinymi krestanskymi cirkvemi. (A kdyz jsme u toho, zna neco takoveho napriklad islam?) Predem diky.