Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Věda a technika, mládeži

Spravuje:

Šnek

Může vás zajímat



Reklama




Jan.S.Harold Тебе надо читать Гегеля. 
Není, no... není těchňika... :(
maftik buď si vaskyjugend  alebo si k***t :-D
Nahrávka náhodou není ...
Jan.S.Harold Тебе надо читать Гегеля. 
Již dnes!
Jan.S.Harold Тебе надо читать Гегеля. 
Pro zájemce o téma recepce evoluční teorie v (české) katolické teologii:
 
Simiolus  
Znal jsem... R.I.P.
Jan.S.Harold Тебе надо читать Гегеля. 
Zemřel Zdeněk Sázava...
 
Děkuji!
Jan.S.Harold Тебе надо читать Гегеля. 
+1
Spasitelné pravdy.
Hm, snažím se dohledat, zatím marně: Jak se nejobyčejněji česky nazývají "Heilswahrheiten"? Zatím se mi podařilo najít v některých textech "spásné pravdy", jinde "pravdy spásy", ale nikde se mi nedaří dohledat obrat, který by odpovídal německému "christliche Heilswahrheiten" nebo "Heilswahrheiten des Christentums". Jak byste to řekli?
 
Zítra, tedy v pátek 14. října, se opět ve 20.00 koná náš seminář o zajímavých a pro dnešní dobu aktuálních momentech v dějinách křesťanské teologie, akorát tentokrát se nekoná na Barrandově, nýbrž mimořádně v předkaplí Modrého domu.

Tématem večera bude spor o univerzálie a jeho důsledky pro nás dnes.

 
Tento pátek, tedy vlastně už dnes, 9. září 2016, máme od 20 hodin v Praze na Barrandově (Pivcova 944, zvonit na Sirotkovy) další bytový seminář k církevním dějinám, a protože to tentokrát bude hodně teologické, píšu pozvánku i sem. V návaznosti na již proběhlé povídání o zástupných sporech o "filioque" budeme totiž nyní hovořit o tom, jaké důsledky má původ Ducha z Otce nebo z Otce i Syna pro další vývoj myšlení, resp. pro praktický život.

Kdybyste se někdo chtěl stavit a netroufnete si sami hledat cestu nebo zvonit na lidi, které neznáte, tak Vzkazník, můžeme se potkat někde cestou a přijít tam spolu.

 
Pozvánky na naše barrandovské bytové semináře dávám v poslední době už jen do Církevních dějin, abych s tím neotravoval půlku Okouna. Ale pro jistotu to sem zase po čase jednou linknu, abych na to upozornil případné zájemce.
 
Karl Jaspers coby profesor filosofie na univerzitě v Bazileji přednesl v r. 1961 osm přednášek, ze kterých vznikla jeho kniha „Šifry transcendence“. Česky vyšlo v nakl. Vyšehrad r. 2000. V druhé z těch osmi přednášek Jaspers rozlišuje tři oblasti celku, a to 1. fenomény reality, 2. signa existence a 3. šifry transcendence. Do oblasti 2. patří např. rozhodnutí, volba či komunikace (týká se to spíše mě samotného), do oblasti 3. např. některá umělecká díla nebo taky pojem „bůh“ (nějak to ukazuje nade mne). Sousloví „šifra lidské existence“ rozlišení 2. a 3. oblasti podle mne moc nerespektuje., proto se domnívám, že od Jasperse nepochází. Je ale možné, že se pletu.
maftik nedobrovolný masový vrah  možných světů
Karl Jaspers napsal knihu "Šifry transcendence", kdysi jsem ji četl.
St.Martin Co jsem spočinul v Nic, nic mi nechybí 
Doporučuji podívat se na Karla Jasperse, bibliografický údaj bohužel nedodám, nemaje to po ruce.
Dotaz
Když zadám do googlu klíčové slovo „Bůh“ a k tomu do uvozovek sousloví „šifra lidské existence“, vyjede mi spousta odkazů, v nichž někdo tato slova používá. Většinou jde o propagaci ateismu typu „bůh není nadpřirozená bytost (eventuálně entita vedle světa), ale je to lidmi vytvořená šifra lidské existence“. Nenacházím ale nikde odkaz na zdroj. Může mi někdo pomoci zjistit, kdo jako „první“ (nebo jako „úředně uznaný“) vyslovil něco ve smyslu „bůh je šifra lidské existence“? Já jsem to snad poprvé zaregistroval u Otakara Antoně Fundy v rozhovoru s Pavlem Taněvem pro Reflex r. 2004, titulek byl tuším „Vesmír tu není kvůli nám“.
 

U koho Bůh k člověku vzhlíží … Mám tak malou fantazii, že jsem to nikde nehledal, takže nevím.
U koho Bůh v člověka doufá a na člověka spoléhá … To naopak asi u mnohých. Kdyby nedoufal a nespoléhal, že někteří dokáží vydat svědectví s tichostí a uctivostí o naději, a že jiné to osloví, tak by snad toho člověka netvořil, nebo by mu aspoň nedal zařadit 1Pt 3,15.16 do biblického kánonu. (Ale kdo ví…)
U koho se najde myšlenka „obráceného“ vztahu mezi Bohem a člověkem … Možná u Dietricha Bonhoeffera (Kuschelova antologie „Teologie 20. století“; v tom odkaz na „Na cestě k svobodě – Listy z vězení“.)

Dotaz
Nevíte někdo, u kterých křesťanských teologů (a kde) se najde myšlenka "obráceného" vztahu mezi Bohem a člověkem, kdy Bůh vzhlíží k člověku, doufá v člověka, spoléhá se na člověka, případně kde se Bůh objevuje jako nevěsta a člověk jako ženich?

Vím, že jsem to někde potkal (v návaznosti na některé náznaky v Pavlových listech), ale už nevím, kde, a daří se mi to dohledávat jen u kabalistů a sůfíů.

 
St.Martin Co jsem spočinul v Nic, nic mi nechybí 
Myslím, že teologický problém odpustků je v odlišení odpuštění a) hříchů a b) trestů.

Odpuštění hříchů je podmínkou odpuštění trestů. Odpuštění hříchů se děje řádně ve křtu a ve svátosti smíření a mimořádně při vzbuzení "dokonalé lítosti" (což je vnitřní odmítnutí hříchů motivované a) láskou k Bohu, b) soucítěním s Ježíšovým utrprním za hříchy na kříži). Nestačí nedokonalá lítost, která je motivována a) naději na odměnu za dobré skutky a/nebo b) obavou z trestů (věčných a časných) za hříchy.).

Ve svátosti smíření je odpuštění rovněž podmíněno několika podmínkami, mj. úmyslem vyznat všechny aspoň těžké (smrtelné) hříchy, na které si penitent vzpomene a lítost aspoň nedokonalá. Po odpuštění hříchů zůstávají neodpuštěné tresty, které lze popsat jako volání spraveddlnosti po vyrovnání nebo jako stopy hříchů na duši hříšníka. To lze odčiňovat dobrými skutky: skutky zbožnosti a milosrdenství. Odpustky Církev z nekonečného depozita Ježíšových zásluh (doplněného tzv. "nadbytečnými" zásluhami světců, tj. zásluhami za dobré skutky nad míru nutné spravedlnosti) rozděluje za stanovených podmínek. Těmi podmínkami jsou právě dobré skutky a církev jim "přidává" hodnotu právě v podobě odpustků. Znásobuje je časnými odpustky, kde se odpuští část trestů úměrná kvalitě dobrého skutku. (Kdysi se vyjadřovaly ekvivalentem doby předepsané pro pokáni v rané církvi.).

V mimořádých přípdech (plnomicné odpustky) se odpuští veškeré tresty.

Kdo zemře s částí neodčiněných trestů musí absolvovat očistec, kdo zemře po získání plnomocných odpustků, postupuje rovnou do věčné blaženosti.

Oddělení trestů od hříchů a jejich kvantifikace jsou problematické. Proto jsou odpustky ve standardní křesťanské teologii posuzovány kriticky.

mpts Nemá to vůbec žádný  smysl.
Potom také ještě existují odpustky, jež lze získat účastí na různých poutích apod., většinou vázané na nějakou historickou tradici té pouti nebo toho místa.
St.Martin Co jsem spočinul v Nic, nic mi nechybí 
Pro úplnost je nutno dodat, že římané dnes už s odpustky tak moc nepracují. Myslím, že jedinou příležitostí, kdy se ještě hraje na tzv. plnomocné odpustky přivlastnitelné duším v očistci, je památka zesnulých 2. listopadu. Od 1. 11. od 12.00 h. po celý den památky ("Dušiček") lze získat plnomocné odpustky při a) splnění obvyklých podmínek, tj. ve stavu posvěcující milosti, když člověk nedávno byl u zpovědi a přijímání, nemá náklonnost k žádnému hříchu, a to ani všednímu, a pomodlí se na úmysl papeže a b) při splnění speciálních podmínek pro tyto odpustky, že se v kostele nebo na hřbitově pomodlí modlitbu Páně a Vyznání víry za zemřelé. Myslím, že to takhle do detailu neznají, ale, že vědí, že mohou pomoct duším v očistci, když se za ně v tom obodobí pomodlí.
rushid Nemáte právo číst tento stručný textík 
Dodatecne vsem dik, trosku jsem se v tom povrtal, nasel nejake zdroje a zacina to byt jasnejsi.