Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

KulturaLiteratura

Spravují:

Bruno,
Kirjat,
Behemoth,
majo



Reklama



Vítej v klubu, návštěvníku!
Nevytahuj na nás dýku,
tady chceme žíti v míru,
proto na nás nedšti síru!

A o čem je tenhle klub?
Řeknu ti to cobydup:

Zajímá nás Poezie
ta, která se recituje
nebo zpívá nebo vyje
a i jiné lapálie.

Ty, které se rýmují
i ty, které jsou jen volnými asociacemi

Klikněte si, dám vám hint: tady rýmy, támhle PIND.


Skalik


Skalik

Balada o ranních trenincích
Když brzo ráno vstávám za účelem cvičení,
mé okolí si myslí, že jsem magor, co má rád mučení.
V jejich pohledu jsou otazníky,
zatímco balím do tašky nárazníky.

Když brzo ráno vstávám, chodím po špičkách.
Pod tíhou chráničů, kimona a pásku si připadám maličká.
Za cinkotu klíčů, klapnutí zámku a bručení motoru
se vydávám na cestu do dojo, kde trénuju.

Když ospalá dorazím a pomalu se probouzím,
dostanu ránu.
Když dorazím pozdě, a sáhnu na zavřenou kliku,
slyším Danův vítězoslavný hlas:
"To bude kliků!!!"
Když dorazím normálně a nezapomenu si nic,
zní nad tatami ranní kiai ze všech i mých plic.

Když se zničeně po tréninku ploužím do sprchy,
vzpomenu si zlomyslně na všechny blonďaté mrchy,
o kterých se mezi muži v pánských šatnách traduje,
že se s nima potajmu dobře špásuje.

Když se po tréninku sprchuju a přemýšlím o svém psaní,
z pánské šatny zní kruté story o ranním stání.
Když po tréninku jedu do práce, rozesmátá z ranních hitů,
poklidná rána ošidná vyřeším psaním shitů

mum Od nějakých  pazourů
Tak ze sazky by muchnicky se zabickami dal, WTZ, ale chcipalo by se jim mnohem vybusnejs. Von se stim takzas nesral.
Vyděsils mě; chvíli jsem se bála, že tu hrůzu napsal Pavel Ambrož.
no toto!
Trisolde Moja chorá hlava  v jednom je plameni.
Rozpad rozkladu

Ty jo já si o sobě myslim, že jsem docela optimista a najdu si snad největšího brečáka z celý Český republiky. Míšo ty nejseš blíženec, ale ublíženec.
Kačí, řekni mi něco inteligentního.
Zase prší. A pak musíš dojít s tím bioodpadem.

Oči kapradí
vyrůstaj z tebe,
když odmontuješ hlavici sprchy
vynalézavé samotářky

Muchničky,
povstaňte z rašeliny,
mezi klečí skřítek klečí,
ví, že světlušky nezabloudí

Žabičky,
co před chvílí z pod hladiny,
líně mrkly, olíz mžurku,
napříč socializací upustily pulčí ocásky,
najednou z nich byly ženy,
než zjistily kdo je kdo,
trapné trápení

Přátelé,
rozprchli se s prvními kapkami,
každému jedna nota,
temnota

Učili nás neočekávat nic,
přesto doufáme

Pošetilý, samolibý, slabošský lid,
nalhává si, že život není smutný,
prázdní, v křeči vedou řeči,
slova nejsou nutný

Na co si všichni hrajete?

Povrchní pokrytci s prý
otevřenou náručí,
srdcem na dlani,
možná tak s hovnem na jazyku

Co by se asi tak stalo, kdyby se všichni najednou začali chovat přirozeně?

Homér, ze sbírky: Zítra nikam nevstávám