Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

KulturaLiteratura

Spravují:

Bruno,
Kirjat,
Behemoth,
majo



Reklama



Vítej v klubu, návštěvníku!
Nevytahuj na nás dýku,
tady chceme žíti v míru,
proto na nás nedšti síru!

A o čem je tenhle klub?
Řeknu ti to cobydup:

Zajímá nás Poezie
ta, která se recituje
nebo zpívá nebo vyje
a i jiné lapálie.

Ty, které se rýmují
i ty, které jsou jen volnými asociacemi

Klikněte si, dám vám hint: tady rýmy, támhle PIND.


Skalik


Skalik

Balada o ranních trenincích
Když brzo ráno vstávám za účelem cvičení,
mé okolí si myslí, že jsem magor, co má rád mučení.
V jejich pohledu jsou otazníky,
zatímco balím do tašky nárazníky.

Když brzo ráno vstávám, chodím po špičkách.
Pod tíhou chráničů, kimona a pásku si připadám maličká.
Za cinkotu klíčů, klapnutí zámku a bručení motoru
se vydávám na cestu do dojo, kde trénuju.

Když ospalá dorazím a pomalu se probouzím,
dostanu ránu.
Když dorazím pozdě, a sáhnu na zavřenou kliku,
slyším Danův vítězoslavný hlas:
"To bude kliků!!!"
Když dorazím normálně a nezapomenu si nic,
zní nad tatami ranní kiai ze všech i mých plic.

Když se zničeně po tréninku ploužím do sprchy,
vzpomenu si zlomyslně na všechny blonďaté mrchy,
o kterých se mezi muži v pánských šatnách traduje,
že se s nima potajmu dobře špásuje.

Když se po tréninku sprchuju a přemýšlím o svém psaní,
z pánské šatny zní kruté story o ranním stání.
Když po tréninku jedu do práce, rozesmátá z ranních hitů,
poklidná rána ošidná vyřeším psaním shitů

Vidíte, co to dělá, mít svého kamaráda!
asociolog TRADERE ET UNI 
Je toto vůbec možné?!
e.wusha jsem psychopat a maniak...je to tak!!! 
nodoprdele
Vzpomínka

Můj pejsek je už v nebíčku,
kéž by ses mohl vrátit, Beníčku.
Byl to dlouhosrstý jezevčík,
jak byl nádherný, to asi nikdo netuší.
Moc rád si hrál a lovil zvěř,
v tomhle mi, příteli, doopravdy věř.
Jak moc mi chyběl, když odešel,
v parku běžel za kachnami a šup, byl pod ledem.
Pod ledem proto, že byl leden
a kousíček vody tam byl,
jelikož byl splav spuštěn,
a on se chudáček utopil.
Už pomalu nevím, že jsem měla psa,
jsou to už dva roky a já skoro zapomněla.
Když je člověk tak dlouho bez psa,
tak opravdu neví, že nějakého měl, hrůza.
Je to smutné, že člověk zapomene
na něco tak vzácného a důležitého, i pro mne.
Ale kdo přišel o psa, nejsem sama,
nedávno i kámoška kvůli svému několik nocí proplakala.
Měla ho jen krátce a přesto tak ráda,
vidíte, co to dělá, mít svého kamaráda?