Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

KulturaLiteratura

Spravují:

Bruno,
Kirjat,
Behemoth,
majo



Reklama



Vítej v klubu, návštěvníku!
Nevytahuj na nás dýku,
tady chceme žíti v míru,
proto na nás nedšti síru!

A o čem je tenhle klub?
Řeknu ti to cobydup:

Zajímá nás Poezie
ta, která se recituje
nebo zpívá nebo vyje
a i jiné lapálie.

Ty, které se rýmují
i ty, které jsou jen volnými asociacemi

Klikněte si, dám vám hint: tady rýmy, támhle PIND.


Skalik


Skalik

Balada o ranních trenincích
Když brzo ráno vstávám za účelem cvičení,
mé okolí si myslí, že jsem magor, co má rád mučení.
V jejich pohledu jsou otazníky,
zatímco balím do tašky nárazníky.

Když brzo ráno vstávám, chodím po špičkách.
Pod tíhou chráničů, kimona a pásku si připadám maličká.
Za cinkotu klíčů, klapnutí zámku a bručení motoru
se vydávám na cestu do dojo, kde trénuju.

Když ospalá dorazím a pomalu se probouzím,
dostanu ránu.
Když dorazím pozdě, a sáhnu na zavřenou kliku,
slyším Danův vítězoslavný hlas:
"To bude kliků!!!"
Když dorazím normálně a nezapomenu si nic,
zní nad tatami ranní kiai ze všech i mých plic.

Když se zničeně po tréninku ploužím do sprchy,
vzpomenu si zlomyslně na všechny blonďaté mrchy,
o kterých se mezi muži v pánských šatnách traduje,
že se s nima potajmu dobře špásuje.

Když se po tréninku sprchuju a přemýšlím o svém psaní,
z pánské šatny zní kruté story o ranním stání.
Když po tréninku jedu do práce, rozesmátá z ranních hitů,
poklidná rána ošidná vyřeším psaním shitů

Spolu do dálky
šly dva podšálky.
Potkaly dva trychtýře,
to je ale k nevíře...

<b>MORGENSTERN!!!</b>
Já prosím, abyste ty hnědé podšálky vraceli...
Mikey Piškoti mají porno rádi. 
Já mám teda podezření, že je to recese od někoho, kdo psát umí. Ale i tak je to něco.
DJ Slamák Slow, love, slow;  only the weak are not lonely.
Šíp proklál dva podšálky. Dal jí růží (asi místo karabáčem). Diamanty padají na hrob a šakal na to čumí. Tyvado.
Tigo Nesmím mít traktor,   musím být doktor.
Zavile vyju.
Mikey Piškoti mají porno rádi. 
Dlouho jsem nečetl pořádnou zhrzenku.
SRDÍČKO PROKLATÉ TRNY ČERNÉ RŮŽE

Šíp Amorův přiletěl z velké dálky
proklál srdíčka naše, jako dva podšálky
na perutích labutích letěli jsme do nebe
čekala jsem celý život, milý můj jen na tebe

andílci zpívali z obláčků nebeských
konvalinky cinkaly lásce naší na cestu
pak jsi mi dal otrávenou černou růží
srdíčko mi puklo a krutě se souží

trny jsou pokryté krvavými rubíny
kluzkými jako zrady, rybí chladné šupiny
v černé tůní drásavého zármutku
jenž nechává mě samotnou ve svém smutku

cinkají diamanty slzavé na lásky rov
už nikdy šťastná nebudu, to konečně pochop
šakali na hrobě zavile vyjí
rvu na cáry svatební tvou košili
 
Grimalkin  
Neni to strana,ale sekta.
Její guru je svazácký brepta.
Ptáka mají ve znaku
a kradou bez rozpaků.
Nic cizího jim neni cizí,
před právníky stále mizí.
Kopou jen za zbohatlíky,
kteří u nich leští kliky.
V čele mají samé lumpy,
s nimi spadnem až na dno žumpy !!!

***

Rudý včera, modrý dnes - já jsem zloděj z ODS!
Táta komouš - udavač - já na prachy vysavač!
IQ tykve, modrý smích - s tunelem mi Topol pích!
Sem tam pěkná provize - to je moje TOP vize!
Já se za to nestydím - brzy prachy uvidím!
Po nás nejspíš potopa - za to může Evropa!
Na všechno mám recept jistý - jen nevolte komunisty!
Modrá šance - ty ji máš ( s důchodem se nesetkáš)!
My jsme středem vesmíru - rakve budou na míru!
Program, vize, ideje - ODS je naděje.

Obojí z diskuze na aktuálně. ODS lidi mocně inspiruje.
 
"A i přesto, že je tomu už tolik let,
a on ve Vítu svůj zlatý sen dále sní,
dnes málokdo si vzpomene na ten věk,
a co za krále tam v katedrále vlastně leží."

Doteď jsem myslel, že zlaté sny si snějí jen draci, trpaslíci a hokejisté.
Stalo sě na den sv. Rufa u pátek,
ten svatý mučedník jest veliký svátek

(Dalimilova kronika)
Trisolde Moja chorá hlava  v jednom je plameni.
Kdyby autor pokračoval, jak Kunhuta hledala mrtvolu odhánějíc havrany a krkavce, aby nakonce našla zohaveného krále a zlíbala jeho rány, bylo by to skoro jako Hastingské bojiště.
Grimalkin  
PS: začátek nic moc, ale druhá polovina je velmi výživná
Když vybavím si tvá lítka
Grimalkin  
Balada o pádu Přemysla Otakara II.
Dnes málokdo si vzpomene,
na panování krále Přemyslovce,
na léta plná bitev, řinčení zbraní,
hořkých slz i zklamání,
nu budiž tomu dnes jinak,
a přenesme se do těch dob.

Bylo to tak v podvečer,
v den před bitvou,
u okna sedí Přemysl,
a dívá se na hvězdné nebe.

Přemýšlí nad zítřkem,
dnes jiný je něco se v něm dějě,
myslí co když v případě, když… co z králoství jen z bude,
myslí na to přežije či zahyne.

Tu vchází Kunhuta do dveří,
úzkostlivým zrakem naň hledí
tvář jindy jasná a bez vrásek,
dnes zachmuřená jest a bledá.

Přemysl ani oči své nezvednul,
nevšiml si, že ona pláče,
pak náhle rukou svojí jí něžně pokynul,
a zpět do komnat svých sám odkráčel.

Je den svatého Rúfa,
den bitvy nastal náhle,
od rána se vojsko v šik staví,
a smělě do bitvy táhne.

Ještě pár polibků na cestu,
královna Přemyslovi z okna smutně mává,
skřivánek ve vzduch hledá si k nim marně cestu,
neb vojsko na pochod se dává.

Ach cesta plná života,
cesta plná ztracení,
copak zbyde jenom ze života,
když umíráš v koni nad zemí.

Již dorazilo vojska na moravské pole,
dorazilo a si odpočinulo,
král Přemysl do stanu svého vchází,
aby odpočinkem nabil opět mládí.


A na druhé straně Moravského pole,
král Rudolf své vojsko staví,
těší se a raduje,
že Přemysla sklátí a podmaní.

Ještě pár posledních úprav,
zbraně své ať každý prohlédne,
a k bohu tam do výšin,
nechť ať zrak svůj každý pozvedne.

I vychází Přemysl ze stanu,
ruce s rytíři si podá,
pak všichni spolu pokleknou,
a vojsko v modlení se dává.

Již dozněla jejich modlitba,
Přemysl na koně si sedá,
poté kyne rukou tiše,
a vojsko do ryku se dává.

Tu střetla se dvě vojska,
plná snů a nadějí,
mraky táhnou rychle oblouhou,
a nad hlavami jim krouží havrani železní zobani.

Bijou se a perou jako lvi ze země české,
Přemysl na koni svém bílém,mečem obratně zachází,
bůh buď s vámi vy lvi a děti země české,
ať nepřítele mor navždy zahaní.

Náhle však začne české vojsko omdlévat,
Přemysl nepozoruje však oné zrady,
on nikdy nepomysliv na útěk,
rozdává rány a stíná němcům hlavy.

To Milota z Dědic,
jež moravské jednotě velel,
se na útěk zbabělě dal,
a vojsku Přemyslova navždy ujel.

V tu náhle kůň pod Přemyslem klesá,
smyčka je mu na krk hozena,
on zmátořen na zem z koně padá,
teď bude jeho pýcha zbořena.

Přilbici na hlavě mu roztloukli,
ze zlatého brnění sprostě vysvlékli,
šestnácti ranami ho probodli,
až oči krále navždy uhasli.


I nechali ho tam jen tak ležet,
v krvi sprostě zabitého,
čas tehdy náhle přestal běžet,
již není krále českého.

Ach jak skončil Přemysl Otakar,
král železný a zlatý,
před kterým se třásla celá Evropa,
a který padl na poli tak slavný.

Přes sedmset let již uplynulo,
od smrti krále Přemyslovce,
před kterým se všichni v řadě třásli,
a který díky zradě vzal tak nešťastného konce.

A i přesto, že je tomu už tolik let,
a on ve Vítu svůj zlatý sen dále sní,
dnes málokdo si vzpomene na ten věk,
a co za krále tam v katedrále vlastně leží.
 
Není zbytí,
dojde k blití.
Když večer moc pím,
ráno potom blím.
Grimalkin  
Co by člověk neudělal pro rým!
od téhož autora je i fascinující verš "v srdci zůstal hořký blím":


Já ve vyplnění snů dále věřím,
byť v posteli sám nahý ležím.
Já o tvé kráse stále sním,
však ty jsi již dávno s ním.
Snad jednou já vám odpustím.
I když mám jen z cigarety dým
V srdci zůstal hořký blím,
to svět pomalu opouštím,
vždyť já jsem sám.. a ty jsi s ním!
Grimalkin  
Pěkné, ale výčet části těla není kompletní!

Když jsem tě, lásko, držel za ruce
v noci jsem z toho míval poluce
Pěkné tleskánky!

S_M_Lomoz Znám já jeden krásný Šrámek  nedaleko Jičína
když vzpomenu si na hýždě tvé
chci darovat ti srdce své!