Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

KulturaLiteratura

Spravují:

Bruno,
Kirjat,
Behemoth,
majo



Reklama



Vítej v klubu, návštěvníku!
Nevytahuj na nás dýku,
tady chceme žíti v míru,
proto na nás nedšti síru!

A o čem je tenhle klub?
Řeknu ti to cobydup:

Zajímá nás Poezie
ta, která se recituje
nebo zpívá nebo vyje
a i jiné lapálie.

Ty, které se rýmují
i ty, které jsou jen volnými asociacemi

Klikněte si, dám vám hint: tady rýmy, támhle PIND.


Skalik


Skalik

Balada o ranních trenincích
Když brzo ráno vstávám za účelem cvičení,
mé okolí si myslí, že jsem magor, co má rád mučení.
V jejich pohledu jsou otazníky,
zatímco balím do tašky nárazníky.

Když brzo ráno vstávám, chodím po špičkách.
Pod tíhou chráničů, kimona a pásku si připadám maličká.
Za cinkotu klíčů, klapnutí zámku a bručení motoru
se vydávám na cestu do dojo, kde trénuju.

Když ospalá dorazím a pomalu se probouzím,
dostanu ránu.
Když dorazím pozdě, a sáhnu na zavřenou kliku,
slyším Danův vítězoslavný hlas:
"To bude kliků!!!"
Když dorazím normálně a nezapomenu si nic,
zní nad tatami ranní kiai ze všech i mých plic.

Když se zničeně po tréninku ploužím do sprchy,
vzpomenu si zlomyslně na všechny blonďaté mrchy,
o kterých se mezi muži v pánských šatnách traduje,
že se s nima potajmu dobře špásuje.

Když se po tréninku sprchuju a přemýšlím o svém psaní,
z pánské šatny zní kruté story o ranním stání.
Když po tréninku jedu do práce, rozesmátá z ranních hitů,
poklidná rána ošidná vyřeším psaním shitů

S_M_Lomoz Znám já jeden krásný Šrámek  nedaleko Jičína
když vzpomenu si na hýždě tvé
chci darovat ti srdce své!
vlad_tepes občas dělá  kravinki
toužím dotýkati se tvé pokožky!!!
Tigo Nesmím mít traktor,   musím být doktor.
 
Tigo Nesmím mít traktor,   musím být doktor.
Jestli vás (barky) zaujaly mohu jich zveřejnit více.. :) piště komenty
Když vzpomenu si na tvůj smích
zřím prvotní lidský hřích
Já vzpomenul si na tvé oči
celý svět se kol nich točí
Já vzpomenul si na tvé vlasy
koho v srdci nosíš asi?!
Když vzpomenul jsme na tvé dlaně
viděl jsme dvě bílé laně
Když vzpomenu si na tvé nožky
toužím dotýkati se tvé pokožky
když vzpomenu si ny tvé rty
vidím ženu jež v srdci nosím JSI TO TY!
Když vybavím si tvá lítka
před tvou krásou žasne akždá kytka
když vzpomenu si na hýždě tvé
chci darovat ti srdce své!
Nemám co nabídnout ti víc,
Jen tohle ejště chci ti říct
miluji tě a chybíš mi
s tebou byl by to ráj na zemi
Ty rájem zasloužila by jsi chodit
a né v životě starostmi se bordit
já na rukou chci tě nosit
však smím jen doufat a prosit!
 
Tigo Nesmím mít traktor,   musím být doktor.
Snad neurazí,m, zveřejnil bych zde pár básní (braků) ze své tvorby
Slzy do očí jsi mi vhnala,
tolik let jsi mě znala.

Znala jsi mě déle než kdokoliv jiný,
proč na mě hážeš tolik špíny?

Vím že jsem jen tvůj syn,
a že bůh nezbaví mne vin.

Mateřské pouto já jsem nikdy nepoznal,
snad i proto mám jít zas o dům dál.

Od domu k domu se denně potloukám,
životem sám ze dne na den se protloukám.

Hledám něco, co jsem nikdy nepoznal,
a rozhlížím se v širou dál..

Hledám lásku, hledám něhu,
nutí mě to k poloběhu.

Běžím z města k městu,
životní svou hledám cestu.

Mou cestou je samota,
do chladu zabalená temnota.

Duši mou má navždy soužit,
zatímco po lásce budu toužit.

Po lásce a po teplém objetí,
po smíchu malých dětí..

Po všem jež život mi odepřel,
to jen protože pravidlům jsem se vzepřel.

Vzepřel jsem se jako otrok svému pánu,
zato utržil jsem krutou ránu.

Ránu jež žádný obvaz nezhojí,
ránu co projde každou zbrojí.

Ránu jež jen city mohou zasadit,
a jen láska může uhladit.

Však samotář lásku nenajde,
né dokud slunko na východě nezajde.
 
S_M_Lomoz Znám já jeden krásný Šrámek  nedaleko Jičína
Polámal se mraveneček
Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
Hegerova doktora.

Doktor chřestil pokladničkou,
Drábek těšil – neplakej !
Zaplatíš li poplateček,
do rána ti bude hej.

Zaplatil mu 30 kaček,
navíc ještě za předpis,
ráno skončil v nemocnici,
takřka zralý na odpis.

Čtyři stáli u postýlky,
Kalous si mnul ručičky,
penízky se jenom sypou,
do té naší kasičky.

Nedožil se mraveneček,
ani druhé hodiny,
stoupla prudce zadluženost,
celé jeho rodiny.

Poplatky za nemocnici,
kremaci i rakvičku,
dokonale vyprázdnili,
tu mravenčí kasičku.

Neměli už mravenečci
z čeho by už mohli žít,
poradil jim strejda Nečas,
peníze si vypůjčit.


Sjednali si rychlou půjčku
za necelou hodinu,
na dlouho pak zadlužili
svou mravenčí rodinu.

Tímto končí tento příběh
a co k tomu dodat víc ?
Za rok přišel exekutor,
nezbylo jim vůbec nic.


...Že jsem tak hodný, nelinknu sem ten powerpointový soubor, který mi přišel mailem.
 
Proc tedy postacka tento pohled dala do pytle se skolni postou, kdyz vsechny mistni zna?
Sadako_ podporuje sodomii, euthanasii a zejména  vraždy nenarozených dětí
Lítají kotlety nebo komety?
lachauer Značkovat. Měřit. Barvit. 
Ano, v Pasekách nad Jizerou jsou zřejmě Janů Nesvadbů stovky.
S takovou adresou, která je tam napsaná, to nikdy nemohlo správně dojít :o)
Trisolde Moja chorá hlava  v jednom je plameni.
Možná jsem zbytečně háklivý, ale muselo to být tady i s kompletní adresou, i když to není vaše?
Kdo z Vás?
Jsem na lyžáku s 1.stupněm a tohle sem dnes přišlo. Naše to není. nufinek.JPG
 
Trisolde Moja chorá hlava  v jednom je plameni.
Brno má na tyhle srandisty patent už od dob stréčka Křópala a Jozéfka Melhoby.
S_M_Lomoz Znám já jeden krásný Šrámek  nedaleko Jičína
Bez bratří Pantůčků - jeho táty a strejdy - se v šede- a sedmdesátých letech neobešla žádná estráda z Krna. Z hloubi paměti se mi vybavuje jeho píseň, kterou v televizi předváděl ještě jako student konzervatoře. Tedy jenom refrén...

Miss kompromis
Plná rozporů i protikladů
Miss kompromis
Dopředu chodila vždycky vzadu
Miss kompromis
Zubům říkávala bílé dásně (WTF i po létech)
Miss kompromis
Psala prozaicky i veršované básně.

Svého času zpíval v Dobrý večer kvintetu. Teď už je na obrazovkách k vidění akorát v Cibulkově pořadu O češtině v řadě třeskutých scének na jazyková témata.
 
Grimalkin  
"Máme shopy, multikina / vše po vzoru Potěmkina." Tohle mi přijde dobré, ale zbytek je průsel. Strofa s Šimonem Pánkem čisté WTF.
Sadako_ podporuje sodomii, euthanasii a zejména  vraždy nenarozených dětí
Fuck Velvet
Autor: Zbyšek Pantůček | Publikováno: 17.11.2011 | Rubrika: U NÁS

Tak tu máme STÁTNÍ SVÁTEK,
všude vůkol vládne zmatek.
Pravice i levice, kradou ze všech nejvíce.
Snad se dílo podaří, libují si zednáři.

Máme shopy, multikina,
vše po vzoru Potěmkina.
A jak rozmazlené děcko,
žije zkrachovalé Řecko.

Děti s ranami z Národní třídy,
trpí otěžemi bídy.
Chlácholí je
Šimon Pánek - Člověk v tísni.

Pohrávám si s eurocentem,
jen ať není prezidentem.
Vylezla by stará maska,
Havel, bomby, PRAVDOLÁSKA.

Žena má mi radí v mžiku,
kašli už na politiku.
Odpovídám dětsky – hravě,
tak jak to mám zrovna v hlavě:

,,Miláčku jsme v průselu,
MRÁZ PŘICHÁZÍ Z BRUSELU.
 
Grimalkin  
Já jsem to pochopil tak, že lidi chodí brečet na zvon. A v dalším verši hory z toho smutku dostaly (pardon, dostali) zemětřesení.
Neodpustil jsem si blbej dotaz:

Prosím, ten zvon brečí sám od sebe nebo choděj lidi brečet do toho lešení, co ho drží? Třeba se na něm jenom sráží vzdušná vlhkost.

Grimalkin  
Sbohem pane Václave Havle
Smutný to nastal čas, temný to nastal čas,
černý závoj zahalil tu krásnou českou zem,
dohořela svíce, už neuslyšeti více jeho moudrý hlas,
on odebral se navždy spáti svůj věčný sen.

Byl bojovníkem moudra, byl zastáncem té pravé pravdy,
stal se jejich pevným, silným, nedobytným to pilířem,
a i když někteří okolo něj podváděli, kradli,
on bojoval dál, zůstal věrným, čistým rytířem.

Zvuk jeho jména překročil smělě všechny státní hranice,
byl ozdobou, a rytířem slavné to české země,
lid měl ho rád, oddaně se mu klaníce,
i on miloval ho, zacházejíce s ním spravedlivě, jemně.

A dnes lid pro rytíře svého teskně pláče,
i andělé naladili přesmutečný, bolestný to chór,
už i zvon na Svatovítské katedrále slzami je zmáčen,
otřásli se smutkem i vrcholky statných, českých hor.

Drahý pane Václave, smutek trápí váš český lid,
avšak jméno Vaše tu bude s námi věky žít,
ze srdce přejem Vaší duší krásný, požehnaný klid,
a prosíme, nechte si tam nahoře o nás někdy snít.
Sbohem pane Václave Havle.

(zdroj: http://www.totem.cz/enda1.php?a=293129)
 
Mně se líbí. Je to fajn ujeté.