Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

KulturaLiteratura

Spravují:

Bruno,
Kirjat,
Behemoth,
majo



Reklama



Vítej v klubu, návštěvníku!
Nevytahuj na nás dýku,
tady chceme žíti v míru,
proto na nás nedšti síru!

A o čem je tenhle klub?
Řeknu ti to cobydup:

Zajímá nás Poezie
ta, která se recituje
nebo zpívá nebo vyje
a i jiné lapálie.

Ty, které se rýmují
i ty, které jsou jen volnými asociacemi

Klikněte si, dám vám hint: tady rýmy, támhle PIND.


Skalik


Skalik

Balada o ranních trenincích
Když brzo ráno vstávám za účelem cvičení,
mé okolí si myslí, že jsem magor, co má rád mučení.
V jejich pohledu jsou otazníky,
zatímco balím do tašky nárazníky.

Když brzo ráno vstávám, chodím po špičkách.
Pod tíhou chráničů, kimona a pásku si připadám maličká.
Za cinkotu klíčů, klapnutí zámku a bručení motoru
se vydávám na cestu do dojo, kde trénuju.

Když ospalá dorazím a pomalu se probouzím,
dostanu ránu.
Když dorazím pozdě, a sáhnu na zavřenou kliku,
slyším Danův vítězoslavný hlas:
"To bude kliků!!!"
Když dorazím normálně a nezapomenu si nic,
zní nad tatami ranní kiai ze všech i mých plic.

Když se zničeně po tréninku ploužím do sprchy,
vzpomenu si zlomyslně na všechny blonďaté mrchy,
o kterých se mezi muži v pánských šatnách traduje,
že se s nima potajmu dobře špásuje.

Když se po tréninku sprchuju a přemýšlím o svém psaní,
z pánské šatny zní kruté story o ranním stání.
Když po tréninku jedu do práce, rozesmátá z ranních hitů,
poklidná rána ošidná vyřeším psaním shitů

máme toho mnoho společného (wink wink :) )
Bruno Deti jsou  radost!
a este jeden ulovek

" zapomenout na první "

13.04.2006 01:11

Tys do života jsi mi vstoupil,
mé srdce tak navždy koupil.
Já dala Ti ho ráda,
teď oči pro pláč...Pro kamaráda?



Jak ráda bych se k Tobě vrátila,do Tvého života znova vstoupila.Teď už to asi nejde,já vím,
nevím jestli to někdy pochopím.Já vážně Tě ráda měla,
to s Tebou jsem navždy zůstat chtěla.



Tys choval ses však ke mně chladně,
snažila jsem se Tvou lásku získat,ale marně.
Chtěla jsem,abys mi lásku jen opětoval,
ale pokaždé ses se mnou dohadoval.


Teď už ta láska zachránit nejde,
každá láska jednou přejde.
Tak přes velké moře plout,
ale nejde zapomenout........



Lucka
 
Bruno Deti jsou  radost!
BALADA O DRAKODLAKU - ELFCE

Anotace: V první řadě chci říct, že vím, že to není balada, i když se to tak jmenuje, původně to balada být měla a není, ale v názvu už to zůstalo. Je to o jednom mém příteli a i když drakodlak - elfka zní asi směšně není to nic směšného.

Když býval jsem drakem, to byly časy,
svět kolem byl plný stromů a krásy.
Oblaka bílá pode mnou plula
a v lesích rozsáhlých elfská rasa žila.

Výšky jsem miloval stejně jakou louky,
s dorými přáteli po lesích toulky.
A v časech pak zlých, když války sem přišly,
s elfy jsem bojoval a chránil je křídly.

Srdci mému nejblíž však jedna elfka byla,
přítelkyně nejlepší, když ještě žila.
Že pro sebe i zemřem, slib jsme si dali,
naštěstí budoucnost jsme tehdy neznali.

Nastaly časy zlé, zrada a válka,
našeho života špatná to stránka.
Ze všech sil bil jsem se stejně jak ona,
dodnes já slyším její poslední slova:

"Příteli drahý, jak moc mám tě ráda,
však s Tebou už nespatřím příštího rána.
Smrtí nic nekončí, nezapomínej!
V srdcích svých přátel navždy dál žijem."

Mluvit už nemohla, však ještě žila,
když jsem ji pokládal na svoje křídla.
Tiše jsem šeptal, že nemluví pravdu,
že ránu vstříc s ní ještě naposled vzlétnu.

Ran svých jsem nehleděl, když času jsem unikal,
na cestu nevidě, slzami se zalykal.
Když slunce jsem spatřil k zemi jsem kles,
víc nesnes jsem břímě to, které jsem nes.

Když vědomí ztrácela, ještě se usmívala,
ke mně se pevněji přimknula.
Když pak i já temnotu jen už jsem před očima měl,
co s krví mou děje se vůbec jsem nevěděl.

Ze srdce mého rudá krev vytryskla,
s krví Tvou elfskou se navždy pak smísila.
Přátelství největší je to co nás pojí,
když krev má rudá mísí se s Tvojí.

Od těch dob tisíce let už uplynulo,
jedno však nikdy se nezměnilo.
V krvi mé přežívá přítel můj elfka
a ze mě navždy je drakodlak - elfka.

Publikoval(a): Elvien, 3.10.2007
 
majo Za každé tvé "ploč?" Bůh zabije koťátko.  "A ploč?"
Česko

Česko je země v Evropské unii
Které je známé v mnoha oblastech
Má Václava Klause i žížalu Julii
i velké poklady v hradních zdech

Má i svou hymnu a svoje hranice
a také máme státní znak
lehce se plní naše radnice
politiku špatnou jako šedý mrak

Jedním se pro ženy nešťastně chlubíme
tím co muži nejraději mají
že pivo v Evropě nejlepší vaříme
a pak se líbáme v Říjnu i v Máji

Česku se říkalo Srdce Evropy
a dodneška se mu tak říká
Snad protože tu máme subtropy
že čas tu tak nádherně pomalu tiká

Čechy jsou bohaté na své dějiny
na Karla IV. i Jana Husa
Otec zde bývá hlavou rodiny
Jen vejde do dveří,hned je tu pusa

Je hodně měst,jen jedno je hlavní
To město jméno Praha má
Tam někdy jsou i problémy mravní
A dík soudům to někdy přetrvá

Policisté jsou tu jen pro městskou okrasu
dávají pokuty, neřeší vraždy
někdy si říkám co je to za rasu
doufám,že tohle netrvá navždy

a co náš šoubyznys? vím že se ptáte
na to mám jasnou a stručnou odpověď
Že vaše největší hvězdy co máte
Nedají kvůli vám nikdy výpověď
 
Kristian Celestial Emporium of  Benevolent Knowledge
danny: máme rádi i stejné rubriky! .))
 
http://www.liter.cz/

(pozor: toto NENÍ LiTerra : -nebudu si srát do vlastního hnízda- ten název je akorát ku*evsky podobnej... )

Hlavně výživné jsou básně v sekci Láska/Zklamání
 
Kristian Celestial Emporium of  Benevolent Knowledge
danny: prozraď, tady už je to stejně jedno .)
 
prozradíme zdroj, nebo by bylo příliš mnoho mrtvejch?
Kristian Celestial Emporium of  Benevolent Knowledge
hahaha!
 
tak todle se povedlo... telepatie npkc?
 
Kristian Celestial Emporium of  Benevolent Knowledge
Už nikdy nepůjdu k Té osobě….



Ten krásný den,jež zaplaven chladnou mlhou byl,
Sluneční jas,který zamčený v korunách stromů se objevil,
Sedím sám v tom podzimním ránu,
Já dostal jsem od osudu pěknou ránu…

Předešlého večera mé srdce dostalo vosí žihadlo,
Má mysl vyhrála nad slabou stranou něčeho,
Snad konečně jsem dospěl do stádia kde není truchlivo,
Já někomu byl jen pro smích a to mi hlavě utkvělo….

Srdce se stalo chladným vůči té osobě,
Já mnoho času věnoval té modlitbě,
Má duše je pryč z toho věčného vězení,
Směji se, jsem dospělí a nechám už toho snění,
Díky králi, jež vládneš tam na nebi,
Vyhrál jsem a přesto chovám ve svém srdci zloby…

Dnes radši chodit smrt chci viděti,
Než anděla na nebi zářiti….

Bože, je to jak spadnou pod led v severském moři,
Necítím nic, má duševní láska odjela na bujném oři,
Děkuji tobě, Děkuji tobě,
Já našel jsem obrovskou sílu v sobě…

Žádná duše mi už nikdy neublíží,
Já radši bych jí předhodil do spárů svých lží,
Jsem svobodný a silný jak nikdy předtím,
Já odolám Deseti Ranám Egyptským…..

Vše příjemné a hezké je pryč,
Odhodil jsem od všeho klíč,

Jsem tu, Jsem tu pro vás,
To vím o sobě…
Už nikdy nepůjdu k Té osobě….

Publikoval(a): Lumen, 4.10.2007
 
Ten krásný den,jež zaplaven chladnou mlhou byl,
Sluneční jas,který zamčený v korunách stromů se objevil,
Sedím sám v tom podzimním ránu,
Já dostal jsem od osudu pěknou ránu…

Předešlého večera mé srdce dostalo vosí žihadlo,
Má mysl vyhrála nad slabou stranou něčeho,
Snad konečně jsem dospěl do stádia kde není truchlivo,
Já někomu byl jen pro smích a to mi hlavě utkvělo….

Srdce se stalo chladným vůči té osobě,
Já mnoho času věnoval té modlitbě,
Má duše je pryč z toho věčného vězení,
Směji se, jsem dospělí a nechám už toho snění,
Díky králi, jež vládneš tam na nebi,
Vyhrál jsem a přesto chovám ve svém srdci zloby…

Dnes radši chodit smrt chci viděti,
Než anděla na nebi zářiti….

Bože, je to jak spadnou pod led v severském moři,
Necítím nic, má duševní láska odjela na bujném oři,
Děkuji tobě, Děkuji tobě,
Já našel jsem obrovskou sílu v sobě…

Žádná duše mi už nikdy neublíží,
Já radši bych jí předhodil do spárů svých lží,
Jsem svobodný a silný jak nikdy předtím,
Já odolám Deseti Ranám Egyptským…..

Vše příjemné a hezké je pryč,
Odhodil jsem od všeho klíč,

Jsem tu, Jsem tu pro vás,
To vím o sobě…
Už nikdy nepůjdu k Té osobě….
 
uáá...
Trisolde Richard Wagner  z hrobu vstal
Vodaři na stavby zemní
zaručí prý odbornost.
Těžké stroje práce zlevní,
zde mstí se každá nepřesnost.
Tak, když byl terén jako kost,
od firmy přišel kolohnát
a ptal se, ústa plná soust,
kam chodívá se polír hřát.

Ač nebyli to lidé jemní,
vy cítili jste závislost.
Přehlédli jste dojem zevní.
Však když se také začli tlouct,
už tušili jste potvornost.
Tam slézali se karty hrát,
(bezmocní měli jste jen zlost)
kam chodívá se polír hřát.

Byli to živlové temní
a zkazili nám věcí dost.
Nechutné své dílo střevní
deponovali na porost.
Na každém kroku ničemnost,
kdeže byl vodovodní řad!
Tak poslali jste Bezpečnost,
kam chodívá se polír hřát...

Z vás každý už s tou stavbou srost
a šetřil každý kilowatt.
Už nesnesli jste hanebnost,
kde chodívá se polír hřát.

Zdeněk Šťastný: Lidské mraveniště (věnec villonských balad o stavbě rodinných domků svépomocí), balada č.14
 
Bruno Deti jsou  radost!
Az najdu basne od Vaclava Honse, tak vam to tu natru. Pamatuju si jen uryvky, ale basen "Hamlet rudogvardejec" je uzasna.
 
Trisolde Richard Wagner  z hrobu vstal
Láska prý je jako sklípek, kde vysedávám sám
a kde z kamenného džbánku mladé víno nalévám.
Proč mám se trápit žízní? To je láska, příteli,
a jestli ne, tak jsme se zmýlili.

Láska prý je jako okno otevřené dokořán,
a tak láká mě ten výlet, jako by byl zakázán.
Ač vím, že trpím závratí, to je lásky manifest,
a jestli ne, tak musel jsem se splést.

A nejsi sám, kdo tolikrát se v lásce pomýlil,
a jaký to má smysl a jaký to má cíl?
Když někdo říká "nádherná", tak já mu uvěřím,
a když jí říká "nevěrná", tak neví, co já vím.

Láska prý je jako moře, když se v bouři utiší,
každý z nás je vážně přesvědčen, že on to vyřeší.
Pak se nová bouře přižene, to je láska, příteli.
A jestli ne, tak jsme se zmýlili.
Andilek Verunka: Chci a mám, už ano

Mám se tak krásně,
mám chuť skládat básně.
Mám chuť tančit v dešti,
koupat se v té sladké slasti.
Mám chuť zpívat,
mám chuť i nepřítele líbat.
Mám chuť se svlékat,
bez křídel nad slunce létat.
Chytat hvězdy do dlaní,
milovat se ze spaní,
přát si přání, které se mi nesplní.
Mám chuť utíkat pryč,
mám chuť Ti říct, třeba mně znič.
Mám chuť o ráji snít,
už nevadí mi v pekle žít.
Mám chuť utrhnout růži,
chci ze sebe servat tu falešnou kůži.
Nemám žádná tajemství,
nechci Tvoje království.
Chci slyšet dětský smích,
chci hřešit a žít.
Chci hořet jako plamen,
být žhavá jako kámen,
dokud se mnou nebude ámen.
Chci být led,
který rozpouští se v plamenech.
Chci být kapka vody,
chci být vrchol hory.
Chci být poslední a jediná,
nevinná a upřímná.
Chci mít sebe,
chci mít vás,
chci zažít teplo,
chci poznat mrát.
Chci mít v sobě včechno,
zamčené v srdci,
aby mi nic neuteklo........
 
Láska je jako...
---------------------
Neobjevený ostrov snů,
sladká kobliha
začátek všceh krásných dnů,
nepochopitelná kniha...

Je jako duha v noci širé,
stálá a stále se měnící
cítíme ji na vzdálené míle
padající listí, květy rozkvetlé a sníh tající...

Kdo ji kdy pochopí,
kdo se zamiluje,
ten se okamžitě schopí
lásku pozná a už jen miluje...
 
Když se zmínila Pelikánová tak musí zaznít: Laboratoř nám nikdo nevezme
 
lachauer Značkovat. Měřit. Barvit. 
Patří sem také špatné recitátorky? (století)

Ludmila Pelikánová