BALADA O DRAKODLAKU - ELFCE Anotace: V první řadě chci říct, že vím, že to není balada, i když se to tak jmenuje, původně to balada být měla a není, ale v názvu už to zůstalo. Je to o jednom mém příteli a i když drakodlak - elfka zní asi směšně není to nic směšného. Když býval jsem drakem, to byly časy, svět kolem byl plný stromů a krásy. Oblaka bílá pode mnou plula a v lesích rozsáhlých elfská rasa žila. Výšky jsem miloval stejně jakou louky, s dorými přáteli po lesích toulky. A v časech pak zlých, když války sem přišly, s elfy jsem bojoval a chránil je křídly. Srdci mému nejblíž však jedna elfka byla, přítelkyně nejlepší, když ještě žila. Že pro sebe i zemřem, slib jsme si dali, naštěstí budoucnost jsme tehdy neznali. Nastaly časy zlé, zrada a válka, našeho života špatná to stránka. Ze všech sil bil jsem se stejně jak ona, dodnes já slyším její poslední slova: "Příteli drahý, jak moc mám tě ráda, však s Tebou už nespatřím příštího rána. Smrtí nic nekončí, nezapomínej! V srdcích svých přátel navždy dál žijem." Mluvit už nemohla, však ještě žila, když jsem ji pokládal na svoje křídla. Tiše jsem šeptal, že nemluví pravdu, že ránu vstříc s ní ještě naposled vzlétnu. Ran svých jsem nehleděl, když času jsem unikal, na cestu nevidě, slzami se zalykal. Když slunce jsem spatřil k zemi jsem kles, víc nesnes jsem břímě to, které jsem nes. Když vědomí ztrácela, ještě se usmívala, ke mně se pevněji přimknula. Když pak i já temnotu jen už jsem před očima měl, co s krví mou děje se vůbec jsem nevěděl. Ze srdce mého rudá krev vytryskla, s krví Tvou elfskou se navždy pak smísila. Přátelství největší je to co nás pojí, když krev má rudá mísí se s Tvojí. Od těch dob tisíce let už uplynulo, jedno však nikdy se nezměnilo. V krvi mé přežívá přítel můj elfka a ze mě navždy je drakodlak - elfka. Publikoval(a): Elvien, 3.10.2007
Česko Česko je země v Evropské unii Které je známé v mnoha oblastech Má Václava Klause i žížalu Julii i velké poklady v hradních zdech Má i svou hymnu a svoje hranice a také máme státní znak lehce se plní naše radnice politiku špatnou jako šedý mrak Jedním se pro ženy nešťastně chlubíme tím co muži nejraději mají že pivo v Evropě nejlepší vaříme a pak se líbáme v Říjnu i v Máji Česku se říkalo Srdce Evropy a dodneška se mu tak říká Snad protože tu máme subtropy že čas tu tak nádherně pomalu tiká Čechy jsou bohaté na své dějiny na Karla IV. i Jana Husa Otec zde bývá hlavou rodiny Jen vejde do dveří,hned je tu pusa Je hodně měst,jen jedno je hlavní To město jméno Praha má Tam někdy jsou i problémy mravní A dík soudům to někdy přetrvá Policisté jsou tu jen pro městskou okrasu dávají pokuty, neřeší vraždy někdy si říkám co je to za rasu doufám,že tohle netrvá navždy a co náš šoubyznys? vím že se ptáte na to mám jasnou a stručnou odpověď Že vaše největší hvězdy co máte Nedají kvůli vám nikdy výpověď
danny: máme rádi i stejné rubriky! .))
http://www.liter.cz/ (pozor: toto NENÍ LiTerra : -nebudu si srát do vlastního hnízda- ten název je akorát ku*evsky podobnej... )
Hlavně výživné jsou básně v sekci Láska/Zklamání
danny: prozraď, tady už je to stejně jedno .)
prozradíme zdroj, nebo by bylo příliš mnoho mrtvejch?
tak todle se povedlo... telepatie npkc?
Už nikdy nepůjdu k Té osobě…. Ten krásný den,jež zaplaven chladnou mlhou byl, Sluneční jas,který zamčený v korunách stromů se objevil, Sedím sám v tom podzimním ránu, Já dostal jsem od osudu pěknou ránu… Předešlého večera mé srdce dostalo vosí žihadlo, Má mysl vyhrála nad slabou stranou něčeho, Snad konečně jsem dospěl do stádia kde není truchlivo, Já někomu byl jen pro smích a to mi hlavě utkvělo…. Srdce se stalo chladným vůči té osobě, Já mnoho času věnoval té modlitbě, Má duše je pryč z toho věčného vězení, Směji se, jsem dospělí a nechám už toho snění, Díky králi, jež vládneš tam na nebi, Vyhrál jsem a přesto chovám ve svém srdci zloby… Dnes radši chodit smrt chci viděti, Než anděla na nebi zářiti…. Bože, je to jak spadnou pod led v severském moři, Necítím nic, má duševní láska odjela na bujném oři, Děkuji tobě, Děkuji tobě, Já našel jsem obrovskou sílu v sobě… Žádná duše mi už nikdy neublíží, Já radši bych jí předhodil do spárů svých lží, Jsem svobodný a silný jak nikdy předtím, Já odolám Deseti Ranám Egyptským….. Vše příjemné a hezké je pryč, Odhodil jsem od všeho klíč, Jsem tu, Jsem tu pro vás, To vím o sobě… Už nikdy nepůjdu k Té osobě…. Publikoval(a): Lumen, 4.10.2007
Ten krásný den,jež zaplaven chladnou mlhou byl, Sluneční jas,který zamčený v korunách stromů se objevil, Sedím sám v tom podzimním ránu, Já dostal jsem od osudu pěknou ránu… Předešlého večera mé srdce dostalo vosí žihadlo, Má mysl vyhrála nad slabou stranou něčeho, Snad konečně jsem dospěl do stádia kde není truchlivo, Já někomu byl jen pro smích a to mi hlavě utkvělo…. Srdce se stalo chladným vůči té osobě, Já mnoho času věnoval té modlitbě, Má duše je pryč z toho věčného vězení, Směji se, jsem dospělí a nechám už toho snění, Díky králi, jež vládneš tam na nebi, Vyhrál jsem a přesto chovám ve svém srdci zloby… Dnes radši chodit smrt chci viděti, Než anděla na nebi zářiti…. Bože, je to jak spadnou pod led v severském moři, Necítím nic, má duševní láska odjela na bujném oři, Děkuji tobě, Děkuji tobě, Já našel jsem obrovskou sílu v sobě… Žádná duše mi už nikdy neublíží, Já radši bych jí předhodil do spárů svých lží, Jsem svobodný a silný jak nikdy předtím, Já odolám Deseti Ranám Egyptským….. Vše příjemné a hezké je pryč, Odhodil jsem od všeho klíč, Jsem tu, Jsem tu pro vás, To vím o sobě… Už nikdy nepůjdu k Té osobě….
Vodaři na stavby zemní zaručí prý odbornost. Těžké stroje práce zlevní, zde mstí se každá nepřesnost. Tak, když byl terén jako kost, od firmy přišel kolohnát a ptal se, ústa plná soust, kam chodívá se polír hřát. Ač nebyli to lidé jemní, vy cítili jste závislost. Přehlédli jste dojem zevní. Však když se také začli tlouct, už tušili jste potvornost. Tam slézali se karty hrát, (bezmocní měli jste jen zlost) kam chodívá se polír hřát. Byli to živlové temní a zkazili nám věcí dost. Nechutné své dílo střevní deponovali na porost. Na každém kroku ničemnost, kdeže byl vodovodní řad! Tak poslali jste Bezpečnost, kam chodívá se polír hřát... Z vás každý už s tou stavbou srost a šetřil každý kilowatt. Už nesnesli jste hanebnost, kde chodívá se polír hřát. Zdeněk Šťastný: Lidské mraveniště (věnec villonských balad o stavbě rodinných domků svépomocí), balada č.14
Az najdu basne od Vaclava Honse, tak vam to tu natru. Pamatuju si jen uryvky, ale basen "Hamlet rudogvardejec" je uzasna.
Láska prý je jako sklípek, kde vysedávám sám
a kde z kamenného džbánku mladé víno nalévám.
Proč mám se trápit žízní? To je láska, příteli,
a jestli ne, tak jsme se zmýlili.
Láska prý je jako okno otevřené dokořán,
a tak láká mě ten výlet, jako by byl zakázán.
Ač vím, že trpím závratí, to je lásky manifest,
a jestli ne, tak musel jsem se splést.
A nejsi sám, kdo tolikrát se v lásce pomýlil,
a jaký to má smysl a jaký to má cíl?
Když někdo říká "nádherná", tak já mu uvěřím,
a když jí říká "nevěrná", tak neví, co já vím.
Láska prý je jako moře, když se v bouři utiší,
každý z nás je vážně přesvědčen, že on to vyřeší.
Pak se nová bouře přižene, to je láska, příteli.
A jestli ne, tak jsme se zmýlili.
Andilek Verunka: Chci a mám, už ano Mám se tak krásně, mám chuť skládat básně. Mám chuť tančit v dešti, koupat se v té sladké slasti. Mám chuť zpívat, mám chuť i nepřítele líbat. Mám chuť se svlékat, bez křídel nad slunce létat. Chytat hvězdy do dlaní, milovat se ze spaní, přát si přání, které se mi nesplní. Mám chuť utíkat pryč, mám chuť Ti říct, třeba mně znič. Mám chuť o ráji snít, už nevadí mi v pekle žít. Mám chuť utrhnout růži, chci ze sebe servat tu falešnou kůži. Nemám žádná tajemství, nechci Tvoje království. Chci slyšet dětský smích, chci hřešit a žít. Chci hořet jako plamen, být žhavá jako kámen, dokud se mnou nebude ámen. Chci být led, který rozpouští se v plamenech. Chci být kapka vody, chci být vrchol hory. Chci být poslední a jediná, nevinná a upřímná. Chci mít sebe, chci mít vás, chci zažít teplo, chci poznat mrát. Chci mít v sobě včechno, zamčené v srdci, aby mi nic neuteklo........
Láska je jako... --------------------- Neobjevený ostrov snů, sladká kobliha začátek všceh krásných dnů, nepochopitelná kniha... Je jako duha v noci širé, stálá a stále se měnící cítíme ji na vzdálené míle padající listí, květy rozkvetlé a sníh tající... Kdo ji kdy pochopí, kdo se zamiluje, ten se okamžitě schopí lásku pozná a už jen miluje...
Když se zmínila Pelikánová tak musí zaznít:
Laboratoř nám nikdo nevezme
Patří sem také špatné recitátorky? (století)
Ludmila Pelikánová
Jistě všichni znáte, tak snad jen pro připomenutí:
JAHODY NE!!!
Nedávej mi prosím jahodu,
nemám po ní žádný stav.
Neprožívám po jahodě pohodu,
Nedělají na mne mouchy haf.
Podejte mi plody lesa podzimní,
Když přes padesát si jich dám,
Prožívám nekonečně krásné chvění,
A halucinace z toho mám!
TAK TÁHNI S JAHODAMI!!!
Ta logika!!!! Teď padá hvězda, něco si přej, vždyť svět je krásně kulatej.