Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Sny





Vítány jsou samozřejmě i noční můry.

!!!
pan_kreas Ani krásné vlasy   nejsou k jídlu.
Dneska se mi zdálo, že mezi stanicí metra Háje a Opatov roste hustý náletový les, ze kterého jen čas od času čouhají výdechy vzduchotechniky obřího protiatomového krytu.
Ale to je v zásadě jedno.
Dalo se tudy dojít do knihovny, která patřila pod fakultu magie. Nepředstavujte si ovšem žádný Bradavice, spíš jako by to stavěl Gočár a pak tam někdo v sedmdesátkách dodělal křídlo z boletičáků, no a vnitřek byl takovej ten styl "obložíme to dřevem, tím se nic nezkazí" (asi jako interiéry soudních síní od roku 1970 dál).
Vyrušil jsem tam Staršího studenta Tuláčka, který měl se mnou jako tutor řešit kurz Etika magických zdrojů II.
Debatovali jsme o Smyslu magie a shodli se, že je dobře, když technika šestistarců (tedy novorozeňat v šesti dnech uměle zestařených a posléze umírajících) právem podléhá regulaci a na území EU se nevykonává (i když se tedy mlčky strpí, že některé exkluzivní přípravky z ní vycházejí).
Setkání mě nicméně přišlo nesmírně protivné, asi jako když před sebou máte morálního kýčaře, co ze sebe sype kvazimoudra à la Coelho, mistruje vás a vy byste mu nejradši dali bombu mezi voči, jenomže nesmíte.
Cvl prej:
"Tvé vysvětleni vypadá pravděpodobně, ale postrádá poezii!" Kreténe.
"Když stavíš most z motýlích křídel," to je prosím pěkně běžný cvičení z druháku, "jenom si je půjčuješ a musíš je vrátit! Aspoň se zuj, než na most vstoupíš, stejně jich spoustu poničíš." Nasrat!
"Není to tak, že by nás magie stavěla proti sobě," tvl ta shovívavost skrytá za úsměv, nezapomenu!, "to nás tak staví lidi! Pojďme s tím pracovat!" Čurine!
Bože, jak rád jsem pak došel tím lesem na Opatov a odjel domů.
Eticky udržitelná magie bude nepříjemnej zápočet. Přitom takový hezký téma to je.
Proč musí bejt ta sustainability takový zaklínadlo!
 
DJ Slamák Materac jest obsrany  ale to nie szkodzi
Tenhle díl Kroku za krokem se na ČT nevysílal.
PetaKlic moje hmotnost je dvouciferná,   následuje-li vykřičník. bilemysi.cz
crazy sen, rsp asi tři nebo čtyři crazy sny
ale asi dám dohromady jen dva, všechno se to nějak prolínalo a přecházel jeden příběh v druhý....

byl jsem členem nějaké rodiny, byly to random vygenerované postavy, nikdo, koho bych odněkud reálně znal, a byly to slepené dvě rodiny kterým oběma chyběl některý rodič takže ve výsledku to utvořilo rodinu kompletní plnou nevlastních sourozenců

nějak jsem věděl, že dva členové rodiny se mě rozhodli zabít tak, že v noci odejdou z pokoje a půjdou ven a do okna mi hodí nějakou ampuli s prudce jedovatým plynem

z nějakého důvodu mě lákali ven taky, asi na to nespěchali a nechtěli vzbudit podezření, nevim, ale odmítl jsem a po jejich odchodu jsem se potutelně přemístil do jiné místnosti

když se pak celá rodina sešla a byla obviněna, že mě chtěla usmrtit plynem, nějak všichni dělali jakože no a co a tak...

--------

jedu někam střídavě autem a střídavě nevím asi na nějaký motorce nebo tak

když tu mě předjede malej kluk na malým kole a tak nějak kolem mě začne oscilovat že je chvíli přede mnou, chvíli za mnou

a pak po mně začal něco házet nebo střílet nebo co a po nějakým čase jsem se naštval a nějak jsem ho... zabil nebo něčím píchl nebo tak, už nevim, hlavně to nebyl kluk ale nějaká oživlá loutka... a on se při tom aktu nějak rozpadl na spoustu malilinkejch součástek a začaly mě honit všechny ty součástky a poměrně bolestivě do mě vrážely, já jsem vždycky nějaké ty kousky chytil a někde spláchl do hajzlu nebo zahodil a tak;

nedopadlo to nijak, vzbudil jsem se, chtěl jsem to sepsat hned, ale řkl 'sem si že si to zvládnu pamatovat, akosi jen velmi mlhavě :(
 
Taisa nestavajte heliport, keď máte šikmú  strechu
unhappy love!
pan_kreas Ani krásné vlasy   nejsou k jídlu.
Dneska se mi zdálo, že jsem se zamiloval do holky z Kostelce nad Černými lesy. Ale na I/2 za Vyžlovkou postavili barikádu a do údolí Šembery jsem se bál, střílelo se tam.
 
Perk holá huba, líný neštěstí  come on now
Jako kdybych byl režisér a měl na to peníze, tak hned začnu točit. Minimálně artfilmoví pozéři by si na festivalech čůrli :-D
Taisa nestavajte heliport, keď máte šikmú  strechu
ale mohl složit! to mu je podobný!
pan_kreas Ani krásné vlasy   nejsou k jídlu.
Dneska se mi zdálo, že jsem se vetřel na slavnostní otevření terminálu dálkových autobusů v Bratislavě.
Žbirka tam hrál svůj slavný hit "Bus pod hvezdami" a mně teprve tam došlo, o čem ten song je - že opouštíš svoje město a jedeš nočním autobusem jinam, daleko, abys úplně změnil svůj život.
(Po probuzení jsem to pro jistotu kontroloval a samozřejmě, že nikdy nic takovýho nesložil.)
 
Unaveni Solarysou !!!

(Musím přiznat, že ani jeden z parafrázovaných filmů jsem neshlédl celý, jen ukázky.)
Perk holá huba, líný neštěstí  come on now
Zdál se mi film od Tarkovského.
Odehrávalo se to v sovětském rekreačním středisku. U jezera, spousta malých chatek, společenská chata, skluzavky, sauna...
Byl jsem součástí skupinky lidí, kteří se snažili zjistit jak došlo k tomu, že odtamtud náhle všichni lidé beze stopy zmizeli. Zůstaly po nich jenom předměty běžné potřeby, hračky, atd. Celé se to odehrávalo pod žlutooranžovým filtrem a většinu času jsme jenom tak bloumali a dlouze mluvili o všech možných věcech. Příběh se táhl jako med.
 
DJ Slamák Materac jest obsrany  ale to nie szkodzi
A dobře jste udělali, že jste na ně zaklekli, ta rekonstrukce tramvajové sítě v Čestlicích je fakt do očí bijící šmé.
pan_kreas Ani krásné vlasy   nejsou k jídlu.
Čau, lidi! Dneska se mi zdálo, že jsem asistentem pana inženýra Babiše. Docela jsme to dali sežrat partě, co na nás šila flignu s vratkou DPH ohledně rekonstrukce tramvajové sítě v Čestlicích, a neváhala se kvůli tomu spojit se sudeťáckou restituentkou tamějšího zámečku. Ta vypadala jako nenápadná dáma, co si tam na konečné dává každé odpoledne kafíčko a koňáček, ale nenechte se mýlit - v devadesátých letech se nezastavila ani před vraždou fotografa, který se toužil stát žákem Jindřicha Štreita a na těch ruinách si vybrousit ostruhy. No naštěstí jsme na ni měli složku a nebáli se ji použít, ten trik s jmény ruských kosmonautů do kontrolního hlášení fakt neměl úroveň. Bylo to složité, ale udělalo mi radost, že se mi pak v květináči nakonec probudil plaz, o kterém jsem myslel, že se z něj už dávno stal sukulent. Škoda, že ho moje kočka Adina hned čapla a sežrala.
 
Okouní snoví sexuální partneři stále žádní, paní mášo, ale v jiném snu jsem v metru osahával rut.
Slyšel jsem pod postelí myš. Když jsem se podíval, byl to ve skutečnosti levhart velikosti sysla.
 
To je krásné.
Opět pronásledován hrůzou, že ještě nemám zadané téma diplomky, chtějí mne vyhodit z koleje, nikdo ještě neví, že tenhle ročník nedokončím atp. Naštěstí jsem zjistil, že tíživé realitě lze uniknou do světa Tří mušketýrů. V rodičovské knihovně stojí vedle sebe čtyři díly: žlutý, modrý, zelený a červený. Žlutý jsem jediný četl, tedy je pro mne již uzavřen. Ale hned další, modrý (Tři mušketýři ještě po deseti letech..? nevím, v jakém šly pořadí) mi únik umožňuje. Stačí knihu otevřít a začíst se... hop, a jsem tam - v alternativní realitě, v historických kulisách... a protože o mně Dumas nenapsal nic dobrodružného, mohu si v tom světě žít úplně v klidu a pohodě. Prochází mnou vlna blaha a pokojné radosti, zatímco procházím mezi hrázděnými domy nějakého francouzského města...
 
Zase jednou se mi zdálo o paranormálních jevech, tentokrát poltergeist v prádelně vyhazoval prádlo z košíku do velkého stavebního kontejneru, kde se skladovalo před naložením do pračky. Vždycky mě takové věci rozruší aj revem, ale tentokrát mě vlastní křik neprobudil a musel jsem si na strašení v rámci snu zvyknout.
 
Budu to muset donastudovat.
vida! Díky.