Ondyno běžel Ladík odkudsi kamsi a jak tomu již Pán Bůh chtěl, šel kolem dědoušek.
"Vsadím se s tebou, Ladíku," usmál se, "že nevydržíš pod stolem seděti, dokud do stolu třikráte neudeřím."
"Ale dědoušku," odvětil Ladík, "to velmi jednoduché je, toho by i naše malá Lidka dokázala."
"Vskutku?" mrkl na Ladíka dědoušek. "Dokážeš-li seděti pod stolem, než já do stolu třikráte řádně pěstí udeřím, zlatku z penze své ti dám. Nedokážeš-li, nemusím ti říkati, na jakém že desertu si pochutnáš. Souhlasíš?"
Ladík souhlasil a poté, co si s dědouškem na sázky potvrzení rukou podali, chutě se pod stůl stočil a dědoušek pěst zaťal a do stolu řádně udeřil.
Buch!
Buch!
.
.
.
.
.
"Dědoušku, udeřte přeci do stolu potřetí!"
"I udeřím, Ladíku, udeřím", usmál se sivý čtverák, "hnedle poté, co se v neděli z kostela vrátím. Zdalipak do té doby pod stolem seděti vydržíš?
"Ach tak..." pomyslel si Ladík u představy blížící se svačiny.
Ten večer bylo u Hrouzků notně veselo.
Babička Marie se vsadí se svým malým vnoučkem Davidem o úklid celého bytu, předmětem sázky je, že malý David nesní 25 koláčků na posezení...
Poté co malý David dojídá 24 koláček si uvědomuje, že sázku prohrál, jelikož 25 koláček na talíři není.
