"Nebot pises, ze kredit ti dosel, dalsiho kreditu jiste nepotrebujes. Sivy ctverak"
To se takhle jednou Ladík (zasazený do moderní doby, snad to nebude vadit) chystal na tábor: těšil se, až si užije náramné zábavy s dětmi svého věku a zároveň neztratí kontakt s kamarády, kteří jedou na prázdniny jinam, protože mu maminka koupila nový telefon mobilní. "Až bude ti docházeti kredit, Ladíku," vece před cestou sivý čtverák, "napiš, rád tvůj telefon dobiji." Ladík, pln zážitků a dobrodružství, prožil pěkně prvních pár dnů na táboře - a zároveň své zážitky sdílel s kamarády, kteří byli jinde: a náhle zjistil, že mu dochází kredit: jal se tedy psáti. "DEDECKU, DOCHAZI MI KREDIT, PROSIM DOBIJTE MUJ TELEFON." Druhý den Ladík radostně vítal dědouška svého na návštěvě se zjevivšiho. Ovšem zanedlouho se Ladík divil nemálo... dědoušek si Ladíkova telefonu mobilního vyžádal a vzápětí začal do něj kladivem bíti. "Ale dědoušku, čeho to činíte? Vždyť mi telefonu mého zničíte!" "Činím jen toho, čeho jsi ode mne žádal," napřímil se děd, "abych telefonu tvého dobil. A abych telefonu tvého dobil, musím do něho nejdříve řádně bíti, jinak prosby tvé vyplniti nemohu." "Ach tak," shrábl Ladík do hrsti smutné trosky toho, co před dobou nedlouhou telefonem mobilním ještě bylo.
Beztak kdyby Ladík napsal dle pokynu "Došel mi kredit", bylo by to lepší.
Děd ovšem pravil "Až nebudeš mít kredit, Ladíku, napiš." O nějakém dobití nebyla řeč.
A Ladíkův dobrý kamarád poradil toto: Pokud máte příliš nízký kredit odešlete jako hovor kód *145*XXXXXXXXX#. Adresátovi přijde tato zpráva: "Odesílatel této zprávy vás žádá o dobití kreditu na jeho SIM kartě. O2" Jako odesilatel je uvedeno vaše telefonní číslo. XXXXXXXXX je devítimístné telefonní číslo adresáta v jakékoliv české mobilní síti. Dědečkovi nezbylo než Ladíkovi kredit dobít.
"Ládíku, věz, že zadarmo ani kuře nehrabe, je to nevýchovné. Chceš-li nějakou zlatku od cesty, vzpomeň si, jaký žánr daguerrotypický tvůj sivý dědeček Jasan spolu s dopisem čeká."
Čekal jsem poučení Ladíkovo stran existence dopisnic, přiznám se.
vlastní tvorba
To se takhle jednou Ladík (zasazený do moderní doby, snad to nebude vadit) chystal na tábor: těšil se, až si užije náramné zábavy s dětmi svého věku a zároveň neztratí kontakt s kamarády, kteří jedou na prázdniny jinam, protože mu maminka koupila nový mobil. "Až nebudeš mít kredit, Ladíku," vece před cestou sivý čtverák, "napiš." Ladík, pln zážitků a dobrodružství, prožil pěkně prvních pár dnů na táboře - a zároveň své zážitky sdílel s kamarády, kteří byli jinde: a náhle zjistil, že mu dochází kredit: jal se tedy psáti. "DEDECKU, DOCHAZI MI KREDIT." "LADIKU, DEJ SI POZOR NA SLOVA: REKL JSEM TI PRECE, AT NAPISES, AZ NEBUDES MIT KREDIT - A JAK BYS MI MOHL COKOLIV NAPSAT, KDYBYS KREDITU TOHOTO OPRAVDU NEVLASTNIL? ZDA SE, ZE STALE NEJAKYMI BODY DISPONUJES." "Ach tak," položil smutně Ladík mobil, chycený do Hlavy XXII.