Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravují:

Dadel,
Finwe,
Hercoš,
caracho

Může vás zajímat



Reklama



Sivý čtverák - web

Náš dědeček má liškou podšitý kožíšek. Tento klub je věnován dědečkovým žertíkům, dědečkovi, jeho sivosti a šelmovitosti, Ladíkovi a dalším postavám nejhumornějšího cyklu všech dob.

Nechť se projeví soukromé archivy, ale i osobní kreativita, ať vrátíme na pomyslný piedestal to, co si na něm být opravdu zaslouží.

Sivý čtverák - stránky

Všechny dosud publikované žerty ZDE!

Přehled exerpce originálních Sivákových žertíků ZDE!

Projekt Čtverák do škol: se řeší v tomto klubu


Pokud budete uvádět ftip z vlastní dílny, napište do titulku "vlastní tvorba". Je to z důvodu, aby jej bylo možné jednodušeji zaznamenat. Pokud v titulku nic nebude, nelze vyloučit, že váš vtip skončí v zapomnění...

Gustav_Husak  
Ach tak!
Pan_Azathoth stay chudák pomýlený zelený pičusek 
Pointou samozřejmě je, že dědeček si stejný žertík už předtím vyzkoušel na Ladíkovi.
Gustav_Husak  
To mi ani tak nevadilo. Ale žloutenka po čtrnácti dnech?
Reakce na | Vlákno  
U mně dobrý, domluva zněla, že se platí zálohou.
Reakce na | Vlákno  
el Sent from my  browser
Mě na tom strašně irituje to, že Jaroušek dává dědkovi ten desetihaléř hned, vždyť je to blbost.
Tak!
Trisolde Moja chorá hlava  v jednom je plameni.
!!!
Radalf_Hyperborejec Polofašistický havloid 
!!!!!!!!!

Pane B, vy jste zabijak (napadlo me to taky, to je asi tim dilem Rychlych sipu "Neberte nikdy mince do ust")
!!! hlasitě
Pan_Azathoth stay chudák pomýlený zelený pičusek 
1902; B. Beneš / 2015; Pan_Azathoth
V kamnech rozžhavil se železný hák na uhlí. Jarouš jej vyndal a pravil: „Dědoušku, za starých časů prý někteří lidé mohli choditi po žhavém železe, a nic se jim nestalo. Viď, že to nebude as pravda!“
Dědoušek čtverácky na to: „Já umím více.“ Vzal hák a řekl: „Dáš-li mi 10tihaléř, dotknu se ho jazykem.“
„Dobrá,“ zvolal Jarouš. „Ale když toho dědoušku nedokážeš, dáš ty mně desetihaléř.“
„Platí,“ zvolal dědeček, a Jarouš dal mu desetihaléř.
Dědeček pozdvihl ruku s hákem k ústům ale najednou se dotkl jazykem — desetihaléře.
„Vidíš, že jsem se ho dotkl,“ smál se.
„Ale vždyť jsi řekl, že se dotkneš háku,“ namítal Jarouš.
„To že jsem řekl?“ divil se dědeček. „Pravil jsem přece: dáš-li mi 10tihaléř, dotknu se ho jazykem. Na hák jsem ani nepomyslil. Nu nic si z toho nedělej, že jsi prohrál; podruhé můžeš zase vyhrát, ale vždy pozor na řeč!“ potěšil s úsměvem dědeček Jarouše.
Byl to však Jarouš, kdo nakonec se usmíval, když po čtrnácti dnech umíral dědoušek v strašlivých horečkách na žloutenku.