Okoun

Na ruské ještě dobře. :D

Au!!!

I v době světové války věděli sobě v Makotřasech dobrého užíti. Ladík právě dovršil plnoletosti a ve vlahém letním podvečeru svlažil hrdlo nejedním kalíškem slivovice se svým mileným dědem. "Ach vzpomenete ještě dědečku, kterak jste mi v dětství svými žertíky nejednu kudrlinku vyálil?", tázal se Ladík. "I to víš vnoučku, že vzpomenu, ale i dnes mohu tě takovým šprýmem převésti a kudrlin ti vypálit! Poslyš dobře: Nemá ruce, nemá nohy a přeci vrata otevírá. Kdo je to?" "Ale dědoušku jakpak bych si z dětství nepamatoval, že to je přeci vítr" rozesmál se dobře naladěný Ladík. "Nu uvidíme do roka a do dne, drahý vnoučku..." usmál se tajuplně šedivec žmoulaje pod stolem Ladíkův povolávací rozkaz na ruskou frontu.

:3

!!!

Čudný žáb Ladíkovi kudrlinku napálil!

Ach tak!

!!!

!!!

!!!

„Zdalipak tušíš, Ladíku,“ rozvyprávěl se jednoho zimního večera dědeček, „jaký dárek jsem ti ze svých dávných cest po daleké Svériji přivezl?“
„Snad ne kapesní nožík z proslulé švédské oceli?“ vyhrkl dychtivě vnouček.
„I kdepak, ty malý hamoune. Jedná se o záležitost rázu čistě duchovního,“ odvětil děd naoko podrážděně.
„Tedy nějakou hru či román od Strindberga nebo jiného slavného autora?“ dohadoval se mladý intelektuál tiše doufaje, že knížka bude alespoň v německém překladu.
„Samá voda, chlapče,“ nedal na sobě starý kujón znáti pobavení. „Dokonce již jsem ti tento svůj dar předal. Dávno jej máš u sebe, aniž by sis toho byl všiml,“ mrkl na Ladíka významně.
Ladík nejprve podezíravě obrátil všechny kapsy, a když v nich neobjevil než tři hliněné kuličky a kousek provázku, usoudil, že se nechá poddat.
„Beztak bys na to sám nepřišel, hochu,“ pousmál se děd a Ladík z jeho úst ucítil důvěrně známý závan kontušovky. „Jedná se o prazvláštní povahovou vlastnost, jíž syndrom štokholmský přezdívá se!“ dodal stařec a ledabyle vyfoukl tabákový kouř do chlapcova obličeje..
„Ach tak,“ špitl Ladík a láskyplně na dědouška pohlédl.

"Hobluj dědku" zde dostává nový rozměr.

"Opakování jest matkou moudrosti." Pravil sivý kmet tříkráte zmlácenému vnukovi dědeček.

Kam nechodí slunce tam chodí lékař a tak i do Rožkovic stavení našel cestu místní pan doktor Oujezdský. Dlouze vysedával u dědečkovy postele a na odchodu pohovořil i s maminkou Rožkovou. K večeru zavolal si dědeček všechnu drobotinu ku svému loži. "Mílá vnoučátka, pan doktor mě upozornil, že trpím zlou chorobou, jež zove se cirhosa. Je nutné, aby se takto stižený pacient zřekl konzumace alkoholických nápojů a proto Vám musím přísně nařídit, abyste mě, až vás příště požádám o donesení nějaké lihoviny z kvelbu, či z hostince pana Osolsobě, odmítly posloužit i kdybych prosil, či vyhrožoval... a teď mi Ladíku dones ze stáje flašku slivovice, kterou jsem si před matinkou schoval do gumáku." "Dědečku to nemohu, vždyť jste nám právě nakázal takové služby Vám odříci ve jménu Vašeho zdraví, které je nám nade vše drahé," odtušil zmatený Ladík. "Jakže ty odmítáš posloužit svému nemocnému dědu?!" Osopil se na Ladíka zle šedivec a jal se řádně valchovat Ladíkova zádíčka svou starou sukovicí.

Kam nechodí slunce tam chodí lékař a tak i do Rožkovic stavení našel cestu místní pan doktor Oujezdský. Dlouze vysedával u dědečkovy postele a na odchodu pohovořil i s maminkou Rožkovou. K večeru zavolal si dědeček všechnu drobotinu ku svému loži. "Mílá vnoučátka, pan doktor mě upozornil, že trpím zlou chorobou, jež zove se cirhosa. Je nutné, aby se takto stižený pacient zřekl konzumace alkoholických nápojů a proto Vám musím přísně nařídit, abyste mě, až vás příště požádám o donesení nějaké lihoviny z kvelbu, či z hostince pana Osolsobě, odmítly posloužit i kdybych prosil, či vyhrožoval... a teď mi Ladíku dones ze stáje flašku slivovice, kterou jsem si před matinkou schoval do gumáku." "Dědečku to nemohu, vždyť jste nám právě nakázal takové služby Vám odříci ve jménu Vašeho zdraví, které je nám nade vše drahé," odtušil zmatený Ladík. "Jakže ty odmítáš posloužit svému nemocnému dědu?!" Osopil se na Ladíka zle šedivec a jal se řádně valchovat Ladíkova zádíčka svou starou sukovicí.

Kam nechodí slunce tam chodí lékař a tak i do Rožkovic stavení našel cestu místní pan doktor Oujezdský. Dlouze vysedával u dědečkovy postele a na odchodu pohovořil i s maminkou Rožkovou. K večeru zavolal si dědeček všechnu drobotinu ku svému loži. "Mílá vnoučátka, pan doktor mě upozornil, že trpím zlou chorobou, jež zove se cirhosa. Je nutné, aby se takto stižený pacient zřekl konzumace alkoholických nápojů a proto Vám musím přísně nařídit, abyste mě, až vás příště požádám o donesení nějaké lihoviny z kvelbu, či z hostince pana Osolsobě, odmítly posloužit i kdybych prosil, či vyhrožoval... a teď mi Ladíku dones ze stáje flašku slivovice, kterou jsem si před matinkou schoval do gumáku." "Dědečku to nemohu, vždyť jste nám právě nakázal takové služby Vám odříci ve jménu Vašeho zdraví, které je nám nade vše drahé," odtušil zmatený Ladík. "Jakže ty odmítáš posloužit svému nemocnému dědu?!" Osopil se na Ladíka zle šedivec a jal se řádně valchovat Ladíkova zádíčka svou starou sukovicí.

Aha!

wiki
staročesky) (v lékařství)‎zdroj? penis
kto má kámen v uocase to jest w kokotu

Toto je dobré.