Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravují:

Dadel,
Finwe,
Hercoš,
caracho

Může vás zajímat



Reklama



Sivý čtverák - web

Náš dědeček má liškou podšitý kožíšek. Tento klub je věnován dědečkovým žertíkům, dědečkovi, jeho sivosti a šelmovitosti, Ladíkovi a dalším postavám nejhumornějšího cyklu všech dob.

Nechť se projeví soukromé archivy, ale i osobní kreativita, ať vrátíme na pomyslný piedestal to, co si na něm být opravdu zaslouží.

Sivý čtverák - stránky

Všechny dosud publikované žerty ZDE!

Přehled exerpce originálních Sivákových žertíků ZDE!

Projekt Čtverák do škol: se řeší v tomto klubu


Pokud budete uvádět ftip z vlastní dílny, napište do titulku "vlastní tvorba". Je to z důvodu, aby jej bylo možné jednodušeji zaznamenat. Pokud v titulku nic nebude, nelze vyloučit, že váš vtip skončí v zapomnění...

Hetero toho pešek toho pešek toho pešek toho pe 
dobře, ale tykat dědečkovi je zcela nepřijatelné
Premek "Až vám zmodrají hlavy od kyslíku,   žádnou cigaretu vám nedám."
Au!
vlastní tvorba
Bylo horké sobotní dopoledne a maminka poslala Ladíka na trh. Přiběhl těsně před obědem, celý uřícený a hned za dědečkem. „Dědečku, paní nadlesní a slečna učitelka o tobě vedly podivné řeči. Prý hobluješ vdovu Baumgartnerovou. Nevěděl jsem, že jste zběhlý v truhlářském řemesle.“ Sivý čtverák se ušklíbl a pravil: „Inu, však na tom není nic špatného, když člověk bližní své vypomůže, zvlášť jde-li o dámu letitou i když vdovička je stále při síle, hezky rostlá a…“, zasnil se děd a větu nedokončil. „Však paní nadlesní i slečna učitelka říkaly, že to ničemu nevadí, když to vdově Baumgartnerové dělá dobře. A tomu jsem nerozuměl. Co jí dělá dobře?“ Sivý čtverák znovu procitl z polosnění a odtušil: „Je tomu tak. Zvlášť u mládeže je hoblování zad velice prospěšné a pomáhá proti křivici. Však si sundej košili, hezky se předkloň a já ti to předvedu.“ Povídá s úšklebkem děd třímaje v ruce hoblík-římsovník, který si vypůjčil z dílny pana Musila.
 
einy I don't judge the sinners.  I judge the saints.
Ach! Tak! Tedy!
vlastní tvorba (první odstavec sepsal drahý npyrin)
Od oné neděle, kdy s těžkým srdcem pozřel dědečkovu králičí pečínku, šlo to s Ladíkovým zdravím od desíti k pěti. Zarudlé oči a opuchlá víčka nejprve přičítal všem těm slzám, jež pro své milované zvířátko prolil. Když však nebohému chlapci naskákaly také podivné boule na hlavě, rodina rozhodla, že by měl raději navštívit lékaře. Ani v Buštěhradě, ani na Kladně si však doktoři nevěděli rady, až nakonec musel být Ladík odvezen na pozorování do pražské fakultní nemocnice. *** Ani v Praze se však Ladíkovo zdraví nelepšilo. Dědeček vnoučka pilně navštěvoval a konejšil ho. „Ladíku, chceš-li, mohl bych zítra donést nějakou laskominu.“ „Dědečku, to bych velice rád. Mnoho jsem slyšel o výtečných šunkových chlebíčcích z lahůdkářství pana Lipperta zde v Praze v ulici Na Příkopech.“ pronesl Ladík a očka se mu jen smála. „Dobrá,“ odvětil sivý čerchmant, „zítra tedy přijdu s chlebíčkem.“ A skutečně. Nazítří vidí Ladík jak děd míří chodbou k jeho pokoji pojídaje šunkový chlebíček od pana Lipperta. „Ale dědečku, cožpak mi nedáte ani kousnout,“ mumlal Ladík z posledních sil.“ Ale Ladíku, o tom nebylo řeči. Slíbil jsem pouze, že přijdu s chlebíčkem,“ zachechtal se děd a přivolal sestru, neb Ladík právě pozbyl vědomí. *** Za čtrnáct dní se Ladík probral z kómatu. Šedivý dědoušek seděl na pelesti a držel jeho malou dětskou ručku. „Ladíku, jak jsem rád, že jsi opět mezi živými.“ I Ladík byl rád a byl zaskočen kmetovou vlídností. Láskyplně se objali, popovídali si no nového v Makotřasech a na odchodu se dědeček ptá: „Ladíku, co takhle nějaký dortíček.“ „Nu, to bych, dědečku, tuze rád. Jen abyste mi ho zase nesnědl jako minule ten chlebíček.“ „I co tě vede vnoučku! Slibuji, že tentokrát bude zákusek jen tvůj - co třeba tvé oblíbené rakvičky?“ Ladík se při zmínce o milované pochoutce celý rozzářil. „Výborně dědečku, to se budu moc těšit.“ Dědeček se zvedá k odchodu, ve dveřích se ještě otočí a povídá: "Těš se Ladíku. Hned zítra tu tvou rakvičku objednám v truhlářství pana Musila“
 
Gustav_Husak  
Dědoušek je vždy laskavý, chceš snad tvrditi něco jiného?
Radalf_Hyperborejec Polofašistický havloid 
laskavost z toho jen kape!
Gustav_Husak  
vlastní tvorba
Seděl takto dědoušek u okna svého výminku a díval se ven.
Najednou jako na zavolání přiběhl Ladík.
"Dědoušku, dědou..."
"Ticho, chlapče," uťal Ladíkovu šlajfernu děd, "vzpomínám na ty krásné časy, kdy jsem mladý byl. Však věz, tamo po cestě k našemu domu zrovna jde dívka, do které jsem se před padesáti lety zamiloval... první láska, to je krása. Také to poznáš, Ladíku či už možná... však jsem od maminky slyšel, že prý po porybného Pepičce kradí pokukuješ..."
"Ale dědoušku..." zakoktal se Ladík, "to je určitě nějaký omyl, já přece..."
"Ladíku," usmál se dědoušek, "mně lháti nemusíš. Jsi již velký chlapec a když já byl chlapec jako ty, též jsem po děvčatech pokukoval... a občas zkusil i něco více..." mrkl na vnoučka dědoušek.
"Ale nechceš-li věděti, která že je to ta dívka, do které jsem se před padesáti lety zamiloval? První láska, to je krása... a tu dívku dokonce znáš!"
"Není možná, dědoušku! Znám-li tu dívku, pojím prvního dílu Káji Maříka! Neznám-li, dáte vy mně zlatku ze své penze!"
Domluveno, ujednáno.
Poté dědoušek okna otevřel a Ladík z něho vyhlédl:
"Ale dědoušku, vždyť po cestě jde akorát naše babič... ... ... ... ach tak!"
 
ku příležitosti výstavy „Divoši, zrůdy a lidské kuriozity“
Přiblížily se dědečkovy osmdesátiny a vnoučata věděla, že nesmějí nic ponechat náhodě, chtějí-li starcovy oslavy přežít bez obvyklého výprasku sukovicí. Všichni proto již půl roku předem šetřili každý krejcar z mrzkého kapesného, aby mohli dědečkovi koupit vysněnou ozdobu na zahrádku, kterou každý den opečovával s láskou až nevídanou.
Když konečně nastal onen slavný den, Ladík vítězoslavně vystoupil z vlaku od Prahy a nakráčel do stavení s balíkem převázaným velkou mašlí. Jen co však stařík dar vybalil, jeho lesknoucí se očička se změnila ve vražedně zírající bulvy...
„Ale dě... dědečku,“ rozkoktal se Ladík. Doposud nikdy neviděl svého prarodiče tak brunátného, až jej pojala starost o jubilantovo zdraví. „Přeci jste si sám přál k narozeninám na zahrádku trpaslíka?“
Prošedivělý kmet zatím vykřikoval ty nejstrašnější kletby, jichž se přiučil u kamarádů z prusko-rakouské vojny.
Jen drobný mužík zkroucený v úhledné klícce neříkal nic a smutně hleděl kamsi za humna.
 
Gustav_Husak  
Sestřičky s Ladíkem na něho jen nechápavě hleděli.
přijde mi nešťastné, byť jest to, zdá se, jazykově správně.

Ladík se sestřičkami na něho... dal bych.
 
xxl idealistický pesimista... a tak 
!!!
Ilmarinen My nevěříme v Ďábla ale Ďábel věří v nás 
„Pojď sem, Ladíku!“ volal dědeček. A s Ladíkem přichvátaly i sestřičky, kupíce se kolem dědouška, jenž držel v ruce kus papíru a neustále do něho nahlížel, potřásaje hlavou.
„Co je to?“ ptal se Ladík.
„Sám nevím!“ odvětil dědeček. „Ale víš, když máš výbornou ze čtení, přečti mi to! Já na to beztoho už nevidím.“ A dědeček podal Ladíkovi onen papír. Ladík dychtivě se ho chopiv, pozorně se naň zadíval a pak pravil: „Na tomto lístku papíru jest napsáno, cituji: »Pantáto, Váš pokojíček přestavěli jsme na garáž. Nezapomeňte zaplatit Domovu za květen.« Konec citace.“
Děd prudce vytrhnul papírek z Ladíkových prstů a cosi si nasupeně brblaje do vousů, odšoural se z místnosti. Sestřičky s Ladíkem na něho jen nechápavě hleděli.
 
markoun fanda mrtvejch červů 
dík
Sivý Ladík!
!!! (už tehdy!)
!!!
czekotay Bůh není a my jsme jeho  proroci.
Konečně!
gorgona "cože?" ... to není otázka, to je epitaf 
)))
Pan_Azathoth stay chudák pomýlený zelený pičusek 
1901; L. V. Volenec / 2017; P. Azathoth
„Pojď sem, Ladíku!“ volal dědeček. A s Ladíkem přichvátaly i jeho sestřičky, kupíce se kolem dědouška, jenž držel v ruce kus papíru a neustále do něho nahlížel, potřásaje hlavou.
„Co je to?“ ptal se Ladík.
„Sám nevím!“ odvětil dědeček. „Ale víš, když máš výbornou ze čtení, přečti mi to! Já na to beztoho už nevidím.“ A dědeček podal Ladíkovi onen papír. Ladík dychtivě se ho chopiv, pozorně se naň zadíval a pak pravil: „Na tomto lístku papíru jest napsáno, cituji: »Toho přečísti nedovedu.« Konec citace.“
Děd prudce vytrhnul papírek z Ladíkových prstů a cosi si nasupeně brblaje do vousů, odšoural se z místnosti. Sestřičky s Ladíkem na něho jen nechápavě hleděli.