„Pojď sem, Ladíku!“ volal dědeček. A s Ladíkem přichvátaly i sestřičky, kupíce se kolem dědouška, jenž držel v ruce kus papíru a neustále do něho nahlížel, potřásaje hlavou.
„Co je to?“ ptal se Ladík.
„Sám nevím!“ odvětil dědeček. „Ale víš, když máš výbornou ze čtení, přečti mi to! Já na to beztoho už nevidím.“ A dědeček podal Ladíkovi onen papír. Ladík dychtivě se ho chopiv, pozorně se naň zadíval a pak pravil: „Na tomto lístku papíru jest napsáno, cituji: »Pantáto, Váš pokojíček přestavěli jsme na garáž. Nezapomeňte zaplatit Domovu za květen.« Konec citace.“
Děd prudce vytrhnul papírek z Ladíkových prstů a cosi si nasupeně brblaje do vousů, odšoural se z místnosti. Sestřičky s Ladíkem na něho jen nechápavě hleděli.
1901; L. V. Volenec / 2017; P. Azathoth
„Pojď sem, Ladíku!“ volal dědeček. A s Ladíkem přichvátaly i jeho sestřičky, kupíce se kolem dědouška, jenž držel v ruce kus papíru a neustále do něho nahlížel, potřásaje hlavou.
„Co je to?“ ptal se Ladík.
„Sám nevím!“ odvětil dědeček. „Ale víš, když máš výbornou ze čtení, přečti mi to! Já na to beztoho už nevidím.“ A dědeček podal Ladíkovi onen papír. Ladík dychtivě se ho chopiv, pozorně se naň zadíval a pak pravil: „Na tomto lístku papíru jest napsáno, cituji: »Toho přečísti nedovedu.« Konec citace.“
Děd prudce vytrhnul papírek z Ladíkových prstů a cosi si nasupeně brblaje do vousů, odšoural se z místnosti. Sestřičky s Ladíkem na něho jen nechápavě hleděli.
Jednoho nedělního odpoledne hledal drahně času Ladík svého králíčka.
„Kde může být?“ zeptal se nakonec dědečka.
„Ten bude tam, co mrkev,“ navrhl moudrý děd.
„To je dobrý nápad!“ rozzářil se Ladíkův obličej úsměvem.
Po několika hodinách pátrání se však vrátil domu smuten, s prázdnou. Postěžoval si dědečkovi na svůj neúspěch.
„Inu,“ podotkl sivý čtverák, "kéž bys, vnoučku, měl slechy jako ten králík! Pak by ses nepřeslechl, když jsem říkal, že je již týden mrtev!"
Čekal jsem jinou pointu:
Jednoho nedělního odpoledne hledal drahně času Ladík svého králíčka.
„Kde může být?“ zeptal se nakonec dědečka.
„Zkus hledat někde, kde by mohla být mrkev,“ navrhl moudrý děd.
„To je dobrý nápad!“ rozzářil se Ladíkův obličej úsměvem.
„Pod zemí,“ dodal sivý čtverák, pozoruje své od lopaty mozolnaté ruce.
Tak hezký žert tu už pěkných pár let nebyl!
(třeba tento klub ještě zažije renesanci, už dlouho tu nic nebylo)
