U mně dobrý, domluva zněla, že se platí zálohou.
Mě na tom strašně irituje to, že Jaroušek dává dědkovi ten desetihaléř hned, vždyť je to blbost.
!!!!!!!!! Pane B, vy jste zabijak (napadlo me to taky, to je asi tim dilem Rychlych sipu "Neberte nikdy mince do ust")
1902; B. Beneš / 2015; Pan_Azathoth
V kamnech rozžhavil se železný hák na uhlí. Jarouš jej vyndal a pravil: „Dědoušku, za starých časů prý někteří lidé mohli choditi po žhavém železe, a nic se jim nestalo. Viď, že to nebude as pravda!“ Dědoušek čtverácky na to: „Já umím více.“ Vzal hák a řekl: „Dáš-li mi 10tihaléř, dotknu se ho jazykem.“ „Dobrá,“ zvolal Jarouš. „Ale když toho dědoušku nedokážeš, dáš ty mně desetihaléř.“ „Platí,“ zvolal dědeček, a Jarouš dal mu desetihaléř. Dědeček pozdvihl ruku s hákem k ústům ale najednou se dotkl jazykem — desetihaléře. „Vidíš, že jsem se ho dotkl,“ smál se. „Ale vždyť jsi řekl, že se dotkneš háku,“ namítal Jarouš. „To že jsem řekl?“ divil se dědeček. „Pravil jsem přece: dáš-li mi 10tihaléř, dotknu se ho jazykem. Na hák jsem ani nepomyslil. Nu nic si z toho nedělej, že jsi prohrál; podruhé můžeš zase vyhrát, ale vždy pozor na řeč!“ potěšil s úsměvem dědeček Jarouše. Byl to však Jarouš, kdo nakonec se usmíval, když po čtrnácti dnech umíral dědoušek v strašlivých horečkách na žloutenku.
Aha, tak já v tom mám hokej. něco je tam, něco tady, něco nikde...
Malý čtenář 1922 č. 16
Dědeček přijel z Prahy a rovnou k zrcadlu. Pohladil si hlavu a povídá: "Cožpak jsem nějak podoben Kristu Pánu?" "I k deř pak, usmál se Ladík. "Kristus se zobrazuje s černým plnovousem a dlouhými vlasy. Vy jste však, děde, vyholen a bělovlasý_" "Inu, něco v tom však musí býti," pokračoval děd. "Když jsem dnes pospíchal do vlaku, z daleka již na mne volal průvodčí: "Kriste Pane, pospěšte, už jedeme!" "Tak tedy."
vycetka platidel se zapornymi hodnotami, velmi inovativni!
Malý čtenář 1922 č. 16
"Dnes jsme se ve škole vážili," hlásil Ladík, když přiběhl domů.
"A kolik vážíš?" ptal se dědeček.
"Třicet tři kilogramy," chlubil se chlapec.
"Zdali pak víš, kolika a kterých kilogramových závaží jest potřebí, abychom mohli vážiti každý předmět od jednoho až do čtyřiceti kilogramů těžký?" Povím ti to, abys dlouho nepřemýšlel. - Jest totiž potřeba pouze čtyř závaží, a to 1 kg , 3 kg , 9 kg a 27 kg . Vážíš-li 33 kg , dáme na váhu závaží 27 kg a 9 kg a tobě do kapsy 3 kg . A teď važ!" vybízel děd. A Ladík se zase měl chvíli čím baviti.
Malý čtenář 1922 č. 16
Dědeček položil na stůl rovnoběžně vedle sebe dvě zápalky. Potom napříč přes ně dal zápalku třetí.. I řekl: "Jak dostanu vrchní zápalku pod obě spodní, aniž bych se jich dotkl." "To je zhola nemožné," zvolal Ladík po chvíli marných pokusů. "Nuže, hleď!" pravil děd, zvedl opatrně zápalku, podstrčil ji pod stůl, kdeže ji pod oběma zápalkami podržel. "Co tomu říkáš, he?" "Takhle ano."
myslím tím, že tyto pointy už byly v původních anekdotách použity, ale konkrétní versemožná nebyla.
svíčky:
http://sc.fud.cz/ptvorba.php?selby=id&selval=78 škrob:
http://sc.fud.cz/ptvorba.php?selby=id&selval=178
a ty svíčky, co shoří, byly taky.
Aha, pardon. myslel jsem, že konec ročníku už chybí. Budu víc hledat.
Malý čtenář 1922 č. 13
"Tak, a te´d zas něco z chemie, Ladíku," pobízel dědeček. "Jmenuj látky, které obsahují škrob!" "Brambor," vyhrkl ladík. "Brambor není látka," opravil staroušek. "Avšak škrob je obsažen hlavně v límci a manšetách. Stan. Hakl