Okoun

"Nu, dobře tedy!" promlouval dědeček; "věříš-li, Ladíku, že pustím uchem kouř?"
"V onom nově vykopaném hrobě, dědečku?" tázal se se slzami v očích Ladík.
Dědeček: "Já taky ne."

zorgie: Jestli to v nějaké knihovně objevíš, určitě dej vědět!!!!

Dadel: holt nekdo z nas bude muset do knihovny... dedek zato stoji :)

>>lachauer: geniální :))))))))

Děd: "Měl jsem jednoho dobrého přítele a u toho se mi velmi líbilo, že nejedl než to, co bylo rozežvýkáno."
"Mraky!" pravil Ladík.
"Vidíte, že nic neznáte. Já jsem to!" Všichni: "A my také!"

lachauer: Dobrá práce. Některé žertíky tak dostaly zcela nový smysl:)

aargh: Ještě patnáct. Nechci je vyplýtvat všechny najednou:) Obávám se, že další ročníky Malého čtenáře asi jen tak neseženu:(

Sivý čtverák Random Joke Generator - uznávám, že to není nejnáročnější aplikace, ale v znevtipňování nevtipného je to docela úspěšné...

>>dadel: Kolik těch majstrštyků ještě máš v zásobě?

jojo desivy ctverak! BOOK!

spíše by se to tu mělo jmenovat "děsivý čtverák"...

je to ale kurva ten dědek, takhle dětem zamotat makovici.

:))

napalilo se mi opet nekolik kudrlinek na rozumu......dedecek je nepojmenovatelny....

tak se nám KSČ (Klub Sivého Čtveráka) pěkně rozbíhá

dědoušek měl kliku ,že tenkrát nebyla linka bezpečí.Jinak by už dávno seděl!!!!

Podzimní dny kvapem se krátily. Večer již záhy nadcházel. Děti zaběhly do dědouškovy světnice na "černou hodinku".
"Abych již rozsvítil," řekl děd, když opravdu se setmělo. Leč sotva vykonal, zase svíčku zhasl.
"Poslyš, Láďo! Když rozsvítím, nevidíš toho, shasnu-li, vidíš to. Co je to?"
"Nezmýlil jste se, dědečku? Zhasnete-li, že uvidím?" kroutil hlavou hoch.
"Ano, zhasnu-li. Pozoruj!" A děd pokus se svíčkou opakoval.
"Nevím, dědoušku, neuhodnu," přiznával vnouček.
"Tma je to, ty nedovtipo," se smíchem na hlavu mu poklepal dědoušek.

Dědeček: "Ladík již je v měšť. škole, má z náboženství výbornou; jistě tedy bude věděti, kdo se narodil a neumřel?" Pomlčka. "Vidíte, že nic neznáte. Já jsem to!" Všichni: "A my také!"

Ladík přehlížel na stole svoji sbírku pohlednic. Měl jich značnou zásobu.
"Toť jako karty," zvolal dědeček, a shrábnuv lístky se stolu, rozhrnul je v ruce vějířovitě tak, že Ladík viděl téměř všechny obrázky.
"Vyhlédni si , Ladíku, jeden pohled a dobře si jej pamatuj," poroučel. - "již sis vybral?"
Ladík přisvědčil.
"Pak je dobře," pokračoval a shrnuv opět všechny lístky na sebe, položil hromádku na stůl.
Po té ukázal prstem na pohlednice a ptal se: "Nuže, kde si přeješ onen pohlední lístek míti? Nahoře nebo dole?"
"Dole," vece Ladík.
Dědeček tedy uchopil klidně hromádku, shýbl se a položil pohlednice pod stůl.
"Když si jej přeješ míti dole, tak je teď se všemi dole," děl s úsměvem, a Ladík měl zas víc o kudrlinku, jež mu občas dědeček na jeho rozumu napaloval.