Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravují:

Dadel,
Finwe,
Hercoš,
caracho

Může vás zajímat



Reklama



Sivý čtverák - web

Náš dědeček má liškou podšitý kožíšek. Tento klub je věnován dědečkovým žertíkům, dědečkovi, jeho sivosti a šelmovitosti, Ladíkovi a dalším postavám nejhumornějšího cyklu všech dob.

Nechť se projeví soukromé archivy, ale i osobní kreativita, ať vrátíme na pomyslný piedestal to, co si na něm být opravdu zaslouží.

Sivý čtverák - stránky

Všechny dosud publikované žerty ZDE!

Přehled exerpce originálních Sivákových žertíků ZDE!

Projekt Čtverák do škol: se řeší v tomto klubu


Pokud budete uvádět ftip z vlastní dílny, napište do titulku "vlastní tvorba". Je to z důvodu, aby jej bylo možné jednodušeji zaznamenat. Pokud v titulku nic nebude, nelze vyloučit, že váš vtip skončí v zapomnění...

Pan_Azathoth stay chudák pomýlený zelený pičusek 
nešlo by opravit i pointu?
Gustav_Husak Na Štěpána bez Štěpána  na Andreje bez Andreje!
oprava vlastní tvorby
Přihodila se věc v Makotřasích nevídaná a sám krotitel Kludský s cirkusem svým do Makotřas přikočoval.

Samozřejmě celé Makotřasy z toho na nohou byly a i Ladík u dědouška škemral, zdali by cirkus tento slavný navštíviti mohli.

Nedozvíme se již, zdali dědouška trošku svědomí hryzalo za nedávné Ladíka "na saních povození", po kterém Ladík stále ještě nohu v gipsu měl a tedy nemohl sobě vstupu do cirkusu zasloužiti pomocí lidu cirkusovému s věcmi různými od nošení vody pro slona Brundibára - a že toho takový slon mnoho vypije, milé děti, ó jé! Nechtěly byste, milé děti, takového slona napájeti, to mi věřte - po uklízení toho, co i po Brundibárovi občas zbyde, či zda dědoušek jen dobrou náladu toho dne měl...

Tak či tak dědoušek pár krejcarů z nevelkého důchodu svého schránil a vstupenky pro sebe i vnoučka svého nejmilejšího zakoupil.

A již Ladík i s dědouškem v manéži seděli a Ladík oči navrch hlavy měl.

Vystoupení artistická, kdy Ladíkovi na rozoumek nešlo, jak jest možné, že hadí žena nezauzluje se.
Zvířata cizokrajná, kterých do té chvíle Ladík jen na obrázcích v učebnici živočichopisu viděl, ba i klauni veselí P.T. publikum kousky svými bavili, že Ladíka od smíchu bříško bolelo.

A již krasojezdkyně na koni do manéže vjíždí a umění své předvádí... když tu co to?
Zřejmě si jeden skok krasojezdkyně špatně propočetla a buch, na podlahu manéže spadla jako když pytel brambor na zem složíš.
V P.T. publiku to jen překvapeně zahučelo.

A zatímco se krasojezdkyně pomalu ze země sbírala a kosti své počítala, dědoušek zašeptal vnoučku svému nejmilejšímu:
"To víš, Ladíku, i mistr tesař se někdy utne. Ale můžeš si jist býti, že mně by se mrzutost takováto zajisté nestala."
"Vám by se toto nestalo, dědoušku?" vykulil očka Ladík, "to jste takovým krasojezdcem výtečným?"
"Myslíš si snad, že vrdloužu, chlapče nedůvěřivý?", naoko se zaškaredil děd, "stane-li se mi o blížící se přestávce mrzutost takováto, celou zlatku z důchodu svého tobě dám a nestala-li by se mi, o přestávce smlsneš místo vaty cukrové desertu svého oblíbeného, souhlasíš?"

Domluveno, ujednáno.

Ladík od té chvíle seděl na lavici jako na jehlách, neboť jej představa zlatky v kapse náramně hřála a nadto těšil se na dědouškovy výkony krasojízdné.

A už zde máme přestávku a P.T. publikum hrne se dílem posilniti se vatou cukrovou či dobrotami jinými a ti, kdož se ještě před představením posilňovali ve společnosti zrzavého šviháka s bílou čepicí, ti nejbližší křoviska vyhledávají.

I Ladík se do berliček svých zapřel a nedočkavě dědouškovi říká: "Tedy pojďme, dědoušku, již se těším na výkony vaše krasojízdné, pročpak ještě sedíte?"
"A proč bych se zvedati měl?", usmál se dědoušek, "a o jakých výkonech krasojízdných hovoříš? Řekl jsem přeci, že mně by se nepříjemnost, jakou pád s koně jest, rozhodně nestala. A nepříjemnost tato se mi vskutku nikdy v životě nestala a nestane, neboť jsem se nikdy ke zvířeti tak potměšilému a nevyzpytatelnému, jakým kůň jest, na méně než pět kroků nepřiblížil a tak to na věky věkův zůstane. A nepřiblížím-li se ke koni, nemohu s koně spadnouti, to jest přeci samozřejmé, či ne?"

"Ach tak..." pokýval hlavičkou Ladík a v duchu se smutně rozžehnal jak se zlatkou cinkající, tak se sladkou cukrovou vatou a nakonec i s jen nedávno za jedničku z krasopisu obdrženými novými dobrodružstvími Káji Maříka...
 
Pan_Azathoth stay chudák pomýlený zelený pičusek 
 
Gustav_Husak Na Štěpána bez Štěpána  na Andreje bez Andreje!
Po letmém ověření si významu shledávám, že domněnka má nebyla zřejmě zcela správnou.
Doplňme si tedy kupříkladu "nebo zda dědoušek dne toho jen náladu dobrou měl".
ocs sine ira et studio  OCSite
(Jste si jist, že rozumíte slovu „rozšafný”?)
Gustav_Husak Na Štěpána bez Štěpána  na Andreje bez Andreje!
vlastní tvorba
Přihodila se věc v Makotřasích nevídaná a sám krotitel Kludský s cirkusem svým do Makotřas přikočoval.

Samozřejmě celé Makotřasy z toho na nohou byly a i Ladík u dědouška škemral, zdali by cirkus tento slavný navštíviti mohli.

Nedozvíme se již, zdali dědouška trošku svědomí hryzalo za nedávné Ladíka "na saních povození", po kterém Ladík stále ještě nohu v gipsu měl a tedy nemohl sobě vstupu do cirkusu zasloužiti pomocí lidu cirkusovému s věcmi různými od nošení vody pro slona Brundibára - a že toho takový slon mnoho vypije, milé děti, ó jé - po uklízení toho, co po Brundibárovi občas zbylo, jako toho činily ostatní děti makotřaské, či zda byl dědoušek toho dne jen rozšafný, každopádně dědoušek pár krejcarů z nevelké pense své schránil a vstupenky pro sebe i vnoučka svého nejmilejšího zakoupil.

A již Ladík i s dědouškem v manéži seděli a Ladík oči navrch hlavy měl. Vystoupení artistická, kdy Ladíkovi na rozoumek nešlo, jak jest možné, že hadí žena nezauzluje se, zvířata cizokrajná, kterých do té chvíle Ladík jen na obrázcích v učebnici živočichopisu viděl, ba i klauni veselí P.T. publikum kousky svými bavili, že Ladíka od smíchu bříško bolelo.
A již krasojezdkyně na koni do manéže vjíždí a umění své předvádí... když tu co to? Zřejmě si jeden skok krasojezdkyně špatně propočetla a buch, na podlahu manéže spadla jako když pytel brambor na zem složíte, v P.T. publiku to jen překvapeně zahučelo.
A zatímco se krasojezdkyně pomalu ze země sbírala a kosti své počítala, dědoušek zašeptal vnoučku svému nejmilejšímu:
"To víš, Ladíku, i mistr tesař se někdy utne. Ale můžeš si jist býti, že mně by se mrzutost takováto zajisté nestala."
"Vám by se toto nestalo, dědoušku?" vykulil očka Ladík, "to jste takovým krasojezdcem výtečným?"
"Myslíš si snad, že vrdloužu, chlapče nedůvěřivý?", naoko se zaškaredil děd, "stane-li se mi o blížící se přestávce mrzutost takováto, celou zlatku ze své pense tobě dám a nestala-li by se mi, o přestávce smlsneš místo vaty cukrové desertu svého oblíbeného, souhlasíš?"
Domluveno, ujednáno.
Ladík od té chvíle seděl na lavici jako na jehlách, neboť jej představa zlatky v kapse náramně hřála a již se těšil na dědouškovy výkony krasojízdné.
A už zde máme přestávku a P.T. publikum hrne se dílem posilniti se vatou cukrovou či dobrotami jinými a ti, kdož se ještě před představením posilňovali ve společnosti zrzavého šviháka s bílou čepicí, nejbližší křoviska vyhledávají. I Ladík se do berliček svých zapřel a nedočkavě dědouškovi říká: "Tedy pojďme, dědoušku, již se těším na výkony vaše krasojízdné, pročpak ještě sedíte?"
"A proč bych se zvedati měl?", usmál se dědoušek, "a o jakých výkonech krasojízdných hovoříš? Řekl jsem přeci, že mně by se nepříjemnost, jakou pád s koně jest, rozhodně nestala. A nepříjemnost tato se mi vskutku nikdy v životě nestala a nestane, neboť jsem se nikdy ke zvířeti tak potměšilému a nevyzpytatelnému, jakým kůň jest, na méně než pět kroků nepřiblížil a tak to na věky věkův zůstane. A nepřiblížím-li se ke koni, nemohu s koně spadnouti, to jest přeci samozřejmé, či ne?"
"Ach tak..." pokýval hlavičkou Ladík a v duchu se smutně rozžehnal jak se zlatkou cinkající, tak se sladkou cukrovou vatou a nakonec i s jen nedávno za jedničku z krasopisu obdrženými novými dobrodružstvími Káji Maříka...
 
Gustav_Husak Na Štěpána bez Štěpána  na Andreje bez Andreje!
Au!!!
Podle skutečné události
 
einy I don't judge the sinners.  I judge the saints.
S fotbalisty se nevyjednava! ;)
Vlastní tvorba – fotbalový speciál
Posledního června veselila se u Rožků celá chalupa: Ladík přinesl ze školy své první vysvědčení, a rovnou s vyznamenáním! Taková událost nemohla zůstat bez odměny, a tak když tatínek druhého dne za pracovními povinnostmi do Prahy vyrazil, přivezl nazpět malému premiantovi kopací míč – první v celých Makotřasech!
Po prvním prázdninovém týdnu se však rodinná radost proměnila v zoufalství. Ladík se o své nové hračce nikomu z kamarádů ani slovem nezmínil a místo toho sám čutal merunou tu o zeď chlívku, tu o stodolu. Nic jiného jej nezajímalo a nic nenasvědčovalo tomu, že by této hlučné kratochvíle hodlal zanechat.
Zejména dědeček byl jako na trní. Nejenže mu pravidelné údery míče o zeď nelibě rezonovaly v zubní náhradě, ale ještě k tomu přišel o pravidelné šprýmovné seance se svým nejmilejším vnukem. A tak když osmého dne vakací Ladík nastoupil k dalšímu rannímu trainingu, vyvalil se z okna světnice nejprve hustý tabákový dým, a poté se vyklonila i starcova sivá hlava.
„I to je toho, Ladíku,“ zabručel stařešina rodu otráveně. „Kopaná je hra zábavná, však jsem si ji zamlada také kdysi zahrál na pláni letenské. Já ti však mohu nabídnout ještě lepší sportovní zážitek. Představ si, že i nyní, uprostřed parného léta, mohl bych tě na saních povozit,“ zabafal kmet z dýmky a upřeným pohledem snažil se zaujmout Ladíkovu pozornost.
„To bych tedy chtěl vidět, dědečku,“ odsekl Ladík a nakopl merunu vší silou směrem ke špejcharu.
Pro balón však již nedoběhl. Stačil ještě koutkem oka zahlédnout, kterak shrbená postava proskakuje oknem světnice, peláší přes dvorek, přibližuje se a...
Pak už Ladík zaslechl jen hlasité prasknutí a poté se mu zcela zatmělo před očima. Když je znovu otevřel, spatřil temnou starcovu siluetu na pozadí blankytně modré oblohy.
„Už se tady neválej, Ladíku!“ zafuněl děd. „Souhlasil jsi s mým návrhem, že tě i v létě na saních povozím, a věru jsem tak učinil,“ pokračoval šedivec zadýchaně. „Copak jsi zapomněl, jak se skluzu snožmo ve footballové hantýrce přezdívá?“ zvedal se staroch ze země, ometaje si zaprášené kalhoty.
„Ach tak,“ hlesl ještě Ladík, a pak už jen mlčky zíral na svou holenní kost, která výhružně trčela z pravé punčošky směrem k vysokému červencovému nebi.
 
Pan_Azathoth stay chudák pomýlený zelený pičusek 
„I tak třeba.“
„Tak, děti,“ pravil dědeček, když děti přišly s komedie, „co jste viděly na komedii?“
Děti počaly vyprávěti. Lidka pojednou pravila: „Dědečku, na komedii jeden komediant mluvil břichem.“
„Tak počkej, Lidko. Já však dovedu též říci pár slov i břichem,“ na to dědeček.
Děti pohlédly nedůvěřivě na dědečka, jenž se tajůplně usmíval.
„Tak mluvte, dědečku,“ pravila Lidka.
„Pár slov i břichem,“ dědeček promluvil.
„Ach tak.“
Pan_Azathoth stay chudák pomýlený zelený pičusek 
tady nejsme u rydlů
Když byla řeč o vzduchu a břichu, čekal jsem trochu jinou pointu...
!!!
Pan_Azathoth stay chudák pomýlený zelený pičusek 
1901; J. Zeman / 2019; Pan_Azathoth
„Tak, děti,“ pravil dědeček, když děti přišly s komedie, „co jste viděly na komedii?“
Děti počaly vyprávěti. Lidka pojednou pravila: „Dědečku, na komedii jeden komediant mluvil břichem.“
„Tak počkej, Lidko. Já však dovedu též mluviti i břichem,“ na to dědeček.
Děti pohlédly nedůvěřivě na dědečka, jenž se tajůplně usmíval.
„Tak mluvte, dědečku,“ pravila Lidka.
Dědeček promluvil.
„Ale vždyť vy, dědečku, břichem nemluvíte, mluvíte normálně ústy jako jste vždycky mluvíval,“ nesouhlasně křičely děti.
„Vzduch ku mluvení používaný nassáván i vypuzován jest z plicních vaků pomocí stahování svalovité blány brániční, která jest nad dutinou břišní uložená a na jejímž pohybu podílí se též rozličné svaly břišní. Vzduch, z plicních vaků takto vypuzený, hnán jest dále skrzevá hlasivky, ústa, jazyk a rty, které ku artikulaci mluvicích zvuků přispívají. Mluvím tedy nejenom jimi, ale i břichem, neboť v něm jest počátek celého procesu mluvního.“
 
 
Ilmarinen My nevěříme v Ďábla ale Ďábel věří v nás 
Obojí je sivé, ale ta druhá, sivější verse mě napadla hned při čtení té první.
 
To je málo sivé.

Daleko sivější verze říká, že nechal jmenovat svého nedávno narozeného syna, který ještě neuměl mluvit.
Proto neuměl říci ani slovo anglicky, ani velšsky.

(Eduard II se stal následníkem již v době, kdy měl několik měsíců, protože jeho starší bratr Alfons zemřel.)