Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravují:

Dadel,
Finwe,
Hercoš,
caracho

Může vás zajímat



Reklama



Sivý čtverák - web

Náš dědeček má liškou podšitý kožíšek. Tento klub je věnován dědečkovým žertíkům, dědečkovi, jeho sivosti a šelmovitosti, Ladíkovi a dalším postavám nejhumornějšího cyklu všech dob.

Nechť se projeví soukromé archivy, ale i osobní kreativita, ať vrátíme na pomyslný piedestal to, co si na něm být opravdu zaslouží.

Sivý čtverák - stránky

Všechny dosud publikované žerty ZDE!

Přehled exerpce originálních Sivákových žertíků ZDE!

Projekt Čtverák do škol: se řeší v tomto klubu


Pokud budete uvádět ftip z vlastní dílny, napište do titulku "vlastní tvorba". Je to z důvodu, aby jej bylo možné jednodušeji zaznamenat. Pokud v titulku nic nebude, nelze vyloučit, že váš vtip skončí v zapomnění...

vlastní tvorba
Jednou takhle Ladík, již ve věku jinošském, pomáhal svému strýci koulet sudy do sklepů jeho hostince na předměstí Kladna. Stařeček si výlet do dělnické metropole nenechal ujít, seděl hezky u vstupu do sklepa, bafal fajfku, rozdával rady, sršel humorem a oběma pracantům náležitě pil krev.
"Pantáto, Bůh mi buď milostiv," bručel Ladíkův strýc pod vousy, "měl jsem vás umlátit kladivem, už když se kvůli vám nebožka maminka oběsila na půdě."

Když se překlopilo odpoledne, povídá dědeček Ládíkovi: "Chlapče, pojď, projdeme se spolu na kladenský rynek. Čeká tě vskutku pamětihodná přestávka." Ladík se zaradoval a úplně polevil jinak již řádně vycepovanou pozornost. Vždyť na náměstí byla vyhlášená cukrárna pana Hoffmeistera, co o ní dědeček po každé návštěvě Kladna vnoučátkům v Makotřasech básnil, pojídaje přitom jednu kremroli za druhou, aniž by se podělil. Tam jistě chce dědeček svého Ladíka vzít na přestávku po těžké práci!

I vydali se ulicemi průmyslového města. Sotva se přiblížili rynku, co to neslyší? Hluk, ryk - více, než co by slušelo poklidnému odpoledni! Ladík se ani nenadál a ocitl se v davu rozezlených dělníků. Pokřikovali svá hesla proti továrníkům kladenským, mávali rudými prapory a metali kameny do výkladních skříní nenáviděných buržoů. Ladík si ještě stihl všimnout, že z výkladní skříně cukrárny pana Hoffmeistera nezbylo zhola nic a že z jejích útrob se line ohavný černý dým. Najednou třeskl výstřel a Ladík si povšiml, že rynek je ze tří stran lemován četníky. Vedle něj padl k zemi Rudý Jožin, známý komunistický buřič, který ke strýci chodíval na kontušovku. Rudý prapor ještě svíral v prstech, zato oko i s mozkem již zdobilo nejen stěnu, ale i Ladíka.

"Pro-proboha," koktal Ladík, "dědečku, co se to tu děje? Kam jste nás to zatáhnul?!"
"Ale chlapče," ozvalo se vedle Ladíka, "co se tak rozčiluješ? Sliboval jsem ti přeci, že tě čeká pamětihodná pře a stávka. Jedna z vyhlášených dělnických stávek kladenských."
Ladík se zadíval na dědečka, který měl v očích zvláštní lesk, když koukal na tělo Rudého Jožina. Začal se sivě smát, jak náramně svého milého vnoučka zase napálil a jak mu to dobře vyšlo. Ještě když zacouval do poslední volné ulice, Ladíka nechávaje ve změti na rynku, byl jeho smích nad vší tou vřavou dobře slyšet. Ladík by byl přísahal, že dědečkův smích slyšel ještě i v tu chvíli, kdy cvakly četnické bodáky nasazené na pušky a jejich kordon se dal ze tří stran do pohybu proti davu.
 
Takže jsem to měl správně.
Díky.
Och, jak šťavnaté máchnutí!
Gustav_Husak Nechcete stíhaného STBáka premiérem?  Stránka pro Vás.
Věru sivé. Zaznamenáníhodné.
Přebral Nechceš, aby mě to  zajímalo.
(vlastní tvorba, pro evidenci)
Trisolde Moja chorá hlava  v jednom je plameni.
!!!
!!!
Pan_Azathoth stay chudák pomýlený zelený pičusek 
:))
czekotay lesní skřítek udeřil do křemene a vyskoč 
Citlivý gentleman.
Přebral Nechceš, aby mě to  zajímalo.
O Dušičkách vzal dědeček Ladíka na procházku na hřbitov, aby zapálili svíci na rodinném náhrobku.
Když tak učinili a ve svátečním zamyšlení se obrátili k návratu, otázal se dědeček Ladíka:
"Zdali víš, hochu, co následuje po smrti?"
"To věru nevím, dědečku..."
"Pohřeb přeci!" máchl sivý čtverák rukou nad hroby.
 
czekotay lesní skřítek udeřil do křemene a vyskoč 
+1
Gustav_Husak Nechcete stíhaného STBáka premiérem?  Stránka pro Vás.
Jen mne tak napadlo - "makotřasských" - není to chyba? Pocitově se mi to nelíbí, spíš bych napsal "makotřaských"...
 
Poro potvrdil mé tušení, díky a můžu si dát veselý nápoj.
 
Je to kostelní věž, i tuto budovu, stojíce na ní, pod sebou děd s vnukem, byť jen z části, vidí.

Pravda, v Makotřasích kostel není, ale to ani další uvedené budovy a přece jen je to prvotina a odchylky od kánonu jsem si prominul.
einy I don't judge the sinners.  I judge the saints.
Tak je pravda, ze ded se taze: která z budov makotřasských, jež tu pod sebou vidíme, je ta nejvyšší?
Ale jak vsichni toho zmrda zname, to se pridava, aby se hadanka tak snadno neuhodla.
Rád bych konečně vydechl. Do definitivního "Ach tak..." mi zbývají silné pochybnosti. Prosím Poro.
!!!
vlastní tvorba
Přišel takhle Ladík z letního bytu celý zbitý a pokousaný.
"Tedy... dědečku..." vyhrkl, "to jsem netušil, že dojdu takového nepřátelského přivítání."
"A jaké že přivítání by to mělo být?" optal se stařík.
"No..." pokračoval chlapec, "řekl jsem si, že se stavím za oním knížetem, u kterého jste říkal, že jste pracoval: a nechám ho vaším jménem pozdravovati: a on poslal své sluhy, aby mě zmlátili a ještě na mě pustil psy!"
"Inu Ladíku," nadechl se kmet, "říkal jsem ti přece stále, že si máš dávat pozor na slova, v tomto případě na mezeru mezi slovy: říkal jsem ti přece, že jsem v onom městysu když jsem byl mladý zahrad ničil!"
"Ach tak," hlesl opět napálený vnuk.
 
Gustav_Husak Nechcete stíhaného STBáka premiérem?  Stránka pro Vás.
Vlastní tvorba
"Dědoušku, zítra píšeme diktátu ze slov vyňatých a potřeboval bych poraditi, pomůžete mi?" přišel ondyno do sivákova výminku Ladík.
"I samozřejmě, že ti pomohu," usmál se dědoušek, "přeci bych svému nejmilejšímu vnoučkovi nemohl pomoci odmítnouti. Tedy ptej se, co hrdlo ráčí."
"Víte, dědoušku, rád bych věděl, jak byste některých slov napsal, nejsem si sám jist. Tedy slovo pyšný, strašpytel, ptakopysk... pak slovo obličej, brzičko a vítati..."
"Prvních třech slov napsal bych s i měkkým a druhých třech s tvrdým. Ještě něčeho chceš věděti, Ladíku?"
"Již ne, dědoušku, velice děkuji za pomoc," zabrebentil Ladík a kamsi odběhl.
Za pár dní přišoural se ze školy Ladík jako hromádka neštěstí a začal před dědouškem natahovat moldánky: "Dědoušku, čeho jste mi to poradil? Napsal jsem slova ta do diktátu přesně jak jste řekl a pan učitel mi je všechna inkoustem červeným podtrhl jako chybná, velkou pětku udělil mi a přísně mi nakázal do zítra dvacetkrát opsati celá slova vyňatá... pročpak jste mi tak špatně poradil?"
"Já že ti špatně poradil?" pozdvihl obočí děd. "Vzpomeň si dobře na otázku svou. Ptal ses mne, jak bych slova ta napsal. Nikoliv jak mají se správně psáti."
"Ach tak..."
 
Trisolde Moja chorá hlava  v jednom je plameni.
Lidice tu již pár kudrlinek napálily.