(O čtyřicet let později synek lidického kostelníka pozdě litoval, že jeho pan otec Ladíka na věž pouštěl. Jen sám čert ví, co to chlapce ve zlobě popadlo, když kusem cihly napsal za trám "Dědečkovo vysílání po okolních vsích již mne nebaví, lítám tu jak starý Kubiš." Snad vzpomněl si na Kubiše, makotřasského ponocného, jenž byl odjakživa terčem posměchu. Faktem zůstává, že pozdější marné gestapácké pátrání po ilegální vysílačce Dědeček všem lidickým řádně napálilo kudrlinku!)
Myslím, že vím, ale vyčkám odtajnění, nechci to zbytečně pro ostatní proseknout.
Mně napálilo kudrlinku, že v Makotřasích kostel není, takže museli na obec shlížet z lidického kostela.
Správná odpověď mě napadla už ve chvíli, kdy se na to sivák zeptal.
Viz. Vzkazník.
(Počkám si, až to bude odtajněno i tady.)
vlastní tvorba
- Půjdeš se mnou, Ladíku? Kostelník mě pozval na americký tabák a večer, večer tě možná vezmu s sebou do hospody.
- Ano, dědečku.
Stařec s vnoučkem se rozhlížejí po kostele, volají, ale nikdo nepřichází.
- Jistě bude ve zvonici, pojďme, Ladíku, to něco uvidíš.
Kostelník pulce jako je Ladík na schody nepouští. Když vystoupají až nahoru, naskytne se chlapci pohled nevídaný. Celou náves vidí z ochozu věže jako na dlani a ještě víc, celou vesnici, od dolního rybníka až k železnici.
- Ladíku, jestlipak víš, která z budov makotřasských, jež tu pod sebou vidíme, je ta nejvyšší? - ptá se děd, který by si rád s kostelníkem o věcech nepříslušejících dětskému oušku pohovořil.
- Ano, dědečku. Nová hasičárna, všichni to říkají.
- Všichni? A je dobré lidem právě v naší obci věřit? A co fara a škola a sokolovna? Co hotel Krása, Škaredkovic stodola a nebo nádraží? Nebylo by lépe sám se přesvědčit?
- Ano, dědečku.
- Jak bys na to šel? Co bys si na to vzal?
- Je tu věda trigonometrie, tou pan učitel starší chlapce už nějaký pátek trápí a ta ledacos umí chytře změřit. Vzal bych si učebnici, tabulku a špagát!
- Dobře, hochu, můžeš jít a když všechny domy správně poměříš, koupím ti večer celé, velké, pivo.
- Ano, dědečku.
Ladík běhá po vesnici s trojúhelníky na rozoumku, pohněvaně malou ručkou nezbedné mraky ze sluníčka odhání, špagát natahuje a stíny měří, čáry do prachu rýsuje a křídou na tabulku škrábe. Musel i rychle před zuřivými psy utíkat a málem dostal od sedláka holí, že mu záhony pošlapal. Z kostelní věže zatím vánek odnáší k lesu lehký tabákový dým.
Když se stíny prodloužily a Ladíkovi došlo místo na tabulce, vydal se chlapec za dědečkem. Byl celý zaprášený a s vyprahlým hrdélkem. Po dřevěných schodech na zvonici sotva vylezl, ale už se těšil na studený, veselý nápoj, který jistě na základě svých výpočtů získá.
- Už jsi tady, píďalko? - oslovil s úsměvem stařec unaveného chlapce a vyklepal si vychladlou dýmku o stěnu zvonice. - Na co jsi přišel?
- Je to nová hasičárna, dědečku!
- Není, chlapče. Můžeš jít domů.
Fuck you, Děd, with your seevee Děd jokes.
