Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravují:

Dadel,
Finwe,
Hercoš,
caracho

Může vás zajímat



Reklama



Sivý čtverák - web

Náš dědeček má liškou podšitý kožíšek. Tento klub je věnován dědečkovým žertíkům, dědečkovi, jeho sivosti a šelmovitosti, Ladíkovi a dalším postavám nejhumornějšího cyklu všech dob.

Nechť se projeví soukromé archivy, ale i osobní kreativita, ať vrátíme na pomyslný piedestal to, co si na něm být opravdu zaslouží.

Sivý čtverák - stránky

Všechny dosud publikované žerty ZDE!

Přehled exerpce originálních Sivákových žertíků ZDE!

Projekt Čtverák do škol: se řeší v tomto klubu


Pokud budete uvádět ftip z vlastní dílny, napište do titulku "vlastní tvorba". Je to z důvodu, aby jej bylo možné jednodušeji zaznamenat. Pokud v titulku nic nebude, nelze vyloučit, že váš vtip skončí v zapomnění...

Gustav_Husak  
oprava vlastní tvorby
Ondyno se dědoušek rozhodl udělat Ladíkovi radost a vzal jej na výlet do matičky stověžaté. A i na rozhlednu petřínskou a do bludiště zrcadlového dědoušek s Ladíkem zašel.
A jak jistě, milé děti, víte, vprostřed bludiště zrcadlového dioráma Švédů matičku Prahu za vojny třicetileté dobývajících jest. Ladík na to s očima navrch hlavy hleděl a nakonec jej i mince před obrazem poházené zaujaly.
"Dědoušku, takových peněz tady a nikdo je nezametá, nasbíráme si!"
"Ani se neopovaž, to by tě Pán ztrestal! To sem házejí návštěvníci, neboť kdo sem minci hodí, kouzlo obrazu mu zaručí, že se sem dozajista vrátí."
"Opravdu, dědoušku?"
"Pravda pravdoucí to je, Ladíku, myslíš snad, že by sem lidé házeli peníze jen proto, že jich příliš mnoho mají? A i kdyby to tak bylo, že by personál mající zde poklízení na starost peníze nezametl a nevzal si je? Právě kvůli kouzlu tam peníze poklízeč nechává, jinak by jej, jak jsem ti řekl, Pán potrestal."
"A dědoušku, mohu si také hoditi?"
"Jistě že můžeš, máš-li nějakých penízků u sebe. Já ti penízek dáti nemohu, to musí být penízek, který ty sám máš, jinak by kouzlo nefungovalo."
Ladík honem prohledal kapsy a když už si zoufat začínal, přeci jen pětník našel. I hodil jej co nejdále a hned se ptal dědouška: "A dědoušku, kdy se sem vrátím? Bylo to tu velmi zábavné a rád bych si ještě mnohokrát pobloudil..."
"Toho já bohužel nevím, toho zajišťuje kouzlo. Možná se vrátíš za týden, možná za rok, možná za let deset či padesát se svými vnoučátky. Tak nad tím nemudruj a pojď, ještě další zábava tě čeká, zrcadla pokřivená všelijak, notně se nasměješ."
A poté, co se Ladík u zrcadel křivých skutečně nasmál, až jej bříško bolelo, řekl mu dědoušek: "Tak, už budeme muset jíti, za chvíli padne doba zavírací."
Ladík přisvědčil, a ač se mu z bludiště nechtělo, vydal se poslušně za dědouškem, který na něho odkudsi zpoza rohu volal, aby si pospíšil. Ale co to?
"Dědoušku, vždyť jsme znovu u obrazu?"
"Inu, Ladíku, hodil sis penízek, aby ses sem vrátil? Nu, přání se ti vskutku rychle splnilo."
"Ach tak..."
 
Ilmarinen My nevěříme v Ďábla ale Ďábel věří v nás 
Ten večer bylo u Hrouzků notně veselo.
jnovak Aldebaraňané necestují v raketách, 
:-)))
gorgona "cože?" ... to není otázka, to je epitaf 
Babička Marie se vsadí se svým malým vnoučkem Davidem o úklid celého bytu, předmětem sázky je, že malý David nesní 25 koláčků na posezení... Poté co malý David dojídá 24 koláček si uvědomuje, že sázku prohrál, jelikož 25 koláček na talíři není.
 
Gustav_Husak  
"Nebot pises, ze kredit ti dosel, dalsiho kreditu jiste nepotrebujes. Sivy ctverak"
Gustav_Husak  
To se takhle jednou Ladík (zasazený do moderní doby, snad to nebude vadit) chystal na tábor: těšil se, až si užije náramné zábavy s dětmi svého věku a zároveň neztratí kontakt s kamarády, kteří jedou na prázdniny jinam, protože mu maminka koupila nový telefon mobilní.

"Až bude ti docházeti kredit, Ladíku," vece před cestou sivý čtverák, "napiš, rád tvůj telefon dobiji."

Ladík, pln zážitků a dobrodružství, prožil pěkně prvních pár dnů na táboře - a zároveň své zážitky sdílel s kamarády, kteří byli jinde: a náhle zjistil, že mu dochází kredit: jal se tedy psáti.

"DEDECKU, DOCHAZI MI KREDIT, PROSIM DOBIJTE MUJ TELEFON."

Druhý den Ladík radostně vítal dědouška svého na návštěvě se zjevivšiho. Ovšem zanedlouho se Ladík divil nemálo... dědoušek si Ladíkova telefonu mobilního vyžádal a vzápětí začal do něj kladivem bíti.
"Ale dědoušku, čeho to činíte? Vždyť mi telefonu mého zničíte!"
"Činím jen toho, čeho jsi ode mne žádal," napřímil se děd, "abych telefonu tvého dobil. A abych telefonu tvého dobil, musím do něho nejdříve řádně bíti, jinak prosby tvé vyplniti nemohu."
"Ach tak," shrábl Ladík do hrsti smutné trosky toho, co před dobou nedlouhou telefonem mobilním ještě bylo.
Beztak kdyby Ladík napsal dle pokynu "Došel mi kredit", bylo by to lepší.
prasopes Ať děláme co děláme jsme v prdeli nyní 
Děd ovšem pravil "Až nebudeš mít kredit, Ladíku, napiš." O nějakém dobití nebyla řeč.
A Ladíkův dobrý kamarád poradil toto:
Pokud máte příliš nízký kredit odešlete jako hovor kód *145*XXXXXXXXX#. Adresátovi přijde tato zpráva: "Odesílatel této zprávy vás žádá o dobití kreditu na jeho SIM kartě. O2" Jako odesilatel je uvedeno vaše telefonní číslo. XXXXXXXXX je devítimístné telefonní číslo adresáta v jakékoliv české mobilní síti.

Dědečkovi nezbylo než Ladíkovi kredit dobít.
"Ládíku, věz, že zadarmo ani kuře nehrabe, je to nevýchovné. Chceš-li nějakou zlatku od cesty, vzpomeň si, jaký žánr daguerrotypický tvůj sivý dědeček Jasan spolu s dopisem čeká."
ocs sine ira et studio  OCSite
Čekal jsem poučení Ladíkovo stran existence dopisnic, přiznám se.
vlastní tvorba
To se takhle jednou Ladík (zasazený do moderní doby, snad to nebude vadit) chystal na tábor: těšil se, až si užije náramné zábavy s dětmi svého věku a zároveň neztratí kontakt s kamarády, kteří jedou na prázdniny jinam, protože mu maminka koupila nový mobil.

"Až nebudeš mít kredit, Ladíku," vece před cestou sivý čtverák, "napiš."

Ladík, pln zážitků a dobrodružství, prožil pěkně prvních pár dnů na táboře - a zároveň své zážitky sdílel s kamarády, kteří byli jinde: a náhle zjistil, že mu dochází kredit: jal se tedy psáti.

"DEDECKU, DOCHAZI MI KREDIT."

"LADIKU, DEJ SI POZOR NA SLOVA: REKL JSEM TI PRECE, AT NAPISES, AZ NEBUDES MIT KREDIT - A JAK BYS MI MOHL COKOLIV NAPSAT, KDYBYS KREDITU TOHOTO OPRAVDU NEVLASTNIL? ZDA SE, ZE STALE NEJAKYMI BODY DISPONUJES."

"Ach tak," položil smutně Ladík mobil, chycený do Hlavy XXII.
 
Gustav_Husak  
Souhlas. Žertovnou tyranii do zlatého čtveráčího fondu zapsati třeba!
Gustav_Husak  
Vlastní tvorba
Seděl takto jednou dědoušek nad odkrytou žumpou a hleděl do ní.
Hodinu, dvě, tři, až to dětem nedalo a Ladík, anžto byl nejstarší a proto jej mladší sourozenci vyslali, k dědouškovi přiběhl:
"Dědoušku, dědoušku! Co jest to dnes s vámi? Hledíte jen do této díry s obsahem nevábným a žádné zábavy s vámi není... pojďte si s námi hráti, pěkně prosíme!"
"Víš, chlapče," zachmuřil se děd, "do tohoto obsahu nevábného celá zlatka mi upadla. A já teď vzpomínám, jaké krásné časy to byly, když jsem té zlatky k dispozici měl..."
Ladík chvíli na dědouška hleděl, poté se v kštici podrbal, k mladším sourozencům odběhl a po chvíli k dědouškovi se vrátil:
"Dědoušku, dědoušku! S bratříčky a sestřičkami jsme z kapesného celé zlatky dohromady dali! Zde vám mince tyto dávám, půjdete si s námi hráti?"
Dědoušek, sbíraje mince z Ladíkovy dlaně, pokýval hlavou: "Šel bych, chlapče, šel bych vskutku rád, ovšem vzpomínám, jak mi do díry této před lety dvaceti zlatka upadla. Míti jí, měl bych v tuto chvíli celých dvou zlatek..."
A dědoušek se znovu do díry s obsahem nevábným přemýšlivě zahleděl, tedy nemůžeme si býti jisti, zda Ladíkovo "Ach tak" zaslechl či ne.
 
el Sent from my  browser
Asi to mělo byt „copre diem“
Otec Chura  
„capre diem“ je něco s kozama?
losos78 emma mele maso o my se máme 
 
!!!Pedro_voe
 
DadB jsem zralý na  šrotovné
!!!
Pedro_voe  
Vlastní tvorba
„Dědečku, dědečku“, volal Ladík na celé kolo, „celou noc trpím strašnou bolestí zubů, oč horší, že stolička, která mne tak trýzní není již zub mléčný.“
„Nu jaká pomoc vnoučku, musíme zub vytrhnout,“ pravil vlídně dědeček. Dobrák dědeček zašel do kolny pro kleště - čelní štípačky - a již se má k dílu.
„Pojď Ladíku ven před domek. Nejlépe taky nad žumpu.“
„Ale dědečku nemůžeme zub trhati třebas tady na trávníku,“ odvětil Ladík.
„Ale jistě, že můžeme, vnoučku. Nad žumpou to však bude lepší, neb zkažený zub padne přímo do opadu.“
Ladík tedy poslechl a už morduje dědeček Ladíkovu pusu.
„Tak a je venku potvora a šup s ním do septiku,“ směje se vítězoslavně dědeček.
„Ale dědečku, co jste to udělal?! Vytrhl jste mi zdravý zub vedle,“ hořekuje Ladík polykaje krev z čerstvé rány.
„Ale nač ten pláč vnoučku. Zub najdi a já ti ho zas nasadím na původní místo a uvidíš, že se uchytí. Škoda jen, že jej musíš lovit v tomto hnusném septiku. Měli jsme jej raději trhat na trávníku,“ povídá dědeček s úsměvem a věren svému heslu „capre diem“, strojí se k odchodu, neb pan oficiál Tuček pozval jej okoštovat kapku gruziňáku, který dovezl ze svých vakací u Černého moře.