Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravují:

Dadel,
Finwe,
Hercoš,
caracho

Může vás zajímat



Reklama



Sivý čtverák - web

Náš dědeček má liškou podšitý kožíšek. Tento klub je věnován dědečkovým žertíkům, dědečkovi, jeho sivosti a šelmovitosti, Ladíkovi a dalším postavám nejhumornějšího cyklu všech dob.

Nechť se projeví soukromé archivy, ale i osobní kreativita, ať vrátíme na pomyslný piedestal to, co si na něm být opravdu zaslouží.

Sivý čtverák - stránky

Všechny dosud publikované žerty ZDE!

Přehled exerpce originálních Sivákových žertíků ZDE!

Projekt Čtverák do škol: se řeší v tomto klubu


Pokud budete uvádět ftip z vlastní dílny, napište do titulku "vlastní tvorba". Je to z důvodu, aby jej bylo možné jednodušeji zaznamenat. Pokud v titulku nic nebude, nelze vyloučit, že váš vtip skončí v zapomnění...

Gustav_Husak  
To se takhle jednou Ladík (zasazený do moderní doby, snad to nebude vadit) chystal na tábor: těšil se, až si užije náramné zábavy s dětmi svého věku a zároveň neztratí kontakt s kamarády, kteří jedou na prázdniny jinam, protože mu maminka koupila nový telefon mobilní.

"Až bude ti docházeti kredit, Ladíku," vece před cestou sivý čtverák, "napiš, rád tvůj telefon dobiji."

Ladík, pln zážitků a dobrodružství, prožil pěkně prvních pár dnů na táboře - a zároveň své zážitky sdílel s kamarády, kteří byli jinde: a náhle zjistil, že mu dochází kredit: jal se tedy psáti.

"DEDECKU, DOCHAZI MI KREDIT, PROSIM DOBIJTE MUJ TELEFON."

Druhý den Ladík radostně vítal dědouška svého na návštěvě se zjevivšiho. Ovšem zanedlouho se Ladík divil nemálo... dědoušek si Ladíkova telefonu mobilního vyžádal a vzápětí začal do něj kladivem bíti.
"Ale dědoušku, čeho to činíte? Vždyť mi telefonu mého zničíte!"
"Činím jen toho, čeho jsi ode mne žádal," napřímil se děd, "abych telefonu tvého dobil. A abych telefonu tvého dobil, musím do něho nejdříve řádně bíti, jinak prosby tvé vyplniti nemohu."
"Ach tak," shrábl Ladík do hrsti smutné trosky toho, co před dobou nedlouhou telefonem mobilním ještě bylo.
Beztak kdyby Ladík napsal dle pokynu "Došel mi kredit", bylo by to lepší.
prasopes Ať děláme co děláme jsme v prdeli nyní 
Děd ovšem pravil "Až nebudeš mít kredit, Ladíku, napiš." O nějakém dobití nebyla řeč.
A Ladíkův dobrý kamarád poradil toto:
Pokud máte příliš nízký kredit odešlete jako hovor kód *145*XXXXXXXXX#. Adresátovi přijde tato zpráva: "Odesílatel této zprávy vás žádá o dobití kreditu na jeho SIM kartě. O2" Jako odesilatel je uvedeno vaše telefonní číslo. XXXXXXXXX je devítimístné telefonní číslo adresáta v jakékoliv české mobilní síti.

Dědečkovi nezbylo než Ladíkovi kredit dobít.
"Ládíku, věz, že zadarmo ani kuře nehrabe, je to nevýchovné. Chceš-li nějakou zlatku od cesty, vzpomeň si, jaký žánr daguerrotypický tvůj sivý dědeček Jasan spolu s dopisem čeká."
ocs sine ira et studio  OCSite
Čekal jsem poučení Ladíkovo stran existence dopisnic, přiznám se.
vlastní tvorba
To se takhle jednou Ladík (zasazený do moderní doby, snad to nebude vadit) chystal na tábor: těšil se, až si užije náramné zábavy s dětmi svého věku a zároveň neztratí kontakt s kamarády, kteří jedou na prázdniny jinam, protože mu maminka koupila nový mobil.

"Až nebudeš mít kredit, Ladíku," vece před cestou sivý čtverák, "napiš."

Ladík, pln zážitků a dobrodružství, prožil pěkně prvních pár dnů na táboře - a zároveň své zážitky sdílel s kamarády, kteří byli jinde: a náhle zjistil, že mu dochází kredit: jal se tedy psáti.

"DEDECKU, DOCHAZI MI KREDIT."

"LADIKU, DEJ SI POZOR NA SLOVA: REKL JSEM TI PRECE, AT NAPISES, AZ NEBUDES MIT KREDIT - A JAK BYS MI MOHL COKOLIV NAPSAT, KDYBYS KREDITU TOHOTO OPRAVDU NEVLASTNIL? ZDA SE, ZE STALE NEJAKYMI BODY DISPONUJES."

"Ach tak," položil smutně Ladík mobil, chycený do Hlavy XXII.
 
Gustav_Husak  
Souhlas. Žertovnou tyranii do zlatého čtveráčího fondu zapsati třeba!
Gustav_Husak  
Vlastní tvorba
Seděl takto jednou dědoušek nad odkrytou žumpou a hleděl do ní.
Hodinu, dvě, tři, až to dětem nedalo a Ladík, anžto byl nejstarší a proto jej mladší sourozenci vyslali, k dědouškovi přiběhl:
"Dědoušku, dědoušku! Co jest to dnes s vámi? Hledíte jen do této díry s obsahem nevábným a žádné zábavy s vámi není... pojďte si s námi hráti, pěkně prosíme!"
"Víš, chlapče," zachmuřil se děd, "do tohoto obsahu nevábného celá zlatka mi upadla. A já teď vzpomínám, jaké krásné časy to byly, když jsem té zlatky k dispozici měl..."
Ladík chvíli na dědouška hleděl, poté se v kštici podrbal, k mladším sourozencům odběhl a po chvíli k dědouškovi se vrátil:
"Dědoušku, dědoušku! S bratříčky a sestřičkami jsme z kapesného celé zlatky dohromady dali! Zde vám mince tyto dávám, půjdete si s námi hráti?"
Dědoušek, sbíraje mince z Ladíkovy dlaně, pokýval hlavou: "Šel bych, chlapče, šel bych vskutku rád, ovšem vzpomínám, jak mi do díry této před lety dvaceti zlatka upadla. Míti jí, měl bych v tuto chvíli celých dvou zlatek..."
A dědoušek se znovu do díry s obsahem nevábným přemýšlivě zahleděl, tedy nemůžeme si býti jisti, zda Ladíkovo "Ach tak" zaslechl či ne.
 
el Sent from my  browser
Asi to mělo byt „copre diem“
Otec Chura  
„capre diem“ je něco s kozama?
losos78 emma mele maso o my se máme 
 
!!!Pedro_voe
 
DadB jsem zralý na  šrotovné
!!!
Pedro_voe  
Vlastní tvorba
„Dědečku, dědečku“, volal Ladík na celé kolo, „celou noc trpím strašnou bolestí zubů, oč horší, že stolička, která mne tak trýzní není již zub mléčný.“
„Nu jaká pomoc vnoučku, musíme zub vytrhnout,“ pravil vlídně dědeček. Dobrák dědeček zašel do kolny pro kleště - čelní štípačky - a již se má k dílu.
„Pojď Ladíku ven před domek. Nejlépe taky nad žumpu.“
„Ale dědečku nemůžeme zub trhati třebas tady na trávníku,“ odvětil Ladík.
„Ale jistě, že můžeme, vnoučku. Nad žumpou to však bude lepší, neb zkažený zub padne přímo do opadu.“
Ladík tedy poslechl a už morduje dědeček Ladíkovu pusu.
„Tak a je venku potvora a šup s ním do septiku,“ směje se vítězoslavně dědeček.
„Ale dědečku, co jste to udělal?! Vytrhl jste mi zdravý zub vedle,“ hořekuje Ladík polykaje krev z čerstvé rány.
„Ale nač ten pláč vnoučku. Zub najdi a já ti ho zas nasadím na původní místo a uvidíš, že se uchytí. Škoda jen, že jej musíš lovit v tomto hnusném septiku. Měli jsme jej raději trhat na trávníku,“ povídá dědeček s úsměvem a věren svému heslu „capre diem“, strojí se k odchodu, neb pan oficiál Tuček pozval jej okoštovat kapku gruziňáku, který dovezl ze svých vakací u Černého moře.
 
Pedro_voe  
Vlastní tvorba
„Jiříku, víš-li pak, že starším lidem nemá se nikdy odporovat?“ „Jsem přeci Ladík, dědečku...“, stačil ještě špitnout vnouček, nežli mu kmet zasadil první ránu bejkovcem.
 
Gustav_Husak  
!!!
A to Ladík nevěděl, že kampelička tato byla dědouškova a dědoušek sám to byl, kdo výrazu "tunelování" vzniknouti dal.
Druh 5618 Matičku Rus miluji nadevše!Daně platíte?  -Sorry, ale lásku za peníze neuznávám.
Prý bývala doba, kdy měl svědek povinnost zastoupit ženicha, pokud nebude moci, o svatební noci, případně už během obřadu, pokud zemře nebo uteče.
einy I don't judge the sinners.  I judge the saints.
!!! (pyco)
vlastní tvorba – svatební speciál
Toho rána bylo v Makotřasech pozdvižení. Aby ne, Ladík Rožků má před sebou svůj velký den! Dnes v poledne si bere za manželku Anežku, talentovanou budoucí doktorku, s níž se seznámil během studií v Praze.
Pravda, rodičům snoubenky bylo podivno, že Ladíkovi nejde za svědka třeba někdo z jeho kamarádů z koleje, ale u jejich dcery, angažované suffragetky, už je překvapilo jen máloco. To Anežce zatrnulo, když v týdnu před obřadem Ladík svěřoval dědečkovi pečlivě vybrané snubní prsteny; snoubenec ji však uklidnil, že stařík je mu odmalička nejbližším přítelem, jenž se navíc zadušoval, že se o oba zlaté kroužky dobře postará. Váhu svým slovům Ladík nakonec dodal argumentem, jehož prý později použil také jeden slavný továrník, a sice že i ten největší hajzl v rodině krade méně než nejpoctivější cizí člověk.
A už odbíjí poledne a nastávající manželé kráčejí k oltáři. Lásku, úctu i věrnost před Bohem si slíbili, slavnostní slib složili, pánubohu poděkovali. A když jim pan farář štolou ruce svázal, schází již jen poslední krůček...
„Dědečku, prstýnky!“ sykl Ladík na svého svědka. Odpovědí mu však bylo jen pokrčení ramen.
„Kam jste je zašantročil, propánaboha?“ vykřikl ženich prosebně.
Nevěsta začala nabírat.
„Ale Ladíku, kam bych je zašantročil,“ pronesl kmet do hrobového ticha. „Slíbil jsem ti přeci, že se o prsteny dobře postarám. A vskutku – oba jsem výhodně zpeněžil a utržených tři sta korun v buštěhradské kampeličce na dvanáctiprocentní úrok uložil,“ dodal staroch ublíženě a na důkaz vytáhl z náprsní kapsy zbrusu novou vkladní knížku, kterou pro vnuka za tím účelem založil.
„Ach tak,“ hlesl Ladík a v duchu už přepočítával, za kolik let mu úroky vynesou na vystrojení nové veselky.