Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravují:

Dadel,
Finwe,
Hercoš,
caracho

Může vás zajímat



Reklama



Sivý čtverák - web

Náš dědeček má liškou podšitý kožíšek. Tento klub je věnován dědečkovým žertíkům, dědečkovi, jeho sivosti a šelmovitosti, Ladíkovi a dalším postavám nejhumornějšího cyklu všech dob.

Nechť se projeví soukromé archivy, ale i osobní kreativita, ať vrátíme na pomyslný piedestal to, co si na něm být opravdu zaslouží.

Sivý čtverák - stránky

Všechny dosud publikované žerty ZDE!

Přehled exerpce originálních Sivákových žertíků ZDE!

Projekt Čtverák do škol: se řeší v tomto klubu


Pokud budete uvádět ftip z vlastní dílny, napište do titulku "vlastní tvorba". Je to z důvodu, aby jej bylo možné jednodušeji zaznamenat. Pokud v titulku nic nebude, nelze vyloučit, že váš vtip skončí v zapomnění...

!!!Pedro_voe
 
DadB jsem zralý na  šrotovné
!!!
Pedro_voe  
Vlastní tvorba
„Dědečku, dědečku“, volal Ladík na celé kolo, „celou noc trpím strašnou bolestí zubů, oč horší, že stolička, která mne tak trýzní není již zub mléčný.“
„Nu jaká pomoc vnoučku, musíme zub vytrhnout,“ pravil vlídně dědeček. Dobrák dědeček zašel do kolny pro kleště - čelní štípačky - a již se má k dílu.
„Pojď Ladíku ven před domek. Nejlépe taky nad žumpu.“
„Ale dědečku nemůžeme zub trhati třebas tady na trávníku,“ odvětil Ladík.
„Ale jistě, že můžeme, vnoučku. Nad žumpou to však bude lepší, neb zkažený zub padne přímo do opadu.“
Ladík tedy poslechl a už morduje dědeček Ladíkovu pusu.
„Tak a je venku potvora a šup s ním do septiku,“ směje se vítězoslavně dědeček.
„Ale dědečku, co jste to udělal?! Vytrhl jste mi zdravý zub vedle,“ hořekuje Ladík polykaje krev z čerstvé rány.
„Ale nač ten pláč vnoučku. Zub najdi a já ti ho zas nasadím na původní místo a uvidíš, že se uchytí. Škoda jen, že jej musíš lovit v tomto hnusném septiku. Měli jsme jej raději trhat na trávníku,“ povídá dědeček s úsměvem a věren svému heslu „capre diem“, strojí se k odchodu, neb pan oficiál Tuček pozval jej okoštovat kapku gruziňáku, který dovezl ze svých vakací u Černého moře.
 
Pedro_voe  
Vlastní tvorba
„Jiříku, víš-li pak, že starším lidem nemá se nikdy odporovat?“ „Jsem přeci Ladík, dědečku...“, stačil ještě špitnout vnouček, nežli mu kmet zasadil první ránu bejkovcem.
 
Gustav_Husak  
!!!
A to Ladík nevěděl, že kampelička tato byla dědouškova a dědoušek sám to byl, kdo výrazu "tunelování" vzniknouti dal.
Druh 5618 Matičku Rus miluji nadevše!Daně platíte?  -Sorry, ale lásku za peníze neuznávám.
Prý bývala doba, kdy měl svědek povinnost zastoupit ženicha, pokud nebude moci, o svatební noci, případně už během obřadu, pokud zemře nebo uteče.
einy I don't judge the sinners.  I judge the saints.
!!! (pyco)
vlastní tvorba – svatební speciál
Toho rána bylo v Makotřasech pozdvižení. Aby ne, Ladík Rožků má před sebou svůj velký den! Dnes v poledne si bere za manželku Anežku, talentovanou budoucí doktorku, s níž se seznámil během studií v Praze.
Pravda, rodičům snoubenky bylo podivno, že Ladíkovi nejde za svědka třeba někdo z jeho kamarádů z koleje, ale u jejich dcery, angažované suffragetky, už je překvapilo jen máloco. To Anežce zatrnulo, když v týdnu před obřadem Ladík svěřoval dědečkovi pečlivě vybrané snubní prsteny; snoubenec ji však uklidnil, že stařík je mu odmalička nejbližším přítelem, jenž se navíc zadušoval, že se o oba zlaté kroužky dobře postará. Váhu svým slovům Ladík nakonec dodal argumentem, jehož prý později použil také jeden slavný továrník, a sice že i ten největší hajzl v rodině krade méně než nejpoctivější cizí člověk.
A už odbíjí poledne a nastávající manželé kráčejí k oltáři. Lásku, úctu i věrnost před Bohem si slíbili, slavnostní slib složili, pánubohu poděkovali. A když jim pan farář štolou ruce svázal, schází již jen poslední krůček...
„Dědečku, prstýnky!“ sykl Ladík na svého svědka. Odpovědí mu však bylo jen pokrčení ramen.
„Kam jste je zašantročil, propánaboha?“ vykřikl ženich prosebně.
Nevěsta začala nabírat.
„Ale Ladíku, kam bych je zašantročil,“ pronesl kmet do hrobového ticha. „Slíbil jsem ti přeci, že se o prsteny dobře postarám. A vskutku – oba jsem výhodně zpeněžil a utržených tři sta korun v buštěhradské kampeličce na dvanáctiprocentní úrok uložil,“ dodal staroch ublíženě a na důkaz vytáhl z náprsní kapsy zbrusu novou vkladní knížku, kterou pro vnuka za tím účelem založil.
„Ach tak,“ hlesl Ladík a v duchu už přepočítával, za kolik let mu úroky vynesou na vystrojení nové veselky.
 
!!! (Vystealevůlpane)
Sivý Senioládík mezitím svými vtípky přivedl k sebevraždě skokem do výběhu hladových vačic pracovníka Alza.cz, který měl na starosti internaci vyměněných dědečků. Díky své podšitosti a celkové liškovitosti začal postupovat po kariérním žebříčku zmíněného elektra, nechávaje za sebou jen šílené blábolící trosky bývalých manažerů. Nakonec se stal generálním ředitelem a zároveň vedoucím oddělení inovací. Zaplavil pak trh a domácnosti výrobky ze své vlastní choré mysli. Když si pak jím vynalezený internetový systém Siv.Děd 2.0 uvědomil sebe sama, svět už nikdy nebyl jako dřív.
Vlastní moderní tvorba
Pár válek uběhlo, pár generací se obmněnilo, z Ladíka stal se mezitím podšitý stařec, který svými fórky, jež jako dítě od sivého čtveráka pochytil, prudil nejedno vnouče. Jeho vnuk, moderní Láďa, toužil pořád po smartphonu, jaký mají už všechny ostatní děti v jeho třídě. Rodiče však ne a ne mu ho koupit. Jednoho dne však viděl billboard, který ho inspiroval k podlé akci. Na druhý den vrací se takhle šťastný a rozesmátý Láďa domů a už mezi dveřmi na něj řve jeho otec: "Neviděl jsi dědu? Celý den není doma, dokonce ani mobil mi nezvedá. Nevíš, co je s nim??" Láďa pohotově odpovídá, že nemá nejmenší tušení, že to asi zase bude od dědy nějaká kulišárna, kterými je proslulý. Přitom však má hodně práce neprořeknout se, že v kapse skrývá nový smartphone. Inu, dobře pořídil, a to vše díky jednomu billboardu...
 
Tady se nějak urodilo, aTo děkujeme.
 
jeff.device Letos má pro vás Santa  úplně nový pytel.
!!
Taisa nález v normě 
!!!
einy I don't judge the sinners.  I judge the saints.
!
vlastní tvorba – žňový speciál
Od chvíle, kdy Ladík odešel na studia do Prahy, nebylo dědečkovi právě volno. Ani ne tak ze samoty, jako spíše z nutkavého dojmu, že Ladík školu zanedbává.
Inu, nejoblíbenějšího vnuka měl děd vskutku přečteného ještě lépe než tento svého Káju Maříka: Ladík užíval si dosyta všech slastí studentského života i lákadel matky měst. Jedinou premiéru Kříženeckého snímků nevynechal, u pana Ponrepa v biografu vysedával téměř denně.
A tak, když Ladík v půli léta do rodných Makotřas na vakace přijel, již na zápraží jej vítala šibalská staříkova očka.
„Zdalipak víš, Ladíku,“ ušklíbl se starý šprýmař namísto pozdravu, „že na žně k nám z Prahy zavítal celý filmový štáb, aby zde natočil zbrusu nový krátký snímek?“
„Co říkáte, dědečku?“ vyhrkl Ladík. „Že i náš bohem zapomenutý kraj bude thematem nového biografu?“
„A nejen to, můj milý vnuku. Dokonce jsem ti po dobu natáčení práci v koprodukci domluvil,“ pousmál se dědeček.
„Ach, to že jste pro mě udělal, dědoušku?“ roztřásl se mladý študák a vrnuv se sivému kmetu k bačkorám, začal mu líbat vrásčité ruce. Veškeré taškařice, jimiž děd svého milého vnuka tak často škádlil, byly rázem zapomenuty.
Vyšli brzy ráno; Ladík beztak celou noc samou nedočkavostí nespal. Když se blížili ke statku sedláka Kaliny, kde filmoví mistři svůj opus tvořili, srdce mu skákalo až v krku. A když zdálky kinematografické zařízení zahlédl, zachvěl se stejně, jako když se minulý měsíc vedle něj v biografu usadila ona drobná studentka medicíny, po níž celý semestr pokukoval.
„Vítejte nám, pane Rožku!“ kynul již zdálky statkář Kalina, rozverný jako vždy. „Tak kdepak máte toho pracanta?"
„Tu ho máme,“ poplácal kmet svého vnuka po zádech. „Na studiích nám trochu pohubnul, ale s lopatou a kropáčem stále se ohánět dovede,“ naparoval se kmet a rošťácky bafal ze své lulky.
„Jaký kropáč, dědečku? A jaká lopata?“ cukl sebou Ladík, ale to už v každé ruce třímal jeden z nástrojů.
„Jen pojď, hochu! Takových jinochů, kteří se špinavé práce se šoufkem nebojí a s vybíráním senkruvny pomohou, není nikdy dost!“ bodře se rozesmál statkář a uštědřil Ladíkovi herdu do zad tak přátelskou, až se pražskému študákovi kolena podlomila. „Ale vestičku si svlékni, zbytečně by ses zpotil! A ten kapesník si uvaž raději přes nos, již drahně let jsme ji neotevřeli,“ dodal pan Kalina starostlivě.
„Dědečku, jaká senkruvna? Jaké šoufky?“ pojal vyděšený vnuk strach o své nové proužkové kalhoty z pravé anglické vlny, jež si speciálně pro tuto příležitost oblékl.
„Že ty jsi, Ladíku, místo studií klasických jazyků po večerech v biografu vysedával,“ uchechtl se dědeček a v očích se mu sivě zablesklo. „Kdyby tak nebylo, jistě bys věděl, že výraz koprodukce z řeckého koprós a latinského dúcere skládá se,“ rozchechtal se stařík, až Ladíkovi zbrusu nové kosticové brýle poprskal.
„Ach tak,“ suše polkl napálený vnuk, než jeho povzdechy přehlušilo čvachtání lakýrek v kaluži splašků.
 
!!, to jste mi neměl dělat. Až se příště budu koukat na klip k One, tak tam uvidím starého Rožka.
jeff.device Letos má pro vás Santa  úplně nový pytel.
Lol. Ladík si vzal pušku.
czekotay Bůh není a my jsme jeho  proroci.
Na ruské ještě dobře. :D
 
Au!!!