Okoun

Konečně!

)))

„Pojď sem, Ladíku!“ volal dědeček. A s Ladíkem přichvátaly i jeho sestřičky, kupíce se kolem dědouška, jenž držel v ruce kus papíru a neustále do něho nahlížel, potřásaje hlavou.
„Co je to?“ ptal se Ladík.
„Sám nevím!“ odvětil dědeček. „Ale víš, když máš výbornou ze čtení, přečti mi to! Já na to beztoho už nevidím.“ A dědeček podal Ladíkovi onen papír. Ladík dychtivě se ho chopiv, pozorně se naň zadíval a pak pravil: „Na tomto lístku papíru jest napsáno, cituji: »Toho přečísti nedovedu.« Konec citace.“
Děd prudce vytrhnul papírek z Ladíkových prstů a cosi si nasupeně brblaje do vousů, odšoural se z místnosti. Sestřičky s Ladíkem na něho jen nechápavě hleděli.

Jednoho nedělního odpoledne hledal drahně času Ladík svého králíčka.
„Kde může být?“ zeptal se nakonec dědečka.
„Ten bude tam, co mrkev,“ navrhl moudrý děd.
„To je dobrý nápad!“ rozzářil se Ladíkův obličej úsměvem.
Po několika hodinách pátrání se však vrátil domu smuten, s prázdnou. Postěžoval si dědečkovi na svůj neúspěch.
„Inu,“ podotkl sivý čtverák, "kéž bys, vnoučku, měl slechy jako ten králík! Pak by ses nepřeslechl, když jsem říkal, že je již týden mrtev!"

Čekal jsem jinou pointu:

Jednoho nedělního odpoledne hledal drahně času Ladík svého králíčka.
„Kde může být?“ zeptal se nakonec dědečka.
„Zkus hledat někde, kde by mohla být mrkev,“ navrhl moudrý děd.
„To je dobrý nápad!“ rozzářil se Ladíkův obličej úsměvem.
„Pod zemí,“ dodal sivý čtverák, pozoruje své od lopaty mozolnaté ruce.

Tak hezký žert tu už pěkných pár let nebyl!

velmi sivé!!!

!

!!!

!!!

To je milé!

:))

!!! (Ach tak)

!!

!

Jednoho nedělního odpoledne hledal drahně času Ladík svého králíčka.
„Kde může být?“ zeptal se nakonec dědečka.
„Zkus hledat někde, kde by mohla být mrkev,“ navrhl moudrý děd.
„To je dobrý nápad!“ rozzářil se Ladíkův obličej úsměvem.
„A hrášek, a cibulka, a omáčka,“ dodal sivý čtverák, vytahuje večeři z trouby.

:-)

"Víš-li, Ladíku, že existuje zvíře, které vidí za roh?"
"Není možná, dědoušku! Existuje-li takové zvíře, pojím prvního dílu Káji Maříka! Ani člověk nemůže za roh viděti, říkal nám pan řídící! A též nám pan řídící říkal, že my lidé jsme nad všemi zvířaty!"
"Pan řídící vám toho možná říkal, ale jistě nebyl v zahradě zoologické, kam tě v neděli vzíti hodlám. A až tam zvíře podivné "nosorožcem" zvané uvidíš, mnoho věcí pochopíš" usmál se dědoušek, zatímco Ladík naprázdno u představy blížící se svačiny polkl.