Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Kultura

Spravují:

brundibal,
brundibalek,
brundibal_1



Reklama



Začátek klubu:
https://www.okoun.cz/boards/sci-fi_free?f=0

DUST
Krátké sci-fi a hororové filmy od nezávislých tvůrců
https://www.youtube.com/channel/UC7sDT8jZ76VLV1u__krUutA/featured

ALTER
Krátké hororové filmy od nezávislých tvůrců
https://www.youtube.com/channel/UCMOB6uDg7e-h8OuCw8dK2_Q/featured

Screamfest
Krátké hororové filmy z nejznámějšího amerického hororového festivalu
https://www.youtube.com/user/screamfestla/featured

Omeleto
Výběr z největšího festivalu nezávislých filmů Sundance
https://www.youtube.com/channel/UCTMt7iMWa7jy0fNXIktwyLA/featured
Omeleto Sci-fi
https://www.youtube.com/channel/UC2zrmdd_rWlMc2rAufX9bSg
Omeleto horror
https://www.youtube.com/channel/UCNvn1EEO-ZgN2IHkCLnA1Ng

TheCGBros
Většinou jenom dema, ale občas se tam dá objevit něco zajímavého.
https://www.youtube.com/channel/UC-1rx8j9Ggp8mp4uD0ZdEIA

České hororové kraťasy:

Pionýři hororu
https://www.youtube.com/user/pionyrihororu/feed

Planet Dark:
https://www.youtube.com/channel/UCLiB_KkYX-8jh73dSLjmFzQ/featured

Polské legendy (thnx to El_Diablo):
https://videacesky.cz/tag/polske-legendy

CRYPT TV
https://www.youtube.com/channel/UCpJ6Dn01AqjvFVN2EiK72Ag

brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
From the Future with Love
Capitalism and justice are ugly partners.
https://www.youtube.com/watch?v=Eo2OQsPDwBI
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
HARRY DORIGHT'S PRELUDE TO HELL
Když se najednou objeví váš démon a připomene vám všechny vaše dávno zapomenuté hříchy...
https://www.youtube.com/watch?v=nu03fCS7hgc
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
PLAYTIME
Hřbitovy bývaly taková klidná a tichá místa.
https://www.youtube.com/watch?v=ROUZBMYvdrI
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
Helio
Dystopická budoucnost ze světa, kde světlo je cenná komodita
https://www.youtube.com/watch?v=eNz68Kigv7o
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
The Monster
Když monstrum konečně potká svou kořist.
https://www.youtube.com/watch?v=GIr8PG_Gloc

 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
KATY
Když si dáte rande s holkou z netu
https://www.youtube.com/watch?v=6HcKtVn6Ix4
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
ReWrite
Když ukradnete nesprávnou věc od nesprávných lidí, začne se vám odpočítávat čas. Ovšem čas je tvárný...

https://www.youtube.com/watch?v=7WmhMePukgg
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
Katedrála
Jeden z prvních filmů, který vytvořil Tomasz Bagiński, ještě než začal točit Polské legendy.
https://www.youtube.com/watch?v=tPROKr2EfpM

Pro srovnání český Světlonoš od Václava Švankmajera:
https://www.youtube.com/watch?v=wFGajxkT9UA

 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
Blinky
Příběh jednoho robůtka v nefunkční rodině.
(A já to říkám pořád: Chovejte se dnes ke svým robotům tak, jak byste chtěli, aby oni chovali k vám!)

https://videacesky.cz/video/blinky
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
El_Diablo Nikdo není dokonalý, až na Chucka Norrise!
29.června 2019 14:08:44

https://videacesky.cz/tag/polske-legendy

(thnx to El_Diablo)
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
The Gunfighter
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
Slaughterbots
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
Darth Maul: Učedník
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
El_Diablo Nikdo není dokonalý, až na Chucka Norrise!
20.června 2019 21:57:06

https://videacesky.cz/video/trikrat-fanouskovske-star-wars

(thnx to El_Diablo)
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
Jan Křesadlo: Slepá bohyně
(Ukázka pouze za účelem reklamního upozornění na dílo nebo tvůrce)

PRŮJEZD
Vídával ho od dětství. Zejména v parku. Byl pro něj jedním z těch prvních poslů, kteří mu naznačovali, že svět není tak krásný, nevinný a bezpečný, jak se mu původně zdál.
Později, když si na krutost světa trochu zvykl, bral to jako jednu jeho nutnou potvornost.
Spolu s hlídačem parku Rybím Okem, který měl na jednom oku zákal. Se Slintákem, který občas utekl svému ošetřovateli a chtěl si hrát s dětmi.
S Plešivcem, což byl chlapeček trpící progerií – záhadnou nemocí či poruchou, při které stařecký rozklad začíná už v dětství, takže postižený umírá na senilní marasmus už kolem patnácti let – a také jako starý člověk vráskovatí a ztrácí vlasy.
S Wiedemannem, který býval vždy proti ostatním dětem velký, silný a neohrabaný – a když pak dorůstali, zůstal najednou spíš malý, ale nos, brada, ruce a šlapky nohou mu enormně a pitvorně vyrostly a udělal se mu hrb, takže vypadal jako Punch, čemuž se učeně říká akromegalie – a ke všemu ještě začal nosit židovskou hvězdu a nakonec zmizel… Spolu s tím, že se Jůzova maminka oběsila a Hrůšův tatínek dostal rakovinu a umřel.

Nejdříve zřejmě oba jezdili v kočárcích, ale to si nepamatoval. Později, když už dávno chodil a běhal, ten chlapeček pořád jenom jezdil v kočárku.
A ještě později měl takovou tu mrzáckou židli na kolečkách a tlačila ho nějaká smutná a zamlklá, žlutavě bledá paní, asi jeho matka. A ještě později jezdil sám, točil rukama držadly u převodového kolečka s řetězem, jaké bývá s pedály u bicyklu. To už byli oba velcí mládenci. Vídal ho zase občas v parku a na ulicích ve čtvrti, kde oba bydleli. Znali se dlouho od vidění, ale nikdy se nezdravili. Styděl se muže na kolečkách.
Mrzák často zarážel svou pojízdnou židli tam, kde si hrály děti, a pozoroval je. Nejspíš sledoval jejich poskoky s onou fascinovanou, ale smířenou závistí, jako my pozorujeme let ptáků.
Často velice dlouho. Někdy se také dával s dětmi do hovoru.
Zdá se, že jim i někdy kupoval a nosil hračky.

Byl bledý a zimavý předjarní den, kolem bodu mrazu.
Kráčel nahoru příkrou ulicí.
V této ulici byl v jednom domě sklad velkého řezníka a později Masny. Patrně nějaké chladírny. Byl tam průchod se zeleně vykachlíkovanými stěnami, vedoucí zřejmě do chladíren.
Nejhornější řada kachlíků měla na sobě obrázky nějakých růží nebo lilií známým secesním a řeznickým způsobem. Jak chasníci nosili na hácích maso z dodávek dovnitř průchodem, kapala z něj do průchodu krev. Občas to asi museli umývat, ale většinu času páchl průchod syrovým masem a krví a na zemi byly krvavé čúrky.
Když se blížil k tomuto průchodu, vyjel z něj náhle jeho známý mrzák. Neviděli se snad už několik let. Mrzák měl nyní kučeravý hnědý plnovous, ale i tak byl k poznání. Vous tehdy ještě nebyl v módě, snad mu dělalo potíže se holit.
Pomalu a namáhavě se rukama vytáčel do příkrého kopce.
Právě když k němu chodec dorazil, muž na kolečkách zatáhl brzdu a oddychoval. Oslovil chodce dýchavičně: „Pane, byl byste tak laskav… Nepomohl byste mi do vrchu…, je příkřejší, než jsem myslel.“
Chodec se tedy postavil za židli a začal tlačit. Muž na kolečkách odbrzdil a pomáhal točením.
Byl chodci mnohem těžší, než se jeho malé, zkroucené tělo zdálo naznačovat. Chodci bylo hloupé jen tak tlačit a nemluvit. I zahájil hovor o něčem všeobecném a nedůležitém. Snad o počasí. Ale muž na kolečkách ani mluvit nechtěl; odpovídal jednoslabičně a hovor zemřel.
Chodec měl původně v úmyslu zabočit do jedné z příčných ulic, ale nemohl muže v pojízdné židli nechat stát uprostřed vršku. Musel tedy, chtě nechtě., pokračovat až nahoru, kde ulice vstupovala do rovné příčné třídy. Chodec se mrzáka styděl ještě mnohem víc, než když ho jen zdálky vídal. Jakmile byli na rovině, rozloučil se plaše a odchvátal, jako by mu hořela hlava. Nechtěl slyšet žádné díky a chtěl muži v židli díky uspořit.

Chodec vyřídil svou záležitost v příčné ulici a mnohem později sestupoval zase příkrou ulicí dolů.
Za sestupu mu přišlo podívat se do smrdutého, krvavého průjezdu.
Ležela tam dětská panenka.
Ruce a nohy měla utržené a pohozené stranou.
Po průjezdu byly poházený i potrhané šatičky.
Celuloidové tělíčko měla rozbité, otevřené.
Oči, neboť to byla panenka mrkačka, měla vyloupnuté z důlků a visely z hlavy na drátkách.
Chodec se na panenku dlouho díval.
Když pak znovu vykročil, byla na jeho ramenou hrůza a smutek vesmíru.
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
Boston Dynamics
El_Diablo Nikdo není dokonalý, až na Chucka Norrise!
16.června 2019 11:32:45

Boston Dynamics: New Robots Now Fight Back
https://www.youtube.com/watch?v=dKjCWfuvYxQ

(Aneb, jak se budeme chovat k našim robotům dnes, tak se budou chovat oni jednou k nám :-)

(thnx to El_Diablo)
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
Ve stínu apokalypsy
susena.treska V poslední době můžeme i společně hledat mysteria
16.června 2019 3:42:47

Když jsme zabrousili na postapo téma, zrovna začínám číst Antologie české fantastiky: Ve stínu apokalypsy

(thnx za příspěvek to susena treska)
 
brundibal_1 sci-fi a horor  prostě jen sci-fi a horor
František Novotný: Křižník Thor
(ukázka pouze za účelem reklamního upozozornění na dílo nebo tvůrce)

Military sci-fi z blízké budoucnosti od českého autora.
(Panu ocs by se mohlo líbit :-)

Poté, co Američané ztratili kontrolu nad světovým oceánem, se námořní obchod propadl do chaosu, z něhož kořistil každý, kdo měl alespoň motorový člun a raketomet, a přístav Mindelo na ostrově Sao Vicente se stal největším střediskem lodních překupníků v celém Atlantiku. Slétla se tam celá hejna agentů a brokerů, jimž jste mohli prodat jakýkoli lodní náklad, aniž by se zeptali na původního majitele nebo na papíry. A vy jste se zase neptali, pro koho broker náklad, obvykle i s lodí, kupuje.
Nějaký podnikavec tam také přitáhl plovoucí dok a Thor by po plavbě kolem poloviny světa už zase potřeboval vydokovat, stejně jako údržbu podponorové části trupu, hlavně nastavitelných vrtulí. Na Kapverdách se prý také dostala koupit jakákoli munice, včetně řízených střel všech typů, a dokonce i s „áčkovými“ hlavicemi. Tedy jadernými, ale jen taktickými – do ráže padesáti kilotun. A naše muniční skladiště byla po sérii bitev s čínskými silami, které nás pronásledovaly, prakticky prázdná. Což byl další důvod, proč doprovodit Hokkaido Maru až na Kapverdy – bez ohledu na to, zda zabalíme krám, nebo budeme pokračovat.
Předpokládal jsem, že prodej kořisti bude – ostatně jako vždy – probíhat na čistě obchodní bázi a proto mě překvapilo, když dopoledne po leteckém útoku vstoupila do komunikační sítě „Nimitzu“ Tamara a řekla mi, že na Kapverdy přelétly všechny letouny NES, pro které schrastili palivo, s rozkazem poskytnout nám letecké krytí.
„Nezávislé Evropské síly budou krýt piráta a riskovat, že Čína v odvetu obsadí i zbylé evropské území?“ vypadlo ze mě, když jsem se vzpamatoval. „Nezbláznila ses? Je přece něco jinýho kupovat pirátský náklady přes nastrčeného agenta a něco jinýho pirátské lodě přímo chránit,“ namítl jsem. „Poslouchej, co vlastně veze Hokkaido Maru, že na ní každýmu tak záleží?“ Znovu se ve mně probudilo podezření. „Jen kvůli elektronice, i když vojenské, by takový cirkus nebyl!“
Ta ženská si vždycky nechá něco pro sebe, pomyslel jsem si přitom, ale to už byla stará vesta.
„Ani o jedno, ani o druhý se nestarej,“ odsekla Tamara. „Spolehni se na to, že nám přiletí na pomoc. Ale počítej s tím, že ty nesácký mašiny mají bojový dosah jen osm set mil.“
Byla to překvapující informace – že bychom se dočkali oficiální pomoci právě teď, když jsme před čtrnácti dny nesměli přistát ani v Kapském Městě, přestože před rokem Jihoafrická republika korzáry ještě podporovala.
Začal jsem kalkulovat. Při průměrné rychlosti dvaceti uzlů – více Hokkaido Maru ze svého dieselu nevytáhla – to znamenalo vydržet deset hodin, než se dostaneme pod ochranný deštník letectva NES – jestli mluví Tamara pravdu.
Jenže spíše tady začne sněžit, než že se udržíme deset hodin. Během deseti sekund měla dopadnout další salva řízených střel z čínského křižníku a ze dvou zbývajících doprovodných fregat. Viděl jsem jejich trajektorie směřující k ikonce naší lodě. Táhla se jako chapadla a zakřivovala se k nám. A nebyly to ledajaké střely, ale v případě křižníku průbojné těžkotonážní rakety Chung čchuej, poslední výkřik čínské zbrojní techniky.
Každou chvíli měly rotační kanóny zbylých systémů Phalanx začít plivat 20milimetrové granáty, aby se pokusily pět sekund před dopadem nalétající střely rozstřílet. Avšak tyto střelné zbraně nemohly nahradit ani protivzdušné střely Sea Sparrow, které jsme vystříleli ráno, ani indický laserový kanón, který jsme získali přispěním kontradmirála Roswella v Austrálii – ani raketové systémy blízké obrany SeaRam, do nichž nám došly střely před pobřežím Namibie. Laserový kanón se podělal v tu nejméně vhodnou chvíli, ale dalo se čekat, že po dopoledním náletu, kdy se trup otřásal blízkými výbuchy pum, chladicí potrubí nevydrží a praskne.
Vrátil jsem se pohledem k Sancaku. Průhledový displej taktického hledí mi zelenou vlajku, kterou před staletími nosila korzárská galéra Chajreddína Barbarossy, přitáhl do detailu – postřehl jsem stříbrem vyšitý rozvidlený meč a mezi jeho hroty Šalamounovu pečeť. Jak se vlajka svíjela ve větru, zdálo se, že se dvojitý meč svírá a rozevírá, aby rozsekal vše kolem. Jako na potvrzení této představy mi za zády krátce zahřmělo a vzápětí jsem na okamžik ucítil zápach korditu – Thor sekl svým mečem.
Otočil jsem se a vyklonil se přes pažení proti větru.
Vyzáblá věž automatického děla na přídi právě vyplivovala další granát typu ERGM, vlastně raketovou střelu s dosahem 85 mil a naváděním pomocí satelitního navigačního systému Ga li le ou, který se kdysi jmenoval Galileo – a proto ho Aron dokázal použít i pro nás. Tam to vlastně všechno začalo, vzpomněl jsem si.
Ze štěrbiny ve věži pod hlavní kanónu vypadla mosazná nábojnice, ještě se z ní kouřilo, a odkutálela se po palubě.
„To se mně moc líbí, jak ten kanón nahoře vyplivuje pěkně tvrdý pecky a dole sere mosazný hovna,“ vzpomněl jsem si, co řekl Rosi, když to při zkušební palbě viděl poprvé.
V tom okamžiku Kwabena, až do modra černý Senegalec s rudou páskou přes pravé oko, doslova křižník strhl na levobok a masu deseti tisíc tun uvedl do bočního skluzu. Ucítil jsem, jak se Thor rozvibroval a přes svistot větru a šumot vln jsem uslyšel zakvílení turbín. Setrvačnost mě odhodila na pažení kompasové plošiny a zrovna, když jsem se stavěl na nohy, mě nečekané zhoupnutí lodě znovu srazilo do kolen. Křižník najel do vlny a přídí odřízl její vršek, který se zvedl vlevo od dělové věže jako bílé labutí křídlo a ometl palubu kolem děla vějířem nazelenalé pěny, jenž spláchl nábojnici z mého dohledu.
Přední systém Phalanx pod můstkem zahájil palbu. Kadence rotačního kanónu byla tak vysoká, že výstřely splývaly a zněly, jako když se trhá plátno. Mezitím se na přední palubě pětipalcové dělo pootočilo a vyplivlo další granát. Nyní jsem postřehl, jak azurovou oblohou švihla červená čárka – to se právě nastartoval raketový motor ergemáče, aby střelu vynesl na balistickou dráhu s vrcholem ve výši 24 kilometrů.
Vzadu vyšíval záďový systém Phalanx. S úspěchem – pět set metrů na levoboku se náhle obloha roztrhla černým chuchvalcem kouře a vzápětí druhým. Hladinu pod nimi rozsekaly střepiny, takže vyhlížela, jako by se vařila. Poté mi pohled zaclonil odporný nažloutlý květák, který nečekaně vykvetl na azurové hladině a přímo před očima bujel jako zhoubný nádor do vzhůru bobtnající masy nažloutlé pěny protkané žilkami hnědého dýmu. Nedosti na tom, ještě než masa dosáhla výše můstku, metastázovala do dalších kypících nádorů, které všude kolem naskakovaly s rychlostí, jež mě ani po dvou letech bojů nepřestávala děsit. Exploze těsně obklopily trup, a ten na vodních hrbech nadskakoval jako můj humvee na těch betonových, když jsem v minulém životě jezdíval po zničené dálnici z Brna do Prahy. Palubu Thoru prosekávaly střepiny a pak její zjizvenou tvář milosrdně zalily stovky tun zpěněné vody. Křižník se pod její vahou hadovitě zkroutil a vzápětí jej znovu rozvibroval sonický třesk. Mnou mrštil na palubu můstku a obraz na taktickém hledí vypadl. Přesto jsem věděl, že na lodi právě zemřeli další lidé.