v literatuře jsem se s tím setkal mnohokrát, a nepředpokládám, že si to realisté cucali z prstu. Ale je dost dobře možné, že se nejednalo o faráře, nýbrž právě o administrátory a podobné nedefinitivní posty. Zároveň - když se chce, všechno jde, a pokud se panáček znelíbil...
Získal-li už duchovní faru (stal se farářem), byl z hlediska práva církevního prakticky nepřeložitelný. To už by byla na místě exkomunikace. Měnili-li faráři místa, bylo to vždy na jejich žádost o uprázdněné beneficium. To byl také jeden z důvodů, proč po roce 1939 (prakticky do dnešní doby) biskupové přestávají jmenovat faráře a instalují toliko administrátory, které již lze snadno přesouvat tam, kde je třeba.
nejen to - přeložení málo poslušného faráře na nějakou odlehlou obtížnou faru v bohem zapomenutých koutech Vysočiny nebo příhraničních hor byl typický nástroj utužování církevní hierarchie... A nebo v tom často - naopak - byla i dobrovolnost skoro misionářská.
Jistě, ne vždy byl dostatek rodáků do krajů, kde zrovna faráře potřebovali. Myslel jsem to tak, že když člověk objeví u faráře povědomé příjmení, tak je větší šance, že je původem odtamtud.
K tomu umisťování farářů do "rodných krajů" bych dodal asi tolik, že většina jich sice byla z rodného kraje, ale zbývá ještě nejméně 50% těch, kteří jsou úplně odjinud. A vím, o čem píšu, neboť jsem se místními faráři nedávno podrobně zabýval.
Existují. Zadejte do vyhledávače "Catalogus cleri". Vydávala je od určité doby každá diecéze. Lze jich pár najít on-line. V knihovnách jsou prakticky nesehnatelné.
Ke katalogům kléru pražské arcidiecéze viz tato práce:
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/16860/BPTX_2006_1_11260_KBAK000_48689_0_14953.pdf?sequence=1
Souhlas, trmácet se není problém, jen ta dostatečná... extrovertnost či jak to nazvat občas chybí:)
Něco takového jsem viděl svého času např. ve fondech arcibiskupské konzistoře v Olomouci, ale to byly věci, které se mi v depozitáři jen náhodně dostaly pod ruku. Nějak blíže jsem to nezkoumal. Tak nevím, zda bylo pravidlo něco takového vést, resp. zda se takové materiály běžně dochovaly. Jinak v dřívějších dobách byla snaha faráře umisťovat to regionů, ze kterých pocházeli. Lépe tak rozuměli místnímu obyvatelstvu. Takže bych v tom nějakou spojitost, místo prosté náhody, viděl.
Seznamy farářů
Netušíte, zda existují nějaké historické seznamy farářů? Ideálním zdrojem by to bylo včetně data a místa narození. V několika farnostech registruju nositele mého příjmení, ale netuším, jestli jde opravdu o zatoulané články naší větve, nebo jde jen o shodu jmen. Datum narození se nedá určit s dostatečnou přesností. V matrice Z jsem je nedohledal, možná změnili lokaci. Potomky nemají...
+mnoho; a pokud se badatel nechce trmácet přes celou ČR, tak si musí přiznat, že nevynaložil dost úsilí...
Samože telefonní číslo, mail, vsechny možné kontakty, ať si vybere; ten dopis má sloužit hlavně jako představení se a ohlášení. Mít paní služebnictvo, pan crs by se dostavil a odevzdal navštívenku. Takhle holt přijede za par dní s kyticí a může říct Já jsem tenaten, co vám onehdá psal kvůlivá tetičce Toničce. To jsem chtěla řict, ne že má čekat korespondenci. Mně se to osvědčilo, jinak bývají nejen starší lidé podezřívaví.
Samozřejmě že pomůže prostředník a neutrální prostředí, vnutit se přes spolek by možná bylo nejlepší. Počítala jsem s variantou, že to přes noviny, spolek, nebo třeba obecní úřad nebude možné.
přesně tak - hodí se někdo, kdo zprostředkuje kontakt a řekne paní, že ten CRS není šmejd, co jí okrade o úspory.
Nejjednodušší je novináři zavolat - to se mu bude hůře ignorovat.
Případně tedy si udělat vícedenní dovolenou, odjet do místa bydliště a zkusit zajít na schůzi toho spolku a představit se. Další varianta je poptat se v kostele/charitě, pokud něco takového možná navštěvuje či využívá služby.
A nebo nějakých mladších známých příbuzných.
Ještě žádný mi nezabouchl.
Tož asi u nás na Moravě máme asi přátelštější seniory. ;-)
imho to ale výrazně zvyšuje šance, že před ním zabouchne dveře
Považuji to za jistější záležitost než čekat, že starý člověk bude mít chuť si dopisovat. Ale to je už na uvážení kolegy.
já bych asi přímnou návštěvu nedoporučoval - zejména u hodně starých lidí je takovéhle přepadení dost nejistá záležitost, která jim může zavánět nějakým pokusem o podvod a pod. Volil bych stejný postup jako MenthaPiperita, akorát bych kromě ofrankované obálky přidal i telefonní číslo.
Já bych zkusil přímou návštěvu rovnou. Když se nevrátí dopis z jakéhokoliv důvodu, bude ta nejistota žrát napořád. Zatímco když se paní odmítne o čemkoliv bavit a zavře před nosem, člověk alespoň ví, na čem je, a má jasno, ergo se s tím vyrovná snadněji.
Díky všem za povzbudivé náměty, ještě to tedy zkusím. Jsem většinou příliš opatrný a váhavý.
Mail není spolehlivý způsob, mohlo to spadnout do spamu, mohli to přehlédnout, mohli odložit a zapomenout. Ještě bych z toho nedělal závěry. Obzvláště u novináře bych čekal zavalení poštou, tam se jeden mail ztratí hned. Už se mi taky stalo, že po kontaktu jinou cestou mi paní řekla "když já ten mail moc nepoužívám". Snad vám vyjde jiný způsob :)
