Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Hry počítačové i jinéNové

Spravuje:

Oglokoog



Reklama



Plugin Redfield Fractalius si můžete koupit tady.
V GIMPu ho lze použít s pomocí této utilitky.
K úpravě obrázku použijte preset Glow 80.
Jestli se vám nechce utrácet 40 dolarů, internet je plný možností, jak ušetřit. *wink wink*
Jo a moderuje se tu. Chci být jako Radek Hulán.

Gorre Wherever I Stand,  I Stand With Israel
Doom 2
 
perversPEPE 2% reanimate as:  Citizen
its soo 1939
 
Oglokoog tyhlety  stárkrefty
a nesrat
 
Oglokoog tyhlety  stárkrefty
2. starověká Filosofie a Náboženství, sociální organizace společnosti
FILOSOFIE staré INDIe
Filosofie Staré Indie představuje myšlení pouze Indoárijců, tj. národa, který začal od roku 160 př.n.l. dobývat Indii od severu. Z duchovního světa předárijských národů neznáme téměř nic.
I. OBDOBÍ VÉDSKÉ (1500-500 př.n.l)
-pojmenováno podle spisů véd (=náboženské, teologické vědění, které je svým rozsahem asi 6x větší než Bible)
-4 oddíly véd: Rgvéd = véd veršů, vědění a chvalozpěvech
Sámavéd = véd písní, vědění o melodiích
Jadžurvéd = véd obětních výroků, vědění o obětních formulích
Atharvavéd = vědění o magických formulích
Þ tyto védy byly příručkami starých indických kněží, kteří v nich uchovávali vše to, co je potřebné pro náboženské obětní rituály, tj. hymny, výroky, formule atd.
-každý ze specifických védů je ještě rozdělen do 4 oddílů: Mantry = hymny a modlitební formule
Bráhmany = návod na užívání Mantry
Áranjaky = tzv. lesní texty, určené poustevníkům žijícím v lesích
Upanišády = tzv. „tajné nauky“, jež jsou z filosofického hlediska nejzajímavější
-lze rozlišit další podobdobí:
1) doba hymnů - víra v mnohobožstvo, nejstaršími bohy byly přírodní živly
2) období obětní mystiky - vznik kastovního systému obyvatelstva, kdy podnětem k tomu byla nutnost striktního oddělení početně slabší vrstvy árijských vládců od původního obyvatelstva a nejprve se tak učinilo rozdělení na Árje a Šúdry (=podrobené národy) a později došlo k větší diferenciaci Árjů; viz. následující žebříček společenské „hodnoty“:
1.bráhmani = kněží
2.kšatrijové = vládcové, králové, bojovníci (přibližně význam jako středověká šlechta)
3.vaišjové = svobodní lidé
4.šúdrové = podrobené, původní kmeny
5.párjové = tzv. zapuzení, tj. domorodé kmeny, váleční zajatci a otroci
3) období upanišád - pojmenováno podle upanišád, v překladu tj. tajných nauk přístupných jen zasvěceným
-v této době pojmy brahma a átman, jež šly do popředí již v období obětní mystiky, nyní nabyly univerzálního významu:
brahma = původním významem modlitba, zaklínání a o něco později posvátné vědění; nakonec význam jako universum
světa, neosobní jsoucno, tvůrčím principem světa či velká duše světa; říká se, že ne počátku bylo brahma, to stvořilo bohy . . .
átman = duchovní složka, duševní princip nebo pro někoho něco jako Bůh, neegoistická složka člověka
-druhou základní myšlenkou tohoto období bylo zavedení pojmu reinkarnace (tj. konám-li dobro, pak v dalším životě se převtělením dostávám do vyšší kasty a z nejvyšší kasty mne pak čeká smysl reinkarnace, tj už se nenarodit, kdy má duše vyvane z koloběhu, což je označováno jako pojem nirvána)
II. OBDOBÍ KLASICKÝCH FILOSOFICKÝCH SYSTÉMŮ (500 př.n.l. - 1000 n.l.)
A) neortodoxní systémy
-tzn. nepravověrné systém, bez Boha
-období náboženské plurality
-historické a poměrně zřetelně se rýsující osobnosti (Budha, Mahávíra)
-filosofie ztrácí charakter tajné nauky a obrací se tak i k nižším vrstvám
-konec používání mrtvého jazyka učenců a používání běžně mluvené řeči, resp. Lidových jazyků (hlavně buddhismus s tím začal)
-patří sem materialismus čarváka, džinismus a buddhismus
1.) Materialismus čarváka:
čarváka byla škola myslitelů, napadajících nejen bráhamnské náboženství, ale náboženství jako takové vůbec
holdování hrubému materialismu, tj. že existuje pouze hmota a že všechny duchovní děje lze převést na materiální
i nauka o átmanu je považována za pouhý klam, tj. že neexistuje žádná duše, ale jen hmota v podobě 4 elementů
žádná etika a popírání mravního uspořádání světa
hlavní a jediný cíl člověka je smyslová rozkoš
i když tato nauka byla vlastně proti duchu zaměření Indů a odlišná od minulých i budoucích systémů, i tak si našla poměrně dost stoupenců
2.) Džinismus:
zakladatelem Mahávíra Vardharnda (v překladu „Velký hrdina“) z 6.století př.n.l; snad pocházel z bohaté rodiny, jež patřila k sektě, která svým způsobem přikazovala ukončení života sebevraždou a tak jeho rodiče skončili i svůj život dobrovolným vyhladověním a on pod dojmem těchto událostí se vzdal světských radostí a stal se putujícím asketou a během 72 let kázal své náboženské přesvědčení (ve své době na 14 000 přívrženců)
jeho stoupenci věřili, že Mahávíra je jedním z džínů, tj. vykupitelů, kteří se pravidelné zjevují na zemi
učení praktického rázu, kdy se člověk skládá z: * džívy - individuální, oživená duše, ve které jsou vlohy k vševědoucnosti,
mravní dokonalosti a věčné blaženosti
* adžívy - neoduševnělé hmoty; materialistická část pro chod organismu (vnější)
* karmány - pojítka mezi džívou a adžívou, prostřednictvím nichž se zdokonalujeme a zároveň je nutné udržovat adžívu a džívu v souladu
o tom, jakou má člověk dojít cestou k dokonalému poznání, chování a životu
základní 4 sliby džíny: 1. nebrat co není darováno
2. nelhat (nevést nepravdivé řeči)
3. zříci se světské rozkoše)
4. nezabíjet nic živého, tj. nezabít ani neobtěžovat žádné zvíře (přecezovat pitnou vodu pro odstranění drobných živočichů, nosit závoj, abychom nevdechli hmyz atp. )
elitní menšina stoupenců, jež dnes čítá na 3 miliony lidí
známé sekty, např.: bíle odění, vzduchem odění atd.
3.) Buddhismus
osobnost Budhy; ačkoliv se o něm ví poměrně málo, jsou dochované určité legendy; vlastním jménem Siddhártha Gautama z rodu Šákjů (Siddhártha značí v překladu „ten, který dosáhl cíle“) a později nabyl jména Budha (tj. „Probuzený“); syn královské rodiny, narozený kolem roku 560 př.n.l. v Kapilavastu (J úpatí Himalájí); pověst o jeho narození: ještě dávno před jeho narozením se jeho matce zdál podivný sen, že ji unesli 4 králové a přivedli ji do Zlatého paláce na Stříbrné hoře, kde ji 3x obkroužil slon, nesoucí na svém chobotu lotosový květ, a poté pravým bokem vstoupil do jejího lůna; král po vyprávění královny nechal přivolat 64 moudrých brahmánů pro výklad snu a ti jej vyložili tak, že královna porodí chlapce, jež se stane, zůstane-li doma králem a vládcem světa a opustí-li dům, stane se osvíceným a sejme ze světa závoj nevědomosti; ale král chtěl raději syna králem míti a proto jej vychovával v bohatství, přepychu, prostě tak, aby syn nepoznal nikdy bídu, nemoc a smrt; avšak Budha jednou vlezl do zahrady a spatřil tam vetchého starce, po druhé nemocného horečkou, po třetí rozkládající se mrtvolu a nakonec mnicha, v jehož rysech se mu zračil pokoj a klid, byl povznesen nad všechnu bídu světa; Budhy se zmocnil odpor k dosavadnímu způsobu jeho života a vzdal se trůnu, aby se mohl věnovat askezi a soustředění, ale když došel až na samou mez sebetrýznění, poznal, že toto není pravá cesta a askeze se vzdal; sedl si pak pod strom plně odhodlán čekat až se mu naskytne pravé poznání a v nadlidském vidění uzřel věčný koloběh život, v němž se všechny bytosti plodí, rodí a umírají; nakonec mu prozřením vytanula jednoduchá formu o čtyřech ušlechtilých pravdách, jež se stala základem celého toho učení; až do své smrti (asi 80 let) žil Budha putujícího kazatele, učitele a pomocníka lidem a i když se stal Probuzeným, tj. Budhou, dál sděloval své poznání lidem; říká se, že když zemřel, tak padaly květiny z nebe a zněla nebeská hudba
náboženství bez Boha, vskutku ateistické alespoň ve své původní podobě, kdy tvrzení: „Neexistuje žádný Bůh, tvůrce stvoření ani žádné já, žádné trvající bytí žádná nesmrtelná duše.“
Čtyři ušlechtilé pravdy: 1. Všechno žití je strast.
2. Všechna strast má příčinu v žádosti, žízni.
3. Odstraněním této žádosti vede k odstranění utrpení, čímž se přeruší samsara, tj. věčný koloběh života.
4. Cestou k tomuto osvobození je ušlechtilá osmidílná stezka obsahující: pravou víru
pravé myšlení
pravé mluvení
pravé jednání
pravý život
pravé snažení
pravá bdělost
pravé soustředění
hlavní překážky na 8mi dílné stezce: světská žádostivost
zlovůle
mdlá lenivost
zlá povýšenost
pochybovačnost
Budha stanovil patero ctností (obdoba Desatera) = Pančašíla: 1. Neubližovat živým tvorům.
2. Nebrat, co nebylo darováno.
3. Udržovat se nepovoleného pohlavního styku.
4. Nevést prázdné a nepravdivé řeči.
5. Nepožívat opojné nápoje.
tato nauka také používá termín dharma, což znamená něco jako mravní zákon světa = věčný koloběh žití (znovuzrození) než dojdeme k 8mi dílné stezce a to každé jedno žití se nazývá dharma; vzniká a zaniká se zákonitě a není to záležitostí pouhé náhody, nýbrž podléhá přísnému zákonu příčiny a každé dharma tak vzniká v zákonité následnosti, tj. z podmínek daných předchozí existencí dharm; to vše se děje až do té 8mi dílné stezky, po které (po jejím vykonáním) následuje absolutní dosažení míru a vyvanutí duše z koloběhu, tj. nirvána

Budhova nauka se opírá o tři tzv. pitaky (tj. košíky), jež jsou svým obsahem souborem učení tzv. Pálijského kánonu (či zákonu): a) koš kázně = Budhovy zásady
b) koš kázání = soubor učení Budhy a jeho následovníků
c) scholastické nauky
základní buddhistické školy:
A) Hinájana - tzv. malé učení; konzervativní s málo stoupenci, u kterých je Budha osvíceným člověkem; snaha těchto studentů o askezi, koncentraci a izolaci od světa
B) Mahájana . tzv. velké učení; obracejí se ke všem, i k laikům; pro tyto lidi Budha spíše Bohem (jímž se stal po smrti) a řídí se hlavně otevřeností ke všem živým tvorům
C) Matajana - nejnovější, jež vznikla během 5.-7.století
nynější cesta buddhismu: I. pokora před všemi tvory
II. trpělivost k slabým
III. ošetřování nemocných
IV. touha po míru (vnějším i vnitřním)
dnes buddhismus čítá na 150 milionů stoupenců a šíří se i na západ, hlavně v podobě Zenbuddhismu - zformovaný teprve v Číně - nemá propracovaný myšlenkový, filosofický systém a nepředepisuje přesně víru; přesvědčení, že lpění na slovech, pojmech či stanovených pravidlech nám brání vniknout do pravého smyslu toho, co je míněno a čistá pravda je až za tím, co lze říci slovy, jelikož i Budha předával své učení formou mlčenlivého chápání ® „Nevyjádřeno slovy, nesepsáno písmem.“; vlastní způsob meditace, kdy ten, kdo hledá osvícení, dostává od mistra určité téma a v předepsané pozici medituje o tom a zachovává tzv. trojí ticho a když se domnívá, že nalezl řešení, jde za mistrem, poví mu o tom a mistr rozhodne o úspěšnosti řešení úlohy; poznatky jsou pak předávány do praxe

filosofie staré číny
Nejstarší památky staré Číny pocházejí až z doby 3000 let př.n.l, z tzv. doby císařů třetího tisíciletí př.n.l. a tradice těmto spíše mýtickým vládcům připisuje objev písma, instituci manželství, vytvoření hudby, vynalezení jídelních hůlek a jiných kulturních činů zásadního významu.
Filosofie Číny měla odedávna základní, charakteristické rysy:
1. snaha o soulad světa a přírody
2. odpor k extrémnosti a jednostrannosti
3. filozofie základem čínské kultury
4. vzájemné působení dvou sil jin a jang
5. tolerance k ostatním náboženstvím a filosofiím
6. světský charakter náboženství - nemají bohy
7. humanismus - člověk zaujímá ústřední místo v taoismu - člověk + příroda ® splynutí; konfucianismus - člověk + sebezdokonalování
8. střídmost, uměřenosti, duševní klid
9. člověk je od přírody dobrý
10. nauka o správném chování (etika)
11. sociální aspekt - člověk jako součást státu, společnosti
12. značná izolovanost od Z myšlení
Ve Staré Číně se setkáváme s třemi základními filosofiemi, tj. : konfucionismus, taoismus a mohismus. Ty pokrývají zhruba období od 6.století př.n.l. do 2.století př.n.l
4.) Konfucionismus
Konfucius - nejvlivnější čínský myslitel narozen kolem roku 551 př.n.l; pocházel ze staré šlechtické rodiny rodu Kchung a jeho jméno bylo Kchung-fu-c’ (tzn. Mistr z rodu Kchung); Konfucius je tak latinizovaná forma jména zavedená Evropany. Zpočátku Konfucius vyučoval dějinám, básnickému umění a formám slušného chování; byl poměrně dosti ctižádostivý a v 50ti se stal ministrem spravedlnosti, přičemž je dochována historka o jeho působení na tomto postu: Když se Konfucius stal ministrem, sám lid začal usilovat o správný život a kriminalita tak podstatně klesla. Ale vládce vedlejšího státu začal závidět rozkvět souseda a tak Konfuciovi poslal darem družinu mladých zpěvaček, tanečnic a krásné koně. Konfucius se tak oddal radovánkám s dary a přestal se tak věnovati státu. Sám sebe tak zklamal a z úřadu odstoupil a opustil rodnou zem. 13 let putoval a pak se vrátil do rodné vlasti, kde se věnoval shromažďování a vydávání dochovaných písemných památek a sepsal kroniku své rodné země. Svou smrt si sám předpověděl. Nejstarší podání čínské kultury vydal v tzv. kanonických knihách.
Kniha proměn - patrně nejstarší filozofický dokument, psaný prostřednictvím hexagramů (tj. kombinace dlouhých a krátkých čar), hlavním autorem je neznám císař, z let 1200 - 100 př.n.l; jsou zde první filosofické abstrakce a terminologie; Konfucius nejen publikoval tuto knihu, ale napsal k ní také komentář; kniha poskytuje široké pole výkladu, jelikož je psána i tzv. trigramem a každý trigram znázorňuje jednu přírodní sílu a nějaký element lidského života (jin a jang)
Kniha písní - obsahuje okolo 100 písní vybraných z početných sborových písní (písně o lásce, politice, přírodě a obětní písně), zhruba z let okolo 1100 př.n.l.
Kniha listin - soubor dokumentů, tj. zákonů a výnosů různých vládců
Jaro a podzim - kronika rodného státu Konfucia (státu Lu) pro léta 722-480 př.n.l.
Zápisy o ritech - ačkoliv až po smrti Konfucia, byla již vytisknuta, jednalo se o nejrozsáhlejší soubor předpisů etiky, mravů a zvyků
stejně uznávané jako předešlé knihy jsou tzv. klasické knih, jejichž autorem či vydavatelem již není Konfucius, ale obsahují jeho nauku a učení jeho nejvýznamnějších žáků: Rozpravy, Veliké učení, Nauka o středu
Konfucius vytvořil pedagogický systém a tak není divu, že filosofie je dosti a myšlení, přemýšlení a učení = Konfucionismus je pro všeobecné základní myšlení, jelikož podle něj je důležité umět prakticky přemýšlet a nikoliv umět nazpaměť spoustu faktů
celé učení je vlastně sbírkou zásad chování a mravních příkazů (tj. vlastně jde o formu etiky)
mravní ideál člověka: člověk musí být stále sebevýchovný, mravně vážný ve všem konání a upřímný v jednání s bližními; hmotnými statky by člověk neměl opovrhovat, ale měl by být připraven se jich kdykoliv a bez jakýchkoliv problémů umět vzdát v zájmu svých mravních principů; dobro by měl člověk oplácet dobrem a zlo spravedlností
základem tohoto učení je i rovnováha dvou složek člověka = formy (vnější, tělesná stránka) a obsah (vnitřní, duševní stránka)
na otázku dokonalé ctnosti si Konfucius odpověděl výrokem: „Co sám nechceš, nečiň jiným.“
další známý výrok Konfucia: „Člověče, hledej chyby nejprve u sebe.“ (čímž chtěl říci, že stát, společnost může být dokonalá pouze tehdy, pracuje-li každý jedinec sám na sobě)
dalším rysem konfuciánské filozofie je zejména: příklon k člověku a praktickému životu, snaha o mír, poctivost a blaho, s čímž se váže další výrok: „ . . . k tomu, aby v lidských hlavách zavládl řád, a tím i mír, je třeba nazývat věci jejich pravými a prostými jmény . . .“
požadavky konfuciánské filosofie: přísnost, vážnost a úcta k sobě samému a i vůči ostatním; vzorné chování v každé situace podle konfuciánských zásad
konfucionismus dnes - mezi Konfuciovy významné žáky patří Mencius, jež doplnil konfucionismus o psychologický základ tím, že vypracoval konkrétní teorii lidské povahy a dále také vynikl jako rádce vládců), tento filosofický směr dominoval veškerému dalšímu vývoji čínského myšlení a to až do doby dnešní
5.) Taoismus
30 miliony příznivců
kořeny sahají až do období vlády císaře Chuang-tiho (tzv. Žlutého císaře), který údajně vládl v letech 2696 - 2598 př.n.l a je dochována historka: Chuang-ti se v 9.roce své vlády vydal do hor, aby tam zvěděl od starého mnicha a poustevníka tajemství života. Císař musel dlouho, předlouho čekat, než s ním mudrc promluvil, avšak nakonec přece jen ve svém hledání pravdy uspěl a dosáhl výjimečného poznání, když mu poustevník vyprávěl, že žije již 1200 let v tzv. Tau, čili harmonii s universem a Chuang-ti přijel jeho zásady za své. Za své panování získal pak uznání a vážnost a na konci své 98 leté vlády se na zádech draka vznesl do nebes a stal se nesmrtelným
Lao-c’ - 6.století př.n.l - není doklad, že skutečně žil, ale v jakýchsi Čínských dějinách, napsaných okolo 2.století př.n.l., se dozvídáme, že existoval jakýsi Lao-c’ (starý mistr), vlastním jménem Li Er; různé listy, údaje, knihy atd. se o něm zmiňují jako o velice moudrém a ctnostném muži, jež měl také jazyk břitký jako dýka a byl také značně popudlivý; povoláním byl historický archivář v královském paláci v hlavním městě Čou; věřil, že člověk je od přírody dobrý a aby to tak zůstalo, pak musí být ponechán sám sobě, zůstat ve své přirozenosti
Tao-te-t’ing neboli „Kanonická kniha i Cestě a její Síle“ 4.století př.n.l. - kniha je pomůckou k umění vládnout a v základních rysech rad doporučuje panovníkovi zejména nečinnost a pokoru + citace „Buď slabý, nech věci být tak, jak jsou!“, „Vládnout velké zemi je stejné jako smažit malou rybu. Když se v ní budeš moc rýpat, zničíš ji.“
počátkem 2.století začal taoismus podléhat změnám zásluhou muže jménem Čang Tao-ling, jemuž se snad zjevil duch Lao-c’ a udělil mu posvěcení vytvořit nové náboženství (do té doby taoismus náboženstvím ještě nebyl) a tak zásluhou Čanga se taoismus obohatil o nové prvky jako např. víru v mnoho bohů, bohyň a démonů; zaklínací a zaříkávací praktiky a celý soubor obřadů
„Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnní tao, jméno, které lze pojmenovat, není věčné a neměnné jméno.“ „Tao plodí jedno, jedno plodí dvě, dvě plodí tři a tří plodí všechny věci.“
„Tao tu bylo, je a bude; tao je věčné!“
tao tedy nelze příliš vysvětlit, jelikož je pro lidské chápání příliš nezměrné
vlastnosti taa - skutečnost a zjevnost, nikoliv činnost a tvar (tj. beztvárné a pasivní)
cestou taoismu - člověk má jít „středem“, tzn. že člověk má žít a působit tak, aby byl i nebyl v tomto světě, což chápu tak, že si člověk má sám v sobě ponechat určitý odstup od lidí a nadhled nad situacemi a vždy se řídit rozumem
tzv. „tři poklady lidského života“, jež jsou neoddělitelné a na sobě závislé: I. esence (t’ing) = tvořivost a základní tělesné
funkce
II. energie (čchi) = životní vitalita, působící na oba elementy velice silně
III. duch (šek) = vědomí, intelekt, duchovnost
Þ na základě těchto tří elementů člověk funguje, pracuje, tvoří atd.
v poslední době si taoismus otevřel cestu na západ a to zejména ve spojitosti s různými tématy jako např. Tao a zdraví nebo Tao a politika
Jakousi odnoží taoistické praxe je dnes velmi známá akupunktura, akupresura a relaxační metody, není tak divu, že v současné době taoismus prožívá svou renesanci
6.) Mohismus
tvůrcem je filosof Muo Ti, jež žil někdy v rozmezí 500 - 396 př.n.l.
motto: „Napomáhat obecnému blahu a bojovat proti zlu.“
čistě praktická filosofie prospěšnosti (vše orientovat na praktickou životní zkušenost, to jest věřit tomu, co jsme zakusili, uviděli, uslyšeli a nevěřit věcem, které se povídají, ale my je neprožili)

B) ortodoxní systémy
-také vznik tzv. upanišád a tzv. súter (tj. velmi krátkých rčení, snadno zapamatovatelných a shrnujících základní myšlenky jednotlivých systémů)
1.) Njája
zde je hlavní, pro poznání logika a dialektika ® ke spasení se dostanu pomocí dodržování určitých pravidel a správného logického usuzování
2.) Vaišéšika
usilování o jasné poznání světa odhalováním a následným vypracováním rozdílů ve světě i v lidském nitru
jedná se o jistý druh atomismu, kdy existují jakési malé a nedělitelné částečky, jež různým poskládáním vytvářejí různosti a tyto diference vaišéšika odhaluje Þ později tyto dva systémy splynuly v jediný
3.) Sánkhja
zakladatelem je Kapila
filosofie založená na základě 2 principů a to: původním principu, který je přírody a je to vlastně materiální a aktivní princip, jež je v ustavičném pohybu, avšak chybí mu vědomí sebe sama, což je dodáváno právě oním druhým principem, principem duchovním
4.) Jóga
souvisí se slovem „jko“ (= sebeovládání, sebekázeň, disciplína)
myšlenka, že člověk dosáhne nejvyššího a nejhlubšího poznání tak, že prochází určitým systémem asketických cvičení, meditací a obrovskou koncentrací (což je základem učení jógy)
náboženství s Bohem, který je však pro učení spíše bezvýznamný
sebepřemáhání má tzv. 8 stupňů:
1. kázeň - nenásilí, pravdivost, cudnost, oproštění od hmotných a egoistických statků
2. sebekázeň - záleží na dodržování 5 příkazů (tj. čistota, skromnost, askeze, studium a oddanost Bohu)
3. správné sezení
4. správná regulace dechu
5. odpoutání se od vnějších předmětů
6. soustředění myšlenek na jeden předmět
7. meditace, uvažování
8. chvíle uzření prazákladu světa (znalost minulosti a budoucnosti, rozumět jazyku všech živočichů, učinit se neviditelným, síla slova, minulý život, poznání vesmíru, poznání uspořádání svého těla, odolnost proti vodě, bahnu a trní, pohyb vzduchem, ovládání smyslových orgánů, svrchovaná vláda)
9. Mímánsa
nejméně významný
v podstatě se jednalo o školu, které potírala filosofické systémy vzniklé od konce védské doby (hl. proti filosofii sánkhja)
hlásání pokorného návratu k posvátným tradicím a k předepisovaným formám náboženského života
6.) Védánta
* v překladu znamená „konec véd“ a dříve to vlastně znamenalo upanišády, ovšem postupem času se z toho stával filosofický směr, který snad nejdůsledněji rozvíjel myšlenku áthmanu bráhmanu

















3. antická FILOSOFIE I, základy etiky
6.stol.př.Kr. - 6.stol.po.Kr.
1.období
-6.stol. - 5.stol.př.Kr.
Mýty
-mýtus - je symbolický příběh zachycující původní lidskou zkušenost v přírodě a v historii
-náměty - vznik světa, vysvětlení různých přírodních jevů, vyprávění o bozích, legendárních hrdinech
-typické pro každý národ
-nejvíce významné z filosofického hlediska jsou řecké mýty (roku 700 př.n.l - Homér, Hésiod)
-mýtičtí bohové se podobali lidem ® filosof Xenon z Kolofónu poprvé řekl, že když bohům přisuzujeme takové vlastnosti jaké máme sami mohou být dokonce snad i vymyšlení tak jako mýty
-za počátek filosofie je považováno opuštění mýtu a přechod ke kritickému myšlení založenému na zkušenosti a rozumu

Milétská škola
-první filosofická škola v Řecku
-filosofové přírody
-otázka prapůvodu světa - materialisté - hmota ®myšlenka
-idealisté - myšlenka® hmota
-živelní materialisté - základ světa vidí v látkovém principu - prazáklad dialektiky (nauka o vývoji) - uvědomují si vývoj světa
-nevěřili v mýty a proto hledali něco - pralátku, která uvádí svět do pohybu Þ problém přeměny - jedna látka není schopna se stále a náhle přeměňovat (nedokonalost teorií)
-první podnět k vývoji přírodních věd
Thálés z Milétu (625 - 546 př.n.l.)
-první známý filosof, materialista,
„Vše je plné bohů.“ - svět co vidíme je přítomností bohů
-světa je z vody = zdroj života - zhušťováním a zřeďováním vody vzniká další skupenství
-matematika, astrologie, první předpověděl zatmění slunce (585 př.n.l.), praví se, že změřil výšku jedné pyramidy tak, že změřil velikost jejího stínu právě v chvíli, kdy jeho vlastní stín byl stejně dlouhý jako on sám
-ekonomicky zdatný - prakticky vše využívá
Anaximandros (611 - 547 př.n.l.)
-také žil v Milétu
-domníval se, že náš svět je jen jedním z mnoha dalších světů, které vnikají a odehrávají se v „bezmeznu“ neboli „neurčitu“ - tomu říkal Apeiron (pralátka)
-látka ze které je vše stvořeno musí být docela jiná než vše co je z ní utvořeno Þ nemohla to být voda, ale něco neurčitého
-naznačil vývojovou teorii - vše vznikne a zase zanikne, svět je boj o bytí
-vznik života z ryb a další organismy
-představoval si zemi jako válec, vzniklý z horké látky co vychladla
-nakreslil mapu hvězdné oblohy, specifikoval pravidelný oběh hvězd
Anaximenés (570 - 500 př.n.l.)
-také z Milétu
-základem je vzduch (mlha) - neomezený, nekonečný a jeho zhušťováním vzniká země, kameny, vítr a mraky a zřeďováním vzniká oheň
-voda je stlačený vzduch - když prší vidíme, že se voda tlačí ve vzduchu a když se tlačí ještě víc tak vznikne země

Eleaté
-500 př.n.l. - filosofové z jižní Itálie se zajímají a řeší o problém přeměny
-slabinou v eleatské nauce byla jednostrannost a lpění na strnulém neměnícím se bytí
Parmenidés
-jako první používá filosofický termín bytí - je věčně trvající, filosofickou pravdu nám vkládají do úst bohové, pravda je v jednotě (celku)
-nezaniká a ani nevzniká (nekonečnost bytí) - vše bylo odjakživa
-žádná skutečná změna není možná - něco se nemůže změnit v nic ® dějící se změny registrujeme smysly ( ty nám ale poskytují falešný obraz světa, který neodpovídá skutečnosti, tedy tomu, co opravdu je - skutečnost lze vnímat pouze rozumem = racionalismus)
„Bytí je, nebytí není.“, věčné bytí
-bytí by muselo vzniknout z nebytí a opět zaniknout do nebytí ® bytí je věčně trvající ® myšlení a bytí je totéžXeno-
Xenofanés
-putující básník a pěvec po řeckých městech, usadil se v Eleji, zakladatel tamější filosofické školy
-proti tradičním náboženstvím, pověře, víře v zázraky ® nevěří v bohy ® věří v jednoho, kterého nelze srovnávat se smrtelníky, je identickým s jednotou celku světa = panteistická výuka (bůh = vesmír)


Zenón z Eleje (5.stol.)
-Parmenidův žák
-přijetí reality pohybu a mnohosti jsoucna (změny) ® neřešitelné rozpory - důkazem proti pohybu je
1. závod Achilla s želvou - želva by měla jen sebemenší náskok, aby ji Achilles nemohl nikdy dostihnout. Neboť v okamžiku, kdy Achilles dosáhne určitého bodu A, v němž se bezprostředně předtím nacházela želva, se želva již přesunula dále do bodu B. Dosáhne-li Achilles tohoto bodu, želva ho opět právě opustila a přešla do bodu C atd. Achilles tedy může náskok zmenšovat, ale nikdy želvu nedohoní!
2. důkaz o Letícím šípu - letící šíp pozorován v kterémkoli jednotlivém momentě svého letu, se nalézá na určitém místě v prostoru, na němž je v tomto okamžiku v klidu. Když je ale v každém okamžiku svého letu v klidu, pak je v klidu i v celém čase; to znamená, že se letící šíp nepohybuje, že není žádný pohyb
-dokazoval rozpory mezi vnímáním a myšlením
-důkazy proti pohybu:
-v závodě Achilla s želvou (má malý náskok) ji nikdy nedohoní - když je v bodě A, kde před chvílí byla želva, ona už je v bodě B ®nikdy ji nedohoní
-letící šíp je v každém místě svého letu v klidu ® nepohybuje se
-zformuloval pantheismus - názor vnímání boha jako součást přírody, abstraktní síla
-jeden z pilířů dialektiky - nekonečnost času a prostoru

Přírodní filosofie 5.století př.n.l.
Hérakleitos z Efesu
-součastník Parmenida
-pralátka světa je oheň - zřeďování a zhušťování, věčné vznikání, podstata vládnoucí ve všem jsoucím je příroda - fysis
„Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.“ - vše je ve vývoji, vše zaniká a vzniká; věří svým smyslům
„Válka je otcem která jedny činí otroky a druhé zase pány.“
-vývoj je založen na boji protikladů, jedno ovlivňuje druhé - měnící se je nehybné - měnící se jednota vracející se do původního stavu - dobo i zlo má ve světě své nezbytné místo, kdyby neprobíhal neustálý boj protikladů, svět by se zastavil (Kdybychom nebyli nikdy nemocní, nechápali bychom, co to je být zdravý.)
-světovým zákonem je duchovní zákon světa - řád, duchovní princip, logos (vhled) = namísto slova Bůh - všeobjímající rozum
-odmítal demokracii - byl aristokrat
-zakladatelem dialektiky (nauka o vývoji), „Vše je jedno.“

Předchůdci Atomistů
Empedoklés ze Sicílie (494 - 434 př.n.l.)
-bůh než byl bohem skočil do Etny
-nevěří pouze v jednu pralátku, to co je zůstane vždy tím čím je, musíme se spoléhat na to co nám sdělují naše smysly
-voda, vzduch, oheň, země - základy (živly, kořeny) ® jsou oživeny silami přitažlivostí a odpudivostí (láska a nenávist) Þ vyvolání přeměn v přírodě
-ve vyšší podobě formuluje vývojovou teorii (rostliny - údy - organismy)
Anaxagoras
-odlišní tvrzením, že bozi nemají vlastnosti lidí - je jen jeden dokonalý na lidmi
-zájem o astronomii, Slunce není bůh, ale žhavá masa větší než Peloponés, všechna nebeská tělesa jsou tvořena ze stejné látky jako Země - provedl rozbor meteoritu, Měsíc nesvítí sám od sebe, ale dostává světlo ze Země, vysvětil jak a proč vzniká zatmění Slunce
-vznik a zánik hmoty slučováním a rozdělováním malých částic, které jsou do nekonečna dělitelné - nějaký duch (rozum) tyto částice dává dohromady, nejmenší částečky nazývá semínka nebo klíčky
-představitel dualismu - kompromis idealismu a materialismu

Atomisté
Leukippos
„Nic se neděje náhodně, nýbrž vše z nutnosti, z příčiny a důvodu.“ - první známá formulace kauzality
Demokritos z Abdéry (461 370 př.n.l.)
-Abdéra - severní část Egejského moře
-atom - věcná a neměnná jednotka , různé druhy ® spojují se v nekonečné množství různých těles
-jsoucno - plný prostor (je nekonečno mnoho jsoucen, což jsou atomy)
-nejsoucno - prázdný prostor
-nejmenší částečka je atom - dál nedělitelný
-liší se mezi sebou tvarem, velikostí, tíhou, polohou
-duší si představuje jako atomy - my je vdechujeme ze vzduchu
-vnímání - z věci se oddělují atomy působící na naše smysly a vytvářejí se v naší mysli obrazy těchto věcí
-smrt - atomy se rozlétnou do všech stran, a tak se mohou dostat do nějaké nově se tvořící duše
-materialista, ale chápe i duševní stránku věcí; vyložil kausální výklad světa
Pythagorejci
Pythagoras (570-490)
-v Krotónu v jižní Itálii založil filosofickou školu, která byla zároveň náboženským spolkem - Pythagorejský spolek - pro vyšší společnost - etika je určena pro představitele aristokracie a povinností je to předávat davu (ale ten to stejně nepochopí)
-kromě filosofie se pěstovala zejména teorie hudby, matematika, astronomie, lékařství
-jádro učení bylo tajné
-sám nenapsal žádný spis - jeho učení je známe ze spisů jeho žáka Filoláa (ostatní žáci Alkmaion, Epicharmos, Archytás)
-základ Pythagoreismu - číslo je podstatou všeho, číselně lze vyjádřit svět
-vyjadřují prostorové útvary -1bod, 2přímak, 3trojúhelník, 4čtvěrec = dohromady 10 posvátných čísel - přísahání věrnosti ve spolku
-spravedlnost 4 (2+2, 2*2), manželství 3 (příležitost, rozum, zdraví)
-posvátná symbolika čísel
-teorie protikladů (sudý-lichý, levý-pravý, jeden-mnoho, klid-pohyb, dobro-zlo)
-věřili v převtělování duší
-někde uprostřed je oheň a zem se kolem něho točí jednou za 24 hodin a také kolem své osy

2.období
-pol.5.st. - 4.st.př.n.l., Athény kulturním centrem světa, filosofie dostala nový směr
-zájem filosofie - člověk a jeho místo ve společnosti
-vývoj demokracie s lidovými shromážděními a soudy
Sofisté
-učitelé moudrosti (učenci, znalci), vyučovali za peníze, cestovali z města do města, učili umění rétoriky, umění obhajovat svou osobu
-spustili zájem o lingvistiku, v etice došli k relativismu (nic není absolutní), rozvinuli dialektiku a rétoriku, gramatiku a pedagogiku
-podle nich, lidé nemohou nalézt správné odpovědi na hádanky přírody a vesmíru
-položili základy společenské kritiky ® debaty o existenci absolutní normy, co je správné a co je špatné
Protágoras z Abdéry (487 - 420 př.n.l.)
-člověk je mírou všech věcí
-agnosticismus - nebyl si jistý existencí boha
-představitel krajního subjektivismu - jak se co člověku zdá, tak to jest, každé vnímání je pravdivé, neexistuje subjektivní pravda
Gorgiás z Leontín
-dožil se prý 109 let
-skepsi dovedl ještě do krajnější meze
-každé mínění je nepravdivé
-spis - O jsoucnu neboli o přírodě - dokazoval zde, že nic neexistuje a kdyby něco existovalo, muselo by to být nepoznatelné a i kdyby něco bylo možné poznat, nebylo by toto poznání sdělitelné

Sokrates (470 - 399)
-nikdy nic nenapsal, narodil se v Athénách; ošklivý, malý, tlustý, s odstátýma ušima, obžalován z kažení mládeže - trest smrti vypitím číše s jedem (měl i možnost opustit Athény); sám odsuzoval trest smrti
-všichni si ho vážili, chodil zanedbaný
-Platón napsal řadu dialogů (filosofických rozhovorů), kde použil Sokrata jako tlumočníka svých názorů - Obrana Sokratova; díky němu se o Sokratovi dozvídáme
-poznej sám sebe - největší ctností lidského života je poznání sama sebe, postupně kladenými otázkami ze svého okolí (bavil se a filozofoval s lidmi na ulici) ® vím, že nic nevím - učená skepse
-jsme si vědomi hranic vědění, které však posouváme „Vím, že nic nevím.“
-nevěří v bohy, ve které věří stát; „Kdo potřebuje nejméně, je bohům nejblíže.“
-vyznával daimonion (mravní jednání - doslova božské) - hlas svědomí v člověku se má chovat jak mu káže jeho svědomí, varuje nás před špatnými skutky; člověk nemůže být šťasten, pokud nejedná v souladu se svým přesvědčením
-kladl důraz na samostatnost lidské osobnosti
-zdokonalil dialektiku - umělecká rétorika
-subjektivní povaha lidských poznatků
-zlo - nepoznané dobro, hledá neustále pravdu; rozlišovat mezi dobrem a zlem je v rozumu jednotlivce nikoliv ve společnosti
-Sokratovy školy jsou zřízeny po jeho smrti - Kynická škola
„Život bez zkušenosti není pro člověka hoden žít.“ - „Správné myšlení vede k správnému jednání.“
-racionalista - nalezení spolehlivého základu pro naše poznání - lidský rozum




Etika
-filosofická nauka o správném jednání, teorie morálky nebo morální filosofie
-hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla
-snaží se najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. morálku zdůvodnit
-podle Kanta:
1. heteronomní etika - založena na myšlence, že mravní zásady mají svůj zdroj mimo lidský svět a jsou lidem dány bez ohledu na jejich zájmech a společenských cílech (př. je křesťanská etika nebo etika Platonova)
2. autonomní etika - základním principem etiky a mravnosti autonomie je vůle (praktického rozumu)






















































4. Antická filosofie ii
Platón (427 - 347)
-pokračovatel Sokrata
-milovat moudrost = filosofovat
-založil filosofickou školu v Athénách - Academia - hlavní metoda je rozhovor, zde studuje Aristoteles
-dílo: Obrana Sokrata, Symposion (= Hostina; o lásce), Faidros (dialog, popis duše v původu bohů s dušemi toužící po pravzorech), Faidron (o nesmrtelnosti), Politea, Kritón (o poslušnosti zákonů), Protagoras (o ctnosti) Gorgias (o řečnickém umění), Tímaios ( o stvoření světa), Ústava, Zákony
-teorie idejí:
-idea - podstata věci, je to trvalé, idea věci je objektivnější než ta věc
-svět idejí - soubor podstat věcí, dokonalejší než reálný, člověk ho poznává
-reálný svět - je odvozen od světa idejí, odstínem
-čím déle je moje duše po životě tím více toho vím - po životě se v člověku ukládá pravzor (preexistence), věci vnímám a umím je pojmenovat, pokud mám duši pravzor mohu je nazvat skutečnými Þ pravzor je skutečným světem (to další je pouze důsledek)
-vědění je pouze vzpomínání na to, co jsme věděli ve světě idejí
-duše je nesmrtelná a po smrti jde před soud - duše nedokonalé se vrací na zem v podobě ženy či zvířete; dokonalé duše se dostávají do blaženosti
-lidská duše je součástí duše světové:
část rozumová poznávající ideje, sídlí v hlavě, je nesmrtelná
část vášnivá jejímž základem jsou pudy, sídlí v hrudi, je smrtelná
část žádostivá jejímž základem jsou chtíče a žádosti, sídlí v podbřišku, je smrtelná
-ctnosti - rozumová - moudrost
-vášnivá - statečnost
-žádostivá - uměřenost
-podobenství o jeskyní - symbolické podoby lidského poznání
-vězení je náš obvyklý způsob života, pouhý stín je naše okolí jak nám ho smysly ukazují - symbolický pohled do světa idejí
-člověk by byl rád nesmrtelným, proto si vybírá krásné partnery, aby mohl plodit krásné děti jak je on sám (erot)
-idea = řecky je to původně obraz
-jsou formy ideje - obecné rysy bytí
-teorie státu - úkolem státu je vychovávat lidy pro svět idejí, aby byl stát co nejdokonalejší
-rozdělil společnost:
1.stav - zem., řem.
2.stav - strážci
3.stav - vládci
-systém výchovy :
předškolní společná výchova - 3-6 let v rodině
7-10 let - gymnastická výchova
10-14 let - čtení, psaní
14-16 let - poesie a muzika
17 let - logika
16-18 let - matematika
18-20 let - vojenský výcvik
®válečník - 2.stav
-pokud neprojde - zůstává v 1.stavu
20-30 let - přírodní vědy
®státní úředník
30-35 let - dialektika, filosofie
®vyšší úředník
35-40 let - praxe
®vládce
-zabývá se ústavou - nejlepší je rodová otrokářská aristokracie - vláda nejmoudřejších
-výchovu, morálku a umění má řídit stát
-připouští timokracii - vláda válečníků
-špatné typy vlády - oligarchie - vláda bohatých
-demokracie - rovná vláda pro nerovné
-tyranie - vláda jedince
-vytvořil model zemědělského státu - kombinací demokracie a monarchie (demokratické metody s osvíceným panovníkem dodržující řád státu spravedlivě)
-úkolem státu je vychovávat lidi pro svět idejí - proto musí být co nejdokonalejší

Aristoteles (384 - 322)
-z města Stageiry na poloostrově Chalkidiké
-syn slavného lékaře Níkomanchose na Makedonském dvoře, studoval na Platónově Academii
-stal se později vychovatelem Alexandra Makedonského, po jeho smrti byl také obviněn z bezbožnosti, ale zachránil se útěkem
-založil školu - Lykeion - žáci se jmenovali peripatetici (=peripateo = procházet se) - při učení se procházeli
-zakladatel logiky - dílo Organon (Nástroj - tj. nástroj k správnému filosofickému myšlení)
- Níkomachova etika
-Politea - sbírka ústav řeckých státu + komentáře
-Rétorika, humanismus: „Staň se, čím jsi.“
-fyzické a přírodovědné spisy
-logika - určil kategorie nejobecnějším vyjádřením jsoucna ® 10 kategorií - snížil počet:
1. substance
2. kvantita
3. kvalita
4. relace
5. místo
6. čas
® odpovídají slovním druhům v řečtině
-principy logiky:
1.princip sporu - a jest a a nikoliv non a
2.princip vyloučení třetího - a jest buď a nebo non a
-zajímá se o podstatu věci, nestará se sám o sebe
-snaží se pochopit přírodu - studuje stavbu a vývoj živočichů ® entelechie - každý organismus má svůj cíl a účel - člověk se liší od zvířat duchem a rozumem = logos = pravá podstat člověka
-základ skutečnosti je božstvu
-teorie o látce a tvaru - na jsoucnu je rozeznávána látka neexistující bez tvaru či formy, látka obsahuje v sobě možnost přijmout formy (dřevo - tužka), podstata jsoucna, vztah bytí a dění, proměnlivého a neměnného, možného a skutečného, jedinečného a obecného
-látka (hylé) - je vymezována jako podklad světa; je tím co zůstává při všech změnách (a co je zároveň umožňuje), co samo stále setrvaná; jako substrát všech existujícího má možnost přijímat tvary, přecházet od jednoho tvaru k druhému, může se stát vším; je chápána (poprvé v řecké filosofii) zcela abstraktně
-tvar (eidós, morfé) - je aktivní jednotící princip, který přistupuje k látce a tím utváří jednotlivé věci - určité bytí; činí je tím, čím mají být
-zabývá se psychologií - o duši - forma, životní princip, duše - živočišná - zaniká
-smyslná - zaniká
-rozumná - nezaniká
-etika - mravnost ® areté - zdatnost = to co je pro mne přirozené
-předmětem etiky - hledat nejvyšší dobro jako účel lidského snažení a stanovit jednotlivé ctnosti jako prostředky k dosažení tohoto cíle
-na ctnostném dobrém životě a dobrém jednání je založena lidská blaženost - tu pokládal za nejvyšší dobro
-nejvyšší forma blaženosti - myšlení
-dobro - činnost člověku vlastní avšak neomezující ostatní
-ctnost - spočívá v dosažení rovnováhy mezi extrémy
-optimální dobro - střed mezi dvěma krajnostmi
-politika - člověk je od přirozenosti tvor společenský ®dzoón fysei politikon
-stát (obec, polis) je forma přirozená vedoucí občany k blaženosti
-prostudoval 158 ústav městských států
je přirozené ve společnosti vztah : pán - otrok
otrok je přirozený nástroj
správné vlády jsou monarchie, aristokracie
špatné vlády jsou tyranie, demokracie, oligarchie
to co je optimální - oligarchie + demokracie ® dobré prvky

3.období
-3.stol.př.Kr. - raný středověk
Helénistické období
-helénismus - vznik škol stoicismu, epikureismu, skepticismu
-2 konce období:
-7.stol. - zavření škol Justiniánem
-6.stol - konec období po uzavření muzea Alexandrijského

Stoicismus
-filosofie se začíná zajímat o problematiku člověka jako jedince a o jeho poměr ke světu a ostatním lidem
-stoická škola - název odvozen od sloupořadí, v němž přednášeli zakladatelé této školy
-rozlišují ctnosti (moudrost, uměřenost, spravedlivost apod.)
neřesti (ty které narušují přirozenost)
-ctnosti - důležité (přirozené) - zdraví, život
lhostejné (nepřirozené) - nemoc či chudoba
-ideální člověk - stoický mudrc upřednostňující důležité (přirozené) věci a ostatní je mu lhostejné
-jako první zavádějí pojem povinnost - plnění povinností považovali za vysokou ctnost
Zenón z Kitia (336 - 264)
-zakladatel stoické školy spolu s Chrysipposem ze Soloi (280 - 205)
-vymyslel způsob života co by byl optimální
-filosofie:
1.logika - skořápka - učí správnému myšlení a jasnému vyjadřování, učení rozlišování pravdy a nepravdy, o poznání jako předpokladu správného způsobu života
2.fyzika - bílek - učení o bytí a světových zákonech
3.etika - žloutek - základním požadavkem je žít podle přírody, tj. ve shodě s rozumem a bohem; ctnost, moudrost a svoboda spočívá v tom, že se člověk podrobí řádu kosmu a nechce nic, co není v jeho moci; nese bez odporu svůj úděl, užívá všecho, co je mu v životě propůjčeno, avšak na ničem nelpí
-etika - mravní život je založen na přirozenosti, cílem je blaženost (edaimonia) ® přirozenost je, jestliže žijeme ve schodě s přírodou - věci důležité
-věci lhostejné - měnil se názor v průběhu období, co je a co není lhostejné či důležité
-věci - přirozené - zabývám se tím, protože to má pro mě význam
-nepřirozené
-pojem povinnost - Marcus Aurrelius považoval za svoji povinnost házet Křesťany dravé zvěři kvůli jejich víře, nebyli ctnostní
-ideální člověk - mudrc - příchylnost přirozeným věcem, měl by se účastnit společenského dění (nejprve s tím nesouhlasí)
-sebevražda - totální mravní svoboda, není to útěk - „Dveře jsou otevřeny, ale neodcházej bez důvodu.“
-názor - lhostejnost bohatství
Lucius Annaeus Seneca
-filosof nové stoy
-vychovatel Neróna
-kázal lhostejnost bohatství, ale sám se jím obklopoval
-byl ze šlechty
Marcus Aurelius Antonius
-římský císař
Epiktetos
-původně otrok

Epikureismus
Epikuros (341 - 270)
-užíval si bohatého a pohodlného života, jeho názory se dochovaly ze spisů pozdějších autorů
-založil školu Zahrada Epikurova - mohli sem chodit ženy i otroci
-senzualista - smyslový vjem nemůže být klamný, neboť je odrazem skutečných věcí, naopak klam vzniká z myšlenky nepodložené vnímáním
-přírodní dění se zakládá na přirozených zákonech; jejich hlavním principem je, že nic nevzniká z ničeho a nic zcela nezaniká v nicotu; lidská duše se dle Epikure skládá z nejjemnějších atomů, jež jsou rozptýleny po celém těle, a je smrtelná
-etika:
-lidské štěstí, které je cílem veškeré filozofie, záleží na vyhýbání se strasti a ve vyhledávání slasti ® lze toho dosáhnout působením rozumu na smysly a zdržením se extrémů, tj. uměřenosti
-slast - fyzická - jídlo
-duševní - filosofování
-slast - klid - stálá slast, „Slast je původem a cílem šťastného života.“ je to nejvyšší dobro
-ataraxia - klid duše i těla, bez strach te smrti a přemáhajícího vůlí bolest
-blaženost - duševní klid
-utilitaristický kalkul - svobodná vůle člověka, který volí mezi slastmi - mohu dojít až k ataraxii
-základní slast je rozumnost
-podstat života - štěstí
Titus Lucrecius Carus
-především básník


Skepticismus
-filosofický směr vycházející z gnozeologické problematiky a vyzdvihuje jako hlavní princip pochybnost
-skepse - pochybnost o tom, co se člověku předkládá jako samozřejmé a závazné
-pravá blaženost - klidná a vyrovnaná mysl
-pochybnost o poznatelnosti světa, o pravdě, o možnosti uskutečnit stoický mravní ideál v praktickém životě
-formulovali relativismus
Pyrrhón z Elidy (360 - 270)
-zakladatel tzv. starší skepse
1. Jaká je povaha věcí ® O povaze věcí nemůžeme nic vědět, neboť poznání (smyslové i rozumové) je klamné. Proti určitému tvrzení, můžeme uvést stejně silné opačné tvrzení.
2. Jak se máme k nim chovat? ® Skepticky a zdržet se úsudku.
3. Co pro nás vyplívá z tohoto chování? ® Distancovat se, a cvičit se, aby nám byli tyto věci lhostejné (apatheia) Učím se aby jsem byl klidný, vyrovnaný a mlčenlivý (ataraxia) Þ nejvyšší stupeň blaženosti
Arkesilaos (315 - 241)
Karneades (214 - 129)
-sídlili v platónské Akademii
-propracovávali názor o pravděpodobnosti lidského poznání
Ainesidemos
-snažil se obnovit původní skepsi
-zformuloval deset trópů argumenty, kterými se antičtí skeptikové snažili zdůvodnit svoji pochybnost o obecné platnosti poznání

-prvním obdobím zvýšeného zájmu o antická témata je období renesance, a to jak v malířství (Bellini, Michelangelo, Tizian, El Greco), tak v literatuře (Dante, Shakespeare, Johnson)
-z barokních malířů je to například Peter Paul, Rubens, v literatuře jsou to náměty prvních oper, básníci Racine, Corneille, rokokové malířství pak přispělo díly Nicolase Poussina, F. Bouchera
-nový rozmach zájmu o antiku přinesl klasicismus a romantismus (např. obrazy Jacquese Davida, Ingerese)



































5. STŘEDOVĚKÁ FILOSOFIE bIBLE
Křesťanství A judaismus
-vznik 1.-2.stol.n.l. ve východních provinciích římské říše
-krize otrokářského řádu a značný útisk lidu ® lidé doufali v zázrak „příchod božího spasitele“
-přebírá některé prvky od východních náboženství, např. útrapy umírajícího boha a jeho vzkříšení, naděje na záhrobní život
-nejvydatnější pramen - židovství (judaismus) - převzali Starý zákon a slovo Kristus (řecký překlad starožid. mášiah - mesiáš = pomazaný)
-křesťané byli ze začátku krutě pronásledování, avšak za císaře Konstantina se situace stala neudržitelná a křesťanství se stalo oficiálně uznané - Milánský edikt 313 n.l. a roku 325 n.l. se na Nikájském koncilu formulovalo vyznání víry
-10.st. - římskokatolické (církev) + pravoslavné (řeckokatolická církev), 16.st. - protestanti
-dějiny Izraelitů - Abrahám, Izák, Jákob
-13.stol.př. Kr - usídlení Izraelitů v Egyptě - otrocké povstání - Mojžíš = zakladatel judaismu; starozákonní příběh o Mojžíšovi - zjevil se mu Bůh, předal mu desatero, měl vyvést Izraelity z Egypta do země Zaslíbené
-Saul - první vojevůdce - 1.král
-David - 11.stol. př.Kr. - král - panování líčí Samuelova kniha, sjednotil Izraelské kmeny v jedno království, založil hlavní město Jeruzalém
-Šalamoun - syn Davida, započal stavbu Jeruzalémského chrámu
-rozdělení království - judské království - Jeruzalém (6.stol.př.Kr. v područí Babyloňanů)
-izraelitské království - Samaří (8.stol.př.Kr. v područí Asiřanů)
-židovská diaspora - rozptýlení do celého světa
-2.stol.př.Kr. - povstání bratrů makovejských, vůdce Bratru Kohba
-Písmo svaté (Bible) :
I. Starý Zákon - 3 části - převzato od židů, psáno hebrejsky a část aramejsky, vznik 12.stol.př.n.l. - 2.stol.př.n.l. ® 1.stol.n.l. konečná podoba
1. Pentateuch - 10.-5.stol.př.Kr. - 5 Knih Mojžíšových = Tóra
2. Genesis - počátek, stvoření světa, první historie
3. Genesis exodus - činnost Mojžíše, odchod Židů z Egypta
4. Leviticus - kultovní záležitosti kmene Levi, desatero
5. Numeri - počty, koncentrace židovských kmenů pod horou Sinaj, praktické záležitosti okolo židovské víry
6. Deuteronomium - reforma judaismu, doplnění k Exodu
7. Knihy prorotské - Samuelovy knihy, Kniha soudců, Ezachiáš, Daniel, Abakus, Algeuš, Zachariáš, Joel, Jeremiáš, Královské knihy, Ezechiely, Prorotské knihy, Izariáš
8. spisy - kniha přísloví -židovská moudrost + ovlivněno staroegyptskou poezií, Píseň písní (původně svatební -náboženská), Žalmy (náboženské reflexe), knihy Ester, Růth, Jobova, kazatel (židovské motto: „Nespravedlivě trpící člověk přemýšlí o spravedlnosti světa.“), přísloví
-Desatero přikázání:
1) V jednoho Boha věřit budeš!
2) Nevezmeš jména Božího nadarmo!
3) Pomni, abys den sváteční světil!
4) Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře to bylo na zemi!
5) Nezabiješ!
6) Nezesmilníš!
7) Nepokradeš!
8) Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému!
9) nepožádáš manželky bližního svého!
10) Aniž požádáš statku jeho!
-Talmud - památka z pol.4.stol.n.l., která navazuje na starý zákon úzce ovlivněna změnami během několika století, obsahuje zcela konkrétní poznámky ze zcela konkrétního života
1.část - Mišna - setba - zemědělské předpisy, svátky, předpisy o svatbě, rozvodu, vztahy; škody - soubor civilního a trestního práva, etické normy; svaté věci - kultovní věci, povinnosti kněžstva; očisťování - zákony očisťovacích rituálů
2.část - Gemara - návod použití Mišny
-vznik synagog - synanogé = schůzka, židovská modlitebna sloužící také jako shromáždiště členů židovské obce nebo škola
-svátky a rituály:
šabat - sobota - den odpočinku
kypur - den smíření, podzim, pokání
Svátek stánků - pobyt Izraelitů v poušti a odchod z Egypta
chanka - svátek svatých - znovu vysvěcení Jeruzalémského chrámu
kabala - židovská mystika
-od 12.stol - hluboká spekulativní víra spojená s filozofií
-finančnictví a obchod - měli zakázáno provozovat řemesla mimo ghetto a nesměli pracovat v řemeslech a na půdě (zem.)
-čeští Židé - Jehuda Liwa ben Becakel = Rabbi Lów - 16./17.stol. - za vlády Rudolfa II. - zabýval se Golemem, oživená šémem, psal filosofické, pedagogické a etické spisy; Karel Poláček, Lustig, Klíma, O. Fischer
-Einstein, Freud, Huster, Kafka, Proust, Feuchtwanger, Mann, Mahler
-holocaust - vyvražděno 6 milionů evropských židů, 80 tisíc českých a moravských, od r.1935 norimberské zákony - r.1941 deportace
II. Nový zákon - 1.-2.stol.n.l., řecky,
1. 4 evangelia:
a) Matouše
b) Marka synoptická - jsou mezi nimi podobnosti
c) Lukáše
d) Jana - shrnuta hlavní podstata křesťanství, vypráví o životě a skutcích Ježíše Krista, výskyt podobenství = příběhy o tom, jak by se lidé měli chovat
2. Skutky apoštolů - autor je Lukáš (žák sv. Pavla)
3. Listy apoštolů - sv. Pavel je psal obcím, které navštívil
-Kerigma - 4 základní body, které předal Ježíš sv. Pavlovi
1) všichni zhřešili, nesou dědictví po Evě
2) Bůh se nad námi slitoval a poslal svého syna, který nás má vykoupit svou smrtí
3) z mrtvých vstáním nám dal nadějí, že věčný život existuje, musím ale věřit
4) Každý může uvěřit, že ho Bůh miluje a že může žít věčně

islám
-náboženství rozšířené především v J Asii, Indonésii, Sa V Africe
-vznik - Arábie - dřívější náboženství - semitský polytheismus, byzantské křesťanství, arabský judaismus a astrální náboženství
-uctívání džinů ® Alláh (znám již v době předislámské)
-Mekka - náboženské centrum od 6 stol., narodil se zde prorok Mohammed
-Mohammed - měl vizuální i sluchové zjevení; archanděl Gabriel ho nutil číst korán (posvátná kniha muslimů), která v té době ještě neexistovala) Þ postupně z těchto zjevení vznik korán; pro své názory musel utéci do Mediny 622 n.l. = počátek muslimského kalendáře; nazýván hidžra (útěk); r. 630 se mu podařilo dobýt Mekku a ta se stává poutním místem muslimů
-korán - posvátná kniha muslimů, od slova kerava = číst; první byl sestaven za prvních chalífů (po Mohammedově smrti)
-114 kapitol (súry), ty mají různý počet veršů (á jat), řazeny od nejdelších po nejkratší, to byly ty první, všechny až na jednu začínají slovem Basmala (ve jménu Boha slitovaného, milostného; do textů je zabudováno mnoho apokryfů - smyšlených vyprávění
-povinnosti muslimů:
1x za život vykonat pouť do Mekky
1x v roce se 1 měsíc poctít (ramadán)
5x za den se pomodlit, čelem k Mecce
uznávat 1 boha Alláha
uznávat posvátný pramen Zem-Zem a černý meteorit v chrámu Kaaba
dávat chudým almužny
šiř islám ohněm a mečem
® když se budu takto chovat, po smrti mě čeká ráj
-korán doplněn sunnou = skutky proroka
-8. stol. - Arabové se začali zajímat o řeckou vědu a filosofii -vychází především z Aristotela
-Avicenna - geocentrický výklad světa
-Zákon medicíny

Patristika
-1.stol - 8.stol.
-doba prvních křesťanských otců, první učenci a apoštolové
-jednota církevního dogmata, organizace - presbyteři, biskupové
-formování křesťanského náboženství
-vznik prvních pokusů o teologicko-filozofické vyjádření křesťanství
-hlavní otázky, které se řešily:
1) teologický problém (učení o Bohu a Boží trojici)
2) problém christologický (o Kristu jako druhé božské osobě)
3) problém antropologický (dědičný hřích, svoboda lidské vůle)
4) období (1.-.2stol.)
Apologetika
-proud, jež se snažil ochránit křesťanství před pohanstvím a kacířemi
-apologeti - jako první se snažili vyložit na základě evangelia filozofické otázky a zdůvodnit učení církve
-chtěli přesvědčit vyšší vrstvy o přednostech tohoto náboženství


Tertullián (160 - 230)
-materialista
-rétorická propaganda křesťanství a obrana církve před římskou mocí
-byl pro neslučitelnost filosofie a víry
„Věřím, protože je to nesmyslné.“ - pravda víry je něco zcela jiného, než pravda rozumu
-bůh všechno určuje a řídí i lidský život; filosofický rozum vede jen k herezi Þ pojetí víry jako nejvyšší pravdy Þ podřízení filosofie teologii
Gnosticismus
-tento proud se snažil spojovat křesťanství s mimo křesťanskými prvky
-základní rys - mystika
-hledali odpovědi na otázky o původu světa, dobra a zla ® církev v tom vidí hrozbu kacířství a počala vést boj
Alexandrijská škola
-sblížit křesťanství s helénistickou filosofií
Órigenés (184 - 254)
-sjednocoval křesťanství s platonismem
-nemateriálnost Boha
-kdyby Bůh byl, podléhal by změně ® je pro nás nepojmenovatelný
-bůh stojí nad člověkem a nad světem, a proto ho nelze poznat
2. období (3.-4.stol.)
-vytvoření základních dogmat víry - trojjedinost Boha ® Bůh otec, Bůh syn a duch svatý
Svatý Augustin - Aurelius Augustinus (354 - 430)
-Dílo - Vyznání - popisuje jak konvertoval, přijal víru ve 32 letech a stal se biskupem v SV africkém městě Hippó po velice zhýralém životě
-čerpal z platonismu
„Stvořil jsi nás pro sebe a nespokojeným je naše srdce dokud nespočine v tobě.“
-představitel kreacionismu - Bůh stvořil svět z ničeho, dřív byla hmota, ze které se stvořil svět
-Bůh - příčina, řád, princip bytí
-jediný je dokonalý, zachtělo se mu stvořit svět
-bůh existuje z vlastní přirozenosti, všechno ostatní neexistuje nutně
-zlo je nedostatkem dobra, Bůh ho používal k vytvoření dobra
-nedokonalost + dokonalost = harmonie
-Jak to, že Bůh dovoluje zlo? ® predestinace - svobodná vůle člověka (Adam a Eva) lidstvo je předurčeno k chování mezi dobrem a zlem
-theodicea - Bůh dal člověku svobodnou vůli + predestinace - lidské chování je předurčeno prvotním hříchem - ztráta svobody - nabývá ji však Kristovým vykoupením ® dobro konám sám přirozeně + Boží pomoc
-tajemství Boží - jedni jsou spaseni, druzí ne
„Myslím tedy jsem“ X Descartes : „Pochybuji, tedy myslím, tedy jsem.“
® myslím z Boží milosti - potvrzení Boží existence
-O obci Boží - první filosofické pojetí dějin
-pokládá se za iracionalistu - původní jsou city, víra, vůle + zakladatel voluntarismu ® rozum je závislý na vůli a víře
3.období (5.-8.stol.)
-systematizace vytvořených pojmů

Scholastika
-lat. schola = škola, školní nauka
-souvisela s rozvojem feudální společnosti zhruba od 9.stol. - 15 .stol. a měla pouze náboženský charakter (vše ke vztahu k bohu)
-filosofie - kláštery, kapitulní školy, university (výchova církevních hodnostářů) ; nebyla svobodným oborem, vázána na církev a teologii
-snaha utřídit a zpřístupnit systematickou dogmatiku
-snaha prostřednictvím rozumného myšlení odůvodnit a vyložit náboženské pravdy Þ tři cíle
I. prostřednictvím rozumu nejlépe proniknout do pravd víry a přiblížit tak jejich obsah myslícímu duchu člověka
II. převést náboženskou a filosofickou pravdu filosofickými metodami do uspořádané, systematické formy
III. filosofickými argumenty odmítnout námitky proti těmto svatým pravdám
1.ranná - 9.-12.stol.
2.vrcholná - 12.-13.stol.
3.pozdní - 14.-15.stol. (renesance)
Systém školství:
-první university při katedrálách a klášterech (Paříž, Oxford, Bologna, Padov)
-v 15 letech - začátek studia -artistická fakulta (dnes je tato fakulta filosofická ® dokončení či pokračování v medicíně, právu či teologii
-artistická fakulta - Sedmero svobodných umění
trivium - gramatika, logika, rétorika
kvadrivium - geometrie, aritmetika, astronomie, múzika
-metody výuky - četba náboženských textů (poznání Bible), určená disputace (diskuse) o dvou myšlenkách - spor o univerzálie:
1. scholastici realisté
Realisté vycházeli z idejí Platóna - existují obecné pojmy, co ale skutečně neexistují (krajní realisté); umírnění realisté - obecné pojmy jsou ve věcech, kopírovali Aristotela (pojem formy a látky)
2. scholastici normalisté (nomina = jména)
Obecné pojmy jsou pouze slova (jména) co si člověk vytvořil pro jednotliviny, aby si je mohl řadit do kategorií.
Ranné období
-zakládání mnišských řádů ® snaha o obrodu křesťanství
Františkáni - city, rehablititace vztahu člověk + příroda, vyznával chudobu, zakladatel sv. František z Assisi
Cisterciáci - vycházejí z benediktýnů, jsou mystifičtější; šlo jim o jednoduchost a prostotu; hl. představitel Bernard Clairvaux - využívá mystiky (vnímání harmonie mezi člověkem a Bohem v té nejužší podobě) „Abychom milovali Boha, musíme žít, abychom žili, musíme milovat sebe samotné.“
Dominikáni - kázali slovo Boží, metody proti heterikům - kacíř, inkvizice - zrod, zakladatel sv. Dominik. 12.-.13.stol.
Anselm z Canterbury
-když chci něčemu rozumět, musím v to věřit
Petrus Abélard (1079 - 1142)
-renesanční duch
-nelze bezmyšlenkovitě přijímat teze otců scholastiky, je zapotřebí zjistit, zda v učení neexistují rozpory ® pak teprve mohu přijmout tuto autoritu:
1.rozpoznat zad-li jestli jsou texty autentické
2.jestli autor zjištění neodvolal
3.odlišit citace od svých názorů
-poznej sám sebe
-důležitý je záměr, čin je dobrý nebo zlý, v závislosti na záměru jestli je dobrý či zlý
-křesťan - je ten, kdo žije křesťanským životem, ale ne ten kdo se řídí dogmaty
Vrcholné období
Tomáš Akvinský (1225 - 1274)
-dominikánský mnich a realista, ovlivněn Aristotelem
-snažil se o soulad vědění a víry
-předmět filosofie - poznání Boha
„Přirozený rozum musí sloužit víře.“
„Filosofie je jen úvodem předcházejícím tajemství víry.“
-chtěl systematicky uspořádat křesťanská dogmata a vytvořit jednotnou ideologickou koncepci světa, přírody a člověka, založenou na náboženské víře
-prameny našeho poznání jsou víra a rozum, ale nemají stejnou hodnotu; jejich vztah je takový, že rozum slouží víře a filosofie teologii; filosofie je jen původem předcházejícím tajemstvím víry
-zdůvodnění boží existence:
1.důkaz - důkaz z pohybu - každé jsoucno je uváděno do pohybu jiným jsoucnem, který je hýbatelem jsoucna, a protože nelze postupovat do nekonečna musí existov
 
Oglokoog tyhlety  stárkrefty
antika

milétská škola
- filosofové přírody
- otázka prapůvodu světa
- materialisté hmota > myšlenka
- idealisté myšlenka > hmota
- živelní materialisté
- pralátka
Tháles z Milétu
- materialista
- první známý filosof
- pralátka voda
- matematika a další zájmy
Anaximandros
- apeiron
Anaximenés
- vzduch (mlha), jeho zhušťováním vznikají věci

Eleaté
- jižní itálie
- jednostrannost
Parmenidés
- používá filosofický termín bytí
- vše bylo odjakživa
- "bytí je, nebytí není"
Xenofanés
- putující básník a pěvec
- proti tradičním náboženstvím
Zenón z Eleje
- parmenidův žák
- důkazy proti pohybu
- pičoviny; závod achilla s želvou, důkaz o letícím šípu

Herakleitos z Efesu
- současník Parmenida
- pralátka oheň
- vše je ve vývoji, vše vzniká a zaniká
- odmítal demokracii, byl aristokrat

Předchůdci Atomistů
Empedoklés ze Sicílie
- nevěří v jednu pralátku
- (elementy)
Anaxagoras
- odlišní tvrzením, že bozi nemají vlastnosti lidí
- dualismus

Atomisté
Leukippos
- nic se neděje náhodně; kauzalita
Demokritos z Abdéry
- Abdéra - severní část Egejského moře
- atom, věčná a neměnná jednotka, různé druhy
- jsoucno plný prostor
- nejsoucno prázdný prostor
- materialista, ale chápe i duševní stránku

Pythagorejci
Pythagoras
- v Krotónu v jižní Itálii založil filosofickou školu, která byla zároveň náboženským spolkem
- pro vyšší společnost (aristokracie)
- kromě filosofie teorie hudby, matematika, astronomie, lékařství
-
 
vytrznik Hodné kluky si nikdy nezapamatují -  na zlé nikdy nezapomenou
kamasutra online?
 
vytrznik Hodné kluky si nikdy nezapamatují -  na zlé nikdy nezapomenou
Operace Vietkong
 
Gorre Wherever I Stand,  I Stand With Israel
Alien vs. Predator 2
 
vytrznik Hodné kluky si nikdy nezapamatují -  na zlé nikdy nezapomenou
Doom 3
 
Gorre Wherever I Stand,  I Stand With Israel
Doom 2