Ponávka
Lenivá řeka bere se
trubkou až do čističky.
Zavřenými víčky kanálů
koketně mrká na město
a přímý pohled nesnese.
Vzpomínka? Bledne.
Umělý potok - náplast
jen hojí zapošitou ránu
již máme všichni na talíři
z recyklovaného celofánu.
prezentace
poezije je prome
jak
paprsky slunce v
dome,paprsky dopadaji na
moji kuzi,kdyz pisu vers
hrdlo se mi z úzi,
citim jak
zarustam kerem
z ruzi ja dostanu
se vam pod
kuzi prisel jsem z versem
a ne
z rúzi.
Odmítnutí básníci
Básníci. Jestli vás někdy odmítl nějaký nakladatel s vaší tvorbou, přihlašte se do skupiny Odmítnutých. Nakladatelství Říjen 1870 má s nimi nějaké plány. Jde v podstatě o 3 související sborníky veršů. Ale víc se dozvíte na www.nakladatelstvirijen1870.estranky.cz.
Petr Kolman
Lomenice
Pískají na myšdudy
o budoucí válce
ještě nikdo neví
a třetí osoba se ptá
zda tudy nešly děti.
Co jenom říct?
Že za humny si hrají
na vojáčky?
ANKETA 2007
Vyhlašuji anketu -
"POEZIE PROTI SRSTI 2007"
KOMU VADÍ POEZIE A JAKÁ KONKRÉTNĚ? Nezáleží zda je vám proti srsti konkrétní umělecký směr, autor, zneužitá poezie k jiným cílům než uměleckým (politickým, terapeutickým...) anebo třeba vulgarismy či úmyslně nespisovně psaná poezie. Cokoliv Vás napadne, děkuji za Vaše názory. Navštivte pro zajímavost obdobnou anketu ve fóru @surrealismus na Okounovi.
mam hory, hory vzpominek
a tolik nadeji
ty nekde nekdy pochopis
tolik ze jsem chtela
promin nechtela jsem
Poslední podzim
Z rána mlhy, k večeru chladno.
Severák žene ptačí pírka k jihu.
Doma teď sbírají švestky a všechno svítí modře.
Proč lidé říkají, že nemáme moře?
Z těch modrých kapek, jako alchimisté v zimě budou léto destilovat.
Jen jednu zimu. Poslední zimu, budu o domově snít a milovat.
Je-li autor velmi mladý, dá se takové psaní pochopit, ale s poesií to moc nesouvisí, spíš s terapií.
Princezno !!!?
Princezno… … …
Budeš vězněm této noci.
…kde kratší je úpění,
nejkratší pak potok… slz
v posledním patře podzemního domu.
A neuslyšíš tam nebe,
jen křeče
z náhod… utkaných a potkaných.
Dost už bylo somrovaných
kopanců (podpásových)…dost.
Upletená náhoda jsi, princezno,
všichni vy hluší,
A lana řežou v kůži…
Zítra prvním jsem milionářem : Času.
Žebravé je moje srdce nekonečné…
Tichá… jsi v okně v tomto ději
v cárech… průsvitných…
pod stydlivou kůží,
… hebounká,
- -a mé prosby jsou věky staré.
( pro májovou lásku ! )
a a b l e s k !! - - 7
Já musím… … princezno…
To nakradené mi zbylo
… navždy ! Pro ní…
( pro ní, pro Vězeňkyni, v této mé noci.)
( tvůj ) Rony … v nebi
KARTINKY
KARTINKY
Za mnoha poledníky
tam, kam ještě dosáhnou
ruce božské Pelé
vítá tě mlhavé ráno
a černé písky břehů Pacifiku
Tři kamenní bratři
snad synové Avači
zvou na dalekou pouť
Probouzí se město
jehož sláva pominula
své vzpomínky
vkládá do rezu a šedi domů
smutně vzhlíží ke kuželům
zasněžených hor
Dřímají a trpělivě čekají
svým tepem zahřívají
vodu i zem
kde bublá bahno
a kvete i síra
Pláně popela a kamení
zvedají se do úbočí
a jiskřičky života
jen málokdy vzplanou
Snad stovky průzračných
ključů tu vyvěrá, dalo název
královně těch mocných hor
Azurové barvy jezera sevřeny
do kruhu stěnami Semjačiku
Vítr si pohrává se stébly trávy
černá láva se schovává
za nachovými květy
co napsaly velký otazník
marně si nad ním hlavu lámu
a kámen se usmívá
Modřínové lesy
medvědů ráj nepokoříš...
Kapka deště
se vpíjí do cigarety
Ještě je.
Už není.
Jako ty.
Slova, která bys mi jednou mohl říci.
Jednou.
Kousky deště.
Trocha kouře.
Ty.
Tak pro oziveni jedna ze studentskeho prostredi:
StudijniStejne vsichni za pet roku
sejdeme se ve vykopu.
Stati bude smutne, placky
theolozka u michacky.
Marne Mano lestis kliku
lesticu tu maj pet siku.
Misto vystaveni nader
priste radsi trochu zaber.
Pet hektaru tahaku
Mana to ma na haku.
Nepovinny dodatek pro filosofy
Onto tauto panta rei
nevim o cem mluvim, hej!
Hexa deci puci muci
vyserem se na to, kluci
DOMEČEK
Domečku - objímej pevně
i s komnatou třináctou a
bůhvíjakou ještě...
...kolik bezdomovců
žadonících u každých druhých,
třetích dveří:
"Buď mi domečkem, prosím"
Domečku někde zvenčí, kde jsi?
s dveřmi kdykoliv dokořán otevřenými
První déšť nepromáčí střechu
první poryv větru nezacloumá základy
Stěny pod tapetou z úsměvu
rozmělní tvůj pláč
a přikrývka z něžných dlaní
udržuje tvůj smích
stále teplý
Padla rosa,
zmrzla vosa.
Chcípla sama,
žlutá dáma...
prázdno
kráčím územím nikoho
noha se s nohou míjí
všechno začíná na novo
v chvíli než slova shnijí
a sám jsem znova bez citu
bez nápadů. bez příhod. bez můzy
bez viny, výčitky, pocitu
bez strachu. bez víry. bez hrůzy
už zase odcházejí
nechtěj být tímhle světem.
Vybuchneš-pak se změníš,
staneš se - konzumentem?
noční obloha bez stopy
nálady, nebo snad pocitu
hlava se do vody potopí
však voda, ač chceš jí, není tu
verše, sloky, písmena, řádky
v prach a prášek se rozpadnou
jen reklamní gesta a zkrácené zkratky
dnes mojí duši ovládnou
už zase odcházejí
nechtěj být tímhle světem.
Vybuchneš-pak se změníš,
staneš se - konzumentem?
červená zasychá v hněď
v očích klid
tvář jeden šeredný škleb
zítřek ho nemusí srát