Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Nezávazné tlacháníRodáci, hlaste se

Spravuje:

Devínsky



Reklama



NAT98 chce byť miestom pre výmenu informácií, skúseností, zážitkov a poskytovanie vzájomnej pomoci pre tých, ktorí boli pozitívne oslovení dielom Vo Svetle Pravdy – Posolstvo Grálu od Abdrushina a knihami Večné zákony 1, 2 a 3 od Natálie de Lemeny Makedonovej.
Vítané sú aj príspevky k téme Slovensko - jeho duchovná úloha a významné osobnosti.

„Naša planéta sa blíži k dobe obratu, keď sa zrodí nový svet. Nemôže však vzniknúť na pôde starého, lebo bude veľmi odlišný. Ľudia sa nevyvíjajú tak, ako by sa mali, preto sa všetko nepravé a nenapraviteľné zrúti, aby uvoľnilo cestu novému životu. Dnešný človek by mal vedieť, že súčasné zmeny nie sú dielom náhody, ale zákonitým dianím určeným pre blaho nového pokolenia.“
Natália de Lemeny - Makedonová

„Nikdy viacej by ste sa nemali odvážiť súdiť bez vedenia! A všetko vedieť nebudete nikdy! Vždy, keď súdite druhého, súdite sami seba. Udrie to na vás späť, pretože ste neboli ustanovení sudcami svojich blížnych.“
Abdrushin

Linky na zaujímavé príspevky:
15 rokov / Ján Anton Sloboda
Pani Natália odpovedá na výklady v knihe Večné zákony 4 / Jozef Potúček
Úlohy nášho politického vodcu / Jozef Potúček
Úloha - úlohy pani Natálie / Jozef Potúček
Ako zúročil slovenský národ dvojnásobnú pomoc od Boha. /Jozef Potúček
Všetko sa do bodky naplní! /Ján Anton Sloboda
Straky /Dušan Zámečník
Deň 17.7. /Jozef Potúček
28.11.1998 zrod KRÁĽA kráľov. Decembrové spomienky I. II. III. /Ján Anton Sloboda
Slovo ľudské, či SLOVO BOŽIE ? (2.) (3.) (4.) (5.) /Jozef Potúček
Kompromisy, alebo ústupky /Ján Anton Sloboda
Zjavenie Jána /Peter Franko
Veďme naše kroky k tomu lepšiemu ... /Jozef Potúček
Prijatie Boha. Prijatie Boha – príkaz /Peter Franko
Buďme lepší a radostnejší! /Jozef Potúček
Společné působení /J.P., +reakcie: [H1], [JP1], [H2], [JP2], [H3], [JP3], [H4], [JP4], [H5]
Milujte se navzájem! /J.P.
Prožívání Slova /J.P.
Človeče neodsudzuj iných, lebo budeš sám súdený ! /Ivan
Slovenský národ v historických faktoch /Miroslav Pazdera
Prepis TV vystúpenia p. Natálie de Lemeny – Makedonovej (febr.1998) + linky na rozhovory (nov.1998) /Ján Anton Sloboda

Upozornenie:
Za obsahovú stránku príspevku a jeho dôsledky si zodpovedá každý prispievateľ jednotlivo, nie moderátor. Ten má právo vyradiť tie príspevky, ktoré sú proti zámeru tohto fóra napísanom v záhlaví, alebo anonymné, či znižujúce úroveň diskusie.


***** povolené je prispievať iba po prihlásení do systému (Login, heslo)*****

Prijatie Boha - príkaz
Počiatok stvorenia „je“ v Parsifalovi. Nastávajúci vývoj stvorenia „je“ odvždy daný. Koniec v hmotnosti „je“ odpočiatku daný v príchode Syna Človeka. Pretože „ Boh je“ – „Slovo je“. Avšak príchod Ježiša a Abdrushina nebol odpočiatku daný - naplánovaný, bol to núdzový akt Božej milosti, keď ľudstvo spadlo do hriechu. Prineseným Slovom bolo podané ľudstvu záchranné lano po ktorom sa mohlo vyšplhať, keby chcelo a navrátiť sa na správnu cestu k Bohu. Cesta ktorá je odjakživa daná. Keby ľudstvo nespadlo do hriechu nemusel by prísť Ježiš ani Abdrushin. Ľudstvo by sa svojím správnym cítením správne vyvíjalo a pokojne by čakalo na zasľúbeného Syna Človeka v súdnom dni a v prirodzenom dianí by bolo ľudstvo vyzdvihnuté do svetlých výšin. Ale ľudstvo išlo svojou cestou, chcelo byť samo staviteľom stvorenia. Áno príchodom Abdrushina bola daná posledná príležitosť v Posolstve Grálu aby spoznaním a nasledovaním Pravdy sa ľudstvo oslobodilo – pustilo od temna, nasledovaním Božieho Slova. Bola daná posledná príležitosť pripraviť sa na nastávajúce udalosti, nie že Syn Človeka posledný krát príde. Príchodom Syna Človeka ako Kráľa tisícročnej ríše už nie je daná žiadna príležitosť. Je len príkaz prijať Boha! Kto ho odmietne ten sám nechce, neprijal Boha. A v tom je určená možnosť alebo nemožnosť, v uplatnení svojej slobodnej vôle, stať sa obyvateľom zasľúbenej ríše mieru. Tak aj vo Večných zákonoch je oznámené narodenie Kráľa tisícročnej ríše v roku 1998 na Slovensku, v tom už nie je daná žiadna príležitosť. V tom je daná povinnosť - príkaz PRIJAŤ BOHA! Peter Franko
 
Z Posolstva Grálu:

"Nyní PO TŘETÍ A NAPOSLEDY opět dává se vám příležitost pomocí Poselství Grálu jasně viděti Boží zákony ve stvoření, aby všichni lidé mohli se státi pravými služebníky Božími v plném vědomí, v radostném a jarém činu, jak to pravá služba Boží vyžaduje!"

"Obrat světů! Naléhavě nutný, aby svět nebyl zahnán lidským samozaslepením úplně ve zkázu. I přišel znovu Abdrushin na tuto zemi, ABY UZAVŘEL KRUH, rozuzlil všechny duchovní zákony, které jsou nesprávným chtěním lidí zle zamotány a tím aby vyplnil, co bylo zaslíbeno varovně a napomínavě již před tisíci lety: "Soud!"

"S tupým tušením stojí nyní všichni lidé před něčím nepochopitelným. Pokud ještě mohou tušit, to jest cítit. Volám ještě jednou ke konečnému procitnutí z divokého víru NESNESITELNÉ PRÁZDNÉ POVRCHNOSTI! Naposledy!


 
JAN. jan.jan@post.sk 
Hodnotný príspevok.



Chcel by som sa prihovoriť za príspevok pána Franka, aby sa zase niečo cenné nestratilo, a aby aj tento príspevok bol tak isto zaradený, medzi zaujímavé príspevky.

Pekné, jasné, jednoduché a zreteľné vysvetlenie. Ďakujem Vám zaň pán Franko.

Pekný deň želám. Ján Anton Sloboda.

Čo je na tomto článku tak úžastného, keď sa zase niečo popiera a zatracuje?

Pán J.M., podľa Vás pod koho vedením bude vystavaná Tisícročná ríša lásky, spravodlivosti a pokoja? Lebo je zjavné, z toho tu napísaného, a nie len z toho, že Vy niečo popierate, stoj čo stoj.

A ešte jedná otázka, čo tým chcel Ježiš povedať, keď vyslovil toto: ,,37Lebo ako bolo za dní Nóacha, tak bude pri príchode Syna človeka; 38ako totiž v dňoch pred potopou jedli a pili, ženili sa a vydávali až do toho dňa, keď Nóach vošiel do korábu, 39a nič nespozorovali, až prišla potopa a zmietla všetkých: tak bude aj pri príchode Syna človeka.

40Vtedy dvaja budú na poli, jeden bude vzatý, druhý ostane; 41dve budú mlieť na mlyne, jedna bude vzatá, druhá ostane. 42Preto bdejte, lebo neviete, v ktorý deň príde váš Pán." Mat. 24/37-42.

Čiže ako budú vzatý, a kým?

Ale tento článok skôr považujem za nešťastný, keď bol tu daný práve v tento čas, keď sa vylieva sila do celého stvorenia, skrze Imanuela. Preto oveľa väčšiu hodnotu dávam príspevku, ktorý bol tu daný pánom Frankom, dňa 25. 5. 2007 o 23:53:45.

Želám krásne a duchaplné prežitie Turíc, všetkým ľudom dobrej vôle.



Poďakovanie
Tak jasné a logické priblíženie súvislostí v otázke povolanosti som už dávno nečítal. Autorovi patrí srdečné poďakovanie...
Prijatie boha 2
Stvoriteľ je staviteľ. Človek je len Stvoriteľovým stavebným kameňom. Aby sa stal človek použiteľným kameňom musí sa sám dobrovoľne vpraviť do Božej Vôle. A to je našou úlohou. Od – pustiť sa temna a prijať Boha – Slovo. Kto sa sám vyvyšuje na staviteľa stane sa uholným kameňom. Peter Franko
 
"Tak byl národ Egypťanů ve své nespravedlnosti a nemravnosti těžce drcen a souzen Boží vůlí a národ Židů byl při tom osvobozen ke vzestupu, ke splnění povolání, aby ve svém okruhu s rostoucí zralostí připravil půdu pro přijetí Syna Božího na zemi. Byl to počátek kruhu, který v sobě skrýval mocné dění a který se musí uzavříti opětným přchodem Abdrushina na tuto zemi! Lidstvu byla tím vložena do rukou možnost vzestupu do netušených výšin.–" Abdrushin /A vyplnilo se …!/
Povolaný národ nebyl na zemi pro to, aby se do něj narodil Syn Boží a Syn Člověka. Měly to být národy, které na zemi mají nejvyšší spojení do Světla a k Pravdě o Bohu a Stvoření. Tuto Pravdu pak měli roznést do celého světa. Povolaný národ měl vždy povinnost uskutečnit pravé žití dle zákonů Božích v celé své zemi. Jeho smlouva se Stvořitelem, který mu dal své požehnání a zvýšenou sílu byla vždy zavazující a v případě nesplnění vysokých požadavků na čistý a harmonický život dle Božích zákonů, a v případě odvrácení od Světla, znamenala jeho konec. Povolaný národ musí nést ve svém středu vysoké vědění o Bohu a dokázat vytvořit most ke kterémukoliv náboženství a lidem. Na povolaný národ čeká obrovské množství práce. Tedy "Povolaný národ" nerovná se tomu, že se do něj má narodit Syn Boží nebo Syn Člověka. Tito se vtělili jen kvůli velké nouzi lidstva, aby nezahynulo, když už nedbalo ani proroků a Zákona. Cožpak člověku nestačí, že již má napsané SLOVO od samotného krále Stvoření. Chce snad ještě aby jej zachránil bez jeho přičinění. Člověk má sloužit Stvořiteli a ne obráceně! Představa záchrany lidstva skrze vesmírné koráby je stejně zavrženíhodná, neboť jsou to koráby z posmrtného světa a člověk nadaný schopností vidět zemřelé duchy je může spatřit. Povolaný národ musí postavit do svého úkolu nevýslovná píle vědoucích lidí. Musí zformovat a připravit cesty pro všechny lidi. Tito vědoucí budou spolu spolupracovat, neboť mají napaměti veliké množství práce a potřeba každičké ruky. Kolik je práce, zjistí každý teprve, když se do činnosti pustí. Kdo je Povolanným národem zjistíte dle nového (neopsaného) vědění o Stvoření, jež z něj bude vycházet. Takovému národu má v jeho činnosti pomáhat každý další národ, aby se Světlo mohlo roznést do celého Světa. Přít se o to, který to je nemá smyslu, neboť ho každý pozná dle jeho díla... Tak se i ukáže co je v každém z nás, jestli jsme schopni jít s kůží na trh pro druhé,nebo jen čekat až to někdo udělá za nás... Přeji tedy každému aby načerpal při letošní slavnosti tolik síly a mohl v následujících měsících působit hrubohmotně tak, aby se spolupodílel na vyvolání velikého dění. Aby na nás neplatila slova "VY ČEKÁTE NA DĚNÍ, KTERÉ MÁTE VYVOLAT VY SAMI".
JAN. jan.jan@post.sk 
Svätodušné sviatky.



,,Tu jednoho dne, když byli opět v plném počtu shromážděni, zvedla se ohromná vichřice. Před tím nebyly vidět žádné známky špatného počasí, a proto překvapením všichni zvedli hlavy. Nebe bylo jasné, ba zdálo se, jakoby se nad nimi rozprostíral zvláštní, nevídaný lesk. Bouře neustávala, ale zněla jako víření obrovských vln, které mocně naráží na pobřeží.

Srdce všech obyvatel Jeruzaléma byla naplněna úzkostí. Co to znamená? Lidé vybíhali z domů a spěchali na širá prostranství.
Na jednom místě nalezli shromážděné učedníky. Tito lidé, kteří až dosud byli tak sklíčení, jevili známky radostného pohnutí. Zdálo se, že z nich vychází zář.

"Podívejte se přece," volala vzrušeně jedna z žen, "s nebe padají dolů ohnivé plameny a dopadají na tyto lidi!"

Nyní to spatřili i jiní a vzrušení stále vzrůstalo.

"Naše plaménky," řekl Jan tiše pro sebe a pak se podíval na ostatní.

Ano, nebylo možno o tom pochybovat. Všichni měli na svých čelech znamení, ale jen jemu se zdálo, že toto znamení má tvar kříže. Současně všichni cítili sílu přicházející shůry, kterou jim Ježíš zaslíbil. Žhavě jimi pronikala, museli mluvit a vyprávět lidu, co věděli.

Každý mluvil k nejblíže stojícímu, lhostejno, z které země přišli. A síla, která zde působila, byla tak veliká, že pronikala jejich duchy, takže rozuměli posluchačům, ačkoliv tito mluvili cizí a několikerou řečí.

Náhle si jednotlivci uvědomili toto zvláštní dění."

Prevzaté z knihy Zaváté doby se probouzejí - Apoštolové.

Takéto dianie prežili učeníci Syna Božieho Ježiša, a nie len oni, keď bola v tých časoch vyliata opäť sila do celého stvorenia, skrze Ducha Svätého Imanuela, ktorý je tiež Božím Synom, tak ako Ježiš. Sila, ktorá je vylievaná, rok čo rok, do celého stvorenia, a bez ktorej, ak by nebola vyliata, tak by všetko postupne uhynulo, teda by prestalo jestvovať. Bez tejto sily, by nebolo žiadneho života a bytia pre nikoho, či už tu na tejto Zemi, alebo mimo nej.

Je v tom veľká milosť, láska a dobrota Otcova, za ktorú by sme mali BOHU ďakovať, každým vdychom a výdychom. A tu vďaku by sme mali premienať v čin, a tak Bohu Otcovi preukázať svoju pokoru, vďaku a vernosť. Ale tá vďaka, vernosť a pokora spočíva v tom, že človek dokáže správne spracovať túto silu, v zmysle Božích zákonov, a hlavne, k chvále PÁNOVEJ. Nie k svojej chvále, ale k chvále a oslave PÁNOVEJ!

Takýto sa potom stávajú, v očiach BOHA a PÁNA, pravými služobníkmi, ktorí sú v Jeho očiach milí a obľúbení.

Takýchto PÁN aj miluje, aj ochraňuje.

Takýto budú smieť raz prebývať v ríši Pánovej, v raji, aby smeli pôsobiť ďalej, na diele PÁNOVOM.

Pravá služba Bohu. Čo všetko obsahujú tieto tri slová? Koľko šťastia v sebe nesú? To dokáže pochopiť len ten, kto ich správne pochopil a prežil, a kto má túžbu, aby to aj naplnil.

Či je ešte väčšieho šťastia pre človeka, ako pravá a verná služba BOHU? Hovorím, nie, lebo nadto niet väčšieho šťastia, a nikdy ani nebude.

Blíži sa veľký deň a sviatok, Sviatok Svätej Holubice, keď bude opäť vyliata sila do celého stvorenia, teda aj na túto Zem, skrze Imanuela, Ducha Svätého. Preto utíšme sa, a pripravme svoje duše v pokore a vďake BOHU, aby sme smeli byť účastní toho, v tento prevzácny Deň, ktorý sa opakuje vždy koncom mája, keď všetko tak krásne prekvitá. Nie nadarmo sa hovorí, že máj je najkrajším mesiacom v roku.

Želám všetkým ľudom dobrej vôle, aby smeli byť účastní tohto prenádherného Sviatku, aby smeli prijať čo najviac sily, a tu využiť na chválu, oslavu a vernú službu Pánovi.

Amen.

Ján Anton Sloboda.

,,Kto chce v sebe prežiť Svätodušné sviatky, obnovovanie prúdov sily zo Svetla, ten musí mať v sebe neskalenú túžbu po SVETLE a PRAVDE. Len tak sa môže otvoriť prúdeniu Božej milosti! " Imanuel Abdrushin





 
Prijatie Boha.
Odpustiť, od – pustiť, znamená pustiť sa temna. Pustiť sa znamená prijať. Prijať dobro – „Pravdu“. Spása je v prijatí Slova. Slovo je Boh. Spása je v prijatí Boha. Vyvolený národ jeho spása spočíva v prijatí Boha. Tak ako mal židovský národ prijať Ježiša, tak mal nemecký národ prijať Abdrushina. Tí ktorí neprijali Ježiša ako Božieho Syna, tak im mohlo byť odpustené v prijatí Abdrushina ako Božieho Syna – Syna Človeka. Abdrushina zvestoval Ježiš ako Ducha Pravdy. Tí ktorí neprijali Abdrushina, tak im mohlo byť odpustené v prijatí Imanuela – kráľa tisícročnej ríše. Tak ako nespoznali prítomníci Ježiša , tak nespoznali prítomníci Abdrushina. Tí ktorí neprijali Božích Synov, bola poskytnutá tretia možnosť. Tri krát bol povolaný vyvolený národ. Ich povolanosť – úloha spočívala v prijatí Božích Synov. Židovský, Nemecký a Malý národ. V roku 1998 na Slovensku sa narodil Kráľ tisícročnej ríše. Božích Synov spoznáme podľa Slova. Biblia, Posolstvo Grálu, Večné zákony. Kráľ tisíc ročnej ríše je „Nové Meno“, zvestované v zjavení Jána, Izaiášom a vo Fatimskom posolstve. V minulosti si ľudia stotožnili Ježiša a Syna Človeka do jednej osoby. V súčasnosti si ľudia spojili dva deje, úlohy Imanuela do jedného. Kruh sa musí uzavrieť povedal Alfa a Omega, Začiatok a Koniec. Ako začal Začiatok v Parsifalovi tak prebehne Koniec v „Novom Mene“. Pri obidvoch prípadoch bola spoluformovateľkov Prakrálovná. Ako bolo Hore tak bude aj Dole, pretože Dole je obrazom toho čo je Hore. A splní sa príď kráľovstvo Božie. Peter Franko
 
Na potulkách internetom
 
Turínské plátno (1.)
Podle křesťanské tradice bylo do Turínského plátna krátce po ukřižování zahaleno tělo Ježíše Krista. Lněná textilie je dlouhá 436 centimetrů, široká 110 centimetrů a váží 1420 gramů. Název plátna je odvozen od italského města Turín, kde je tato relikvie uchovávána od roku 1578. Pouhým okem jsou na ni viditelné obrysy muže vysokého asi 180 centimetrů. Dodnes nikdo nedokázal uspokojivě vysvětlit, jakým způsobem otisk vznikl.

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006050013
 
Nepokojné Slnko.
 
zaujímavosť
 
viagra a ostatný spam
V posledných týždňoch obťažuje toto fórum množstvo „spamových“ príspevkov plné liniek na rôzne stránky s prevažne sexuálnym obsahom. Niekoľko krát denne som nútený to všetko mazať.
Chcel by som vás čitateľov a prispievateľov fóra vyzvať k trpezlivosti, nakoľko je nádej že sa situácia v priebehu mesiaca jún zlepší. Podľa vyjadrenia zo správy servra Okoun má byť do mesiaca nasadený software ktorý by mal obmedziť spamové príspevky.
Mojou snahou je naďalej ponechať právo na písanie príspevkov bez nutnosti registrácie a prihlásenia.
 
Mexiko II.
 
UFA - Mexiko.
 
Na zamyslenie II
Příběh lidské duše



Lidé jsou opravdu zvláštní! Ani dnes nepozorují, že svým vlažným postojem k naléhavosti duchovního probuzení a ozdravění, řadí se stále k zástupům jen ztrnule myslících a uvažujících milců všeho minulého, kteří vždy v historii lidstva stali se schopnými něco správně rozpoznat a přijmout až teprve ve chvíli, kdy každé nové dění přešlo okolo nich, vžilo se u ostatních jako něco samozřejmého, a tím teprve stalo se konečně i pro ně osvědčeným v pozemském světě. Ano, tak tomu je u těchto lidí, kteří s veškerou křečovitostí lpí na všem minulém a nedokáží toto minulé správně zužitkovat ani pro přítomnost, natož vzít je jako východisko pro vše budoucí. Bylo by to snad až směšné, kdyby se to vždy netýkalo tak vážných a pro veškeré lidstvo důležitých vývojových změn v celé historii.

Ukažme si to nyní v živém obraze jednoho příkladu. Vezměme si pro znázornění, jako ukázku, cestu lidského ducha, putujícího opakovaně v povolaných národech na zemi. Ponechte jen působit tento obraz správně na své nitro.

V jednom z pozemských životů zrodil se tedy tento zmíněný duch jako muž do židovského národa, který dosud trpěl pod nadvládou egyptské moci. Tu však nadešla světlá chvíle pro zotročený malý národ v podobě vycházející hvězdy Mojžíšovy. Mojžíš, jenž ve svém myšlení a cítění předešel všechny své spoludruhy, nalezl pod silným vedením Stvořitelovým východisko z nouze. Ve veškerém rozvinutí svých schopností, s nasazením vlastního života vyvolal v souhlase se zákony Stvoření dění, které přivodilo zdánlivě nemožné: osvobození zotročeného lidu. Konečně směli si Židé volně vydechnout a vykročili osvobozeni za Mojžíšem ven z Egypta. Náš muž patřil však kupodivu ihned od počátku, v obavě před pomstou krutého Faraona, ke skupině, která váhala, zda je vše, co Mojžíš koná, opravdu vůle Boží. Nakonec ale, když šli ostatní, vyšel i muž se svojí rodinou ven do volnosti, jež se tak nepochopitelně znenáhla otevřela jeho lidu. Nedůvěra však vězela v muži příliš silně, a tak sotva nadešly první nesnáze, pozvedl spolu s několika dalšími svůj hlas:

„Nebylo snad vůlí Boží něco jiného? Vždyť kdyby nás chtěl opravdu osvobodit, mohl zahubit celý Egypt! Takto prcháme, pronásledováni, beze zbraní, vydáni všanc silnému nepříteli! Před námi jsou nepřekonatelné nesnáze a faraon s vojskem se blíží. Pohleďte, již zvedá se prach nad obzorem! Tento Mojžíš je jen samozvaný vůdce, který nás svedl k neuváženosti zneužitím víry v našeho Boha.“

Tu ale nesnáze se neočekávaně rozplynuly a lid jásal. Náš muž mlčel a v nitru se tázal sebe sama: „že bych se přece mýlil?“

A tak to šlo dále! Znovu a znovu vynořovaly se v muži pochybnosti, aby se po čase, jako bezdůvodné, rozplynuly v nic! Nakonec, téměř na konci svého života, muž přehlédl celé Mojžíšovo blahodárné působení v židovském národě a tichá vděčnost s poznáním vysokého vedení rozhořela se v jeho nitru. Nebylo však komu to povědět, neboť většina z jeho bratrů, a také i Mojžíš sám, nebyli již na zemi. Tu rozhořelo se nitro muže a tento tiše děkoval svému Bohu za to, že směl vše toto prožít. Ještě se rozhlédl okolo sebe, přehlédl tváře své početné rodiny a jeho unavené a sluncem vysušené tělo vydechlo naposledy. Duše osvobozena spěchala vstříc k ostatním pokrevním bratrům, kteří s úsměvem vítali ho na světlých nivách jemnohmotných úrovní. V mužově duši klíčila stále silněji touha, aby také on mohl pomoci národu, jenž mu byl tak blízký a který ho stále mocně přitahoval. Tak přistoupil k němu jeho duchovní vůdce a pravil:

„Smíš jít opět do tohoto národa, abys upevnil to, co Mojžíš vám zanechal. Připrav věrně půdu Světlu, které se k tomuto malému národu v nepochopitelné Boží lásce přiblížilo!“

Duše mužova padla na kolena a děkovala vroucně za milost, kterou si vyprosila. A tak muž narodil se v rodině, kde tradice otců velela mu stát se zákoníkem - znalcem Mojžíšových zákonů. S lačností sál do sebe mladík učení svých otců, celé odstavce zákonů odříkával zpaměti, bez jediného zaváhání. Co nevěděli mnozí, to on si vybavoval snadno. Na všechno nacházel odpověď v citacích zákonů. Mnozí žasli v jeho přítomnosti, když poznali jeho vědomosti a znalosti. Mladík zmužněl a stal se váženým a uznávaným. Bílé zdobené roucho zákoníka stalo se mu samozřejmým a chrámový vzduch oblažoval denně jeho smysly. Stal se z něho vážený učený rabbi. A vše se odvíjelo tak krásně, neboť jeho moudrost neznala široko daleko rovného.

Tu však nadešel den, který měl vše změnit. Jako kdykoliv před tím, tak i dnes vycházel po skončení obřadu ze svatyně a scházeje po schodech dolů, blížil se k davu, který na něj, stejně jako vždy, již netrpělivě čekal. Sestupoval tedy po schodech a vše zdálo se mu oblažujícně krásné.

Náhle kdosi k němu zavolal:

„Moudrý rabbi! Rabbi, slyšel jsi již o tom Nazaretském, co chodí zemí a mluví tak, jako nikdo před ním?“

Pousmál se tomu a pravil:

„Neznám nikoho, kdo by chodil po zemi a byl větším a moudřejším než Mojžíš.“

„Ale tento mluví opravdu zvláštně,“ oponoval muž, „když jsem ho slyšel, bylo mi, jako bych se měl rozplakat studem a hanbou, zároveň mě naplňovala největší radost a štěstí. Není to snad zaslíbený Mesiáš, co říkáš moudrý rabbi?“

Rabbi se pousmál: „Zaslíbený Mesiáš bude ze všech z nás nejlépe znát zákony Mojžíšovy a naplňovat je, to jsem si jist. V tom ho poznám já a stejně tak i vy.“

„Ale on uzdravuje lid a činí zázraky, viděl jsem to,“ vykřikl muž, „věřím tomu, že on jest Mesiášem!“

Rabbi odvětil: „Přijde li k nám někdy, pak si s ním rád promluvím.“

Tím považoval vše za ukončené. Očekával pak jako obvykle otázky na nejrůznější strasti a starosti, avšak dnes se ho nikdo neptal. Lidé shlukli se okolo muže, jenž přerývaným hlasem hovořil o prožití s neznámým Nazaretským prorokem.

V tichosti a nikým nepostrádán odešel rabbi domů. Nikdo z lidí si ho již toho dne ani nevšiml.

„Nazaretský, Nazaretský,“ opakoval si rabbi stále s hořčím a hořčím přízvukem, tak jak postupně docházely k němu nové a nové zprávy.

„Jak jen je možné, že lidé naslouchají tomu nevzdělanci, tomu, co nikdy nestudoval a zcela jistě nezná správně ani celé desatero, stejně tak, jako mnoho z našich. Musí to být šarlatán, že poutá k sobě tolik lidí, jak se vypráví,“ přemýšlel vzdělaný rabbi. „Zcela jistě je to falešný prorok, tak jako mnoho vůdců před ním. Ti všichni pasovali se také na zaslíbeného Mesiáše a pak skončili svůj život ukamenováním anebo museli prchnout daleko za hranice Izraele.“

Zcela nenápadně vyrostla v muži vůči Nazaretskému tichá nenávist. Zvláště když slyšel toto jméno ze všech stran opakované všemi jako v horečce.

Stejně tak jako každý rok, vydal se muž na velikonoční svátky do Jeruzaléma. Právě hovořil v chrámě Šalamounově s ostatními, když vstoupil hlavními dveřmi dovnitř shluk lidí, jenž se stále zvětšoval. Všichni obklopovali jednoho z mužů, mnozí vzpínali ruce v touze pozdravit se s ním. Dotyčného však nebylo stále vidět. Přes zvednuté ruce pozdravně mávající okolo něho, nebylo možné ho spatřit. Tu dav zastavil a ztišil se. Také zákoníci popošli blíže, aby vyslechli, co praví muž uprostřed davu. Právě promluvil zvonivým, jímavým hlasem. Nebylo však dobře rozumět. Rabbi zrychlil jako ostatní kněží, aby směli vyslechnout slova toho, jenž nepochybně byl tím, o němž se v posledních hodinách hovořilo snad po celém Jeruzalémě.

„A kdyby se tento chrám rozbořil, třeba na jednotlivé kameny, pak pravím vám, najde li se mezi lidmi někdo takový, jako král Šalamoun, tomu ukáže můj Otec chrám v nebi a on jej znovu vystaví přesně takový, jako je tento...“

Rabbi se zastavil. Jen malou chvíli odehrával se v něm nerovný boj, neboť neuchopitelná silná nenávist ovládla jej zcela již od doby, kdy tento lidový „kazatel“ stal se jemu a ostatním kněžím nepřátelským konkurentem.

„On chce zbořit náš nejsvětější chrám; slyšeli jste to,“ zvolal rabbi k ostatním kněžím. „Jak se opovažuješ,“ volal pln nenávisti k muži, jehož by nejraději zardousil vlastníma rukama.

Všichni v uleknutí utichli. Tu stalo se najednou, že lidé v obavě poodstoupili od neznámého Nazaretského. Oči rabbiho setkaly se s očima mladého muže. Jako zasažen něčím nepochopitelným, rabbi nevědomky couvl a zavrávoral. Jaká nepoznaná mocná síla a zároveň dobrotivost přistoupily k němu v ten okamžik. Rabbi cítil až do morku kostí, jak zle překroutil něco, co nebylo myšleno tak jak chtěl, aby to vypadalo. Jeho duše se rozplakala a také i tělesně, jakoby se zhroutilo v něm něco, co dodávalo mu doposud vždy vzezření hrdosti a důstojnosti. Stál zde pojednou zcela nepatrný, ztracený služebník Páně, jenž zaslechl právě volání z výšin. Nevěděl ani jak dlouho tak stál napohled jako v bezduchém zamyšlení. Chrám ztichl, dav následoval svého oslavovatele ven. Oslavné výkřiky - hosana, hosana - ztratily se v hukotu a ruchu, jenž doléhal sem zdola z města. Muž, vznešený a moudrý rabbi, tolik toužil rozplakat se a v slzách dát odejít veškerému bolu a jeho hořké nenávisti, která pojednou ztratila důvod. Chladná a tvrdá ruka dotkla se však jeho ramene. Otočil se, stál u něho velekněz chrámu.

„Správně jsi to řekl,“ pravil přidušeně k rabbimu, „tento je nám opravdu nebezpečným.“

Rabbi chtěl mu oponovat.

Velekněz ho však předešel a pokračoval: „Je nám velmi nebezpečným. Považ, dnes nabádá, že zbořit chrám je něco, co se dá napravit. A lid mu naslouchá a věří mu, že je to tak. Co bude říkat zítra? Že není potřeba kněžích a zákoníků? Vždyť by se lidé s takovou bláhovostí dostali snadno na scestí. Kdo by jim radil co mají dělat, jak mají uctívat našeho Boha. Kdo to ví přece lépe než ty, moudrý a učený rabbi, který jsi stejně jako já a všichni ostatní věnoval studiu zákonů celý svůj život. Což je to možné, aby jim pak někdo takový, jako je tento, ukazoval, že lidé nás nepotřebují. Vždyť ten bláhový muž uvede ve zkázu všechen lid. A kolik z lidí jsme přece my s nemalou námahou pozvedli zpět k pravému poznání Boha. Což má být opravdu všechno zničeno?“

Při posledních slovech, jakoby ke zdůraznění, velekněz zacloumal ramenem rabbiho. „Tento pomatenec je nebezpečný všem lidem!“ vykřikl opakovaně k rabbimu.

Rabbi přikývl. To přece byla jeho slova, co nedávno říkal lidem, když se ho ptali v chrámu, co říká tomu, že Nazaretský nabádá snad lid k tomu, aby se nesvětil sabat! Kolik mu přece dalo práce, aby uklidnil rozkolísané dodržování Mojžíšova zákona.

„Ano, je nebezpečný“, přikývl znovu a stiskl paži velekněze. „Co ale máme dělat, na jeho straně je tak mnoho lidí?“

Velekněz se pousmál: „Však na něco přijdeme. Pro teď jdi a rozhlašuj mezi lidmi, kteří ti budou naslouchat, že tento nebezpečný prorok ohlásil, že klidně zboří Boží svatyni v Jeruzalémě.“

Rabbi znovu přikývl. „Zbořit svatyni.“ Nyní jím již opět zcela projela dřívější zlostná nenávist, když si představil v obraze troufalost, jak někdo nabádá lid, aby zbořil chrám nejvyššího Boha.

„Tomu se musí zabránit, musíme ho učinit neškodným,“ řekl, „dříve, než bude opravdu pozdě.“

Velekněz zkroutil svou tvář v uspokojení. „Ano, správně, udělám všechno pro to, abychom ho v zájmu zachování pořádku učinili neškodným. To je naší povinností!“

Tak stal se rabbi v posledních hodinách života Ježíšova nepřítelem, přesto, že jeho duše tak silně prahla po službě Bohu. A pak, když už bylo po všem a sňali z kříže zmučené tělo Spasitelovo, tu srdce rabbiho nevydrželo vnitřní boj jeho duše a mysli.

Uprostřed ulice, spěchaje pryč z Jeruzaléma, zhroutil se muž a jeho duše plakala, stojíce znenáhla nad bezvládným tělem, okolo kterého seběhl se zvědavý dav. Duše plakala a plahoče se ulicemi města za neseným bezvládným tělem, prosila za odpuštění.

A toužebné odpuštění přišlo. Záře světla obklopila duši a vynesla ji opět do světlých jemnohmotných úrovní. Co chvíli vracela se pak znovu a opět duše na zemi do dalších a dalších životů, aby napravovala své předchozí pochybení.

Avšak znovu a znovu v pozemském těle nedokázal muž poznati správně to nové, které vždy zaskočilo ho svoji formou a způsobem, tak jak k němu přicházelo. Tak nakonec stal se, jako oddaný katolík také nepřítelem Syna Člověka, bojujíce proti němu při všech příležitostech. Především kvůli tomu, že Syn Člověka měl podle všech výkladů Bible přece přijíti v oblacích a nikoliv jako drobný pozemský člověk.

Ano, jeho slova sice zněla zajímavě, ale byly zde mnohé rozpory. V prvé řadě Ježíšovo příliš lidské zrození, znovuvtělování duše, a pak právě palčivá samotná otázka zaslíbeného Syna Člověka! Kvůli tomu především muž odložil Slovo a stal se pronásledovatelem tohoto popíratele Biblických Evangelií. Pak ale stalo se nevídané. Tento zvěstovatel, který se prohlašoval Synem Člověka, opustil zemi a celé lidstvo vzápětí zastihla krutá válka.

V rozporu se vším křesťanstvím muž stal se vojákem a napadl spolu s ostatními cizí zemi. Když potom jako vyznamenaný velící důstojník nakonec umíral v třeskuté zimě v zákopech spolu s tisíci dalšími, tu stalo se mu něco neočekávaného. Přestože nikdy v životě nepřipustil pro své pravověrství možnost opakovaných životů, začal se mu samovolně, se vší živostí před očima odvíjet příběh jeho duše. Mocné prožití milosti Boží uvolnilo duši od zničeného a mrazem zpola již ztuhlého těla a duše spěchala ke svému pozemskému domovu. Hledala to, kde tušila, že nalezne odpověď. Když vstoupila uprostřed noci do svého ztichlého pozemského domu, prošla místnostmi a zamířila ku stěně s knihami. A zde spatřila, co hledala. Mezi ostatními svazky do dáli zářila zde jedna kniha. Bylo to Slovo od muže, jenž prohlásil se Synem Člověka. Světlo z knihy dotklo se nitra duše a tato opět již po tolikáté rozplakala se v poznání opětovného svého selhání. Neprosila již ani za odpuštění, neboť tušila, že promarnila nyní celé své bytí. Opovrhovala sebou a přála si, aby byl vůči ní učiněn konečný rozsudek, jehož výsledek zdál se být dopředu jasný. Avšak bolest nad tím, jak nehodnou všech milostí až doposud byla, vždy rouhavě nechápající, když se směla setkat se Světlem na zemi, právě tato duchovní bolest přivedla k ní ještě jednou jemné světlé vlákno, které zachytilo jí před hrozícím pádem do zavržení.

Nepochopitelná Boží láska povolila duši ještě poslední možnost. Tentokráte zrodila se duše přesně tak, aby v pravou chvíli v potřebné tělesné i vnitřní zralosti setkala se se Slovem. Tentokráte naposledy měla rozpoznat, jak správně sloužit Světlu na zemi...

Takový je příběh jedné duše, která je dnes opět na zemi a stojí znovu, jako doposud tolikráte, před opakovaným požadavkem správně rozpoznat nové dění, které v nových formách a v novém způsobu má se nyní rozvinout v bezpodmínečném splňování ze Světla. Takový je osud jednoho lidského ducha. A považte, podobných jsou tisíce! Co pozemský člověk, to příběh duše se všemi jejími splněními i tragickými omyly...

 
Pán nám nenaplnil duše strachem, ale láskou a odvahou!
Apoštol Pavel
 
Viesť a nechať byť vedený!
Tak ako sú v živote rôzne cesty,tak aj v nás vznikajú rôzne názory.Mojím cielom je v tomto fore hladať spriaznené duše,ktoré majú tak isto hlad po novom a spoločnom.Spája nás, alebo by malo, Posolstvo Grálu-slovo Pána , ktorého meno je stále pre mnohých neznáme.Píšem, lebo viem ,že mnohý cestu hladajú , a sú bezradný v spleti rôznych vierovyznaní a náuk.Mnohý sú materialisti , ako som bol ja , lebo bud nechcú , alebo nenašli nič lepšie pre svoj život.Píšem o vede, o Darwinizme , lebo pre mnohých bolo to čo dostali na školách , v živote to určujúce , ktoré zobrali za základ svojho života.Mnohým treba ukázať , že dogmy sa rúcajú , a už nič nie je tak ako v časoch našej mladosti , ked bol vedecký materializmus jedinou vhodnou cestou , ked sa chcel stať novým a pokrokovým.Mnohý poctivý vedci postupne odkrývajú omyly svojich kolegou a žial nielen omyly , ale v nejednom prípade aj klamstvá.Druha strana v zastúpení u nás najpočetnejšej skupiny vierovyznania -Katolícka cirkev , tiež nie je "svätá"ani napriek tomu , že hlása takzvanú neomylnosť pápežstva.Do oboch smerou , ktoré tak výrazne formovali ludí v celom Ceskoslovensku , žial temný dávno našli svoju cestu.Materializmus odmietol Boha , ako takého a cirkev odmietla zverejniť obsah Fatimského proroctva a odmietla aj Ježišom predpovedaného a zaslúbeného Ducha pravdy,ktorý mal prísť v čase falošných zjavení a ktorý aj prišiel!Dnes výrazne klesla sila oboch strán, ale udržiavajú sa zubami-nechtami odvolávajúc sa na historickú minulosť a takzvané zásluhy.A ludia z opatrnosti , či z lenivosti , bud ostávajú v jednom , či druhom tábore.Preto musí prísť doba ,ked všetko zaužívané padne!Ked sa naše zažraté istoty rozpadnú a stratia.Ako hovorieval Pán -ludia sa budú musieť naučiť najprv od svôjho Boha báť!Môžme byť pre mnohých majákom a ukazovatelom cesty, ale väčšina ludí uverí až ked na vlastné oči uvidia a na svojej koži pocítia udalosti.Vytrvajme a možno nás Pán poctí možnosťou pomáhať pri zakladaní Tisícročnej ríše. Nehádžme sviniam perly!Nevnucujme sa!Len usmernujme dobrých ludí dobrým smerom.Pomáhajme si!Vedme druhých a pritom sa nechajme aj my viesť , aby sme nezablúdili vo vlastnej neomylnosti!