Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Nezávazné tlacháníRodáci, hlaste se

Spravuje:

Devínsky



Reklama



NAT98 chce byť miestom pre výmenu informácií, skúseností, zážitkov a poskytovanie vzájomnej pomoci pre tých, ktorí boli pozitívne oslovení dielom Vo Svetle Pravdy – Posolstvo Grálu od Abdrushina a knihami Večné zákony 1, 2 a 3 od Natálie de Lemeny Makedonovej.
Vítané sú aj príspevky k téme Slovensko - jeho duchovná úloha a významné osobnosti.

„Naša planéta sa blíži k dobe obratu, keď sa zrodí nový svet. Nemôže však vzniknúť na pôde starého, lebo bude veľmi odlišný. Ľudia sa nevyvíjajú tak, ako by sa mali, preto sa všetko nepravé a nenapraviteľné zrúti, aby uvoľnilo cestu novému životu. Dnešný človek by mal vedieť, že súčasné zmeny nie sú dielom náhody, ale zákonitým dianím určeným pre blaho nového pokolenia.“
Natália de Lemeny - Makedonová

„Nikdy viacej by ste sa nemali odvážiť súdiť bez vedenia! A všetko vedieť nebudete nikdy! Vždy, keď súdite druhého, súdite sami seba. Udrie to na vás späť, pretože ste neboli ustanovení sudcami svojich blížnych.“
Abdrushin

Linky na zaujímavé príspevky:
15 rokov / Ján Anton Sloboda
Pani Natália odpovedá na výklady v knihe Večné zákony 4 / Jozef Potúček
Úlohy nášho politického vodcu / Jozef Potúček
Úloha - úlohy pani Natálie / Jozef Potúček
Ako zúročil slovenský národ dvojnásobnú pomoc od Boha. /Jozef Potúček
Všetko sa do bodky naplní! /Ján Anton Sloboda
Straky /Dušan Zámečník
Deň 17.7. /Jozef Potúček
28.11.1998 zrod KRÁĽA kráľov. Decembrové spomienky I. II. III. /Ján Anton Sloboda
Slovo ľudské, či SLOVO BOŽIE ? (2.) (3.) (4.) (5.) /Jozef Potúček
Kompromisy, alebo ústupky /Ján Anton Sloboda
Zjavenie Jána /Peter Franko
Veďme naše kroky k tomu lepšiemu ... /Jozef Potúček
Prijatie Boha. Prijatie Boha – príkaz /Peter Franko
Buďme lepší a radostnejší! /Jozef Potúček
Společné působení /J.P., +reakcie: [H1], [JP1], [H2], [JP2], [H3], [JP3], [H4], [JP4], [H5]
Milujte se navzájem! /J.P.
Prožívání Slova /J.P.
Človeče neodsudzuj iných, lebo budeš sám súdený ! /Ivan
Slovenský národ v historických faktoch /Miroslav Pazdera
Prepis TV vystúpenia p. Natálie de Lemeny – Makedonovej (febr.1998) + linky na rozhovory (nov.1998) /Ján Anton Sloboda

Upozornenie:
Za obsahovú stránku príspevku a jeho dôsledky si zodpovedá každý prispievateľ jednotlivo, nie moderátor. Ten má právo vyradiť tie príspevky, ktoré sú proti zámeru tohto fóra napísanom v záhlaví, alebo anonymné, či znižujúce úroveň diskusie.


***** povolené je prispievať iba po prihlásení do systému (Login, heslo)*****

Nepokojné Slnko.
 
zaujímavosť
 
viagra a ostatný spam
V posledných týždňoch obťažuje toto fórum množstvo „spamových“ príspevkov plné liniek na rôzne stránky s prevažne sexuálnym obsahom. Niekoľko krát denne som nútený to všetko mazať.
Chcel by som vás čitateľov a prispievateľov fóra vyzvať k trpezlivosti, nakoľko je nádej že sa situácia v priebehu mesiaca jún zlepší. Podľa vyjadrenia zo správy servra Okoun má byť do mesiaca nasadený software ktorý by mal obmedziť spamové príspevky.
Mojou snahou je naďalej ponechať právo na písanie príspevkov bez nutnosti registrácie a prihlásenia.
 
Mexiko II.
 
UFA - Mexiko.
 
Na zamyslenie II
Příběh lidské duše



Lidé jsou opravdu zvláštní! Ani dnes nepozorují, že svým vlažným postojem k naléhavosti duchovního probuzení a ozdravění, řadí se stále k zástupům jen ztrnule myslících a uvažujících milců všeho minulého, kteří vždy v historii lidstva stali se schopnými něco správně rozpoznat a přijmout až teprve ve chvíli, kdy každé nové dění přešlo okolo nich, vžilo se u ostatních jako něco samozřejmého, a tím teprve stalo se konečně i pro ně osvědčeným v pozemském světě. Ano, tak tomu je u těchto lidí, kteří s veškerou křečovitostí lpí na všem minulém a nedokáží toto minulé správně zužitkovat ani pro přítomnost, natož vzít je jako východisko pro vše budoucí. Bylo by to snad až směšné, kdyby se to vždy netýkalo tak vážných a pro veškeré lidstvo důležitých vývojových změn v celé historii.

Ukažme si to nyní v živém obraze jednoho příkladu. Vezměme si pro znázornění, jako ukázku, cestu lidského ducha, putujícího opakovaně v povolaných národech na zemi. Ponechte jen působit tento obraz správně na své nitro.

V jednom z pozemských životů zrodil se tedy tento zmíněný duch jako muž do židovského národa, který dosud trpěl pod nadvládou egyptské moci. Tu však nadešla světlá chvíle pro zotročený malý národ v podobě vycházející hvězdy Mojžíšovy. Mojžíš, jenž ve svém myšlení a cítění předešel všechny své spoludruhy, nalezl pod silným vedením Stvořitelovým východisko z nouze. Ve veškerém rozvinutí svých schopností, s nasazením vlastního života vyvolal v souhlase se zákony Stvoření dění, které přivodilo zdánlivě nemožné: osvobození zotročeného lidu. Konečně směli si Židé volně vydechnout a vykročili osvobozeni za Mojžíšem ven z Egypta. Náš muž patřil však kupodivu ihned od počátku, v obavě před pomstou krutého Faraona, ke skupině, která váhala, zda je vše, co Mojžíš koná, opravdu vůle Boží. Nakonec ale, když šli ostatní, vyšel i muž se svojí rodinou ven do volnosti, jež se tak nepochopitelně znenáhla otevřela jeho lidu. Nedůvěra však vězela v muži příliš silně, a tak sotva nadešly první nesnáze, pozvedl spolu s několika dalšími svůj hlas:

„Nebylo snad vůlí Boží něco jiného? Vždyť kdyby nás chtěl opravdu osvobodit, mohl zahubit celý Egypt! Takto prcháme, pronásledováni, beze zbraní, vydáni všanc silnému nepříteli! Před námi jsou nepřekonatelné nesnáze a faraon s vojskem se blíží. Pohleďte, již zvedá se prach nad obzorem! Tento Mojžíš je jen samozvaný vůdce, který nás svedl k neuváženosti zneužitím víry v našeho Boha.“

Tu ale nesnáze se neočekávaně rozplynuly a lid jásal. Náš muž mlčel a v nitru se tázal sebe sama: „že bych se přece mýlil?“

A tak to šlo dále! Znovu a znovu vynořovaly se v muži pochybnosti, aby se po čase, jako bezdůvodné, rozplynuly v nic! Nakonec, téměř na konci svého života, muž přehlédl celé Mojžíšovo blahodárné působení v židovském národě a tichá vděčnost s poznáním vysokého vedení rozhořela se v jeho nitru. Nebylo však komu to povědět, neboť většina z jeho bratrů, a také i Mojžíš sám, nebyli již na zemi. Tu rozhořelo se nitro muže a tento tiše děkoval svému Bohu za to, že směl vše toto prožít. Ještě se rozhlédl okolo sebe, přehlédl tváře své početné rodiny a jeho unavené a sluncem vysušené tělo vydechlo naposledy. Duše osvobozena spěchala vstříc k ostatním pokrevním bratrům, kteří s úsměvem vítali ho na světlých nivách jemnohmotných úrovní. V mužově duši klíčila stále silněji touha, aby také on mohl pomoci národu, jenž mu byl tak blízký a který ho stále mocně přitahoval. Tak přistoupil k němu jeho duchovní vůdce a pravil:

„Smíš jít opět do tohoto národa, abys upevnil to, co Mojžíš vám zanechal. Připrav věrně půdu Světlu, které se k tomuto malému národu v nepochopitelné Boží lásce přiblížilo!“

Duše mužova padla na kolena a děkovala vroucně za milost, kterou si vyprosila. A tak muž narodil se v rodině, kde tradice otců velela mu stát se zákoníkem - znalcem Mojžíšových zákonů. S lačností sál do sebe mladík učení svých otců, celé odstavce zákonů odříkával zpaměti, bez jediného zaváhání. Co nevěděli mnozí, to on si vybavoval snadno. Na všechno nacházel odpověď v citacích zákonů. Mnozí žasli v jeho přítomnosti, když poznali jeho vědomosti a znalosti. Mladík zmužněl a stal se váženým a uznávaným. Bílé zdobené roucho zákoníka stalo se mu samozřejmým a chrámový vzduch oblažoval denně jeho smysly. Stal se z něho vážený učený rabbi. A vše se odvíjelo tak krásně, neboť jeho moudrost neznala široko daleko rovného.

Tu však nadešel den, který měl vše změnit. Jako kdykoliv před tím, tak i dnes vycházel po skončení obřadu ze svatyně a scházeje po schodech dolů, blížil se k davu, který na něj, stejně jako vždy, již netrpělivě čekal. Sestupoval tedy po schodech a vše zdálo se mu oblažujícně krásné.

Náhle kdosi k němu zavolal:

„Moudrý rabbi! Rabbi, slyšel jsi již o tom Nazaretském, co chodí zemí a mluví tak, jako nikdo před ním?“

Pousmál se tomu a pravil:

„Neznám nikoho, kdo by chodil po zemi a byl větším a moudřejším než Mojžíš.“

„Ale tento mluví opravdu zvláštně,“ oponoval muž, „když jsem ho slyšel, bylo mi, jako bych se měl rozplakat studem a hanbou, zároveň mě naplňovala největší radost a štěstí. Není to snad zaslíbený Mesiáš, co říkáš moudrý rabbi?“

Rabbi se pousmál: „Zaslíbený Mesiáš bude ze všech z nás nejlépe znát zákony Mojžíšovy a naplňovat je, to jsem si jist. V tom ho poznám já a stejně tak i vy.“

„Ale on uzdravuje lid a činí zázraky, viděl jsem to,“ vykřikl muž, „věřím tomu, že on jest Mesiášem!“

Rabbi odvětil: „Přijde li k nám někdy, pak si s ním rád promluvím.“

Tím považoval vše za ukončené. Očekával pak jako obvykle otázky na nejrůznější strasti a starosti, avšak dnes se ho nikdo neptal. Lidé shlukli se okolo muže, jenž přerývaným hlasem hovořil o prožití s neznámým Nazaretským prorokem.

V tichosti a nikým nepostrádán odešel rabbi domů. Nikdo z lidí si ho již toho dne ani nevšiml.

„Nazaretský, Nazaretský,“ opakoval si rabbi stále s hořčím a hořčím přízvukem, tak jak postupně docházely k němu nové a nové zprávy.

„Jak jen je možné, že lidé naslouchají tomu nevzdělanci, tomu, co nikdy nestudoval a zcela jistě nezná správně ani celé desatero, stejně tak, jako mnoho z našich. Musí to být šarlatán, že poutá k sobě tolik lidí, jak se vypráví,“ přemýšlel vzdělaný rabbi. „Zcela jistě je to falešný prorok, tak jako mnoho vůdců před ním. Ti všichni pasovali se také na zaslíbeného Mesiáše a pak skončili svůj život ukamenováním anebo museli prchnout daleko za hranice Izraele.“

Zcela nenápadně vyrostla v muži vůči Nazaretskému tichá nenávist. Zvláště když slyšel toto jméno ze všech stran opakované všemi jako v horečce.

Stejně tak jako každý rok, vydal se muž na velikonoční svátky do Jeruzaléma. Právě hovořil v chrámě Šalamounově s ostatními, když vstoupil hlavními dveřmi dovnitř shluk lidí, jenž se stále zvětšoval. Všichni obklopovali jednoho z mužů, mnozí vzpínali ruce v touze pozdravit se s ním. Dotyčného však nebylo stále vidět. Přes zvednuté ruce pozdravně mávající okolo něho, nebylo možné ho spatřit. Tu dav zastavil a ztišil se. Také zákoníci popošli blíže, aby vyslechli, co praví muž uprostřed davu. Právě promluvil zvonivým, jímavým hlasem. Nebylo však dobře rozumět. Rabbi zrychlil jako ostatní kněží, aby směli vyslechnout slova toho, jenž nepochybně byl tím, o němž se v posledních hodinách hovořilo snad po celém Jeruzalémě.

„A kdyby se tento chrám rozbořil, třeba na jednotlivé kameny, pak pravím vám, najde li se mezi lidmi někdo takový, jako král Šalamoun, tomu ukáže můj Otec chrám v nebi a on jej znovu vystaví přesně takový, jako je tento...“

Rabbi se zastavil. Jen malou chvíli odehrával se v něm nerovný boj, neboť neuchopitelná silná nenávist ovládla jej zcela již od doby, kdy tento lidový „kazatel“ stal se jemu a ostatním kněžím nepřátelským konkurentem.

„On chce zbořit náš nejsvětější chrám; slyšeli jste to,“ zvolal rabbi k ostatním kněžím. „Jak se opovažuješ,“ volal pln nenávisti k muži, jehož by nejraději zardousil vlastníma rukama.

Všichni v uleknutí utichli. Tu stalo se najednou, že lidé v obavě poodstoupili od neznámého Nazaretského. Oči rabbiho setkaly se s očima mladého muže. Jako zasažen něčím nepochopitelným, rabbi nevědomky couvl a zavrávoral. Jaká nepoznaná mocná síla a zároveň dobrotivost přistoupily k němu v ten okamžik. Rabbi cítil až do morku kostí, jak zle překroutil něco, co nebylo myšleno tak jak chtěl, aby to vypadalo. Jeho duše se rozplakala a také i tělesně, jakoby se zhroutilo v něm něco, co dodávalo mu doposud vždy vzezření hrdosti a důstojnosti. Stál zde pojednou zcela nepatrný, ztracený služebník Páně, jenž zaslechl právě volání z výšin. Nevěděl ani jak dlouho tak stál napohled jako v bezduchém zamyšlení. Chrám ztichl, dav následoval svého oslavovatele ven. Oslavné výkřiky - hosana, hosana - ztratily se v hukotu a ruchu, jenž doléhal sem zdola z města. Muž, vznešený a moudrý rabbi, tolik toužil rozplakat se a v slzách dát odejít veškerému bolu a jeho hořké nenávisti, která pojednou ztratila důvod. Chladná a tvrdá ruka dotkla se však jeho ramene. Otočil se, stál u něho velekněz chrámu.

„Správně jsi to řekl,“ pravil přidušeně k rabbimu, „tento je nám opravdu nebezpečným.“

Rabbi chtěl mu oponovat.

Velekněz ho však předešel a pokračoval: „Je nám velmi nebezpečným. Považ, dnes nabádá, že zbořit chrám je něco, co se dá napravit. A lid mu naslouchá a věří mu, že je to tak. Co bude říkat zítra? Že není potřeba kněžích a zákoníků? Vždyť by se lidé s takovou bláhovostí dostali snadno na scestí. Kdo by jim radil co mají dělat, jak mají uctívat našeho Boha. Kdo to ví přece lépe než ty, moudrý a učený rabbi, který jsi stejně jako já a všichni ostatní věnoval studiu zákonů celý svůj život. Což je to možné, aby jim pak někdo takový, jako je tento, ukazoval, že lidé nás nepotřebují. Vždyť ten bláhový muž uvede ve zkázu všechen lid. A kolik z lidí jsme přece my s nemalou námahou pozvedli zpět k pravému poznání Boha. Což má být opravdu všechno zničeno?“

Při posledních slovech, jakoby ke zdůraznění, velekněz zacloumal ramenem rabbiho. „Tento pomatenec je nebezpečný všem lidem!“ vykřikl opakovaně k rabbimu.

Rabbi přikývl. To přece byla jeho slova, co nedávno říkal lidem, když se ho ptali v chrámu, co říká tomu, že Nazaretský nabádá snad lid k tomu, aby se nesvětil sabat! Kolik mu přece dalo práce, aby uklidnil rozkolísané dodržování Mojžíšova zákona.

„Ano, je nebezpečný“, přikývl znovu a stiskl paži velekněze. „Co ale máme dělat, na jeho straně je tak mnoho lidí?“

Velekněz se pousmál: „Však na něco přijdeme. Pro teď jdi a rozhlašuj mezi lidmi, kteří ti budou naslouchat, že tento nebezpečný prorok ohlásil, že klidně zboří Boží svatyni v Jeruzalémě.“

Rabbi znovu přikývl. „Zbořit svatyni.“ Nyní jím již opět zcela projela dřívější zlostná nenávist, když si představil v obraze troufalost, jak někdo nabádá lid, aby zbořil chrám nejvyššího Boha.

„Tomu se musí zabránit, musíme ho učinit neškodným,“ řekl, „dříve, než bude opravdu pozdě.“

Velekněz zkroutil svou tvář v uspokojení. „Ano, správně, udělám všechno pro to, abychom ho v zájmu zachování pořádku učinili neškodným. To je naší povinností!“

Tak stal se rabbi v posledních hodinách života Ježíšova nepřítelem, přesto, že jeho duše tak silně prahla po službě Bohu. A pak, když už bylo po všem a sňali z kříže zmučené tělo Spasitelovo, tu srdce rabbiho nevydrželo vnitřní boj jeho duše a mysli.

Uprostřed ulice, spěchaje pryč z Jeruzaléma, zhroutil se muž a jeho duše plakala, stojíce znenáhla nad bezvládným tělem, okolo kterého seběhl se zvědavý dav. Duše plakala a plahoče se ulicemi města za neseným bezvládným tělem, prosila za odpuštění.

A toužebné odpuštění přišlo. Záře světla obklopila duši a vynesla ji opět do světlých jemnohmotných úrovní. Co chvíli vracela se pak znovu a opět duše na zemi do dalších a dalších životů, aby napravovala své předchozí pochybení.

Avšak znovu a znovu v pozemském těle nedokázal muž poznati správně to nové, které vždy zaskočilo ho svoji formou a způsobem, tak jak k němu přicházelo. Tak nakonec stal se, jako oddaný katolík také nepřítelem Syna Člověka, bojujíce proti němu při všech příležitostech. Především kvůli tomu, že Syn Člověka měl podle všech výkladů Bible přece přijíti v oblacích a nikoliv jako drobný pozemský člověk.

Ano, jeho slova sice zněla zajímavě, ale byly zde mnohé rozpory. V prvé řadě Ježíšovo příliš lidské zrození, znovuvtělování duše, a pak právě palčivá samotná otázka zaslíbeného Syna Člověka! Kvůli tomu především muž odložil Slovo a stal se pronásledovatelem tohoto popíratele Biblických Evangelií. Pak ale stalo se nevídané. Tento zvěstovatel, který se prohlašoval Synem Člověka, opustil zemi a celé lidstvo vzápětí zastihla krutá válka.

V rozporu se vším křesťanstvím muž stal se vojákem a napadl spolu s ostatními cizí zemi. Když potom jako vyznamenaný velící důstojník nakonec umíral v třeskuté zimě v zákopech spolu s tisíci dalšími, tu stalo se mu něco neočekávaného. Přestože nikdy v životě nepřipustil pro své pravověrství možnost opakovaných životů, začal se mu samovolně, se vší živostí před očima odvíjet příběh jeho duše. Mocné prožití milosti Boží uvolnilo duši od zničeného a mrazem zpola již ztuhlého těla a duše spěchala ke svému pozemskému domovu. Hledala to, kde tušila, že nalezne odpověď. Když vstoupila uprostřed noci do svého ztichlého pozemského domu, prošla místnostmi a zamířila ku stěně s knihami. A zde spatřila, co hledala. Mezi ostatními svazky do dáli zářila zde jedna kniha. Bylo to Slovo od muže, jenž prohlásil se Synem Člověka. Světlo z knihy dotklo se nitra duše a tato opět již po tolikáté rozplakala se v poznání opětovného svého selhání. Neprosila již ani za odpuštění, neboť tušila, že promarnila nyní celé své bytí. Opovrhovala sebou a přála si, aby byl vůči ní učiněn konečný rozsudek, jehož výsledek zdál se být dopředu jasný. Avšak bolest nad tím, jak nehodnou všech milostí až doposud byla, vždy rouhavě nechápající, když se směla setkat se Světlem na zemi, právě tato duchovní bolest přivedla k ní ještě jednou jemné světlé vlákno, které zachytilo jí před hrozícím pádem do zavržení.

Nepochopitelná Boží láska povolila duši ještě poslední možnost. Tentokráte zrodila se duše přesně tak, aby v pravou chvíli v potřebné tělesné i vnitřní zralosti setkala se se Slovem. Tentokráte naposledy měla rozpoznat, jak správně sloužit Světlu na zemi...

Takový je příběh jedné duše, která je dnes opět na zemi a stojí znovu, jako doposud tolikráte, před opakovaným požadavkem správně rozpoznat nové dění, které v nových formách a v novém způsobu má se nyní rozvinout v bezpodmínečném splňování ze Světla. Takový je osud jednoho lidského ducha. A považte, podobných jsou tisíce! Co pozemský člověk, to příběh duše se všemi jejími splněními i tragickými omyly...

 
Pán nám nenaplnil duše strachem, ale láskou a odvahou!
Apoštol Pavel
 
Viesť a nechať byť vedený!
Tak ako sú v živote rôzne cesty,tak aj v nás vznikajú rôzne názory.Mojím cielom je v tomto fore hladať spriaznené duše,ktoré majú tak isto hlad po novom a spoločnom.Spája nás, alebo by malo, Posolstvo Grálu-slovo Pána , ktorého meno je stále pre mnohých neznáme.Píšem, lebo viem ,že mnohý cestu hladajú , a sú bezradný v spleti rôznych vierovyznaní a náuk.Mnohý sú materialisti , ako som bol ja , lebo bud nechcú , alebo nenašli nič lepšie pre svoj život.Píšem o vede, o Darwinizme , lebo pre mnohých bolo to čo dostali na školách , v živote to určujúce , ktoré zobrali za základ svojho života.Mnohým treba ukázať , že dogmy sa rúcajú , a už nič nie je tak ako v časoch našej mladosti , ked bol vedecký materializmus jedinou vhodnou cestou , ked sa chcel stať novým a pokrokovým.Mnohý poctivý vedci postupne odkrývajú omyly svojich kolegou a žial nielen omyly , ale v nejednom prípade aj klamstvá.Druha strana v zastúpení u nás najpočetnejšej skupiny vierovyznania -Katolícka cirkev , tiež nie je "svätá"ani napriek tomu , že hlása takzvanú neomylnosť pápežstva.Do oboch smerou , ktoré tak výrazne formovali ludí v celom Ceskoslovensku , žial temný dávno našli svoju cestu.Materializmus odmietol Boha , ako takého a cirkev odmietla zverejniť obsah Fatimského proroctva a odmietla aj Ježišom predpovedaného a zaslúbeného Ducha pravdy,ktorý mal prísť v čase falošných zjavení a ktorý aj prišiel!Dnes výrazne klesla sila oboch strán, ale udržiavajú sa zubami-nechtami odvolávajúc sa na historickú minulosť a takzvané zásluhy.A ludia z opatrnosti , či z lenivosti , bud ostávajú v jednom , či druhom tábore.Preto musí prísť doba ,ked všetko zaužívané padne!Ked sa naše zažraté istoty rozpadnú a stratia.Ako hovorieval Pán -ludia sa budú musieť naučiť najprv od svôjho Boha báť!Môžme byť pre mnohých majákom a ukazovatelom cesty, ale väčšina ludí uverí až ked na vlastné oči uvidia a na svojej koži pocítia udalosti.Vytrvajme a možno nás Pán poctí možnosťou pomáhať pri zakladaní Tisícročnej ríše. Nehádžme sviniam perly!Nevnucujme sa!Len usmernujme dobrých ludí dobrým smerom.Pomáhajme si!Vedme druhých a pritom sa nechajme aj my viesť , aby sme nezablúdili vo vlastnej neomylnosti!
 
Děkuji moderátorovi tohoto fóra, že vymazal příspěvky, které zbytečně zasahují do osobních rovin. Abych však předešel různým nevěcným spekulacím, tak se jmenuji Jaroslav Peroutka.

Panu Lubošovi bych k jeho příspěvkům řekl jen toto: Vážím si Vaší snahy zastat se těch, kteří jsou nevěcně napadáni. Na druhou stranu ponechte prosím na ostatních, kam zašlou své příspěvky.

I když toto fórum bylo založeno pravděpodobně s jiným cílem, tak se přes to zde setkávají různé směry lidského myšlení, které mnohdy poctivě hledají Pravdu, i když se to na první pohled, určitým způsobem myslícímu člověku, nemusí zdát. Každopádně vnímám tento stav jako velice pozitivní a pro všechny velmi prospěšný.

Zatím jsem se nesetkal s diskuzním fórem, které by v sobě neslo tak široké spektrum pohledů a názorů, v oblasti Poselství Grálu. Právě proto jsem se po několika měsíčním, pasivním sledování těchto příspěvků, odhodlal také něčím přispět. Dlužno podotknout, jsem netušil, že by mé příspěvky mohly být zahrnuty mezi zajímavé linky. Nebyl to ani můj cíl a je to pro mě důkaz toho, že toto fórum je schopné věcnosti a to i z toho důvodu, že moderátor neměl zřejmě potřebu zkoumat přesně mé osobní, konkrétní pohledy na různá témata a přesvědčení ostatních účastníků. Za což mu děkuji.

Pokud mé příspěvky mohou někoho posílit v jeho úsilí ke Světlu, tak splní svůj účel, bez ohledu na naše vzájemné, různé osobní pohledy.

Cesta ke Světlu je jen jedna a na ní se musíme nakonec všichni sjednotit.

Přeji všem, aby dny, které zbývají do Slavnosti Svaté Holubice, využili na její přípravu.

Srdečně všechny zdraví Jaroslav Peroutka

 
Buďme lepší a radostnejší!
Okolo nás je v ľuďoch toľko neradosti, nespokojnosti, toľko nevraživosti, toľko závisti a nenávisti, až to bolí. Mnohí, aj dobrí ľudia, sa zase umárajú v žiali nad svojím trápením z osudu, ktorý ich v mnohých prípadoch postihol, nezamýšľajú sa však nad tým, či oni sami niekedy predtým v minulosti nedali súčasným udalostiam podnet k ich napĺňaniu.
Namiesto toho, aby sa snažili pochopiť logiku a zmysel prichádzajúceho diania okolo nás, váľajú vinu na druhých, alebo na nespravodlivosť Najvyššieho - a to všetko len z nepochopenia Jeho Večných Zákonov, z nepochopenia zmyslu života, z neznalosti skladby Stvorenia ako takého.
My, ktorí sme Cestu a Pravdu našli, nevyčerpávajme sa žabomyšími vojnami, ukazujme svojím životom, aký poklad sme našli, a to tak, že ľudia v našom okolí si budú klásť otázky, ako je to možné, že svoje problémy zvládame ľahšie a s úsmevom, a pri väčších nárazoch životného osudu v spätnom pôsobení sa len tak nezosypeme.
Nie je účelom, aby sme sa vo vnútornom povznášaní kochali, že my už Cestu máme, a tým je to vybavené. Je tu obrovské množstvo ľudí, schopných duchovnej premeny, ktorí potrebujú pomôcť. Nie sme tu len pre seba! Cestu a Pravdu sme nenašli náhodou, dary zo svetlých výšin sme neobdržali len tak. Ak bola nám podaná niekým iným pomocná ruka a dostali sme, je nutné aj dávať, a tak Cestu ukázať každému poctivému hľadajúcemu.
To však neznamená, že začneme „hádzať sviniam perly pod nohy“. Nepatrí sa znalému vnucovať so svojím poznaním akýmkoľvek spôsobom, či už ústnym (na uliciach), alebo aj písomným (oslovovať hocikoho, čiže aj takých, ktorí vôbec nemajú záujem o duchovné súvislosti v našom pozemskom živote), takže to nakoniec nadobudne dojem, že mu ide v konečnom dôsledku len o vlastné zviditeľnenie sa, o zvýraznenie kvantity na úkor kvality ...
Nepostavme sa hľadajúcim pútnikom do cesty, medzi nich a Pravdu samotnú – ako umelý samozvaný (navonok potrebný) medzičlánok, nestavajme do popredia našu vlastnú vôľu – ale buďme pevnými, živými majákmi na Ceste Pravdy do Života večného, ktoré budú usmerňovať a v pokore pomáhať všetkým podľa Vôle Božej!
Nesnažme sa akýmkoľvek spôsobom naznačiť svetu, že my sme Cesta, Pravda a Život alebo jej časť, pretože nám Syn Boží ako aj Syn Človeka jasne odkázali, že len oni sú tá CESTA, PRAVDA a ŽIVOT.
Buďme oporou tam, kde to ľudia budú potrebovať, ale nie tak, že im vezmeme ich vlastný pohyb.
Krásne a poučné slová k tejto téme povedal na jednom stretnutí MUDr.Ivan Rusnák,CSc (citujem):
<Na celom svete je množstvo vierovyznaní, niekoľko tisíc a každá skupina ľudí tvrdí, že má pravdu, je o tom presvedčená. Ale to, či mám pravdu, sa musí aj navonok nejako prejavovať.
Ten, kto žije správne vierovyznanie – lebo Pravda je len jedna, ona nemôže byť kresťanská, židovská, mohamedánska, budhistická, je len jedna – ak žijem Pravdu v činoch, tak som zo dňa na deň šťastnejší, spokojnejší a radostnejší. Teda radosť, ktorú prežívam, je kritériom, že idem správnou cestou a okrem toho sa to javí aj v mojom okolí.
Tam, kde sa objavím, je krajšia atmosféra; ľudia sa tam dobre cítia, keď príde taký človek, ktorý žije Pravdu.
To vyciťujte! Ak sa ľudia pri Vás cítia dobre, to znamená, že prinášate radostnú atmosféru. To je vlastne práca, prejavuje sa to aj na mojom obilí, na mojej záhradke, na mojom okolí, na mojom oblečení, ...
Takže krása a radosť sú jediné kritériá toho, že žijeme správne. Nie príslušnosť k tej či onej skupine ľudí, nie mávanie jednou, druhou či treťou knihou. Mať POSOLSTVO GRÁLU – VO SVETLE PRAVDY v rukách, a nebyť radostný, neprinášať spokojnosť a radosť druhým a krásu, to znamená, že Ho nežijem. Mám Cestu, ale nie správne po Nej kráčam.>
(koniec citátu)

Takže tešme sa, radujme sa, smejme sa, ale nie škodoradostne na úkor blížneho alebo v nekultúrnych, vulgárnych, či nemravných zábavách. To nie je pravý smiech, či radosť.
Prenášajme vedome aj do svojho okolia naozajstnú radosť a krásu, aby hľadajúci zbadali, že v tom šere, tesne pred Ránom, je tu niekto, kto nezapadol do davu v šedom, bezcieľnom živote, ale naopak, ukazuje svojím životom, že aj v tejto dobe sa dá na maličkostiach radovať, prežívať so svojimi spolublížnymi pády a vzostupy, vyžarovať a rozdávať lásku v jej pravej podobe, čiže milovať svojho blížneho.

Jozef Potúček
 
Pre moderátora a Pútnika
Ďakujem p. Devínskemu za seriózny prístup - je to príkladné, ešte raz vďaka.

Pán Pútnik, Vaše otázky skúste adresovať tým, ktorých sa týkajú. Z môjho pohľadu vec stojí tak, že na toto fórum sa pozerá stále viac a viac čitateľov blúdiacich po internete. Fórum má určitý základ a myslím si - som o tom presvedčený, že každý dobrý článok ho môže len skvalitniť. Moje reakcie sú preto celkom prirodzené a aj preto sa snažím upozorniť niektorých prispievateľov, aby svoje hoci pekné príspevky upravili aj gramaticky, aby texty boli pravopisne v poriadku. Musíme si uvedomiť, že svojimi činmi, teda aj písaným slovom vydávame svedectvo o jedinečnom Diele, akým je Posolstvo Pravdy.

Je od nás právom požadované, aby sme boli len trošku dôslednejší voči sebe samému a staré zažité zvyky menili v pozitívne ľudské hodnoty. Takto sa potom stávame viditeľní a poznateľní od okolia v pravom slova zmysle - stávame sa majákmi, zapaľujúcimi túžbu po Svetle v srdciach ľudí, ktorí túto Cestu práve objavili.

Pamätajme na to...
 
Otázka pre Ľuboša Ď. Píšete toto: ,,prečo ste nezmazali aj príspevok, ( poz. už bol zmazaný, a nie len ten) ktorý je jasným atakom voči dvom ľuďom, ktorý sem prispievajú článkami, ktoré si toto fórum snáď ani nezaslúži?

A prečo sem prispievajú, keď toto fórum podľa Vás toho nie je hodné?

Prečo neprispievajú na Vašom fóre, ktoré je asi toho podľa Vás hodné?

Prečo si nevytvoria vlastné fóra, ktoré by bolo toho hodné?

Prečo na tomto mieste, a nie inde?

Prečo, sa pýtam?

Len dúfam, že sa dočkám odpovede, a že nebude aj tento môj príspevok vymazaný!


 
JAN. jan.jan@post.sk 
Rozhovor s Vladimírom Mečiarom.
 
otázky a odpovede 2
Falšovanie dôkazov o evolúcii:1925,Dayton , štát Tennesse.Dôkaz o takz.Nebraskom človeku na základe jedného zubu , ktorý má vraj milion rokou.V roku 1927 sa objavyli dalšie kosti a vysvitlo , že patria vymretému druhu divokého prasaťa! 2.takz.pildownský človek-antropologovia určili vek na 500 000 rokou(1912)v roku 1949 novou metodou testovania zistili , že kosti neobsahujú fluor a to dokazuje , že kosti boli v zemi len niekoľko rokou.Celusť patrila opici a zuby boli vložené dodatočne! 3.Darwinou prirodzený výber:mechanizmi prirodzeného výberu nikdy žiaden druh nevytvorili.(Colin Patterson)Na podporu tejto teorie vedci dodnes chovajú ovocné mušky , pretože sa rýchlo množí a mutácie sa rýchle prejavia.Genetik Gordon Taylor napísal:po viac ako 50. rokoch a tisícoch pokusou sa nijaký nový druh mušiek nevyvinul!Kedže pomalý vývoj nepriniesol podporu Darwinovej teorie , vedci presedlali na takz. rýchle mutácie.Ruth Moreová: kniha Evolúcia:práca v laboratoriách dokázala že väčšina mutácií je škodlivá a majú dokonca smrtelné účinky.3.Darwinou princíp pohlavného výberu:na vysvetlenie toho prečo sa človek rodí bez srsti vysvetloval tento"skvelý"vedec tým , že predpokladal prevahu mužského rozumu nad ženským , lebo musel neustále bojovať o samičku a preto musí byť muž "chytrejší ako žena!Takže pohlavný výber vraj fungoval tak , že samičky si vyberali samcou s menším ochlpením?!A tak sme my ludia stratili úplne ochlpenie!Darwin predpokladal , že jeho teorie podporia neskoršie vykopávky , ale nestalo sa tak.Neboli nájdené prechodové formy , len dokonalý živočíchovia bez prechodných foriem.4.Takz, pôvod človeka:Darwin radil ludí do rás a černochou a austrálskych domorodcou radil na úroven goríl!Napriek rozdielom v vzraste a farbe pleti genetické rozdiely medzi ludskými skupinami sú nepatrné!Takže rasizmus , ktorý vytvoril ,nemá genetické odôvodnenie , len psychologické!Takže , ktorá téza Darwinizmu má pravdu?Darwinizmus vyhovuje len materializmu.Kráčajú ruka v ruke spoločne.Darwin vytvoril skutočne len možnosť k vzniku nacizmu a komunizmu .Vlastne nevytvoril nič pokrokové ani pozitívne! Tieto idei sa pričili len k masovým hrobom na celom svete.Naviac aj ked Darwin nechcel "zabiť"Boha , napriek tomu to spravil!Odviedol miliony ludí na scestie , z ktorého sa mnohý už nestihnú vrátiť.Darwinizmus je prekonaný , len generácie ktoré na nom vyrastali o tomto stave dnešnej vedy nevedia a týmpádom Boha ani nehladajú!Odporúčam knihy pána Hans-Joachim Zillmera Darwinou omyl a Evolúcia-podvod storočia. Všetko padá!Múdrosť sveta stráca základy!Stavba je prehnitá klamstvami a násilným udržiavaním neudržatelného!Pravda si razý cestu!Svetlo osvetluje nelútostne chyby a nadutosť rozumových výmyslou! Hladajte a skladajte skladačku stvorenia!Lebo je to stvorenie a nevzniklo to samé od seba!Evolúcia zlyhala , je načase sa vrátiť tam ,kde sme pred 200 rokmi "blbo" zabočily!
 
 
Naozaj zaujímavé informácie pre "laikov", pekný článok, prosím Vás však, opravte ho vo Worde, urobte odstavce a opravený opäť uverejnite. Poproste moderátora, aby starý text vymazal. Je v ňom také množstvo chýb, že je to až zneucťujúce voči daru reči či už v písanej podobe, alebo hovorenej. Otvorene povedané, jedná sa o hrubé porušovanie Zákonov Stvorenia i cez to všetko, že Váš úmysel je veľmi pekný. Prosím uvedomte si, že vystupujete verejne. Ďakujem za porozumenie.
otázky a odpovede
Dakujem za všetky príspevky , či sú z môjho hladiska negatívne , či pozytívne.Michael oprávnene žiada vysvetlenie k môjmu článku!Nezaslúži si útok!Sú základné kamene takzvaného Darwinizmu:Pokus Stanley Milera , ktorý vyprodukoval "život".Simuloval atmosféru primitívnej Zeme a elektrickými výbojmi vytvoril aminokyseliny , ktoré sú základným prvkom života.Milton použil na vodík bohatú zmes metánu , amoniaku a vodnej pary.casopis Science v roku 1995 napísali , že Miler použil zlú plynovú zmes , ktorá sa v ničom nepodobala zmesy na Zemy .podla najnovších téz zmes bola karbondioxid ,dusík a vodné výpary , ktoré nevytvárajú aminokyseliny.Vytvorilo by to kyanid a formaldehyd , ktorý by sám spálil amynokyseliny , čiže by pôsobil destrukčne.2.Darwinou strom života:Takzvaný pôvod druhov.Ilustroval , že všetky živé tvory majú spolučného predka.mal pôsobiť takzvaný prirodzený výber , kde pomalým postupný zdokonalovaním sa vyvinuli dnešné druhy.Odporuje tomu takzvanáKambrijská explozia spred 540 mil.rokmy kde sa náhle objavuje väčšina velkých kmenou zvierat. z ktorých mnohé existujú dodnes.Kambrijská explozia je príliž velká na to aby sa dala zamaskovať.3.Haeckelové embriá:Haeckel hlásal príbuznosť druhou v embrionálnom štádiu vývoja , kde boli druhy skoro navlas podobné a tým podporoval tézu vývoja druhou z jedného spoločného predka.Lenže Haeckel skutočne nepoužil embriá zo začiatku vývoja , ale zhruba zo stredu zrelosti embrií.Ranné a aj neskoršie štádia sú velmi odlišné!On však tieto ranné štádiá cielene vynecháva!4.Takz:Archeopteryx:Zkamenelina zčasti plaz a zčasti vták , ktorý mal dokázať prechod medzi druhmy.Dodnes sa nenašlo viac spojovacích článkou , takz,medzidruhy , ktoré by podporily Darwinovu teoriu!A to uplinulo 100 rokou od tejto tézy a vykopávky nepriniesli viac dôkazou!Je to len výnatok z knihy Lee Strobela s názvom Kauza Stvoritel , odporúčam ju každému vážne hladajúcemu.Nezazlievam nikomu , že o týchto poznatkoch sa nevie.Vie sa o nich! Len nie široká verejnosť! Len nie zmeny učebníc!Viedlo by to k chaosu , keby sa ludia pýtali!Som paranoidný?Možno trochu!Ale nepodcenujem "temnú stránku"sily:Tá pôsobí!Pán Michael verím , že neveríte v zlé úmysli , žial tie pôsobia aj nad našu vôlu a dobré chcenie.Byť pedagogom je velká vec a ešte väčšia zodpovednosť!Formujete novú generáciu!Prajem Vám vela sily a trpezlivosti.Ale nadalej hladajte aby ste študentou zaujali a dali nový rozhlad o ktorej hovorí dnes aj veda!Naozaj treba viac "viery " v materializmus , ako viery v knihu Genessis v Biblii!Boh je! Veda musí ustúpiť , alebo sa zmeniť!
 
Pre čitateľov Posolstva Grálu
„Polož Slovo Pravdy vysoko na skalu, aby sa človek musel namáhať, ak ho chce pre seba získať!“ Toto je prikázanie Pána a je určené nám, všetkým ľudským duchom v hmotnostiach. Prikázanie celkom zreteľne hovorí o námahe a úsilí v získavaní Slova Pravdy, z čoho je zrejmé, že sa jedná o námahu ducha, o duchovné úsilie a hľadanie.

Kto z nás ale môže povedať, že sa pohybuje v tomto úsilí správne? Ktorí z nás chápu toto Prikázanie tak, ako bolo Synom Človeka prinesené?

Nazrime zodpovedne každý sám za seba do svojho vnútra, preskúmajme pozorne svoje okolie. Pri naozaj bdelom a úprimnom pozorovaní zistíme, ako stojíme v napĺňaní Zákonov Stvorenia, ako stojíme v pochopení a prijímaní Svätého Slova!

Plášť hanby a červeň na tvári svedčí o tom, ako dnes, v tejto závažnej hodine Súdu stojíme vo svojej úlohe a zodpovednosti za to, že sme smeli nájsť a prijať Slovo Pravdy!

Tento záväzok voči Svetlu, tá nesmierna zodpovednosť za osud celej Zeme aj s jej obyvateľmi by nás nemali nechať na pokoji ani na okamih!

Čím by sme boli bez Slova?

Na túto otázku si celkom zreteľne dokáže odpovedať každý jednotlivec. Ale ako to okolo nás vyzerá? Čím sa líši čitateľ Svätého Slova a nositeľ Kríža Grálu od svojho okolia? Veľa otázok a len jedna jediná odpoveď: Ničím!

Aj príslušníci náboženstiev a cirkví majú svoje pobožnosti, zvyky, stretnutia, aj oni sa usilujú nájsť východisko z dnešnej bolestivej doby. Oni však nemajú v rukách to záchranné lano v podobe Slova Pravdy, ktorým sa často vo falošnej skromnosti honosíme. Nemajú v rukách tú nádej a nevidia ten smer cesty, ktorý nám bol prostredníctvom Slova Pravdy ukázaný. Je nám všetkým dobre známe, že ísť po tejto Ceste, znamená verne a zodpovedne napĺňať všetky Prikázania.

Ale ako sa dnes správa človek, ktorý často v nepochopení týchto dôsledkov dal nezmazateľný sľub Svetlu, zaväzujúci ho k najprísnejšej zodpovednosti a pohyblivosti svojho ducha. Týmto sľubom sa ľudský duch dobrovoľne zaviazal k tomu, že vo svojom úsilí stane sa postupne novým v celom svojom bytí! Zaviazal sa k tomu, že sa stane žiarivým príkladom pre svoje okolie, ukazujúc tak smer cesty aj svojím blížnym, ktorí by radostne prijali toto nové Poznanie.

Myslíme si, že sme niečo viac, keď máme "v rukách" knihu Posolstva zo Svätého Grálu. Áno, toto verejné prihlásenie sa k Svätému Slovu je naozaj „niečím viac“, má to byť pre nás tým novým, tým, čím sa naozaj budeme a musíme líšiť od svojho okolia. To však vyžaduje námahu spojenú s nikdy nepoľavujúcim duchovným úsilím!

Kto z nás sa takto namáha? Kde v radách čitateľov a poslucháčov Posolstva Pravdy je rodinné, pracovné a verejné okolie pretvárané tak, aby to svedčilo o našej nekolísajúcej vernosti v službe Svätému Grálu? Naše každodenné pôsobenie má v ľuďoch okolo nás vzbudiť vážny záujem, túžbu, úsilie, v ktorom aj oni pochopia, že existuje východisko zo zmätkov a utrpenia dnešnej doby. Ale naše správanie sa v kontakte s okolím veľmi zaostáva za tými vzormi, ktorými sme pre všetkých ľudí na Zemi už nevyhnutne mali byť!

Kde je v nás a okolo nás vypestovaný zmysel pre krásu a harmóniu, kde je naša neotrasiteľná dôvera vo Všemohúcnosť Boha a kde je naša pravá, nezištná láska k blížnemu? Keby nám boli tieto pojmy v prežívaní naozaj blízke, radosť a mier by postupne zavládli okolo nás. Svojím vyžarovaním by sme neustále priťahovali k sebe stále viac a viac hľadajúcich ľudských duchov, ktorí by sa v detskej dôvere radi nechali viesť po tej ceste, ktorá jediná vedie ku Svetlu.

Chceme naozaj aj naďalej zotrvávať v tejto lenivej ľahostajnosti, povrchnosti myslenia a otupenosti cítenia? Budeme aj naďalej viesť nielen vo svojich rodinách, ale aj vo svojich radách malicherné spory, prostredníctvom ktorých temno na Zemi slávi ďalší triumf? Zlosť, neznášanlivosť, urážlivosť, povyšovanie sa a koľko ešte nerestí a zlyhaní by bolo potrebné vymenovať, aby sme dostali verný obraz toho, ako dnes stojíme v Službe Svätému Svetlu?

Je nám naozaj jedno, že kvôli vlastnej nízkej a samoľúbej neústupnosti, panovačnosti a sebeckosti spolustrhávame Zem aj s jej obyvateľmi stále do temnejších hlbín? Kde je to silné duchovné jadro, kde sú bojovníci Svetla na Zemi, ktorí by dokázali v neúnavnej bdelosti a vernosti vybojovať každý boj, aby bolo Svetlo na Zemi!?

Svetlo na Zemi! Kto dnes chápe skutočný význam tohoto pojmu? Čo by na túto dnes takmer nezvládnuteľnú situáciu povedal Pán, keby mohol znova prísť do našich radov? Čo na to hovorí náš Pán a Kráľ zo svojej úrovne, z ktorej riadi a usmerňuje záverečné dianie v hmotnosti? Čo môžeme v blízkej budúcnosti očakávať a v akej podobe sa naplní tvoriace a budujúce Slovo Syna Človeka? Kto z nás sa týmito otázkami zaoberá naozaj vážne a dôsledne?

Takmer nikto! Pretože nikto z nás nemá na to čas, posledné zbytky našich síl sú vyplytvávané v našich sporoch, v našej horúčkovitej snahe vedieť všetko lepšie a v nezmyselnej snahe uplatniť sa. Tak, ako nás napomína náš Pán, s Pokorou nám chýba všetko!

Naozaj si myslíme, že v poslednom bode Súdu, v ktorom všetko staré pominie, budeme iba pasívnymi pozorovateľmi? Aká bude naša úloha v tomto dianí? Budeme si aj naďalej nahovárať a pripúšťať morovú myšlienku, že v blížiacom sa dianí to bude Vyššia Moc, ktorá urobí všetko za nás? Že nám potom bude stačiť len ísť a pridať sa, že Svetlo nám ukáže cestu a my ako hrdinovia vyjdeme z tohto chaosu živí a zdraví?

Preč s takouto povrchnosťou myslenia, ktoré otrávilo nás všetkých!

Nie každý sám, ale v nám dosiaľ ešte nepochopenej spolupráci a spolupatričnosti budeme môcť obstáť v besnení temna na Zemi, ktoré v poslednom nádychu pred svojím koncom bude chcieť so sebou strhnúť každého, kto nebude stáť pevne vo svojej úlohe verného bojovníka za Svetlo!

Naozaj sa nám neoplatí bojovať za to Svetlo, ktorému vďačíme za svoj život, za svoje bytie? Kde je naša dôvera, ktorá by nás posunula na to miesto a k tomu bodu poznania, z ktorého by sme zreteľne uvideli Boží plán pre záverečné dianie?

Veď nič vo Stvorení sa neudeje bez spolupôsobenia síl k tomu potrebných, nič nemôže sledovať svoj vývoj bez jasného plánu a zámeru. Prečo si teda myslíme, že v tomto Božom pláne, ktorý obsahuje záverečný sled udalostí v starej dobe, máme byť iba čakajúci?

Prečo sa správame tak pochabo, ako študent na vysokej škole, ktorý pristúpil k svojej záverečnej skúške iba s knihou v ruke, mysliac si, že ju stačí mať pri sebe, alebo že sa možno stihne naučiť všetko pár hodín pred skúškou?

Ako si potom môžeme my myslieť, že ukážeme hľadajúcim cestu v tej ťažkej blížiacej sa hodine triedenia na Zemi, keď sami budeme mať nepredstaviteľne veľa práce sami so sebou, pretože sme nevyužili správne ten prípravný čas, ktorý žijeme teraz a ktorý tomuto dianiu nevyhnutne predchádza?

Ako potom podáme v láske pomocnú ruku svojmu blížnemu, keď dnes, ešte v zdanlivom pokoji doby, nie sme schopní zvládnuť základné problémy a situácie, v ktorých takmer neustále prehrávame, pretože sme voči sebe nevraživí, neústretoví, nespolupracujeme a všetci sa na niečo hráme v „kútiku rodinného a pracovného tepla“, o ktorom si myslíme, že to je naša istota?



Grál volá váhajúcich! Svetlo volá do služby! Iba nikdy nekončiacim úsilím v zdolávaní každodenných prekážok, ešte nespoznanou ochotou spolupracovať a vytrvalou snahou byť lepším, sa môže podariť zvládnutie tých úloh, ktoré z prijatia Živého Slova nevyhnutne vyplývajú!

Prebuďme sa tí, ktorí ešte veríme, že v radostnej spolupráci pre splnenie Zámeru Svetla na Zemi, v tejto rozhodujúcej dobe, pôjdeme s odvahou a dôverou v ústrety tomuto dianiu!

Svetlo a bytostní neurobia za nás všetko, ale my spoločne, každý jednotlivec na tom mieste, na ktoré bol postavený, musí dôsledne prijať zodpovednosť za úlohu, ktorá mu bola pre víťazstvo Svetla na Zemi v tomto rozhodujúcom boji zverená!

Splnenia z Výšin sa uskutočnia iba s našou spoluprácou, tie splnenia, od ktorých závisí naša ďalšia existencia, celé naše bytie!

Sami sa musíme pričiniť o to, aby ďalší vývoj na Zemi pokračoval s nami a nie bez nás. Alebo si myslíme, že tak, ako dnes všetci stojíme, sme už pripravení prekročiť prah Tisícročnej Ríše mieru a pokoja na Zemi?

Nech vystúpi z radu trúfalec, ktorý si to o sebe myslí!

 
Nejen pro pana Gabriela
Málokdy je možné se setkat s tím, aby se člověk před druhými přiznal a vyznal, že v minulosti chyboval. Většinou se každý snaží vypadat co nejlépe a dává najevo, že je téměř dokonalý. Příspěvek pana Gabriela je nejen hodnotný, z hlediska věcného vnímání každodenního života většiny z nás, ale je i příkladem opravdové pokory, nezapomínat na to, že každý z nás putoval po nesprávných cestách, byť se po té setkal s opravdovým věděním a snaží se ho naplňovat.
V tomto bychom si měli všichni vzít z pana Gabriela příklad.

V tomto chybovali i Ježíšovi učedníci, kteří ve své nezralosti dávali najevo hledajícím své postavení, navzdory tomu, že byli vyzvednuti ze svého dosavadního, bídného života a hříchů, jen vysokým věděním a Jeho silou k vyšším schopnostem chápání.

Proto bych touto virtuální cestou chtěl panu Gabrielovi poděkovat za jeho hodnotný příspěvek a "virtuálně" mu stiskl ruku.

Přeji všem krásné dny, které zbývají do největšího Svátku v roce.
 
Vymazaný?!?